SLOVANSKÝ MANIFEST

2. vydání

Obsah

Předmluva ________________________________________________________________________________________________________________________________________ 4

Preambule ________________________________________________________________________________________________________________________________________ 6

Náboženský pilíř___________________________________________________________________________________________________________________________________ 7

I. Kapitola: Nadhled náboženských válek, podstata Velkého sporu

II. Kapitola: Principy náboženské reformy a teologie pravé křesťanské církve

III. Kapitola: Vzdělání, média, kultura a technologická bezpečnost

Zdravotní pilíř ____________________________________________________________________________________________________________________________________19

IV. Kapitola: Dějinný vhled do příčin nemocí a pandemií

V. Kapitola: Zdravotnictví, náčrt, jak má vypadat zdravá výživa a zdravý životní styl

VI. Kapitola: Zemědělství, sociální politika, bytová výstavba, důchody, zaměstnanost a životní prostředí

Politický pilíř ____________________________________________________________________________________________________________________________________ 33

VII. Kapitola: Dějinný vhled do příčin válek, původ Slovanů

VIII. Kapitola: Vnější politika- principy geopolitické rovnováhy, zahraničně politické cíle, obrana, struktura a potenciál Svazu

IX. Kapitola: Vnitřní politika- principy nové ideologie, ústava, instituce a justice

Ekonomický pilíř _________________________________________________________________________________________________________________________________54

X. Kapitola: Vhled do historických příčin chudoby, kolonialismu, finančních krizí a vývoje peněžního systému

XI. Kapitola: Principy nového peněžního systému - Decentralizovaného zlatostříbrného standardu

XII. Kapitola: Daně, rozpočet, zahraničí obchod, trh, dluh domácností, hospodářství a ekonomický potenciál Svazu

Epilog___________________________________________________________________________________________________________________________________________88

Článek č. 77 – Vítězná smršť: poslední svatá výzva k triumfálnímu sjednocení Slovanů

Příloha č. 1 – Existují jen 4 možnosti _______________________________________________________________________________________________________________________________________110

Příloha č. 2 – Ruský Masaryk & Československý Putin _________________________________________________________________________________________________________________________117

Index __________________________________________________________________________________________________________________________________________122

Předmluva

177 let od zahájení Slovanského sjezdu v Praze jsem uveřejnil 2. vydání Slovanského manifestu, jehož cílem je do 177 let od sjednocení Německa sjednotit slovanský velkonárod.

Slovanský manifest je komplexním antisystémovým politickým programem, který je bezprecedentní a bezkonkurenční. Proč? Protože:

a) v kontrastu s jinými politickými programy je nejradikálnější — navrhuje založení Všeslovanského svazu jako té nejlepší geopolitické možnosti.

b) je silně nadčasový, pojednává o vizích strategického významu, které nepomíjejí a předpovídá konkrétní dobu, kdy a jak Všeslovanský svaz vznikne, včetně řady dalších významných událostí.

c) představuje prorocký vhled do budoucnosti a díky Bibli sahá nejen až na konec dějin, ale i k jejich úplnému počátku — k tajemství, které dosud nebylo odhaleno.

d) poskytuje historický kontext, který čtenářům objasňuje mou hlubokou a vášnivou motivaci propagovat ideje panslavismu. Není to jen klasický politický program s preskriptivní částí "co by jak mělo být", nýbrž i s částí deskriptivní "co jak bylo, je a proč".

e) pojednává o kompletním spektru témat, z nichž si každý čtenář najde to své. Nabízí reformu úplně celého systému, nikoli jen výměnu vlády a režimu.

f) při jeho tvorbě jsem se také inspiroval politickými programy 10 českých politických stran a hnutí.

g) v řadě témat jsem si vypomohl s umělou inteligencí — například v otázce chronologické posloupnosti a posouzení realizovatelnosti. Nejde tak o mé domněnky, ale o praktický plán, doplněný odbornými a technickými daty.

h) díky své komplexnosti propojuje mnohé historické skutečnosti do nových, originálních souvislostí, které si všeobecná veřejnost neuvědomuje, nebo o nich vůbec nemůže vědět.

i) má promyšlenou strukturu: 77 článků chronologicky uspořádaných do 4 pilířů a 12 kapitol, s hlubokým filozofickým zdůvodněním. Její vnitřní logika připomíná Mendělejevovu tabulku s 4 bloky prvků z roku 1869.

j) ustavuje novou vlajku a nový symbol panslavismu– jako alternativu k dnes používanému kolovratu.

k) plní mobilizační, motivační i populárně-naučnou funkci.

l) manifest byl napsán mužem odporu, který nikdy nebyl zkompromitován s tímto zkorumpovaným režimem, proti němuž bude vždy ostře a nesmlouvavě vystupovat a nikdy nezradí spravedlivé zájmy slovanského velkonároda.

Manifest je krédem panslavismu, inspirativním zdrojem — návodem pro kohokoliv, kdo by se pokusil ideje panslavismu prakticky zrealizovat. V roce 1948 došlo jen k výměně režimu. Musíme se zasadit o to, že nebudeme opakovat staré chyby, a že o sto let později nedojde jen ke změně režimu, nýbrž i celého systému. A já vám zde názorně ukáži, jak změna systému vypadá a proč ji musíme provést.

O struktuře:

Základních systémových pilířů, tj. takových které nelze odvodit jeden od druhého, jsou právě 4. Jsou jimi:

a) náboženský pilíř — atributy: živel vzduch, horní vertikála, spiritualismus, aktivní subjekt, sever, zima, duchovní forma i obsah

b) zdravotní pilíř — atributy: živel voda, levá horizontála, individualismus, pasivní subjekt, západ, podzim, duchovní forma a materiální obsah

c) politický pilíř — atributy: živel oheň, pravá horizontála, kolektivismus, aktivní objekt, východ, jaro, materiální forma a duchovní obsah

d) ekonomický pilíř — atributy: živel země, dolní vertikála, materialismus, pasivní objekt, jih, léto, materiální forma i obsah

Toto pořadí si jako první pozoruhodně uvědomil ruský panslavista Nikolaj Jakovlevič Danilevský v roce 1869. Je přesně obrácené než to liberálně kapitalistické, socialistické i fašistické a tím je revoluční. Je principem, který poukazuje na to, v jakém pořadí se mají reformy v životech lidí i ve Všeslovanském svazu postupně uvést v život.

Dalším principem vedle posloupnosti je vyváženost. Kompletní reforma předpokládá, že budou provedeny reformy všech pilířů ve stejné míře, tak jako provozuschopné auto musí mít 4 stejně velké a stejně natlakované pneumatiky. S vyvážeností pilířů jsem počítal i v Manifestu, když jsem manifest o 77 článcích rozdělil do 4 pilířů, každý po 19 článcích, s tím že poslední 77. článek je vrcholným závěrečným epilogem.

Z každých 19 článků, je první článek vždy úvodní — obecný a dalších 18 je konkrétních. Ty jsou vždy rozděleny do 3 kapitol, každá o 6 článcích. Čili deskriptivní, historická část, inspirovaná 6 tisíciletími dějin vždy v každém pilíři obsahuje 6 chronologicky řazených článků. Na preskriptivní vizionářskou část tudíž v každém pilíři připadají dvě kapitoly o 12 článcích. Prvních 6 článků jedné kapitoly se zabývá teoretickou částí — formou, neboli systémovými principy, dalších 6 článků druhé kapitoly se zabývá praktickou částí — obsahem, čili dílčími pilířovými politikami.

Preambule

Slovanský manifest prohlašuje sjednocení všech slovanských států za nejvyšší politický cíl. Je perspektivní deklarací vydanou k 177. výročí zahájení Slovanského sjezdu v Praze z 2. června 1848, jehož hlavní myšlenkou bylo právo na sebeurčení slovanských národů.

Klade si za cíl do 23 let, k 200. výročí Slovanského sjezdu a k 177. výročí sjednocení Německa založit Všeslovanský svaz, jako jednotnou hospodářskou a obrannou unii všech 12 slovanských států řízené na bázi oboustranně vzájemné výhodnosti.

Manifest považuje západní struktury za nereformovatelné, naše členství v nich za krajně nevýhodné a naše setrvávání v nich za nebezpečné, hrozící zánikem naší národní identity a posledních zbytků nezávislosti.

Inspirací k záchraně slovanské civilizace je nejen železný německý kancléř Otto von Bismarck, nýbrž i makedonský král Filip II., který sjednotil Řeky do Korintského spolku k obraně řeckých životních zájmů proti perskému nepříteli. Rusko si je toho vědomo a 2359 let poté bylo vyprovokováno k zahájení tažení za osvobození a sjednocení Slovanů.

Jako kritik liberální demokracie se stavím za ideje největšího rétora antiky Isokrata, který jako nejlepší formu státního zřízení viděl monarchii a také byl velkým obdivovatelem a rádcem makedonského krále Filipa II., v němž spatřoval největší šanci na sjednocení Řecka. A dějiny se budou opakovat.

Manifest předkládá návrh, na jakých principech by měl takový Všeslovanský svaz fungovat a jakých cílů by měl dosáhnout. Systematicky je třídí do čtyř pilířů, které budou v budoucím knižním vydání rozděleny do 12 dílčích knih, které souhrnně vyjdou pod názvem: ,,Všeslovanský svaz - čtyři pilíře čtvrté a poslední světové supervelmoci,,.

Čtyři pilíře se zabývají náboženským, zdravotním, politickým, a hospodářským systémem Všeslovanského svazu. Nazývají se:

I. Kreacionismus,

II. Naturalismus,

III. Geopolitická rovnováha a Politeia, a

IV. Decentralizovaný zlatostříbrný standard.

Mají za úkol zajistit čtyři základní lidské potřeby: jistoty, zdraví, svobodu a bohatství.

NÁBOŽENSKÝ PILÍŘ

I. PILÍŘ - KREACIONISMUS

⚜ Čl. 1

(1) První pilíř se v třech kapitolách zabývá:

a) nadhledem náboženských válek, podstatou velkého sporu

b) principy náboženské reformy a teologií pravé křesťanské církve, kterážto je strážkyní národního duševního zdraví,

c) principy a cíli vzdělávacího systému, médii, kulturou a technologickou bezpečností ve Všeslovanském svazu.

(2) Posláním prvního pilíře je zahájit nové národní obrození, posílit společenskou soudržnost, obnovit národní morálku, a upevňovat duchovní vazby a sounáležitost mezi všemi slovanskými státy.

I. kapitola: Nadhled náboženských válek, podstata Velkého sporu

⚜ Čl. 2 Pravěk

(1) Před tímto světem existovaly tři světy, v nichž také probíhala válka mezi silou světla a svobody a silou tmy a otroctví. Byly to světy: předpozemský, předsmrtelný a předpotopní.

(2) Účelem dočasné existence zla se stalo umožnit lidstvu získat drahocennou empirickou zkušenost, která niterně potvrzuje získané racionální poznání. V tomto pojetí mají všechny historické události svůj hlubší smysl a vedou k určitému cíli. Dějiny se řídí předem daným a v proroctvích odhaleným plánem. Žádné náhody neexistují.

⚜ Čl. 3 Starověk

(1) Judaismus je nejstarším náboženstvím, z něhož vzešlo křesťanství. Všechna ostatní náboženství ústní tradicí mylně interpretovala biblický záznam, a tak vznikly mýty, báje a legendy.

(2) Izraelský národ, tvořený 12 kmeny, byl Bohem vyvolen, aby bojoval se silou světla a svobody. Avšak později se stal odpadlým pronárodem, který začal bojovat se silou světla a svobody, a proto byl následně opět zotročen Pelištejci, Babyloňany, Peršany, Řeky i Římany.

(3) V roce 1450 př. Kr. byl skrze Mojžíše vysvobozen z egyptského otroctví, v době, kdy byl Egypt za vlády faraóna Thutmose III. na vrcholu sil. Ve svém zlatém věku dal Izrael světu desatero, nejvyspělejší morálku, neboť jako jediný odmítl pohanská náboženství obětující lidský život modlám, za čež byl Všemohoucím chráněn proti sebesilnější přesile nepřátel.

⚜ Čl. 4 Vrcholný starověk

(1) Izraelští proroci předpověděli příchod Mesiáše, který prolitím své krve ukončí zvířecí obětní systém. Kristus naplnil všech více než 300 proroctví o Něm, ale židovská elita Jej nepřijala a stala se prokletím židů, kteří jsou jediným národem, který zabil Boha.

(2) V roce 34 židé ukamenovali Štěpána a doba milosti pro izraelský národ definitivně skončila a židé byli za trest roztroušeni po celém světě. Od té doby ztratili status vyvoleného národa a zůstali bez Boží ochrany.

(3) Tehdy nastal věk pohanů, kteří přijali křesťanství. Přirozeně se však často nechtěli vzdát svých zvyklostí a církev, která z mocichtivých ambic přijala pohanské tradice, aby urychlila šíření křesťanství, sklouzla do odpadlictví, jak bible předpověděla.

⚜ Čl. 5 Středověk a novověk

(1) Po rozpadu Římské říše se její západní část rozpadla na 10 království. Byzanc se pokusila obnovit její moc, v důsledku čehož 3 z těchto království zničila. Byla to království Herulů, Ostrogótů a Vandalů.

(2) V té době, v roce 538 po Kr. prorokovaný Malý roh, nebo-li šelma z moře, kterážto je papežstvím, získala politickou moc. Tuto moc tato nevěstka zpitá krví všech mučedníků hrubě zneužívala během křížových výprav a inkvizicí. Rouhala se Bohu, kupčila s odpustky, zamkla bibli, změnila zákon a převrátila křesťanství naruby.

(3) Nejprve se oddělili Pravoslavní, poté věšteckému pahorku vypověděli poslušnost Albigenští, Valdenští, Husité, Luteráni, Anabaptisté, Presbyteriáni, Kalvinisté, Hugenoti, Puritáni až nakonec velký náboženský spor vyústil v Třicetiletou válku, která se stala válkou vyhlazení. Rozštěpení katolické církve bylo zjevnou známkou jejího úpadku. Jezuité se stali papežskou vojenskou silou určenou k zničení protestantismu. Marně. Postupně vznikly další protestantské církve jako: Kvakeři, Metodisté, Baptisté, Adventisté, Mormoni, Svědkové Jehovovi a jiné protestantské církve.

(4) Síly zla začaly kout pikle na světovládu v nových tajných spolčeních, které se nazvaly svobodnými zednáři a ilumináty. A tito stáli u zrodu Spojených států, prorokované šelmy ze země.

(5) V té době šelma z moře v roce 1798 utrpěla smrtelnou ránu, když napoleonský generál Bertiér zajal papeže Pia VI. To byl Napoleonův nejdůležitější dějinný úkol - zrušit Papežský stát, a to rovnou dvakrát, což se žádný evropský panovník od jeho založení v roce 754 neopovážil.

⚜ Čl. 6 Moderní dějiny

(1) Dějinným smyslem fašismu bylo šelmě z moře naopak ránu uzdravit, když v roce 1929 Mussolini obnovil Vatikán jako stát, čímž mu vrátil politickou moc. Na oplátku byla římskokatolická církev fašistům a nacistům vždy k službám, zejména ve svém boji proti bolševismu. Jenže jak bolševici, tak nacisté se dostali k moci zejména díky židozednářskému spiknutí.

(2) Židozednář Albert Pike v knize ,,Morals and Dogma“ již v roce 1869 předpověděl tři světové války a popsal jejich hegeliánský účel. Jejich smyslem bylo zničit monarchie ztělesňující vladaře jako Bohem vyvolené autority, podkopat sílu náboženské víry, pošpinit ideály vlastenectví a zničit národní státy. Z epického boje mezi bolševickou tezí a nacistickou antitezí měla vzejít syntéza vedoucí k světovládě židozednářského mezinárodního kapitálu čerpající svou moc z dlužního systému, koloniálního vykořisťování a cíleného rozvratu morálky. Vlajka LGBT hnutí se stala výsměchem Božímu zaslíbení v podobě duhy, že svět již nikdy nebude zničen vodou.

(3) Dalším pokusem byl americký plán na dosažení světovlády skrze intervence, zástupné války a barevné revoluce maskované prapory demokracie. Islámský a ruský pravoslavný svět však tento plán zadřel. Proto rozbuškou poslední války bude konflikt mezi liberálním sionismem a konzervativním islámem s jeho spojenci.

(4) Nejnebezpečnějším plánem je však ekumenická snaha Vatikánu o sjednocení všech náboženství a křesťanských denominací do jednoho beztvarého, falešného náboženství, jehož vznik pod rouškou míru, tolerance a mezináboženského dialogu má lidi ideově připravit na přijetí politické světovlády, která se stane židozednářskou globální diktaturou.

⚜ Čl. 7 Budoucnost

(1) Cílem chazarských židozednářů je za každou cenu vyprovokovat třetí světovou válku. Poslední světová válka rozbije starý světový řád. Moci se chopí antikrist, jimi dlouho očekávaný falešný mesiáš, který vzejde z jejich řad, a chopí se dočasné absolutní vlády nad lidstvem. Tak předpověděla proroctví. Blahoslavení budou ti, kdo vytrvají, nepřijmou pečeť šelmy a neskloní se před její sochou.

(2) Údělem Slovanů je, se těmto zločinným plánům sil zla, temnoty a nesvobody ze všech sil vzepřít, ostře odmítnout židozednářský globalismus a svůj svaz postavit na křesťanském partikularismu, jakožto jediné garanci nezlomné jednoty, bezpečnosti a prosperity. Posvěcena však bude jen obranná válka. Nad sionismem nelze definitivně vyhrát.

(3) Všeslovanský svaz má být posledním historickým pokusem o vytvoření spravedlivé společnosti postavené na křesťanských základech. Slované se však nesmí pokoušet nahradit Boží království, které teprve nastane po Druhém příchodu Ježíše Krista.

II. kapitola: Principy náboženské reformy a teologie pravé křesťanské církve

⚜ Čl. 8 Slučitelnost vědy a víry

(1) Věda a víra se nevylučují, ale podporují. Biblické nadpřirozené jevy mohou mít vědecké vysvětlení. Pokud ho nemají v současnosti, neznamená to, že ho nemohou mít v budoucnosti a taktéž to automaticky neznamená jejich vyvrácení. Archeologické vykopávky neustále potvrzují pravdivost biblického záznamu, stejně jako její teologická a mravní logika a neustále se naplňující proroctví.

(2) Mnohé vědecké pravdy byly zmíněny v bibli dávno předtím, než je moderní věda dokázala.

(3) Bez křesťanské víry by moderní západní věda nikdy nevznikla. K rozvoji vědy nedošlo kdekoliv jinde, než v Evropě formované kategoriemi židovsko – křesťanského myšlení. Těmito kategoriemi jsou vlastnosti, které museli evropští myslitelé přírodě přisoudit, aby se mohla stát předmětem vědeckého zkoumání. Jde o 7 vlastností:

a) racionalita Stvořitele a následný řád ve světě

b) materiální svět je skutečný

c) stvoření je dobré

d) odbožštění přírody

e) Boží podstata a charakter

f) stvoření z ničeho

g) lineární pojetí času namísto cyklického

(4) Teologické a vědecké vysvětlení duchovní zkušenosti se nevylučuje. Pociťování vlivu Ducha Svatého, jakožto nemateriální a transcendentní kvantové Božské bytosti projevující se v inteligentní struktuře vědecky nepozorovatelných strun, působící i mimo prostor a čas, může být současně, leč nikoliv nutně výlučně, doprovázeno uvolňováním neurotransmiterů a hormonů, jako například:

a) Dopamin: euforie, pochvala, splnění cíle,

b) Endorfin: sport, posilování, smích,

c) Oxytocin: láska, objetí, masáž, podání ruky, pocit bezpečí,

d) Serotonin: Slunce, zdravá výživa, vytrvalostní běh, uspokojení materiálních potřeb a společenského statusu.

(5) Náboženská, duchovní zkušenost zejména v meditaci, modlitbě, a zvláště kontemplaci je doprovázena intenzivním uvolněním celého mixu všech výše uvedených chemických látek, které mají vysoce prospěšný vliv na duševní zdraví a nejsou návykové. Výzkum dokazuje, že intenzita uvolnění těchto látek a praktický přínos modlitby závisí na míře upřímnosti a síle vnitřního náboženského přesvědčení. Chemická odezva v mozku není simulovatelná pouhým předstíráním – podobně jako se nedá falešně navodit zamilovanost. Víra musí být hluboká a upřímná a modlitba autentická a nepředstíraná.

Důkazem toho je, že nevěřící lidé, kteří nemají zkušenost s těmito duchovními cvičeními, jejich význam často přehlížejí, či bagatelizují, protože nemají duchovní zkušenost jako ti hluboce věřící. Tím však není řečeno, že nevěřící nemohou zažít hluboké psychické nebo existenciální prožitky – ale duchovní rámec je klíčový pro kontextualizaci a integraci těchto zkušeností.

(6) V posledku Bůh v rámci jím stanovených přírodních zákonitostí lidské tělo designoval tak, aby člověk v reakci na pozitivní činy a zkušenosti prožíval pozitivní odezvu v podobě pozitivní nálady, štěstí a nárůstu motivace.

⚜ Čl. 9 Emancipace kreacionistické teorie

(1) Emancipace kreacionistické teorie s teorií evoluční znamená, že kreacionistická teorie získá ve vzdělávacím procesu stejný prostor k výuce jako teorie evoluční a bude vykládána také z vědeckého a filozofického hlediska. Bude provedena reforma ve vzdělávání, která prosadí výuku kreacionistické teorie ve školách jako ideového protipólu výkladu původu života k teorii evoluční. Moderní hloubkový výklad kreacionistické teorie z náboženského, filozofického a vědeckého hlediska bude tvůrčím, vlastním konceptem Všeslovanského svazu.

(2) Kreacionistická teorie se osvědčí mnohem lépe než na Západě zakořeněná materialistická evoluční teorie, z níž čerpaly západní ideologie liberální demokracie, marxismu a nacismu, které historicky poškodily slovanské státy.

(3) Ve vzdělávacím programu dojde ke korekcím ve výuce evoluční teorie, které osvětlí, v čem všem tato hypotéza původu života selhává.

(4) Rovnost vyznání předpokládá, že ateismus je také víra - víra v neexistenci Boha, anebo víra v sebe sama, peníze, či moc. Ve spojitosti s principem slučitelnosti vědy a víry má křesťanský světonázor stejné právo na prezentaci ve vzdělávacím procesu, jako světonázor ateistický.

⚜ Čl. 10 Odluka církve od státu a nezávislost církve na státu.

(1) Stát sice neuzná žádné náboženství jako privilegované, ale uzná křesťanství jako tradiční náboženství Slovanů, které formovalo jeho historii i osud. Bude ho chránit a již nedovolí, aby se ateismus stal privilegovaným náboženstvím.

(2) Všechny církve budou zcela finančně nezávislé na státu a nebudou od něj přijímat příspěvky.

(3) Vyplacené restituce všem neslovanským církvím budou až na výjimky požadovány k navrácení.

(4) Stát nebude vstupovat do náboženských otázek, ovlivňovat věrouku, liturgii, jmenování duchovních, nebo církevní organizaci. Církev bude sama spravovat své vnitřní věci.

(5) Církev jakožto organizace nebude ovlivňovat politiku, ale 1/2 slovanských sofistů budou muset vždy být křesťany, aby se ateismus opět nestal privilegovaným a byla udržena náboženská rovnováha sil.

(6) Církve budou nezávislé na ústředí církve, pokud se bude nacházet mimo státy Svazu. Zejména katolické diecéze se budou muset stát plně autonomní a zcela nezávislé na Vatikánu, jehož aktivity byly historicky ostře antislovanské a antikřesťanské. Tohoto cíle Všeslovanský svaz dosáhne k roku 2054 - k tisíciletému výročí Velkého schizmatu, nebo-li odštěpení pravoslavné církve od katolické.

⚜ Čl. 11 Náboženská tolerance

(1) Jakékoli náboženské společnosti bude umožněno působit ve státech Svazu, pokud jejich činnost nebude v rozporu se zákony, dobrými mravy, nebo narušovat veřejný pořádek, a zvláště pokud nebude v rozporu s životními zájmy Všeslovanského svazu.

(2) Za stejných podmínek bude chráněno právo na svobodu vyznání jednotlivců. Náboženství bude plně soukromou záležitostí občana.

(3) Náboženská politika bude cílit na zachování podílů náboženských vyznání ve vztahu křesťanství islám. Ideálně v poměru, jaký byl na sklonku Ruského impéria.

(4) Bude užitečné, pokud se z křesťanských církví významněji prosadí protestantské a v budoucnu reformované pravoslavné církve, aniž by se v tom stát nějak angažoval.

(5) Činnost tajných společenství jako např. Svobodní zednáři, Bilderberg, Římský klub aj. bude v zemích Všeslovanského svazu zakázaná stejně jako propagace nacismu a jiných ideologií a hnutí, které potlačují svobody a práva člověka.

⚜ Čl. 12 Principy pravé křesťanské víry.

(1) Pravá křesťanská víra si zakládá na 5 nezměnitelných principech:

a) sola scriptura - jedině písmo: písmo je inspirované Bohem. Je jediným zdrojem, který je závazným. Není třeba se řídit vymyšlenými tradicemi. Těmi je možné se řídit, jen pokud mají oporu v písmu. Bible je výjimečná, jedinečná, a jediná posvátná kniha, kterou je třeba brát doslova. Je oním pověstným pevným bodem Archimédovým, kterým lze pohnout světem a najít a neztratit ze zřetele smysl života. Bible musí být vždy vykládána sama sebou. Nelze svévolně kvůli nepochopení jejích pasáží vykládat některá její vyjádření obrazně. Nelze ji přepisovat a měnit význam jejího poselství. Je nutné ji chápat v celistvém kontextu. Její výklad nesmí být otupován kvůli nežádoucí vlídnosti k ekumenickému hnutí.

b) sola fide - jedině víra: bezpodmínečně nezbytná ke spasení je pouze víra. Skutky jsou nezbytné pouze podmínečně - pokud k nim byl čas a příležitost. Skutky nejsou kořenem spásy, nýbrž ovocem víry.

c) sola gratia - jedině milost: spaseni jsme pouze milostí, která je Božím nezaslouženým darem. Zásluhy člověka nemají vliv na spasení, jak mylně učí všechna pohanská (výkonnostní a evolucionistická) náboženství.

d) solo Christo - jen skrze Krista: Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Kněží nesmí být prostředníkem. Nemají vždy výlučnou pravomoc k vykonávání obřadů. Kněžskou moc a pravomoc mohou mít všichni věřící, i ženy.

e) soli Deo gloria - sláva náleží jen Bohu: nikoliv andělům, svatým, panně Marii, nebo státu. Neboť spasení je možné pouze díky vůli a činu Božího syna, který sebe na kříži vydal jako všepostačující oběť za hříchy všech lidí.

(2) Reforma křesťanské církve bude založena na takové syntéze adventismu a pravoslaví, která nebude odporovat bibli. Východiska reformy: adventismus je nejpokročilejší formou protestantismu a pravoslaví je nejrozšířenější vírou Slovanů. Bude přihlédnuto i k poznatkům jiných křesťanských církví a v marginálním měřítku a s velkou obezřetností i k původnímu slovanskému náboženství, neboť i ono může z části učit duchovním pravdám, které někdy jen formuluje nekřesťanskou terminologií.

⚜ Čl. 13 Manifestace slovanské křesťanské víry

(1) Chrám v slovanském pojetí křesťanství je posvátným místem, které věřící pravidelně navštěvují k vzájemnému setkávání, vyučování a vykonávání 7 svatých tajin, jejichž prostřednictvím rozjímají nad Božím plánem spásy a motivují se ve věrnosti ve víře.

(2) Chrámy mají být stavěny podle vzoru krále Šalomouna, vždy orientované z východu na západ. Jejich využití však musí být přizpůsobeno dnešním podmínkám. Jakákoliv pohanská a židozednářská symbolika a rituály musí být při stavbě chrámů a výkonu obřadů ostře odmítnuty. Ten hlavní chrám bude na konci dějin postaven v Cargradu. Chrámy budou obsahovat jen 6 předmětů, z toho 2 venkovní. Mohou být doplněny několika biblickými obrazy, nikoliv však sochami.

(3) Chrámovými předměty jsou:

a) obětní oltář v nádvoří - umístěn pouze symbolicky na upomínku Kristovy oběti za lidstvo. Nenáleží k němu žádná z tajin. Umístěn na samém počátku v cestě do chrámu jako symbol, že bez víry v Krista není přístup k žádné z tajin, ani ke spáse.

b) umyvadlo v nádvoří před vstupem do chrámu sloužící jako křtitelnice ke křtění ponořením a myropomazání Duchem Svatým. Náleží k němu tajiny křtu a myropomazání. Ponoření pod vodu je symbolem očištění, smytí, odpuštění všech hříchů a začátek nového života.

c) oltář s kadidlem ve svatyni před vstupem do velesvatyně sloužící k osobním modlitbám a oddávání manželů. Náleží k němu tajiny pokání a manželství. Vůně kadidla stoupající k Bohu je symbolem Božího zalíbení v sebezpytování Jeho dětí. Oltář je symbolem slibu manželské věrnosti a obětování vlastních přání a tužeb ve jménu vyšších, věčných cílů.

d) sedmiramenný svícen na levé straně svatyně-představuje místo k žehnání nemocným a zkroušeným. Náleží k němu tajina pomazání svatým olejem. Svícen je připomínkou, že máme být svým bližním i světu světlem skrze osvětu a službu.

e) stůl s chleby a vínem na pravé straně svatyně- je místem rozdávání Večeře Páně jako upomínky na Kristovo obětované tělo a prolitou krev. Náleží k němu tajina Večeře Páně.

f) archa smlouvy uchovávající věrnou imitaci desek desatera, Mojžíšovy hole a many nacházející se ve velesvatyni. Je místem svěcení ke kněžství. Náleží k němu tajina svěcení kněží a kněžek.

(4) V souladu s ideou nikoliv institucionální, ale neviditelné Boží církve mohou být tajiny vykonávány i v domácnosti, avšak kromě tajiny pokání jen vysvěcenými kněžími, ledaže by se reformovaná institucionální církev odchýlila od biblických principů. Tajina křtu a myropomazání může být vykonávána i v přírodě.

(5) Kněžství by mělo být dostupné všem mravně způsobilým po dosažení určitého věku a složení nepříliš náročné zkoušky z křesťanské teologie.

(6) Nově stavěné rodinné domy, nebo bytovky by měly mít svatyni - malou místnost, ideálně krychlového tvaru, čisté, krásné a důstojné místo k rozjímání členů rodiny, rodiny, která je základní společenskou jednotkou a základním kamenem Všeslovanského svazu. Zbožnost má být spíše, než navenek pěstována v domovech, v rodinném kruhu.

(7) Počet státních a církevních svátků by měl být stejný, ideálně 7 a 7. 2. červen bude slaven jako státní Svátek sjednocení Slovanů. Svátek o Velikonoční pondělí se zruší a nahradí se svátkem o Zelený čtvrtek - den Poslední Večeře. Velikonoce se budou slavit vždy v 3. dubnovém týdnu po 4 dny od čtvrtka do neděle. Nově se dny pracovního volna stanou významné dny: 26. květen - Svátek Nanebevstoupení Páně, a 5. červen - Svátek Letnic, během něhož byl seslán dar Ducha Svatého, bytosti, připuštění jejíž existence a působení má nejsilnější a nepostradatelnou sílu k formování mravního imperativu lidí.

(8) Každý by měl mít právo bez jakýchkoliv omezení nepracovat v sobotu - ten pravý den odpočinku. Týden bude posunut. Prvním pracovním dnem týdne bude opět neděle, jako před Konstantinovým ediktem z roku 321 po Kr.

III. kapitola: Vzdělání, média, kultura a technologická bezpečnost

⚜ Čl. 14 Vzdělání

(1) Vzdělávací politika se soustředí na několik priorit: vzdělávat k vlastenectví, tj. věnovat se především dějinám slovanských národů, za vést hodiny etiky, filozofie a náboženství již na základní škole, předávat poznatky, které lze prakticky uplatnit, vést žáky ke studiu nedostatkových profesí a dříve zavádět specializaci.

(2) Plošná inkluze bude zrušena, aby bylo zajištěno kvalitní a nestranné vzdělávání.

(3) Vzdělávání by se mělo dělit jen do dvou kategorií: nižší - všeobecné (sedmileté) a vyšší- specializované (v řádu několika let až 10 let v závislosti na druhu studijního programu).

(4) Bude existovat i vyšší všeobecné vzdělání pro vyučování slovanských sofistů. A to ve třech variantách:

a) vyšší všeobecné studium společenských věd,

b) vyšší všeobecné studium přírodních věd a

c) vyšší všeobecné studium všech věd.

Kapacita těchto studijních oborů bude omezena pro úzkou elitu těch nejinteligentnějších a nejbezúhonějších. Délka studijních programů bude činit 12 let, kromě vyššího všeobecného studia všech věd v délce 24 let. Uplatnění naleznou jako zákonodárci, v nejvyšších politických funkcích, anebo jako členové dozorčí rady v Akademii věd, Rady pro výzkum, vývoj a inovace, ministerstva školství, nebo technologických agentur. Jejich úkolem bude zamezit korupci politického systému a dohled nad etikou vědeckého výzkumu.

(5) Vzdělávání bude bezplatné.

(6) Bude podpořena soutěž ve vzdělávání skrze finanční motivace pro školy, které uspějí v kvalitě výuky.

(7) Bude intenzivně podporována soutěž ve vzdělávání mezi žáky skrze školní soutěže a olympiády, tak aby bylo umožněno všem vyniknout a nepodněcovalo to v méně úspěšných pocit méněcennosti. Ve výuce je třeba klást důraz k vzájemnému respektu a vzájemné službě a odpovědnosti jako prevenci šikany.

(8) Do hodin tělesné výchovy je nezbytné zařadit posilování, základy sebeobrany a bezpečnostní kurzy na školách s výukou praktických protiteroristických cvičení, cvičení v krizových situacích a protidrogových školení.

⚜ Čl. 15 Výuka dějin

(1) Třetina výukového času dějepisu na základní škole a na hodinách historie ve vyšším všeobecném studiu společenských věd bude věnována národním dějinám, třetina slovanským dějinám a třetina dějinám cizích civilizací.

(2) Dějinný a kulturní odkaz Slovanů musí být ve výuce ctěn a nezpochybňován. Jakékoli pokusy vytvářet komplex méněcennosti ve vztahu k Západu budou protiprávní. Neoprávněné hanobení národních hrdinů, např. Husitů či legionářů bude nepřípustné.

(3) S pádem liberálně, progresivně darmokratického režimu bude kriticky zhodnocen vývoj po roce 1989, stejně jako liberálně demokratická ideologie.

(4) Ve vzdělávací politice bude též nezbytné se zbavit západní propagandy, zejména ve výuce dějin, tak aby se předešlo jejich zkreslování a zpochybňování zločinů nacismu a role Sovětského svazu na jeho porážce ve Velké vlastenecké válce.

(5) Bude nezbytné se zbavit lživých západních narativů týkajících se především moderních dějin, například mylnému označování bolševického převratu za revoluci, Paktu Ribbentrop- Molotov, významu a motivaci americké pomoci Sovětskému svazu, vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, války v Jugoslávii a na Ukrajině, stejně jako další celé řady sporných historických témat.

⚜ Čl. 16 Média

(1) Svoboda tisku a projevu bude chráněna. Princip ochrany svobody projevu a princip ochrany národní identity a národních zájmů musí být v rovnováze.

Koncesionářské poplatky budou zrušeny. Občané budou dobrovolně přispívat těm médiím, kterým budou důvěřovat.

(2) Cenzurovat bude možné pouze médium, které by závažně narušovalo svazový politický systém řídící se Ústavou Všeslovanského svazu vycházející z tohoto manifestu a která by byla ratifikována parlamenty všech členských států Svazu.

(3) Podíl neslovanských médií nesmí představovat více než desetinu všech médií- tj. než podíl etnických menšin. Národní úřady budou dohlížet nad činností neslovanských a prozápadních médií. Podíl prozápadních médií nesmí přesáhnout 5 % a nesmí mít žádný klasický televizní kanál.

Rozběhnou se soudní procesy s mainstreamovými médii a všichni jejich ředitelé, redaktoři, moderátoři a novináři budou souzeni za podíl na rozpoutání války s Ruskem a za kulturní a hospodářské škody způsobené šířením lživé protiruské, protislovanské a protinárodní propagandy.

(4) Bude nepřípustné manipulovat mysl lidí a kazit mládež nevhodnými televizními programy propagující násilí, strach, kriminální činnost, perverzi, vulgární mluvu, LGBT propagandu a pohrdání autoritami. Je nezbytné zásadně omezit podíl thrillerů, hororů, krimi, sci-fi, sitkomů, reklam, nepoučných a časoztrátových seriálů, a laciných a vulgárních pseudokomedií. Filmy musí být nejen zábavné, ale zároveň mravně poučné, nebo informativní. Podobná měřítka budou vztažena i na tisk knih a produkci hudby.

(5) Všeslovanský svaz si vytvoří vlastní internet a vlastní sociální sítě. Roli kvalifikovaných učitelů ve výchově dětí a mládeže nebudou moci smět převzít nekvalifikovaní Youtubeři.

⚜ Čl. 17 Tradiční rodina

(1) Propagace homosexuality mladistvým bude zakázána, včetně průvodů hanby. Bude zakázané indoktrinovat děti ve školách LGBT, feministickou, multikulturní a progresivistickou propagandou.

(2) Sňatky homosexuálů nebudou povoleny. Ústavně bude zakotveno, že manželi můžou být pouze muž a žena. Tradiční rodina bude státem mimořádně chráněna. Přijaté zákony o registrovaném partnerství budou ve svazových státech zrušeny.

(3) Homosexuálové nebudou mít právo na adopci a výchovu dětí.

(4) Ústavně bude zakotveno, že existují pouze dvě pohlaví.

(5) Změna pohlaví nebude možná.

(6) Rovnost pohlaví, národností a ras bude zaručena. Žádné nesmí být zvýhodňováno, nebo znevýhodňováno. Ponižování se před jinými rasami bude zakázáno, neboť Slované nenesou vinu za koloniální útisk.

⚜ Čl. 18 Kultura

(1) Kulturní politika se zaměří na propagaci zejména slovanské kultury, módy, kuchyně, hudby, knih, filmů, malířství, sochařství a jiných druhů umění.

(2) Slovanské jazyky se postupně zbaví velké části přejatých slov, kromě těch, za něž neexistuje vhodná náhrada a to s využitím kalků a novotvarů. V prvé řadě se zaměří na omezení užívání přejatých slov přejatých z nedávné doby.

(3) Dekadentní projevy "kultury", které by prokazatelně podkopávaly společenskou morálku a ohrožovaly duševní vývoj mládeže budou cenzurovány. V některých méně závažných případech bude jejich dosah jen omezován. V televizi nedostanou žádný prostor.

(4) Slovanská móda se odliší od západní i od všech jiných kultur. Způsob odívání má odrážet výraz vědomí vlastní kulturní identity a zachovávání tradic. Způsob odívání má být různorodý, funkční, příjemný a estetický. Tetování, piercingy, barvení vlasů nepřirozenými barvami, necudné výstřihy a nevkusnou západní módu je nezbytné označit za kýč a empaticky ji odmítnout.

(5) Způsob oblékání nemá vyvolávat sexuální napětí mezi pohlavími, nýbrž muže a ženy sbližovat přirozenou krásou a duchovní přitažlivostí. Tohoto cíle nebude dosaženo zahalováním, ani cudností na úkor estetiky a atraktivity, nýbrž zeslabením kulturní erotizace ženského odívání přehodnocením moderních módních stereotypů skrze inspiraci minulostí.

(6) Módní revoluce musí být podřízena třem cílům:

a) odlišit ji od západního módního stylu, neboť odluka slovanské civilizace od té západní musí být úplná,

b) oslabit kulturní sexualizaci odívání, která se stala jednou z příčin ústupu od přirozeného dvoření se,

c) a zejména dramaticky zvýšit porodnost a zvrátit demografický propad. Tato reforma by sama o sobě neměla velký vliv na zvýšení porodnosti, odhadem jen kolem 3 %, ale v kontextu ostatních náboženských, zdravotních, politických a ekonomických reforem by její význam mohl stoupnout až na 15 %, s tím že by se počet dětí na ženu zdvojnásobil.

⚜ Čl. 19 Technologická bezpečnost

(1) Svoboda svědomí a další nezadatelná základní práva a svobody vyplývající z Listiny základních práv a svobod budou chráněna. Za tím účelem bude zakázána implantace technologií do lidského organismu bez výslovného a informovaného souhlasu. Možná bude pouze za účelem léčby ve zvláštních případech.

(2) Technologie implantované do lidského těla nesmí být zneužity k omezení práv na svobodu pohybu a soukromí a nesmí být zdraví škodlivé. Jejich zneužití za účelem kontroly vědomí, svědomí a chování člověka je nepřípustné.

(3) Bude zaveden soubor pravidel a opatření za účelem znemožnit zneužití technologií vládou, nebo soukromými subjekty.

(4) Pokrok ve vývoji umělé inteligence nesmí za žádnou cenu ohrozit základní lidská práva a svobody občanů Všeslovanského svazu. Umělá inteligence musí fungovat na etických pravidlech.

(5) Jakýkoliv výstup vytvořený umělou inteligencí musí být povinně viditelně označený jako jí vytvořený, aby se předešlo stírání hranice mezi fikcí a realitou.

Zveřejněno 2. 6. 2025

ZDRAVOTNÍ PILÍŘ

II. PILÍŘ - NATURALISMUS

⚜ Čl. 20

(1) Druhý pilíř se ve třech kapitolách zabývá:

a) dějinným vhledem do příčin nemocí a pandemií,

b) zdravotnictvím a náčrtem, jak má vypadat zdravá výživa a zdravý životní styl,

c) zemědělstvím, sociální a bytovou politikou, důchody, zaměstnaností a životním prostředím.

(2) Prioritou naturalismu je ochránit národní zdraví a celkově vytvořit fyzicky zdravou společnost s mimořádně silnou přirozenou imunitou tak, aby bez závažné újmy odolala přírodním pandemiím a zejména pandemiím způsobeným potenciální biologickou válkou jiných supervelmocí a velmocí. To umožní i při zvyšování kvality lékařské péče snižovat výdaje na zdravotnictví a ušetřené prostředky využít např. na vědu a výzkum. Sníží se tím celková doba na nemocenské, to umožní zkrátit pracovní dobu a zlepšit tak kvalitu rodinného života. V neposlední řadě se tím také zvýší podíl produktivního obyvatelstva i hospodářská výkonnost. Armáda Všeslovanského svazu bude schopná plnit ty fyzicky nejnáročnější výzvy.

(3) Název pilíře odkazuje k přirozenosti - podpoře přirozeného životního stylu, přirozené imunity a přírodní stravy.

(4) Zdravý člověk má tisíce přání, nemocný jen jediné. Známé přísloví dává tušit, proč je zdravotní pilíř tím druhým nejdůležitějším.

IV. Kapitola: Dějinný vhled do příčin nemocí a pandemií

⚜ Čl. 21 Pravěk

(1) Příčinou nemoci je již od vyhnání z ráje narušení vztahu mezi člověkem a jeho Stvořitelem - Bohem. Když první člověk ztratil přístup ke stromu života, stal se smrtelným a zranitelným. Vždyť i dnes existují stromy a rostliny z jejichž plodů je zakázáno jíst.

(2) V zásadě existují 4 druhy nemocí:

a) duševní (psychické), jejich příčinou je často nevíra, ztráta naděje na zlepšení, přetrvávající stres, frustrace a deprese,

b) zranění, jehož příčinou je často pýcha, provozování hazardního sportu, či dopad války,

c) infekční nemoci, jejich příčinou bývala často lhostejnost či neznalost hygienických zásad. Jejich původci v dějinách dlouho nebyli známi, a

d) chronická onemocnění, jejich příčinou je často neposlušnost biblických rad i doporučení lékařů nejen o zdravé výživě.

(3) Nemoc není Božím trestem, spíše přirozeným důsledkem porušení zákonitostí Bohem daných. Je připomínkou narušeného vztahu s Bohem a výzvou k nápravě.

(4) Lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.

⚜ Čl. 22 Starověk

(1) Naděje na dožití se v dějinách paradoxně zkracuje, ačkoli pokrok ve vědě měl naději na dožití zvýšit. Zatímco první člověk se dožil 930 let, Abrahám již jen 175 let. V západním světě dnes dosahuje 80 let, což bylo běžné i ve Viktoriánské Anglii. Jen s tím rozdílem, že Britové prožili mnohem delší část života ve zdraví.

(2) Věda však biblický záznam potvrzuje, když tvrdí, že lidské srdce je vyvinuté tak, že by dokázalo tlouct 450 let, pokud by člověk žil zcela zdravě.

(3) Únik z přírody do nepřirozených přelidněných měst nezvýšil kvalitu života, nýbrž urychlil šíření nemocí a zapříčinil mnohé sociální problémy. Božím záměrem však bylo, aby každý člověk měl dostatek půdy k obživě a byl nezávislý na státu.

(4) Vyvolený Izraelský národ Mojžíšovým zákonem získal velmi užitečná hygienická doporučení, pohanským kulturám zpravidla cizí, jejichž dodržování poskytlo Izraeli mnohem větší ochranu před infekčními nemocemi.

(5) Nejvyspělejší kulturou ve smyslu sochařství, architektury, malířství, či lékařství však byli Řekové. Řekové vytvořili realistické a ideální zobrazení lidského těla. Řekové byli také průkopníky v konstrukci chrámů a veřejných budov. Řekové prosluli vázovou malbou a vyvinuli techniky jako černou a červenou figurální malbu. V lékařství byli Řekové rovněž velmi pokročilí, zejména díky postavám jako Hippokrates, známý formulováním Hippokratovy přísahy. Řekové také vyvinuli teoretické studie o hudebních intervalech a harmonii.

⚜ Čl. 23 Vrcholný starověk

(1) Právě v době, kdy byla Římská říše za císaře Augusta na vrcholu sil a expanze, přišel na svět Mesiáš, který na mnoha vykonaných zázracích uzdravení ukázal, že nejdůležitější k uzdravení je víra v uzdravení.

(2) Věda se přesvědčila, že nejsilnější silou ve vesmíru je vědomí. Několik hodin procházky lesem zvýší výkonnost imunitního systému až o 50 %, což lze vysvětlit uvolňováním aromatických flaktátů do ovzduší, které produkují rostliny; avšak zbylých 50 % připadá na jiné, neznámé, nemateriální příčiny.

(3) Neurologové uznávají, že dobrá životospráva může snížit riziko demence až o 30 %. Na druhé straně také ale přiznávají, že u starších lidí, kteří zažívají psychosociální stres, třeba po ztrátě partnera, může být riziko, že se u takového člověka rozvine demence, nebo zemře až stonásobně vyšší.

(4) Věda dokazuje, jak obrovskou sílu má mysl. Zhypnotizovaný člověk se sugescí, že má v dlani žhnoucí kus železa, ačkoli v ní reálně má studenou minci, si je schopen přivodit i popáleniny 1. stupně.

(5) Když za druhé světové války ve vojenských lazaretech došlo morfium, byl nahrazen placebem v podobě injekce s roztokem kuchyňské soli a zraněným vojákům k údivu lékařů taktéž ulevil od bolesti.

(6) Lékař počátku novověku Paracelsus pochopil, že "Představa je příčinou řady nemocí, víra však vyléčí všechny nemoci." Pro náš mozek je skutečností to, čemu věříme. Bez ohledu, jestli to je, či není pravda. Dalajláma řekl: ,,Je to naše mysl, která vytváří náš svět."

⚜ Čl. 24 Pozdní starověk a středověk

(1) Po zenitu času starověký Řím postihl Galénův a Cypriánův mor, který zabil miliony lidí. Římská elita, která pila vodu z olověného potrubí a vařila v olověném nádobí trpěla poškozením nervového systému i neplodností.

(2) Černou smrt, která vypukla v roce 1347, rozvezly italské lodě z krymské Kaffy. Během 5 let zabila až 50 milionů lidí - třetinu evropské populace. Příčinou byly katastrofální hygienické podmínky v přelidněných městech, v nichž neexistovala kanalizace, splašky se vylévaly na ulici. Po ochlazení na počátku 14. století bylo obyvatelstvo oslabené neúrodou a podvyživené, což oslabilo jeho imunitní systém. Ukázalo se nebezpečí v přenášení nemocí, které skýtal mezinárodní námořní obchod - ranná forma globalizace.

(3) Římskokatolická církev selhala. Namísto osvěty prosazováním hygienických zásad z Mojžíšova zákona ve svém tmářství spoléhala na náboženská procesí. Kritizovala učence, perzekuovala je, nálepkovala je jako kacíře, obviňovala z čarodějnictví a upalovala je. Cenzurovala a pálila jejich spisy.

(4) Zásluhy náleží jen učencům a lékařům, kteří se snažili nalézt příčinu moru a řadovým klášterním mnichům a jeptiškám, kteří obětavě s nasazením vlastního života pečovali o nemocné a poskytovali jim útěchu.

⚜ Čl. 25 Pozdní novověk a moderní dějiny

(1) V průběhu 19. století se rozmohlo nesmírně kontraproduktivní očkování, okolo nějž moderní pseudověda stvořila lživý mýtus, že vymýtilo mnohé infekční nemoci, jako třeba neštovice.

(2) Statistiky však ukazují, že epidemie byly způsobeny oslabením imunitního systému v důsledku podvýživy, válek a ignorací hygienických zásad. Dokazují, že pominuly ještě před zavedením povinného očkování, což je samozřejmě i případ Španělské chřipky, nejničivější pandemie moderních dějin s nejméně 50 miliony oběťmi, která vypukla v březnu 1918 v USA.

(3) Očkování nemá žádnou zásluhu na vymýcení infekčních nemocí. Těm se předchází zdravou výživou a čistotou. Očkování psychologicky nepůsobí jako další vrstva ochrany, nýbrž jako náhrada. Ti, se špatnou životosprávou, si naopak myslí, že je všemocný farmaceutický průmysl svými léky a vakcínami vždycky zachrání a ochrání. Roli v tomto pošetilém přístupu k vlastnímu zdraví hraje i extrémní nepoměr nákladů: zatímco očkování je zdarma, zdravá životospráva má vysoké náklady (drahá zelenina, drahé doplňky výživy, nutnost obětovat čas sportu, atd..)

(4) Z ideového, biblického hlediska je očkování morálně problematické, protože je postaveno na představě, že imunitu je nutné získat uměle, záměrně, a nikoliv přirozeně přirozeným stykem s viry a bakteriemi, čemuž bylo nesmyslně bráněno zneužíváním roušek a respirátorů v mnohdy zbytných případech. Z mravního hlediska je takový přístup ekvivalentní zásadě, že člověk musí získat dobrovolnou zkušenost se zlem a musí záměrně vykonat různé zlé skutky, aby se jich pak z nepříjemné zkušenosti štítil a získal tak "empirickou imunitu," ačkoli třeba racionálně uvažující abstinent nemá žádnou potřebu zažít delirium, aby se nutně empiricky přesvědčil, že alkohol je škodlivá a návyková droga. Nehodlá se trénovat v pití, aby vyhrál hazardní sázku. Stejně tak se dítě nikdy nenaučí plavat, pokud nezíská přirozený styk s vodou a sebejistotu bez rukávků a kruhů. Ty lze nahradit tréninkem plavání na mělčině. V biblickém pojetí je nepřirozené očkování metaforicky řečeno záměrným pácháním zla. Nikoliv z omylu, nedopatření, či nouze, nýbrž z úmyslu, nebo nátlaku.

(5) Statistiky z poslední pandemie jednoznačně ukázaly mnohem vyšší účinnost přirozené imunity než té umělé, když Češi, kteří již jednou nemoc prodělali, byli hospitalizováni až 10 x méně často než ti, kteří se nechali očkovat.

(6) Světová zdravotnická organizace přejala do své vlajky bronzového hada, kterého Mojžíš na poušti vztyčil jako symbol Krista, na nějž měli uštknutí Izraelci pohlédnout a být uzdraveni. WHO se tudíž rouhá Bohu, když se staví na místo Krista tím, že tvrdila, že očkování je jedinou cestou k ochraně před koronavirem a k návratu k normálnímu životu.

(7) Statistiky WHO také ukázaly, že jen během prvního roku očkování proti koronaviru bylo registrováno 3 x více nežádoucích účinků než u všech ostatních vakcín vyvinutých na více než 30 infekčních nemocí za celou dobu více než 50leté existence databáze na stránkách VigiAccess.org. Pozoruhodně název farmaceutické firmy Astra Zeneca pochází ze složeniny tří latinských slov: astra, se, neca. „Se neca“ znamená příkaz „zabij se!“ Dokonce slavný římský filozof Seneca, který učil, že moudrý člověk má být připraven na smrt beze strachu, byl šíleným císařem Nerem, jehož ostatně sám vychovával, donucen k sebevraždě. V roce 65 si Seneca v teplé lázni rozřízl žíly a vykrvácel. Astra znamená hvězda. Sám Lucifer je v bibli nazýván „hvězdou jitřní.“ Britská farmaceutická firma, 6. největší na světě tak již ve svém názvu přes čtvrtstoletí nese satanův skrytý vzkaz: buď závislý na našich lécích, očkuj se, zabij se!

(8) Rozložení vakcinace do až 6 dávek jasně poukázalo na komerční charakter vakcinace, jejímž cílem nikdy nebyla ochrana veřejného zdraví, ale bezprecedentní zisk farmaceutické mafie, který překonal 100 miliard dolarů během pouhých 2 let. A za tím účelem se o účincích vakcín opakovaně, soustavně a systematicky veřejnosti lhalo.

(9) Ukázalo se, že nejaktivnějšími státy v nucené vakcinaci co největším počtem dávek, v rozporu s lidskými právy a svobodami, byly státy s největší koncentrací satanistické židozednářské mafie- v USA a v Izraeli.

⚜ Čl. 26 Moderní dějiny a budoucnost

(1) Farmaceutický průmysl postavil svůj byznys na profitování z lidského utrpení. V mnoha zemích svými vakcínami ublížil a zmrzačil miliony lidí, kterým měl poskytnout umělou imunitu.

(2) Ve skutečnosti se však ukázalo, že očkovací kampaně globalistů byly vedeny se záměrem provádět depopulaci snižováním plodnosti. V třetích zemích propagují potraty a prosazují nucené sterilizace. Rozbíjejí tradiční rodinu nadržováním LGBT hnutí, podporováním feminismu, propagací dekadentní pseudokultury a vytvářením všemožných uměle vytvořených menšin k rozbití společenské soudržnosti. Mnohé z globalistických elit jsou zapleteny do obchodu s dětmi, které zneužívají k sexuálním orgiím, k odběru adrenochromu a k prodeji tělesných orgánů.

(3) Potravinářský průmysl zdegeneroval, výživová hodnota potravin neustále klesá. Produkce a konzumace zeleniny a ovoce je krajně nedostatečná. Koncentrace vitamínů a minerálů v pěstovaném ovoci a zelenině za posledních sto let klesla v průměru trojnásobně. 25 porcí ovoce a zeleniny by u průměrného člověka sice pokrylo potřebnou denní dávku vitamínů a minerálů, ale zároveň by vedl o k nežádoucímu zvýšenému příjmu cukrů.

(4) Symbol žáby, který se stal všudypřítomnou značkou Aliance deštných pralesů, je biblický symbol nečistého zvířete a druhé pohromy, která dopadla na antický Egypt.

(5) Cílem židozednářských globalistů je světová depopulace. V tisku šíří lži o přelidnění planety, ačkoli by současná plocha zemědělské půdy mohla uživit až 5násobek současné populace.

(6) V tom je židozednářský kapitalismus daleko zhoubnější než socialismus i nacismus. Neboť zatímco nacisté hlásali válku árijské rasy vůči jiným rasám, socialisté hlásali třídní boj širokých tříd proletariátu vůči úzké skupině buržoazie, tak kapitalisté hlásají boj úzké skupiny oligarchů proti celému lidstvu a ze všech ideologických skupin tak hájí zájmy té nejmenší skupiny lidí.

(7) Slované však mají tak obrovský životní prostor jako žádná z civilizací a musí jej zalidnit, aby ho dokázala využít a ubránit před expanzí civilizací jiných, zvláště té západní. Proto se Slované musí Západu ze všech sil s plnou vervou vzepřít, sjednotit se a nastartovat masivní populační růst politikou tří dětí.

V. Kapitola: Zdravotnictví, náčrt, jak má vypadat zdravá výživa a zdravý životní styl

⚜ Čl. 27 Principy nového zdravotního systému - Naturalismu

(1) Naturalismus si zakládá na třech principech v dané posloupnosti: prevence, léčba chronických projevů onemocnění, tj. příčin, a léčba akutních projevů onemocnění, tj. důsledků. Cílem bude dramaticky snížit výskyt chronických onemocnění.

(2) Zdravotnictví bude bezplatné.

Prevence

(3) Preventivními opatřeními jsou: podpora sportu, zvyšování kvality ovzduší, zlepšování pracovních podmínek, důraz na dodržování nočního klidu, zavádění pouličních lamp s teple bílou září, zvyšování kvality potravin a jejich výživové hodnoty se zavedením přísných norem na jejich kvalitu a druh označení a podpora duševních a kulturních aktivit.

(4) Mnohé z umělých sladidel, barviv a konzervantů bude zakázáno v potravinářství používat, stejně jako aspartam, fluoridy v zubních pastách nebo toxické amalgámové zubní plomby v zubařství. Budou stanoveny přísné limity na obsah palmových olejů, glukózofruktózového sirupu, modifikovaného škrobu, transmastných kyselin, soli a jiných látek v potravinách a budou nahrazovány zdravějšími alternativami.

(5) Dále budou zavedena opatření na snižování konzumace alkoholu, spotřebu cigaret a ostatních drog. Například vývojem zdravějších náhražek, propracovaných odvykacích kurzů a zlepšováním socioekonomické situace občanů díky prosazení čtyřpilířové reformy. Každý druh alkoholu bude muset mít svoji dealkoholizovanou variantu, zejména piva a vína. Ta bude muset být vždy levnější než alkoholická varianta. Vyšší náklady na výrobu dealkoholizovaných variant podniky pokryjí z vyšší marže na alkoholické nápoje. Hospody budou postupně nahrazovány hospodami prodávající nápoje s nanejvýš 1 % alkoholu a s otevírací dobou do 22 hodin.

(6) Zvýší se normy na čištění vody stanovením limitu jiných částic do 100 ppm. Velmi přísně bude kontrolován obsah stroncia, bárya, či hliníku. Vláda zajistí osvětu v otázce domácí výroby pitné vody.

(7) Pokusy ovlivňovat počasí a regulovat intenzitu slunečního svitu v rámci geoinženýrství a chemtrails bude přísně zakázáno. Bude se měřit složení emisí letadel, zvláště těch zahraničních, jmenovitě západních.

(8) V zdravotnictví se budou pravidelně všem občanům provádět krevní testy zjišťující poměr omega 3 a omega 6 nenasycených mastných kyselin, jimiž je možné zjistit riziko rozvoje chronických onemocnění všeobecně, HbA1C testy, jimiž je možné zjistit riziko cukrovky a jiné testy.

(9) Součástí prevence je i důraz na ochranu duševního zdraví. Bude zajištěn dostatek psychologů a psychiatrů, zejména pro děti a dospívající. Léčba se soustředí na používání nefarmakologických metod kombinujících psychoterapii, socioterapii, ergoterapii, arteterapii, psychorehabilitaci, léčbu životním stylem a z alternativních přístupů pak zejména křesťanskou kontemplativní terapii. To umožní silně omezit vývoj, produkci a užívání antipsychotik a antidepresiv.

⚜ Čl. 28 Zdravá výživa

(1) Osvěta je nezbytná i v otázce způsobu stravování. Maso jíst střídmě, nejlépe rybí, jiné jen příležitostně, např. při letních grilovačkách, svátcích, či oslavách, nikoliv každý den, jelikož jsou náročné na trávení a spotřebovávají obrovské množství trávicích enzymů, jíst velký podíl syrové zeleniny, neohřívat jídla v mikrovlnné troubě, natož v plastových nádobách, nejíst ultra zpracované potraviny, dodržovat několikahodinové rozestupy mezi jídly a nenarušovat tak proces trávení, dodržovat cirkadiánní stravovací rytmus, tj. snídat, obědvat a večeřet v přibližně stejnou dobu, nejpozději několik hodin před spaním, dodržovat 12 až 14 hodinové půsty mezi večeří a snídaní, nevečeřet těžká jídla, zvláště ta bohatá na sacharidy, po probuzení se důkladně napít čisté vody a snídat nejdříve hodinu poté.

(2) Nová slovanská kuchyně musí propagovat recepty na pokrmy s vysokou výživovou hodnotou, spíše než dbát na kulinářský zážitek a estetiku. Ve školách se to promítne zrušením automatů s nezdravými pochutinami a limonádami. Ty budou nahrazeny obchůdky se zdravou výživou. Žákům to pomůže potlačit hyperaktivitu a podpoří to jejich soustředěnost a učenlivost.

⚜ Čl. 29 Zdravý spánek

(1) Zvláštní pozornost je také nutné věnovat osvětě v otázce spánkové hygieny, která v prvé řadě zahrnuje dodržování cirkadiánního spánkového rytmu - tj. pokud je to jen trochu možné, vstávat a uléhat vždy ve stejnou dobu, tj. brzy ráno a brzy večer, spát dostatečně, alespoň hodinu před spaním nesledovat modré obrazovky, ale číst si, meditovat, rituálně se připravovat na spánek, jakožto život obnovující sílu a drahocenný Boží dar.

(2) Všeslovanský svaz je obrovským kusem pevniny, kde slunce vychází jako první. I proto zdravotní filozofií Slovanů musí být, nebýt velkonárodem nočních sov, nýbrž velkonárodem ranních ptáčat. Je zapotřebí zavést všeobecně uznávanou tradici cirkadiánního rytmu. Od toho v jak velké míře dokáží Slované tyto zdravotní zásady a doporučení uvádět v praxi závisí životní síla naší civilizace.

(3) Bude zrušena změna času na zimní a letní.

⚜ Čl. 30 Sport

(1) Sport je klíčovou aktivitou předcházející rozvoji chronických onemocnění, proto bude systematicky podporován výstavbou venkovních i vnitřních posiloven, hřišť, atletických drah, bazénů, aj. Bude podporován zaměstnavateli pomocí bonusů.

(2) Sport bude osvětou masivně propagován a využit jako symbol prestiže, zdatnosti, síly a neporazitelnosti slovanského velkonároda.

(3) Při sportovních soutěžích bude podporována zdravá soutěživost podporující férovou, čistou hru, kolektivní spolupráci a sounáležitost, nikoliv rivalitu a primitivní fanouškovskou nevraživost.

(4) V televizních programech bude věnováno sportu podstatně méně vysílacího času, aby sport nebyl vládou zneužíván jakožto zábava odvádějící pozornost občanů od důležitých politických, společenských a ekonomických otázek. Princip "chléb a hry" je nebezpečný pro zachování zdravého politického režimu.

(5) Vrcholoví sportovci nebudou sportovat pro své obohacení, ale pro čest slovanského velkonároda. Proto i jejich maximální příjem bude omezen na 7 - násobek průměrné mzdy. Do ní se však nebude započítávat hodnota medailí, pohárů a některých výsluh.

(6) Kdykoli bude nějaký slovanský stát pořádat letní nebo zimní olympijské hry, bude je organizovat účelně a skromněji, aby jejich mírová filozofie a historický antický odkaz nebyl zneuctěn megalomanstvím. Aby si je každý slovanský stát mohl alespoň jednou dovolit pořádat.

(7) Slovanští sportovci se nebudou účastnit žádných olympiád v zahraničí, pokud součástí jejich zahajovacích ceremoniálů bude okultní představení propagující satanismus.

⚜ Čl. 31 Léčba chronických onemocnění

(1) Léčba chronických onemocnění se soustředí na aplikaci co nejrychlejšího a zároveň bezpečného přechodu z užívání léků na vysoce kvalitní, koncentrované přírodní doplňky stravy v co nejširším možném okruhu onemocnění, z nichž úhlavní význam budou mít omega 3 nenasycené mastné kyseliny zpropustňující buněčné membrány, 1-3, 1-6 beta glukany, jakožto nejsilnější přírodní modulátory imunity, a vícesložková vláknina příznivě působící na celý střevní mikrobiom, který hraje zásadní roli v životaschopnosti imunitního systému.

(2) Pozornost se soustředí i na význam bylin a účinných přírodních extraktů, např. z aloe very, arónie, rakytníku, nebo černého bezu.

(3) V společenské osvětě bude náležitě zdůrazněn naprosto zásadní význam enzymů pro regeneraci těla, zásadotvorných potravin, jako zejm. citrónů a melounů pro odkyselení, a tudíž imunizaci organismu a přírodních afrodiziak jako třeba řapíkatého celeru, jahod a borůvek pro podporu plodnosti.

(4) Cílem bude snižovat spotřebu léčiv a tím se vyhnout snižování jejich účinků a růstu počtu zdravotních komplikací způsobených kombinací léků a jejich nežádoucích účinků. Výrobci léčivých přírodních přípravků by měli mít možnost je označit za léčiva i bez nákladných studií. Bude významně zvýšen podíl přírodních léčiv na úkor syntetických.

(5) Bude zajištěna vysoká kvalita, odbornost, pečlivost, rychlost a dostupnost chirurgických zákroků, zejm. resekčních a rekonstruktivních operací, transplantací, implantací a paliativních lékařských zákroků. Podstatně se zkrátí čekací doba na transplantaci orgánů.

(6) Vývoj léků se soustředí na vyvinutí bezpečnějších cytostatik k léčbě nádorů, nebo post transplantačních imunosupresiv ve snaze minimalizovat jejich vedlejší účinky. Vývoj, produkce a užívání jiných tříd léků jako např. antihypertenziv na snížení tlaku, hipolipidemik na snížení cholesterolu a antidiabetik k léčbě cukrovky bude moci být díky výraznému poklesu výskytu civilizačních onemocnění utlumeno.

⚜ Čl. 32 Léčba náhlých onemocnění

(1) Léčba akutních projevů nemocí se soustředí na zvyšování kvality lékařské péče, zejména zajištění vysoké odbornosti, pečlivosti, rychlosti a dostupnosti stabilizace životních funkcí, vyšetření, diagnostiky, lékařských zákroků, léčby a terapie.

(2) Vývoj vakcín bude okrajovou záležitostí, v němž bude prioritou snižování počtu vedlejších nežádoucích účinků. Bude v omezené míře zachován pro úzkou skupinu zájemců o umělé imunizační experimenty. Imunizace společnosti a osvěta v otázce správného užívání antipyretik snižující horečku povede k omezení jejich produkce.

(3) Vývoj léčiv se spíše se soustředí na studium bakteriální rezistence, vývoj, produkci, a užívání protizánětlivých léků, např. alternativních kortikosteroidů a antivirotik, např. isoprinosinu a ivermektinu.

(4) Žádná z farmaceutických firem nebude smět mít více než čtvrtinový podíl na trhu, každý ze států Svazu bude mít své vlastní farmaceutické společnosti.

(5) K očkování nesmí být nikdy prováděn žádný nátlak v jakékoli podobě - peněžními výhodami, diskriminací, nebo zastrašováním. Právo na svobodu rozhodování o vakcinaci a čipování musí být ústavně zakotveno.

(6) Všechny slovanské státy jednou provždy vystoupí z WHO a budou vymáhat reparace za fatální škody na národním zdraví způsobené členstvím v této zločinecké organizaci.

(7) Slovanské zdravotnictví se postupně a systematicky zbaví latinského názvosloví a nahradí ho novými slovy slovanského původu.

VI. Kapitola: Zemědělství, sociální politika, bytová výstavba, důchody, zaměstnanost a životní prostředí

⚜ Čl. 33 Zemědělství

(1) Svaz dosáhne soběstačnosti v pěstování všech plodin mírného pásu a dále rýže, bavlny a některých jiných subtropických plodin. Všeslovanský Svaz bude největší světovou obilnicí. Produkce dosáhne 500 milionů tun obilovin ročně, z toho ½ pšenice, dále 125 milionů tun brambor, 125 milionů tun cukrové řepy, 50 milionů tun olejnin a 50 milionů tun luštěnin.

(2) V zemědělství bude mnohem více osevních ploch věnováno pěstování ovoce a zeleniny namísto řepky, s cílem svou produkcí překonat jejich několikanásobně navýšenou spotřebu. Produkce ovoce se zvýší z 16 na 40 milionů tun ročně a produkce zeleniny z 37 na 100 milionů tun ročně. Podíl pěstitelské plochy zeleniny se zvýší z 0,74 % na nejméně 2 %.

(3) Dalším z cílů bude vytrvale snižovat podíl geneticky modifikovaných potravin. Přidávání hmyzu do potravin bude zakázáno. Dovoz potravin s logem žáby, tzv. udržitelnosti, či jiným globalistickým ekvivalentem bude zakázán.

(4) Používání pesticidů, herbicidů, fungicidů a insekticidů bude regulováno přísnými bezpečnostními normami. Bude zakázán dovoz nebezpečných zemědělských přípravků ze zahraničí.

(5) Především v Rusku se navýší rozloha orné půdy a pastvin, nikoliv však na úkor lesů. Plocha zemědělské půdy se rozšíří z 212 na 250 milionů hektarů, z toho 4 % bude představovat rozloha sadů, vinic, chmelnic a zahrad. Soběstačnost v živočišné výrobě, tj. zejména masa, mléka a vajec bude podporována, spíše však pro export než pro spotřebu, která s novými stravovacími pescetariánskými návyky a zlepšováním výživové hodnoty potravin bude klesat.

(6) Budou masivně budovány zavlažovací kanály, vysazovány lesy tak, aby se alespoň udržel podíl zalesnění, pokud bude četnost požárů stoupat, budou v lesích vykáceny meze, provedou se opatření k zabránění rozšiřování pouští a eroze půdy. Obnoví se původní skladba lesů. Těžba dřeva bude limitována ve výši 1% rozlohy lesů ročně a zároveň nižší než růst objemu dřevní hmoty.

(7) Prvořadým úkolem bude obnovit retenční schopnost zdegradovaných půd poškozených nadměrnou orbou a neuváženou výsadbou. Nejméně na 427 litrů vody na 1 m³.

Půdní schopnost zadržovat vodu, která je naprosto klíčová v kvalitě a kvantitě produkce zemědělských plodin, bude obnovena: 

a) rozdělením půd do 6 poměrně velkých kategorií podle jejich retenční schopnosti, od první třídy těch nejzdravějších půd, které budou ponechávány ladem každý 7. rok, po 6. třídu těch nejzdegradovanějších, které budou ponechávány ladem každý 2. rok, nebo v některých případech i několik let ladem za sebou. 

b) úhor bude v závislosti na schopnosti předpovídat počasí inteligentně řízen, s cílem maximalizovat výnos v dobrých letech, ale zároveň i regenerační efektivitu v letech vlhkých a suchých. Návrh:

V mírně vlhkém roce se standardně zaseje.

Ve velmi vlhkém roce se nezaseje, což umožní urychlenou a maximální regeneraci půdy k obnově půdní struktury a pórovitosti.

V mírně suchém roce se zaseje jen zelené hnojení (jetel, vojtěška, hořčice) za účelem zvýšení obsahu organické hmoty - humusu. 

V obzvláště suchém roce se nezaseje, půda se nechá odpočinout, což umožní regeneraci mikrobiálního života a navázání více CO² v půdě.

Pokud se zaseje, ale vegetační období se časem ukáže být velmi suchým a výnosy slabé, zváží se možnost ponechat skromnou úrodu na poli jako náhradu za zelené hnojení a půda si odpočine od podzimní mechanizace.  

c) Za účelem boje s erozí půd a obnovy diverzity polního ekosystému budou hojně obnovovány a zaváděny remízky, meze, aleje a větrolamy. 

d) Za účelem dlouhodobé maximalizace výnosů bude vyzkoumán plán nejefektivnějšího střídání plodin a zajištěno, že nebude sabotován ziskuchtivostí farmářů. 

e) Bude rozšířena a vybudována soustava malých přehrad, nádrží, rybníků a zavlažovacích systémů. Bude plně využita technologie kapkové závlahy v oblastech trpících nedostatkem srážek, nebo v obdobích sucha.

⚜ Čl. 34 Sociální a bytová politika

(1) Sociální politika se zaměří na podporu rodin za pomoci příspěvků tak, aby se dosáhlo realizace politiky tří dětí a výstavby cenově dostupných bytů, na které by bylo možné získat bezúročnou hypotéku. Za tím účelem bude sníženo DPH na bytovou výstavbu a obnoveny státní a obecní bytové fondy a družstevní bydlení. Přinejmenším v takovém počtu bytů, jaký je počet žadatelů o příspěvek na bydlení. Stanoví se limity nájemného, aby se předešlo ekonomickému vykořisťování pronajímateli.

(2) Lidé v produktivním věku budou motivováni reálnými úrokovými mírami ke spoření na zajištění bydlení svým dětem, aby v dospělosti mohly financovat bezúročnou hypotéku s co největší možnou spoluúčastí a co nejdříve ji splatit. Úročené hypotéky budou jen na luxusnější byty a rezidence, neúčelové hypotéky, hypotéky na nákup komerčních nemovitostí a na developerské projekty.

(3) Sociální systém bude zjednodušen a sociálními dávkami a příspěvky zajistí efektivní podporu pro rodiny s dětmi, seniory, ovdovělé a zdravotně postižené občany. Rodičovské příspěvky, peněžitá pomoc v mateřství a porodné musí stát poskytovat způsobem, aby docílil naplnění politiky tří dětí. Stát se náležitě postará o všechny tělesně postižené. Sníží 1. stupeň invalidity z 35 % na 10 % a místo 3 škál vytvoří 9 škál po 10 %.

(4) Státy Svazu zajistí nejchudší vrstvě obyvatel alespoň nějaký základní životní standard, nicméně tak, aby je nedemotivoval k práci. Učiní tak spíše vlastním zajištěním základních služeb než přímou finanční podporou. Základní služby představují zajištění ubytování na způsob nízkonákladových vysokoškolských kolejí, nebo klášterů s jedním pokojem a společným sociálním zázemím, a příspěvkem na stravu, ošacení a léky tak, aby náklady na provoz a příspěvky v přepočtu na osobu nepřekročily čtvrtinu průměrné mzdy. Provoz bude mít přísný režim, vysoké nároky na hygienu, pořádek a dodržování nočního klidu. Nikdo nebude smět být vyhozen, delikventi však mohou skončit v léčebně, nebo v kriminále. Prevencí před kriminalitou bude zajištění dohledu a kurzů k opětovnému začlenění vyčleněných skupin obyvatel do společnosti.

(5) Sociální systém dávek nesmí zvýhodňovat národnostní menšiny a migranty. Musí být nastaven tak, aby Slované měli stejný nebo vyšší přirozený přírůstek obyvatel než neslovanské menšiny.

(6) Z bezpečnostních a sociálních důvodů se bude postupně snižovat podíl obyvatel žijících ve městech. Sníží se tak motivace nepřítele k jadernému úderu. Podpoří se rozvoj venkova a obnovení všech zaniklých osad a vesnic. V rámci deurbanizace vzniknou potravinově soběstačné obce inspirované izraelskými Kibucy a Ubuntu. Postaví se nová města na Sibiři, která podnítí její rozmach v odlehlých oblastech. Z důvodu historické prestiže je ale též zároveň cílem zalidnit všechna města a vesnice Svazu víc, než kdy byla v dobách socialismu. Nanejvýš však o 10 % více. Zavedou se kvóty na počet obyvatel ve městech. Moskva bude mít maximálně 1/12 obyvatel Ruska, Petrohrad maximálně 1/25.

(7) Ve městech budou nejčastěji stavěny čtyřpatrové bytové domy s dostatečně velkým zázemím pro rodiny s třemi dětmi, balkony, střešní terasou, venkovními hřišti a posilovnami, a dostatkem parkovacích míst. Jejich fasády budou barevné, bílé, béžové, nebo z jiných světlých odstínů. Ve vhodných lokalitách vzniknou také estetické věžákové rezidence inspirované Kladenskými věžáky o výšce 12 až 17 pater.

(8) Bytové domy musí být maximálně soběstačné. Každý musí mít na střeše zásobu dešťové, užitkové vody, případně čistící mechanismus k přípravě pitné vody v případě nouze. Také musí být vybaveny solárními panely a generátory pro případ výpadku elektrického proudu. Musí být vybaveny podzemním bunkrem. A podzemními tunely propojující jednotlivé bytové domy jakožto nouzové východy v případě války.

⚜ Čl. 35 Důchodová politika

(1) Důchodová politika bude za pomoc i motivující výše reálné úrokové míry na spořících účtech motivovat lidi v produktivním věku, aby si na důchod spořili a nebyli tak ve stáří zcela závislí na státu.

(2) Výše důchodů bude pevně daná a neměnná, podle počtu odpracovaných let a typu profese.

(3) Průměrný celkový důchod tvořený výhodně úročeným spořením a platbami od státu bude představovat 50% průměrné mzdy.

(4) Bude zefektivněn systém zdravotního pojištění. Ti, kdo budou žít zdravěji, budou platit nižší zdravotní pojistné. Dojde k promyšlenému sloučení zdravotních pojišťoven a zavedení individuálních účtů pojištěnců. Cíli reformy bude:

a) zvýšit efektivitu systému skrze centralizaci a digitalizaci,

b) zvýšit odpovědnost pojištěnců skrze individuální účty s motivací k prevenci,

c) zachovat solidaritu skrze společný fond na základní péči a státní příspěvky

d) zlepšit informovanost a kontrolu skrze online portály a přístup k transparentním datům.

⚜ Čl. 36 Politika zaměstnanosti

(1) Politika zaměstnanosti bude cílit na maximální možnou zaměstnanost. Za tím účelem v případě vyšší nezaměstnanosti v rámci možností využije i zkrácení individuální pracovní doby, aby nikdo nedostal výpověď pro nadbytečnost, zkrátí pracovní dobu na čtyři pracovní dny, resp. kolem 32 hodin týdně.

(2) Budou zavedeny přísnější pracovní předpisy zahrnující požadavek na minimalizaci noční práce, omezování dvojsměnných provozů a jejich nahrazování trojsměnnými, anebo jejich nahrazení dvojsměnnými osmihodinovými ranními a odpoledními směnami, požadavek na kontrolu bezpečnosti pracovního prostředí a adekvátnost výkonnostních pracovních norem.

(3) Výše mezd bude podle druhu a náročnosti práce pevně stanovená a neměnná.

(4) Minimální mzda bude stanovena ve výši 50% průměrné mzdy.

(5) Stát finančně podpoří ty, kteří přijdou o zaměstnání a pomůže jim v případě jejich zájmu nalézt nejvhodnější práci.

⚜ Čl. 37 Sociální spravedlnost

(1) Nikdo, ani žádný podnikatel nebude smět získat z dividend víc, než kolik bude v přepočtu činit maximální mzda definovaná 7 - násobkem průměrné mzdy.

(2) Nad majetkem, který překročí maximální hodnotu majetku, definovanou jako 50 let práce při maximální mzdě, nebude mít vlastnické právo, nýbrž bude toliko jeho správcem a za jeho řádnou správu se bude zodpovídat podniku a státu.

(3) Éra miliardářů, multimiliardářů a oligarchů jednou provždy skončí.

(4) Hazard bude omezován. Nej vyšší výhrou bude moci být roční maximální mzda.

⚜ Čl. 38 Životní prostředí

(1) V rámci ochrany životního prostředí se především zefektivní likvidace odpadů, recyklace a zavede se výkupné na co nejširší sortiment odpadů. Zavede se bezplatný odvoz všech druhů odpadů v omezeném množství, aby se nehromadil na nepovolených skládkách.

(2) Limity na těžbu surovin se budou odvíjet podle nezbytných hospodářských potřeb států, ale jen u některých druhů, u nichž bude shledán závažný a stěží omezitelný dopad těžby na životní prostředí, a které by nebylo strategicky nebezpečné nahradit dovozem.

(3) Vytěžené povrchové doly se zatopí a poslouží jako zásobárny vody. Zajistí se sanace zamořených území a likvidace min. Prypjať se obnoví a kolem ní se na území 50 km² výjimečně postaví největší solární a největší jaderná elektrárna v Evropě. Obvykle se však solární elektrárny budou montovat jen na střechy průmyslových objektů a panelových domů.

(4) Desetina území bude chráněna jako národní parky a chráněné krajinné oblasti - nedotknutelné území se zákazem těžby a výstavby.

Zveřejněno 5. 6. 2025

POLITICKÝ PILÍŘ

III. PILÍŘ - GEOPOLITICKÁ ROVNOVÁHA A POLITEIA

⚜ Čl. 39

(1) Třetí pilíř se ve třech kapitolách zabývá:

a) dějinným vhledem do příčin válek a původem Slovanů

b) vnější politikou: principy geopolitické rovnováhy, potenciálem a strukturou svazu, obranou a národnostní politikou.

c) vnitřní politikou: principy nové ideologie, ústavou, institucemi a justicí Svazu.

(2) Prioritou třetího pilíře je vytvořit Všeslovanský svaz jako protiváhu a konkurenci ostatním supervelmocem a velmocem, která bude mít svůj vlastní, originální politický systém, neboť liberální demokracie selhala a není možné ji reformovat.

(3) Za tím účelem je nezbytné vystoupit z EU, NATO, OSN, WHO a všech dalších západních a mezinárodních organizací, které nás okrádají, ohrožují a manipulují. Tím bude obnovena naše národní nezávislost.

(4) Jako protiváha OSN bude založena OSV Organizace spojených vzdoronárodů, která sdruží co nejvíce nezápadních států.

VII. Kapitola: Dějinný vhled do příčin válek, původ Slovanů

⚜ Čl. 40 Pravěk

(1) Když v předpozemském světě Syn Jitřenky zpychl, zatoužil změnit Boží zákon a získat absolutní moc. Aby ji získal, navrhl Bohu zajistit spásu duchům výměnou za ztrátu jejich svobody. Jeho starší bratr Kristus však navrhl vyváženou jistotu za vyváženou svobodu v pozemském světě se obětuje a zachrání ty, kdo v něj uvěří. Spasení nebude jisté, ale možné. Proto jsme souhlasili, že přijdeme na tento svět a budeme riskovat svůj věčný osud, abychom se naučili zkušenostem. Když Bůh přijal Kristův plán, Syn Jitřenky zahořkl, zosnoval vzpouru, a byl svržen z nebes i s třetinou duchů.

(2) Od té doby satan vede skrze pozemské vlády se smrtelníky boj. Vlády mají tendenci mít všechno pod úplnou kontrolou, kdežto občané bojují za svá práva a svobody žít si svým vlastním životem. Kdykoli se však pokusí žít neomezenou svobodou bez odpovědnosti, o mnohé svobody přichází, aby byl opět nastolen řád.

(3) V předpotopním světě se rozvinula natolik svévolná a zlovolná civilizace, v níž se nenašel nikdo, kdo by měl sílu ji usměrnit, že musela být téměř úplně zničena.

⚜ Čl. 41 Starověk

(1) Několik generací po potopě žili předci všech národů mezi Eufratem a Tigridem. Mluvili jednou řečí a žili v jednom království zbudovaném Nimrodem. Nimrod nadchl lid pro myšlenku stavby voděodolné věže z pálených cihel a asfaltu. Nevěřil Božímu zaslíbení, že svět již nikdy nebude zničen vodou. Zbudoval první "světové" impérium, v němž zneužil lidskou sílu k stavbě marnosti. Babylonská věž měla být v jejich jazyce bránou bohů, stala se však zma(e)tkem. Lid již nemluvil jednou řečí, rozešel se do všech světových stran. Nimrodův plán ztroskotal.

(2) Nejméně 80 let otročili Izraelité v Egyptě. Byl to však Josef, který vytvořil předpoklady pro tento útisk, když během hladomoru získal pro faraona majetek Egypťanů a nemoudře nebezpečně posílil jeho moc. I mnohé slovanské státy se staly koloniemi Západu. Ony samy si však nechaly své země rozkrást nadnárodními korporacemi.

(3) Izrael se stal antitypem Babylóna. Neusiloval o územní expanzi. Bůh židům zaslíbil zemi, která měla pevně dané hranice, jak jsou popsány třeba v 34. kapitole knihy Numeri. Když král David během válek s Pelištejci dosáhl těchto hranic, zastavil se a další král Šalomoun již nevedl jedinou válku. Tím se inspiroval i Bismarck. Když sjednotil Německo, ze všech sil se snažil vyhnout další válce. Znal svou míru. A to je vzorem i pro nás Slovany.

(4) V roce 603 př. Kr. dal Bůh babylonskému králi Nebukadnezarovi sen o soše, v němž byla předpovězena existence budoucích impérií- Medo-Persie, Řecka, Říma a evropských neúspěšných pokusů o obnovu slávy Říma politickou a církevní mocí zobrazené jako nohy ze železa míšené s hlínou. Každé z dalších impérií bylo předpovězeno jako chudší. Bylo předpovězeno, že sláva a moc Římské říše již nebude nikdy obnovena a že na konci dějin bude nastoleno Boží království, které ukončí všechny pokusy o světovládu.

⚜ Čl. 42 Vrcholný starověk

(1) Mesiáš, který přišel, nenaplnil očekávání mnohých. Kristus nepřišel, aby zbavil židy římské nadvlády, nýbrž jejich duchovního otroctví. Varoval, že když Mesiáš přijde v moci, bude to soud – ne politické osvobození. Kritizoval pokrytectví zkorumpovaných rabínů, napadl kupčení znesvěcující chrám. Přišel, aby provedl náboženskou reformu.

(2) Kristus neusiloval o revoluci, neusiloval o politickou moc, neboť měl jiné poslání. Ale velmi dobře chápal politickou situaci své doby. Uměl na ni reagovat s moudrostí a kritickým odstupem. Vnímal, jak lidé reagují na útlak Římem. Vyjadřoval se k autoritě, moci a spravedlnosti. Hovořil v podobenstvích založených na strategickém politickém rozhodování a ukázal tak, že rozumí logice diplomacie a konfliktu. Ukázal, že zná realitu politických intrik, moci a odporu. Ježíš nejen věděl o politických událostech, ale použil je jako obraz duchovního poselství. (Např. v 19. kapitole Lukášova evangelia)

(3) Jít příkladem Krista neznamená být apolitický a nezajímat se o politické události, nýbrž je studovat v duchovním nadhledu a souvislostech. Jít příkladem Krista neznamená rezignovat na pokusy o vyřešení společenských problémů politickou cestou a smířit se s neuspokojivými poměry. Je nezbytné zahájit synchronizovanou reformu zdola i shora zároveň.

(4) Milovat své nepřátele znamená být k nim nejen spravedliví, ušlechtilí a bezelstní, ale také obezřetní, předvídaví a tvrdí.

⚜ Čl. 43 Původ Slovanů

(1) Původ Slovanů je pozoruhodnější a jejich historie je mnohem starší, než je politicky přípustné. Když sílila moc Asyrské říše, z historické oblasti Kilikie, odkud později pocházeli, jak kilikijští piráti, kteří zradili Spartaka, tak Pavel z Tarsu, emigrovaly kmenové svazy známé jako Mešek (tzn. drahocenný, vzácný) a Tubal (břeh). V 8. století před Kristem se vydali na sever přes Kavkaz a stali se předky Velkých Rusů, kteří založili Moskvu a Velkých Rusů kteří při osidlování Sibiře založili Tobolsk. Mešek a Tubal byli antickými historiky i biblí téměř vždy jmenováni společně.

(2) Společně s Médy jsou původci genetické haploskupiny R1a. V roce 537 př. Kr. Médové po boku Peršanů vyvrátili Babylon, který byl považován za nedobytný. A ačkoli i po nich byla pojmenována Medo-perská říše, záhy se se sílící mocí Peršanů stali nerovnoprávným národem, který byl na počátku 5. století př. Kr. zatažen do zničujících řeckoperských válek. Médové se tak seznámili s oblastí Bosporu, a pro část Médů se pak tato cesta stala migračním tahem do Evropy. Zdržovali se nejen v Thrákii, v níž se v roce 111 př. Kr. narodil Spartakus - vůdce největší otrocké vzpoury proti Římu, ale také v antické Makedonii, a mohli tak být předky Alexandra Velikého. S rostoucí mocí Římské říše byli vytlačeni na sever, prošli přes Karpaty územím Dáků až do dnešní Ukrajiny a stali se nejvýznamnějším předkem Malých Rusů - Ukrajinců, ale také Poláků, Čechů a “Slováků“, kteří se v době rozpadu Římské říše oddělili a vydali na západ. Většina Médů však migrovala kratší cestou přes Kavkaz.

(3) S Médy migrovala i velká část Elamitů od východního pobřeží Perského zálivu. Část putovala přes Kavkaz, ale většina přes Bospor na Balkán a stala se původcem genetické skupiny I2a. Útisk Říma přiměl jejich část k putování na sever do Východoevropské nížiny.

(4) Na přelomu letopočtů se kmeny Meška, Tubalu, Médů a Elamitů, které historikové nazývají Sarmaty a Skýty, promísily v oblasti Polesí, kterou dnešní vědci považuji za pravlast Slovanů.

(5) Když se však Římská říše rozpadla, část Elamitů se během stěhování národů opět vrátila na Balkán, nebo putovala s Médy na západ. Část však zůstala. Tak se mezi Východní Slovany rozšířila haploskupina I2a, která je druhou zdaleka nejvýznamnější slovanskou genetickou skupinou po nejzastoupenější R1a.

(6) Mezi těmito národy putoval přes Kavkaz i biblický kmen Roš, od nějž Rusko přejalo své jméno a má se za to, že se stal předkem zejména Bílých Rusů- Bělorusů. Roš v překladu znamená hlava, či velevládce. Rusko je tedy “velevládce drahocenného břehu“ světa.

(7) Když Východní Slované utvářeli státnost, část Vikingských kupců a obyvatel - Varjagů se smísila s místním obyvatelstvem, zvláště na severu a jejich geny daly Rusům zvláštní ráz oproti Malým Rusům. V 6. století byly migrační procesy ve směru na západ a jih v zásadě ukončeny, čímž definovaly rozsah slovanského světa na Balkáně a Střední Evropě.

(8) Pozoruhodně, ačkoli Slované mají rozličné původy z oblasti Blízkého východu, i zde v dobách antiky byli sousedy, vytvořili relativně vyspělé kultury a po několik staletí od doby římského císařství do jeho pádu v roce 476 působili v Polesí a ruských stepích, kde vytvářeli kompaktní protoslovanskou civilizaci. V ní se zformoval jednotný protoslovanský jazyk, který se při jejich oddělení časem pomalu diferencoval a dal vzniknout třem větvím slovanských jazyků, které si jsou navzájem velmi blízké a snadno srozumitelné.

(9) Dějiny protoslovanů jsou velmi staré. Nebiblická datace dějiny Elamu datuje až do 32. století př. Kr., což v biblické dataci odpovídá nanejvýše 21. století př. Kr. V pozdním starověku drtivá většina Slovanů (až 95 %) tvořila po několik staletí jednu kulturu mluvící jedním jazykem, takže sjednocení Slovanů má historický precedent. Tak jako tehdy, k splynutí a sjednocení napomůže útlak nového Říma. Slované mají velmi starou, leč zapomenutou kulturu a jejich předci mohli být předky Alexandra a Spartaka, ačkoliv to prozatím nelze s jistotou potvrdit.

⚜ Čl. 44 Středověk a novověk

(1) Po rozpadu Římské říše se mnoho králů a císařů marně pokoušelo obnovit její moc a (nebo) ovládnout Evropu. Neuspěl byzantský císař Justinián, ani franský král Karel Veliký, ani Velký chán Čingischán, ani císař Svaté říše římské a španělský král Karel V., ani francouzský císař Napoleon Bonaparte, ani Britské impérium, které bylo po Španělsku druhým nad nímž slunce nezapadalo, ani německý císař Vilém II., ani židobolševik Vladimir Iljič Lenin, ani německý vůdce Adolf Hitler, ani USA, které se po rozpadu bipolárního světa pokusily ovládnout svět. Všechna impéria se řídila římskou poučkou: "rozděl a panuj" a dokonce ji vylepšila na "rozděl, rozeštvi a panuj", přesto jejich plány na světovládu pokaždé ztroskotaly. Nenasytnost impérií nerespektující civilizační sféry vlivu byly velmi častou příčinou válek.

(2) Po dlouhá staletí byl slovanský svět napadán ze Západu. Jak jeho politickou, tak náboženskou mocí. Moravané s požehnáním byzantského císaře Michala III. přijali věrozvěsty z Byzance, neboť jejich dřívější žádosti papež Mikuláš I. nevyhověl. Tím byla osudově předurčena legitimnost naší orientace nejen na východní církev, ale i na slovanské státy, neboť věrozvěstové kázali v národních jazycích, nikoliv v latině. Cyril a Metoděj u nás uvedli byzantský způsob bohoslužby, sestavili slovanské písmo, přeložili část bible a nechali vypracovat i zákoník světského práva. Následná násilná změna politického směřování Franskou říší a násilná změna náboženské orientace na římského papeže je nelegitimní, a tudíž historicky neplatná.

(3) Stejně nepřijatelné byly taktéž snahy římskokatolické církve o katolizaci pravoslavných Slovanů lstivým ustavením řeckokatolické církve Brestskou unií v roce 1596. Úsilí sjednotit pravoslavnou a katolickou církev řízenou antikristem, je nepřípustné a v příkrém rozporu se slovanskými zájmy.

(4) Rusko dosud zažilo 4 velké invaze ze západu, které od sebe dělily vždy zhruba 100 let. Na počátku 17. století polská, na počátku 18. století švédská, na počátku 19. století francouzská a na počátku 20. století německá část a) v roce 1914 a část b) v roce 1941. Poláci dobyli Moskvu 3x, Švédi na ni neúspěšně vytáhli, Francouzi se dostali do vypálené a Němci se k ní blízko přiblížili a bombardovali ji. Přemíra negativních zkušeností s agresivním západním expansionismem logicky vybudovala v Rusech komplex ohrožené pevnosti.

(5) Západ sabotoval ruské úsilí o osvobození Jižních Slovanů a balkánských národů, tím že podporoval Osmanskou říši, zejména během Krymské války. V roce 1878 vnucením nevýhodné mírové smlouvy zmařil dlouhodobé a oprávněné ruské snahy o ovládnutí Bospor a Dardanel. Jestliže Británie ovládá Gibraltarský průliv, Dánové dánské průlivy, USA Panamský průplav, Arabové Suezský průplav, Číňané se snaží mít pod kontrolou Malacký průliv, pak Slované musí získat pod kontrolu Turecké úžiny.

(6) Když ani 4 velké invaze do Ruska nevedly k jeho ovládnutí, byl v jeho nekritičtějším okamžiku v roce 1917 ze zahraničí židy zosnován převrat. Byl jimi financován a řízen. Rozpoutal brutální občanskou válku, která stála životy 8 milionů lidí. 77 % členů první sovětské vlády byli židé, ačkoli židé tvořili jen 4% obyvatel Ruského impéria. Lenin měl židovské předky. Šéf Rudé armády Trockij, i hlavní realizátor kolektivizace Kaganovič byli židé.

(7) Předpovědi vyřčené v plánu nastíněném v Protokolech sionských mudrců na prvním sionistickém kongresu v Basileji 31. srpna 1897 se naplnily bez ohledu na pozdější pokusy židozednářské mafie je vytrvale, leč marně označovat za falzifikát. Jsou to oni, kdo kontrolují světový tisk a kapitál, jsou ideovými tvůrci a mecenáši dekadentní kultury, strůjci útoku na křesťanství a podněcovateli rozbrojů a válek. Jsou těmi, kdo od dob Chazarské říše nenávidí Slovany a řídí jejich genocidu. Jsou ultimátní hrozbou.

⚜ Čl. 45 Moderní dějiny a budoucnost

(1) Pakt Ribbentrop- Molotov byl posledním z paktů o neútočení uzavřených s Německem. Sověti ho z nouze uzavřeli, když selhaly sovětské pokusy o vytvoření antifašistické koalice s Brity a Francouzi, kteří toto úsilí ve snaze nasměrovat nacistickou invazi na východ záměrně sabotovali, podporovali nacistické režimy v Pobaltí a zradili nás v Mnichově. Zábor východního Polska Sověty byl legitimní z národnostního hlediska, neboť zde žila většina Ukrajinců a Bělorusů, z bezpečnostního hlediska, které přiznal i Churchill, i z historického hlediska, neboť tato území dříve patřila Ruskému impériu. Nadto byl po válce ospravedlněn územní kompenzací na západě, čímž byly obnoveny historické polské hranice za Meška I. Blokáda Leningradu, která si vyžádala na milion obětí, potvrdila účel Zimní války s Finskem, jehož hranice se po židobolševickém převratu nezákonně rozšířily nebezpečně blízko k někdejšímu hlavnímu městu Ruského impéria. Všechny územní zisky států vůči bývalému Ruskému impériu byly nelegální.

(2) Židozednáři řízená americká šelma ze země vyprovokovala obě světové války a bohatě na nich vydělala. Financovala nacisty a záměrně vyvolanou Světovou hospodářskou krizí v roce 1929 jim napomohla k moci. Její pomoc v rámci Land Leasu Sovětskému svazu představovala jen 5 % jeho HDP a byla čistě pragmatická a tudíž nevyhnutelná, v duchu slov senátora a obdivovatele židozednářů Harry Trumana, pronesených 3 dny po napadení SSSR: ,,Pokud vidíme, že Německo vyhrává, měli bychom pomoci Rusku, a pokud vidíme, že Rusko vyhrává, měli bychom pomoci Německu, a tímto způsobem jich co nejvíce nechat navzájem zabít.“ Důkazem toho jsou nejen britské letecké útoky na sovětské válečné zajatce v Německu a strachem motivovaný americký jaderný úder na Hirošimu a Nagasaki, ale také zločinné poválečné plány jako Churchillův Unthinkable a Trumanova Totality, které počítaly s konvenční válkou se Sovětským svazem, resp. jaderným úderem na 20 sovětských měst. Americké osvobození Československa bylo čistě symbolické a silně kontroverzní. Když se Američané dozvěděli, že ČSR nebude v západní sféře vlivu, bombardovali naše podniky a zabili 624 československých civilistů. Marshallův plán byl lstivý americký plán, jak si nás koupit, jak nás zadlužit, a tak přetáhnout do své sféry vlivu.

(3) Největší význam na záchraně světa před nacismem měl Sovětský svaz, který utrpěl obrovské lidské ztráty nejméně 16 milionů civilistů a 10 milionů vojáků, a také největší materiální ztráty, když bylo zdevastováno 2 miliony km² jeho území a zničeno 1710 měst, 70 000 vesnic, a v nich 6 milionů budov, v důsledku čehož přišlo 25 milionů lidí o střechu nad hlavou. Největší zásluhy na dosud největším (geo)politickém vítězství měli Rusové, kteří v průběhu války tvořili 60 až 70 % vojáků Rudé armády. Více než polovina obětí války byli Slované 35 milionů obětí.

(4) Holokaust byl nespravedlivě uplatněnou kolektivní vinou na židech. Před válkou nacisté financovali jejich emigraci do Palestiny, ale Britové tyto snahy sabotovali. Hitler je původně nechtěl vyhladit, ale vypudit a židovské kruhy v Německu souhlasily s emigrací a ideou německého národního státu, protože toužili po životě ve vlastním státě. Kolektivní Západ řízený židozednáři však emigraci židů sabotoval a zmařil. A až do sklonku války jen cynicky přihlížel jejich utrpení v koncentračních táborech a zástupci Červeného kříže na jejich prohlídkách opakovaně podléhali nacistické propagandě.

(5) Každá světová válka je stavebním kamenem v plánu židozednářů na světovládu. První světová válka zničila 4 monarchie a vedla k ustavení Společnosti národů. Druhá světová válka pohřbila nacionalismus a vedla k ustavení OSN, která sdružila téměř úplně všechny uznávané státy světa kromě Vatikánu. Studená válka vedla ke zničení socialismu a vypustila všechna stavidla bezuzdnému globalistickému kapitalismu, jímž židozednářská mafie vykořisťuje celý svět. Neustálé rozšiřování sociálních nůžek mezi chudými a bohatými, kdy velmi úzká elita neustále bohatne na úkor chudých a svým předstíraným altruismem a falešnou filantropií se vysmívá a přiživuje na utrpení chudých; vedlo k nenávratnému zkorumpovaní liberální demokracie. Západní elity využívají svou moc a kapitál jen k obhajobě svých zájmů a ignorují národní zájmy a hanobí vlastenecké strany.

(6) To, co se Hitlerovi nepodařilo vojenskou cestou, o to se Evropská unie - IV. říše pokouší cestou ekonomickou. Nebýt vstupu zemí bývalého východního bloku do astronomicky zadlužené EU, tak by již dávno zbankrotovala. Západ podporoval válku v Jugoslávii, když financoval islámské teroristy v Bosně, byl zaujatý vůči Srbům a v rozporu s rezolucí OSN č. 1244 protiprávně odtrhnul Kosovo a Metohiji. Ovládnutí ukrajinských zdrojů, po západními neziskovkami a nevládkami zosnovaném krvavém převratu na Majdanu, dodalo EU třetí dech před kolapsem a USA na jí zrežírované zástupné válce, kterážto je genocidou Ukrajinců, opět bohatě vydělala, aby udržely svou neudržitelnou pozici světového hegemona a posilnily se pro válku s Čínou.

(7) Válka na Ukrajině byla úmyslně vyprovokována protiprávním rozšiřováním NATO na východ v rozporu se sliby celé řady západních státníků sovětské vládě o tom, že se výměnou za souhlas se znovusjednocením Německa NATO nerozšíří ani o píď na východ. K válce dále vedlo 8 let ostřelování civilistů v Donbasu, masakrů a útlaku ruské menšiny kyjevskou loutkovou vládou, státní propagace nacismu, zrušení ústavně zakotvené ukrajinské neutrality, vyzbrojování proti Rusku, stavba nejméně 8 vojenských a 12 špionážních základen CIA, vývoj biologických zbraní v 30 laboratořích a hrozba obnovením výroby jaderných zbraní. Všechny tyto naakumulované hrozby Rusko logicky vyhodnotilo jako důvod k nevyhnutelnému preemptivnímu vojenskému úderu, který je ospravedlněn nejen článkem 51 charty OSN.

Ruská armáda i přesto projevila nejen neobyčejnou trpělivost, ale i ohleduplnost. Zatímco obětmi izraelské genocidy v Gaze jsou nejméně z 90 % civilisté, na Ukrajině civilisté tvoří méně než 5 % všech obětí. Zatímco během druhé války v Iráku na každého padlého amerického vetřelce zahynulo přes 100 civilistů, na maloruské půdě naopak padlo podstatně víc ruských vojáků než ukrajinských civilistů.

(8) EU se svou vlajkou rouhá Bohu. Tmavě modrá barva vlajky je inspirována Mariiným pláštěm a dvanáct hvězd na vlajce je symbolem 12 kmenů Izraele neprávem převzatým z 12. kapitoly Janova Zjevení. Unijní parlament ve Štrasburku, který připomíná nedostavěnou babylonskou věž, je dalším dokladem antibiblických ambicí IV. říše na světovládu, kterým se slovanský svět musí vší silou vzepřít a podpořit hrdinské ruské úsilí na denacifikaci a demilitarizaci ukrajinského nacistického režimu, který Západ vehnal do zničující zástupné války s Ruskem, kterou Malorusko nemůže nikdy vyhrát.

Po druhé válce za osvobození a sjednocení Slovanů, mezi EU a Ruskem, která velmi pravděpodobně vypukne v roce 2029, vznikne Rus – sjednocení Ruska, Ukrajiny a Běloruska do jednoho kvazifederativního trojstátu. Po třetí válce za osvobození a sjednocení Slovanů, která vypukne o generaci později mezi západním zbytkem EU a Ruskem a jeho slovanskými spojenci, kteří budou napadeni torzem EU, vznikne Všeslovanský svaz. Jakmile poté Západ vyprovokuje poslední světovou válku, slovanská civilizace bude bojovat po boku Číny, Indie, Íránu, BRICS a mnoha dalších zemí, které vytvoří největší antizápadní koalici všech dob, která bude čítat 200 milionů vojáků připravených uštědřit Západu v bitvě u Armageddonu porážku všech porážek. Tato koalice však bude záhy zničena při druhém příchodu Krista. Tak předpověděla biblická proroctví.

(9) Slované jsou vedle islámské civilizace nejvýznamnější silou v Kitsikisově Středním regionu mezi Occidentem a Orientem. V evropském kontextu slovanská civilizace představuje Východ, avšak v globálním měřítku představuje Střední region, jehož posláním je vytyčit třetí politickou cestu mezi dnešním západním globalistickým kapitalismem a čínským komunistickým kapitalismem a zrealizovat novou, čtvrtou ideologii. Západ představuje Jižního krále z 11. kapitoly biblické knihy Daniel. Je potomkem Říma. Antizápadní koalice představuje Severního krále. Je archetypem všech sil, které v dějinách bojovaly proti Římu. Nazývá se Antiřím. Rusko je svou rozlohou a polohou nejsevernějším státem na světě. Význam jmen ruských biblických předků o Rusku předpověděl, že Rusko je "drahocenným břehem" v němž se nachází největší světové zásoby nerostných surovin, které se sionisté nepřestanou snažit ovládnout. Dědici Evropy jsme my Slované. Slované ovládají 56 % rozlohy Evropy a slovanské jazyky jsou nejpočetnější jazykovou skupinou v Evropě. Kulturní srdce leží v slovanském Česku a geografický střed v slovanské Podkarpatské Rusi. Elbrus, ne Mont Blanc je nejvyšší hora Evropy. My Slované jsme Evropa. Jsme ale též Asie, neboť 70 % slovanského území leží v Asii. Jsme Eurásie.

VIII. Kapitola: Vnější politika- principy geopolitické rovnováhy, zahraničně politické cíle, struktura svazu, obrana a potenciál Svazu

⚜ Čl. 46 Multipolarita

(1) Geopolitická rovnováha se zabývá vnější politikou a vychází z principů:

a) multipolarity,

b) nerozšiřování unie o neslovanské státy (neexpanzionismus) a

c) nevměšování se do záležitostí cizích zemí (izolacionismus).

(2) Multipolarita je základním předpokladem geopolitické rovnováhy, která je zárukou globálního míru. Předpokládá nezbytnost více center rozvoje, které se budou vzájemně hospodářsky a vojensky vyvažovat a kulturně doplňovat, stejně tak jako je nezbytná vnitropolitická dělba moci. Je partikularismem, který je naprostým opakem zhoubného globalismu.

(3) V zásadě se zformuje 7 center rozvoje ze sedmi civilizačních okruhů. Jmenovitě ze slovanského, západního, latinského, arabského, afrického, indického a čínského. Představa jediného světového hegemona, který by určoval řád světa podle svých vlastních potřeb, zkrachuje.

(4) Mezi těmito civilizačními okruhy budou v určitých případech pásy neutrálních států, které však budou nepřímo spadat pod sféru vlivu jednoho z civilizačních okruhů, ačkoli nebudou součástí jejich unie. Na základě historického precedentu finlandizace bude vyžadována jejich vojenská i ekonomická neutralita.

(5) Je nezbytné vytvořit pás neutrálních států mezi Svazem a Západem, který bude zahrnovat Finsko, pobaltské státy, neslovanské balkánské státy, Maďarsko, Rumunsko a Moldavsko a taktéž státy mezi Svazem a budoucí Turkickou unií, zahrnující Arménii a Gruzii a taktéž Kypr. Taktéž musí být zajištěna neutralita Mongolska ačkoli spadá pod čínskou civilizaci. Všeslovanský svaz tvořený 12 státy tak bude mít ve své sféře vlivu dalších 12 států.

(6) Svaz podpoří prohloubení integračních procesů v Lize arabských států. Přinese to migrační stabilitu a zisk silného spojence pro ochranu společných zájmů ve Středomoří a na Blízkém východě. Svaz také podpoří mírové vztahy mezi turkickou subcivilizací a islámskou civilizací.

⚜ Čl. 47 Neexpanzionismus

(1) Nerozšiřování Svazu o neslovanské státy je zárukou zachování obranného charakteru a celistvosti Svazu, který bude založen na 5 jednotících principech: jazykovém, genetickém, historickém, kulturním a na společné geopolitické orientaci. Jakýkoli neslovanský stát nesplňuje většinu z těchto kritérií a jeho přijetí by vedlo k oslabení Svazu a podkopání jeho celistvosti. Tento princip však neupírá právo na získání kontroly nad historickými slovanskými územími.

(2) Dlouhodobými zahraničně politickými cíli bude většinové mezinárodní uznání připojení Podněstří k Ukrajině a Abcházie k Rusku. Gruzie převezme kontrolu nad Jižní Osetií.

(3) Rusko podnikne úsilí k 200. výročí prodeje Aljašky v roce 2067 odkoupit od Kazachstánu jeho severní část s ruskou menšinou. K tomu nabídne výměnu obyvatel, omezení zájmů ve Střední Ásii a podpoří vznik Turkické unie. Hranicí by měla být rovnoběžka protínající nejvyšší vrchol Kazašské plošiny a hranice na toku řeky Emby, Irtyše a středu Zajsanské přehrady.

(4) Svatým grálem bude naplnění úsilí Všeslovanského svazu k 200. výročí podpisu Sanstefanské smlouvy, v roce 2078 odkoupit od Turecka Východní Thrákii včetně evropské části Istanbulu a splnit tak odvěký cíl - zajistit si přístup k úžinám Bospor a Dardanely, které byly Rusku přislíbeny Konstantinopolskou smlouvou v roce 1915. Výměnou po etapách vyplatí vystěhované Turky a podpoří vznik Turkické unie. Přistěhovat by se sem měla i část Řeků, kteří odtud byli vyhnáni po 1. světové válce.

(5) Východní Thrákie by se měla stát společným státem všech slovanských národů. Istanbul pak náboženským centrem. Dále Kyjev politickým centrem, Moskva hospodářským centrem a Petrohrad kulturním centrem.

⚜ Čl. 48 Izolacionismus

(1) Nevměšování se do záležitostí cizích zemí je zárukou prevence lokálních konfliktů a s nimi spojených migračních krizí. Lpění na respektování cizích vlád, bez ohledu na jejich politické zřízení, zajistí Svazu dobré jméno ve světě a přispěje ke snížení teroristických hrozeb. Svaz odmítne vývoz své ideologie do cizích zemí s nebude ji označovat za univerzální, neboť Politeia bude vytvořena na míru, výhradně a speciálně jen pro slovanský velkonárod.

(2) Vojenský zásah bude možný pouze pokud bude schválen jednomyslnou rezolucí RB OSV, nebo při narušení dohodnuté civilizační sféry vlivu jinou civilizací.

(3) Všeslovanský Svaz se pokusí využít svého vlivu na Blízkém Východě k zprostředkování míru mezi Izraelci a Palestinci, přispět k zajištění mírových vztahů mezi Izraelem a arabskými státy a Íránem a přesvědčit Izrael k předání Golanských výšin Sýrii. Svaz bude uznávat právo Izraele i Palestiny na vlastní stát. Palestině by mělo náležet území Západního břehu Jordánu a Východního Jeruzaléma o rozloze 6250 km², vytyčeného v roce 1967 s tím, že všechny nelegální osady Izrael vyklidí, nebo převede pod palestinskou správu.

(4) Rusko v roce 2054 navrátí Ukrajině Krym ke 100. výročí darování Krymu Ukrajinské SSR, pod podmínkou trvalého členství Ukrajiny v bloku východoslovanských států. Doněcká a Luhanská oblast budou autonomními oblastmi v rámci Ukrajiny. Národnostní složení Ukrajiny musí odpovídat stavu v době rozpadu Sovětského svazu.

(5) Srbsko opět převezme kontrolu nad Kosovem a Metohijí a učiní z ní autonomní oblast v rámci federace Srbska a Černé Hory. Etnické složení Kosova a Metohije se navrátí ke stavu před 2. světovou válkou - 1/3 obyvatel budou tvořit Srbové a Černohorci.

⚜ Čl. 49 Struktura Svazu

(1) Svaz bude tvořen z 8 unitárních států a 4 federací- Ruské federace, federace Bosny a Hercegoviny a v budoucnu federace Srbska, Černé Hory a Kosova a Metohije a Ukrajiny, autonomní republiky Krymu, Doněcké a Luhanské republiky. K němu se později připojí další dva unitární státy Jižní Sibiře a Východní Thrákie.

(2) Vytvořeno bude 5 bloků: východoslovanské státy, tzv. Rus, Polsko, státy bývalého Československa, státy bývalé Jugoslávie a Bulharsko. Vedoucími státy budou: Rusko, Polsko, Česko, Srbsko a Černá Hora opět spojené ve federaci a Bulharsko.

(3) Státy v rámci bloku budou tzv. kvazifederacemi. Kvazifederace je budoucí typ uspořádání státu a nejsilnější typ spojenecké vazby a fáze mezistátní integrace, silnější než svaz (konfederace), ale slabší než federace, který však zachovává určitou politickou nezávislost státu, zejména v podobě vlastní vlády, parlamentu, nebo soudního systému. Kvazifederace je především definována společnou jednotnou a nerozdělitelnou zahraniční a obranou politikou a mj. potenciálně většími legislativními pravomocemi vedoucího státu. Kvazifederace představuje částečnou politickou unii a úplnou hospodářskou unii s vedoucím státem bloku.

(4) Svazové státy a svazové bloky vůči sobě navzájem budou mít slabší konfederativní vazbu zahrnující jen obranný pakt, jednotný trh, hranice bez kontrol a společnou měnovou unii.

(5) Se šesti státy bývalého Sovětského svazu, nenáležejícím k Turkické unii bude mít svaz slabší kvazikonfederativní vazbu v podobě celní unie se společnou celní politikou vůči třetím zemím. Tyto státy budou vojensky neutrální.

(6) Ostatní státy bývalého východního bloku a státy náležící do sféry vlivu slovanské civilizace budou taktéž vojensky neutrální a Svaz s nimi bude nanejvýš v zóně volného obchodu a v bezvízovém styku.

⚜ Čl. 50 Vojenská doktrína

(1) Vojenská doktrína bude obranná, což bude přirozeně vyplývat z izolacionistické politiky Svazu a principů neexpanzionismu a multipolarity.

(2) Výše výdajů na zbrojení bude přiměřená, permanentně neměnná, ve výši 10 % státních výdajů, nebo-li 2,5 % hrubého domácího produktu. Výdaje na zbrojení mohou být dočasně zvýšeny jen v případě vojenského napadení nepřítelem, a to jen po dobu války.

(3) Země Svazu budou mít záruku kolektivní obrany v případě napadení. Jakýkoliv svazový stát může svými policejními, speciálními anebo vojenskými silami podniknout na svém území přiměřenou preventivní, nebo preemptivní akci, kterou zmaří pokusy vlád zemí jiných civilizací o destabilizaci slovanského režimu. V jiném státě může jedině preemptivní takovou akci podniknout jen vedoucí stát bloku, pokud ji schválí 3/4 kvalifikované parlamentní většiny všech 5 vedoucích států bloku. Preemptivní válka je přípustná, pokud ji schválí kvalifikované 3/5 většiny parlamentů vedoucích států bloku anebo alespoň 55% většiny všech slovanských parlamentů. Jakýkoli svazový stát je oprávněn vést preemptivní válku sám za sebe a na vlastní riziko, bez nároku na pomoc ostatních států svazu, pokud se pro ni v parlamentu vysloví alespoň 2/3 většina. Preventivní válka je zakázaná. Riziko války se Západem s ohledem na jeho přetrvávající globální agresi bude vysoké, ale zároveň slovanskou doktrínou multipolarity, neexpanzionismu a izolacionismu regulované.

(4) Počet aktivních vojáků by měl představovat každého 70. muže. Bude zavedena všeobecná jednoroční branná povinnost. Každý muž se každých 7 let bude účastnit měsíčního kurzu bojové připravenosti. Ženy jen dobrovolně. V případě velké války musí být Svaz připraven do měsíce zmobilizovat až desetinásobek vojáků v mírovém stavu.

(5) Budování vojenských kapacit bude odpovídat obranné doktríně Svazu, potřebě ubránit jeho obrovskou rozlohu a potřebám ochrany jeho životně důležitých geopolitických zájmů, zejména v blízkém pohraničí, ve východním středomoří, v Baltském moři, a Arktidě, avšak nikoliv v celém světě. Svaz zajistí neutralitu Špicberků. Svaz nebude usilovat o globální dominanci. Předpoklady rozsahu základní výzbroje:

V pozemních silách by na každou 1 taktickou raketu typu Iskander měl připadat 1 salvový raketomet, 1 tažná houfnice, 2 protiletadlové komplety, 3 tanky, 3 samohybné houfnice, 3 střely s plochou dráhou letu, 8 bojových vozidel pěchoty, 20 obrněných vozidel, 30 transportních vozidel a 300 vojáků. Na každého vojáka by mělo připadat 10 naváděných dělostřeleckých granátů a 10 000 nábojů.

Ve vzdušných silách by na každý 1 bombardér měl připadat 1 transportní letoun, 3 stíhačky, 6 vrtulníků, 100 dronů typu Geran – 3 a výše a 2 000 vojáků.

V námořních silách by na každý 1 letadlový křižník měl připadat 1 bitevní křižník, 5 křižníků, 5 torpédoborců, 10 fregat, 15 korvet, 25 raketových člunů a půl milionu vojáků. Z ponorek by na každou 1 balistickou konvenční ponorku s konvenčními střelami měly připadat 3 balistické jaderné ponorky, 8 jaderných ponorek a 8 konvenčních ponorek.

(6) Musí být učiněn pokrok ve vývoji stealth technologií a laserových a hypersonických zbraní, rozvinuta výroba přesně naváděných dělostřeleckých granátů, ve vývoji techniky odminovávání soustředěným elektromagnetickým pulsem, kontrolovatelném a efektivním nasazení robotů a umělé inteligence v boji, ve vylepšení ochrany pěchoty proti dronům a ve vývoji kvazikonvenčních a účinnějších termobarických zbraní, účinnějších termobarických salvových raketometů a těžkých střel s termobarickými hlavicemi o síle FOAB.

Budou vycvičeny početné elitní, výsadkové a úderné oddíly pro speciální operace.

(7) V jaderných zbraních je nezbytné udržovat strategickou rovnováhu s USA, a v daleké budoucnosti i s Čínou, ale přitom nezávodit ve zbrojení. K tomu bude zapotřebí využívat prostředky na obranu co nejefektivněji. V jaderných raketových silách by na každou 1 mezikontinentální raketu, nebo raketu středního doletu mělo připadat v průměru nejméně 5 jaderných hlavic a 5 tisíc vojáků. Bude zmodernizována jaderná triáda a zachována odstrašující pozemní triáda raket odpalovaných ze sila, železničních vagónů a mobilních odpalovačů. Celkový počet strategických i taktických hlavic by měl být stabilně udržován na počtu kolem 7 tisíc o destruktivní síle nejméně 1,25 GT. V zájmu zachování účinku jaderného odstrašení však budou vyvíjeny rychlejší hypersonické systémy typu Avangard kombinované s klamnými hlavicemi, a vylepšovány rakety schopné suborbitálního letu a podmořské autonomní drony. Bude vybudován systém protiraketové obrany a podzemních civilních bunkrů. Budou pravidelně prováděna civilní protijaderná cvičení a zajištěn dostatek jódových tablet a jiného materiálu.

(8) Z hlediska zajištění vnitřní bezpečnosti Svazu je bezpodmínečně nezbytné zavést jednotný svazový zákon o agentech cizího vlivu a zakázat působnost západních a jiných tzv. neziskových a tzv. nevládních organizací, stínových bank, bankéřských dynastií a tajných společností, které ohrožují vnitřní bezpečnost a parazitují na slovanské krvi, zatímco se zaštiťují lžmi o ochraně demokracie, svobody a lidských práv, výmluvami o kultivaci lidského charakteru a falešnou filantropií. Níže jmenovitě zejména ty, jejichž zhoubný vliv ve slovanských zemích byl nebo je vysoký, nebo středně vysoký. Jejich činnost bude důkladně prošetřena, viníci odsouzeni a na skryté aktéry odsouzené v jejich nepřítomnosti bude vydán trvalý zatykač. Agenti Všeslovanského svazu po nich budou pátrat stejně jako agenti Mosadu po skrývajících se nacistických zločincích. Na jejich společnosti, podniky a banky budou uvaleny reparační nároky za všechny škody způsobené slovanským zemím od doby jejich zbytečného vzniku. Na jejich podvratné akce, sabotáže a terorismus slovanské tajné služby tvrdě odpoví adekvátními prostředky. Pokud to situace bude vyžadovat, zařadí je na seznam teroristických organizací a jejich činnost ve všech svazových státech úplně vymýtí.

Nevládní a neziskové organizace:

a) Světové ekonomické fórum (WEF), Klaus Schwab

b) Open Society Foundations (OSF), George Soros

c) Global Alliance for Vaccines and Immunization (GAVI)

d) Bill & Melinda Gates Foundation

e) National endowment for democracy (NED),

f) Freedom House (FH),

g) International Republican Institute (IRI),

h) National Democratic Institute (NDI),

i) United States Agency for International Development (USAID),

j) Council for Foreign Relations

k) Atlantic Council

l) Trilaterální komise

m) Bilderberg

n) Římský klub

o) Rotary club

p) Aspen Institute

Stínové banky

a) BlackRock

b) Vanguard

c) Blackstone

d) Carlyle Group

e) State Street Global Advisors

Bankéřské dynastie

a) Rothschildové

b) Rockefellerové

c) Morganové

d) Schiffové

e) Lauderovi

Tajné společnosti

a) Jezuité

b) Svobodní zednáři

c) Maltézští rytíři

d) Chabad Lubavič

Bude prošetřena i činnost dalších nevládních a neziskových organizací, stínových bank, bankéřských dynastií a tajných společností s marginálním vlivem jako jsou: Rosekruciáni, Skull and Bones, Ordo Templi Orientis, Golden Dawn, Bohemian Club a novodobé spolky Templářů, Kabalistů a Iluminátů.

⚜ Čl. 51 Potenciál

(1) Všeslovanský Svaz přirozeně získá postavení světové supervelmoci a ve všech ohledech dosáhne maximální možné soběstačnosti, nezávislosti a nedotknutelnosti - v právním i vojenském smyslu.

(2) Existují dva předpoklady pro vznik této autarkie nadprůměrné bohatství a výhody ze spojenectví. Nadprůměrné bohatství vyplývá ze skutečnosti počtu obyvatel, rozlohy, přírodního a průmyslového bohatství.

O nadprůměrném bohatství svědčí fakt, že Slované ačkoli představují jen 3,5 % světového obyvatelstva, mají kontrolu nad 14,8 % zemské souše ukrývající 20,3 % hodnoty kovů, z toho: 25,6 % světových zásob železné rudy, 17 % hodnoty 17 vybraných klíčových barevných kovů, a 23,9 % hodnoty 4 vybraných klíčových drahých kovů, a dále 19,4 % hodnoty 5 hlavních druhů paliv, 25% světových zásob sladké vody, 20,9 % rozlohy lesů a 12,3 % rozlohy kvalitní zemědělské půdy. To Slovanům zajišťuje unikátní soběstačnost. Přímé sousedství s 20 státy a přístup k 19 mořím umožní rozvoj zahraničního obchodu a znemožní to sebemenší hospodářskou izolaci v případě geopolitické krize.

(3) Výhoda ve spojenectví vyplývá z diametrálního rozdílu mezi současnou pozicí koloniálních států v pozici vazala a států, které budou spolupracovat na bázi vzájemně výhodné spolupráce. Spojením sil a spoluprací všech slovanských států dojde k masivnímu zvýšení hrubého domácího produktu a hospodářského potenciálu, který byl uměle snižován naší uměle vyvolanou závislostí na Západu a přejímáním jeho norem, které mají na naše ekonomiky devastující vliv, stejně jako jím uměle vyvolávané a ustavičně živené války mezi slovanskými státy. Ekonomická a vojenská síla slovanských států založená na principech tohoto manifestu tudíž bude dalece převyšovat současný prostý součet hospodářských výkonů slovanských států. Všeslovanský svaz se ekonomicky vyrovná Západoevropské unii i USA, a nakonec je i překoná a stane se po Číně druhou největší hospodářskou silou všech dob.

(4) Vystoupení ze západních struktur a spolupráce se zeměmi východu zajistí převzetí západních technologií a přístup k nim, včetně těch nových do doby, než se Všeslovanský svaz stane technologicky zcela soběstačný.

(5) Vlastnictví bezmála 1/2 světového jaderného arzenálu, obrovský zbrojní komplex a obrovská konvenční síla nejméně 2 milionů vojáků v mírovém stavu zajistí vojenskou nedotknutelnost.

IX. Kapitola: Vnitřní politika- principy nové ideologie, ústava, instituce a justice

⚜ Čl. 52 Principy nového politického režimu - Politeii

(1) Politeia představuje radikální a totální změnu politického systému. Politeia se zabývá vnitřní politikou a je názvem pro nový, originální politický režim a ideologii, která má vzejít ze syntézy pozitivních prvků liberální demokracie, socialismu a fašismu.

(2) Základními původními pozitivními prvky těchto ideologií jsou: svoboda podnikání, sociální jistoty a vlastenectví na bázi křesťanství.

(3) Politeia je tou lepší vládou mnohých nejen podle Aristotela a osvědčí se jako ten nejstabilnější a nejprospěšnější politický režim. Od liberální demokracie se bude lišit v 9 ohledech:

a) zrušení politických stran

b) přímá demokracie

c) nový volební systém

d) radikálnější dělba moci

e) odbornost

f) přímá odpovědnost

g) efektivní protikorupční opatření

h) limitní kapitalismus

i) žádný nadnárodní parlament

Principy správy moci:

Zrušení politických stran

(4) Systém politických stran, hnutí a koalic bude kompletně zrušen. Poslanci se budou zodpovídat jen svým voličům a budou voleni na principu teritoriality, čímž bude zajištěna decentralizace politické moci, snadná odvolatelnost politiků a posílen princip přímé demokracie.

Přímá demokracie

(5) Princip přímé demokracie bude posílen intenzivnějším používání jejich nástrojů, jakými jsou především referendum, ale také občanská iniciativa předkládající návrh zákona, odvolání politiků před koncem jejich mandátu, případně plebiscit.

(6) Referendum je nezbytné při každé zásadní politické otázce týkající se členství ve významných mezinárodních organizacích, které by mohly, byť jen nepatrně omezit svrchovanost státu, při podpisu takové závažné smlouvy, při změnách ústavy anebo při rozhodování o vstupu do války v blízkém pohraničí anebo vojenské podpoře státu v blízkém pohraničí.

Nový volební systém

(7) Novou volební metodou může být např. metoda D- 21 umožňující i záporné hlasy, pokud se osvědčí. Poměrný volební systém bude nahrazen většinovým. Země se rozdělí na jednomandátové obvody, v nichž se vítězi stanou nezávislí jednotlivci, kteří získají relativní většinu hlasů. Vládu sestaví 2/3 nejlepších kandidátů, kteří získali nejvyšší procentuální volební výsledek. Vláda bude vždycky většinová. Volební klauzule se zruší, stejně jako d'Hondtova metoda přepočtu na mandáty.

(8) Aktivní volební právo bude od 21 let. Právo volit by mělo být podmíněno prokázáním základní znalosti volebního programu kandidátů, případně jejich (ne)splněných předvolebních slibů a jejich politické trestné činnosti. Korespondenční a elektronické hlasování bude z důvodu ochrany před zmanipulováním voleb nepřípustné. Nebudou moci volit občané ze zahraničí, kteří nežijí ve státě.

Radikálnější dělba moci

(9) Bude provedena úplná dělba moci, která byla dosud jen částečná a spíše jen teoretická.

a) Soudci ústavního, nejvyššího, nejvyšší správního a vrchního soudu, nebo krajských a okresních soudů, kteří dosud jsou navrhováni, nebo jmenování prezidentem na návrh ministra spravedlnosti, anebo jehož návrh musel senát schválit, budou nově voleni přímo lidmi s právnickým vzděláním.

b) Předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu, kterého dosud volí poslanecká sněmovna, bude nově volit lid v přímé volbě.

c) Členové rady České televize, Českého rozhlasu a Rady pro televizní vysílání, kteří jsou dosud voleni parlamentem, budou voleni novináři, akademiky z oblasti médií, právními experty na média, vydavateli, spisovateli, pedagogy, herci, zpěváky a umělci.

d) Členové Bankovní rady České národní banky, kteří jsou dosud jmenováni prezidentem, již nebudou voleni, neboť ČNB bude zrušena. Namísto nich budou voleni členové bankovních rad nově zřízených krajských mincoven, a to ekonomy a právními experty na finanční právo.

e) Ředitel a vedoucí pracovníci Puncovního úřadu dosud jmenovaní ministrem průmyslu a obchodu, resp. ředitelem úřadu, budou nově voleni numismatiky, metalurgy, chemiky, technology, auditory, ekonomy a právními experty na finanční právo.

⚜ Čl. 53 Principy zodpovědného výkonu moci

Odbornost

(1) Odborností je míněno dosažení obsáhlého společenskovědního vzdělání, specificky zaměřeného na kariéru ve vrcholné politice. Bude zahrnovat souhrnné vzdělání z oblasti politiky, geopolitiky, práva, vojenství, ekonomiky, sociologie, psychologie a buď filozofie, nebo teologie podle osobní volby. Požadavek odbornosti se bude vztahovat také na funkci prezidenta, premiéra, ministrů, ústavních soudců a volených zástupců Vlády a Nejvyššího soudu Všeslovanského svazu. Délka takového speciálního studijního programu by měla činit 12 let. Jeho absolventi budou nazýváni ,,Slovanskými sofisty,,.

(2) Výkon funkce dále bude podmíněn specializací. Prezident a premiér musí být politology a ekonomy, ministři musí mít specializaci ke svému portfoliu, ústavní soudci musí nepochybně být znalci práva. Členové vlády a soudci Všeslovanského svazu musí být k tomu navíc historici.

(3) Skladba volených zástupců sněmovny dalších složek státní moci a orgánů Svazu bude muset být vyvážená co do těch, kteří v rámci studijního programu vystudovali filozofii, nebo teologii.

(4) Pasivní volební právo do poslanecké sněmovny by mělo být od 25 let.

(5) Poslanecká sněmovna bude rozhodovat o návrzích zákonů a jiných procedurách prostou nebo absolutní většinou hlasů. O změnách ústavy bude moci rozhodnout 2/3 absolutní většina všech poslanců.

Přímá odpovědnost

(6) Politici budou nést všech 5 druhů odpovědnosti:

a) politická: pokud politik nebude plnit politický program pro který byl zvolen a zpronevěří se tak svým voličům, bude v místě kde byl zvolen peticí zahájeno řízení o jeho okamžitém odvolání.

b) trestněprávní: pokud se politik v souvislosti s výkonem funkce dopustí trestného činu bude postižen sankcemi trestního práva od pokut až po odnětí svobody.

c) hmotná a majetková: za pochybení ve funkci z důvodu nedbalosti bude politik ručit až 3 měsíčními platy. Prokáže-li se hrubá nedbalost, bude hradit škodu do výše všech svých platů během výkonu funkce. Pokud náhrada nebude moci být postačující, její část, či zbytek bude pokryt nanejvýše ještě z jeho finančních úspor. Zejména v případě úmyslného trestného činu.

d) správní odpovědnost: prokáže-li se během funkce poškození národních zájmů v důsledku střetu zájmů, bude politik stejně tak pokutován státem.

e) etická odpovědnost: pokud politik poruší dobré mravy nepostižitelné zákonem, bude vyzván k upřímné veřejné omluvě a slibu nápravy.

(7) Pokud politik poruší jakoukoliv z čtyř prvně uvedených odpovědností, bude mu zakázáno doživotně kandidovat na jakoukoliv politickou funkci, pokud se prokáže zlý úmysl. Pokud se mu prokáže hrubá nedbalost, bude mu doživotně zakázáno kandidovat na danou politickou funkci. Pokud se mu prokáže hrubá nedbalost podruhé, bude mu zakázáno kandidovat na jakoukoliv politickou funkci. Pokud se prokáže lehká nedbalost, dostane v těchto uvedených případech o jednu šanci navíc. Pokud politik selže v jakékoli z 4 prvně uvedených odpovědností, bude povinen se veřejně výslovně omluvit za všechna svá pochybení a trestné činy a poprosit národ o odpuštění. Pokud tak učiní, trest mu bude snížen. Pokud tak neučiní, bude jeho amorálnost považována za přitěžující okolnost.

(8) Voliči budou moci každé 3 měsíce podat petici místní obecní anebo krajské volební komisi o zahájení řízení o odvolání politika z funkce. Pokud bude sesbírán dostatečný počet podpisů, bude řízení o odvolání ihned zahájeno a soudně se přezkoumá oprávněnost petice. Během měsíce musí být o výsledku řízení rozhodnuto. Soudní přezkum by v naléhavých případech bylo možné obejít sesbíráním ještě vyššího počtu podpisů. Pak by o dovolání rozhodla volební komise s okamžitou platností.

Efektivní protikorupční opatření:

(9) Přímými protikorupčními opatřeními jsou:

a) transparentnost,

b) kontrola financování kampaní

c) nezávislé protikorupční instituce

d) zákony proti střetu zájmu

e) přísnější postih za korupci

f) ochrana oznamovatelů korupce

Nepřímými protikorupčními opatřeními jsou:

g) efektivní soudní systém

h) vzdělání a osvěta o negativních dopadech korupce

i) digitalizace.

⚜ Čl. 54 Principy ekonomicko- politických pojistek

(1) Limitní kapitalismus je zvláštním nepřímým politicko- ekonomickým nástrojem předcházení a zamezování korupci politického systému vlivnými a bohatými lobbisty a podnikateli.

(2) Představuje kompromis mezi socialismem a kapitalismem. Garantuje svobodu podnikání, ale limituje maximální příjem ve výši 7 násobku průměrné mzdy. Přebytečný zisk z dividend musí zůstat jako kapitál ve firmě.

(3) Také limituje maximální hodnotu majetku ve výši 50 let práce při maximálním příjmu. Přebytečný majetek musí být rozdělen mezi členy rodiny, případně té širší a pokud to není možné, připadne státu. Nadbytečný majetek může podnikatel jen spravovat. Žádný nadnárodní parlament.

(4) Vznik nadnárodního slovanského parlamentu by oslabil princip přímé demokracie, a proto bude i kvůli neblahé zkušenosti s Evropským parlamentem zakázán ústavou Všeslovanského svazu. Nadnárodní parlament by byl v rozporu s cílem decentralizace státní moci a se zásadou subsidiarity, která říká, že rozhodování má probíhat na co nejnižší úrovni, co nejblíže občanům, ale zároveň efektivně. Vše, o čem by se mělo rozhodovat na nejvyšší úrovni, bude právně ukotveno v ústavě Všeslovanského svazu.

⚜ Čl. 55 Vztah k mezinárodnímu právu, ústava a justice

(1) Státy Svazu budou uplatňovat dualistický přístup k mezinárodnímu právu. Mezinárodní smlouvy nebudou moci sloužit k převodu výkonných, zákonodárných ani soudních pravomocí státních orgánů na žádnou mezinárodní organizaci či instituci.

(2) Omezení svrchovanosti Svazu je bez schválení v referendech všech členských států nepřípustné. U některých typů, zvláště dvojstranných smluv s minimálními závazky postačí, pokud budou ratifikovány parlamenty dotyčných svazových států. Takové omezení nesmí být přijato, pokud nevede k přiměřenému a jasně vymezenému prospěchu pro Svaz jako celek, ani pokud je výsledkem nátlaku, podvodu, nerovných podmínek nebo zásahu do základních hodnot ústavního pořádku.

(3) Jedinou mezinárodní smlouvou v rámci svazu bude Ústava Všeslovanského svazu, k jejímuž schválení bude potřeba nadpoloviční většina všech členů zákonodárných sborů všech členských států. Modifikace této ústavy bude možná pouze, pokud ji opět schválí většina členů zákonodárných sborů, nebo kvalifikovaná 3/5 většina příslušného vedoucího státu bloku, pokud nebylo nadpoloviční většiny dosaženo maximálně v jednom ze států bloku.

(4) Justice musí být nezávislá, soudy musí rozhodovat rychleji. Je nutné zavést odpovědnost státu za soudní průtahy. Občané se musí dovolat svých práv. Výše nákladů soudního řízení by měla být přizpůsobena finančním možnostem účastníků řízení, aby ti méně majetní měli možnost se dovolat svých práv. Je nutné zefektivnit soudní systém. Soudní soustava bude zjednodušena. Vrchní soudy se zruší.

(5) Soudce by měl nést odpovědnost za kvalitu rozhodnutí. Soudce musí mít ve společnosti mimořádnou autoritu, nejen zákonnou, ale i mravní, a proto musí být bezúhonný, nestranný, nezaujatý, nezkorumpovatelný a spravedlivý. Soudce musí umět posoudit podjatost znalce a její vliv na nestrannost a spravedlivost soudního řízení. Soudce musí být oddaný zákonu a dobrým mravům, a nikoliv státu.

(6) Omezení lidských práv a svobod, vyhlášení výjimečného stavu, stavu ohrožení státu, nebo válečného stavu by musel v zákonem dané krátké lhůtě až na výjimky posvětit Ústavní soud. Budou vytvořeny účinné pojistky proti zneužití práva, tj. zrychlené řízení ústavního soudu ve stavech předvídanými ústavními zákony. Bude podpořena osvěta o pojistkách politeii - např. právu na odpor.

(7) Právní řád musí být zjednodušen a ustálen. Musí být provedena revize existujících zákonů a odstraněny nepotřebné legislativní překážky. Jazyk právních norem musí být maximálně srozumitelný, psán v jednoduchých větách a za tím účelem se vyhnout užívání matoucích dlouhých souvětí, aby se předešlo nejednoznačnému výkladu. Měla by být vytvořena přehledná tištěná i elektronická veřejná mapa všech zákonů, aby se v nich každý občan dokázal snadno zorientovat. Prioritním účelem trestů musí být náprava potrestaných. Proto je nezbytné zamezit pašování drog do věznic a posílit počet vězeňských psychologů a kaplanů v řadách příslušníků vězeňské služby.

⚜ Čl. 56 Svazové orgány

(1) Vytvořeny budou pouze dvě nadnárodní instituce, které budou mít v kompetenci pouze výkon článků a principů Ústavy Všeslovanského svazu a řešit spory z jejich vadné aplikace, nebo porušení státem či soukromými subjekty.

(2) Těmito institucemi bude Vláda Všeslovanského svazu a Nejvyšší soud Všeslovanského svazu. Vznik nadnárodního zákonodárného sboru bude zakázán Ústavou Všeslovanského svazu.

(3) Vláda VS bude tvořena 12 premiéry a prezidentem s volebním obdobím na 7 let.

(4) Nejvyšší soud bude tvořen 300 soudci, poměrně volený podle počtu obyvatel členských států, zvýhodňující menší státy, rozhodující nadpoloviční většinou. Jejich volební období bude činit 6 let. Každé dva roky se obmění 1/3 soudců.

(5) Rusko v něm získá 30 % mandátů, Polsko a Ukrajina po 15 % mandátů, Česko a Srbsko a Černá Hora po 6 % mandátů, Bělorusko a Bulharsko po 5 % mandátů, Slovensko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina po 4 % mandátů a Slovinsko a Makedonie po 3% mandátů.

(6) Sídlem těchto orgánů bude Kyjev - hlavní město někdejší Kyjevské Rusi, matka všech ruských měst, které za budoucí centrum slovanského světa carovi navrhnul již kníže Alexandr Ivanovič Barjatinskij (1814-1879), který dokázal ukončit nejdelší válku v ruských dějinách - Kavkazskou válku. Dorozumívacím jazykem Svazu bude ruština a mezislovanština.

⚜ Čl. 57 Národnostní politika

(1) Národnostní politika se bude snažit zachovat národnostní státy čili státy tvořené jedním většinovým národem s tím, že procentuální zastoupení menšin a jejich práva, včetně práva na užívání jejich jazyka budou zachovány.

(2) Přijímání ekonomických migrantů a uprchlíků bude podléhat přísným migračním kritériím a kvótám. Těm přijatým bude pomoženo integrovat se do společnosti. Výjimkou budou slovanští migranti. Ti budou naopak motivováni k návratu do vlasti. Budou však prověřeni, aby se zabránilo infiltraci špiónů v službách Západu.

(3) Kvóty na příjem neslovanských ekonomických migrantů se budou odvíjet od populačního růstu tak, aby národnostní složení států zůstalo zachováno.

(4) Válečných uprchlíků bude možné přijmout i více, ale jen dočasně na nezbytně krátkou dobu. Nikdy však nebude možné svazovému státu příjem migrantů nařídit. Bude posílena ochrana vnějších hranic Svazu před nelegální migrací.

(5) Benešovy dekrety jsou neprolomitelné. Nebude tolerován žádný návrat po válce zkonfiskovaného majetku Němcům, ani jejich návrat do jakékoli ze slovanských zemí. Působnost sudetoněmeckých spolků v slovanských zemích bude postavena mimo zákon.

(6) Pokud kolektivní Západ neustane se svou nepřátelskou sankční politikou vůči slovanským státům a neustane se vměšovat do jejich vnitřních záležitostí, pak budou opětovně po Německu vymáhány válečné reparace, včetně škod nám způsobeným členstvím v západních organizacích po západních zemích. Reparační nároky slovanských zemí vůči Západu v současnosti představují 8 bilionů dolarů bez úroků a 21 bilionů dolarů s úroky.

Zveřejněno 10. 6. 2025

EKONOMICKÝ PILÍŘ

IV. PILÍŘ: DECENTRALIZOVANÝ ZLATOSTŘÍBRNÝ STANDARD

⚜ Čl. 58

(1) Čtvrtý pilíř se ve třech kapitolách zabývá:

a) vhledem do příčin chudoby, dějin kolonialismu, finančních krizí a vývoje peněžního systému,

b) návrhem nového peněžního systému decentralizovaného zlatostříbrného standardu,

c) daněmi, rozpočtem, obchodem, dluhem domácností, trhem, hospodářstvím a hospodářským potenciálem Svazu.

(2) Prioritou čtvrtého pilíře je vytvořit nezkorumpovatelný peněžní systém, který ochrání hodnoty vytvářené občany, bude je motivovat ke spoření a přiměřené spotřebě, což v konečném důsledku napomůže ochraně životního prostředí a zlepšení kvality života všech vrstev společnosti.

(3) Úspěšné zavedení decentralizovaného zlatostříbrného standardu má potenciál vytvořit nejsilnější střední třídu všech dob. Současný podvodný finanční systém naopak vede k vytvoření nejsilnější třídy multimiliardářů.

X. Kapitola: Vhled do historických příčin chudoby, kolonialismu, finančních krizí a vývoje peněžního systému

⚜ Čl. 59 Pravěk

(1) Od počátku věků pronásledovala člověka chtivost. V Edenské zahradě byly miliony stromů, z nichž bylo dovoleno jíst, ale Eva pojedla z toho jednoho jediného, z kterého nesměla, protože jeho ovoce bylo lákavé na pohled. Chtivost se již v předsmrtelném světě vepsala do lidské mentality - dokud bude nějaký strom k pokácení, bude se kácet, důsledky se budou řešit, až nastanou. Zisku bylo podřízeno vše. Ziskuchtivost vedla k závisti. Rolník Kain záviděl lovci Ábelovi, že mu Bůh víc žehnal a zabil ho. Svého bratra.

(2) V předpotopním světě byla vysoká koncentrace CO2, O2 i vodní páry, která umožnila růst vyšších stromů, bujné vegetace, dinosaurů a výkonnější metabolismus lidí, kteří se dožívali mnohem déle. Ženy během mnohem delšího reprodukčního období měly mnohem více dětí, až desítky dětí za život, takže se populace během 1656 let nesmírně rozmohla a byla pravděpodobně větší než ta současná. Atmosférický tlak, který byl nejméně o 50 % vyšší umožnil růst vyšších stromů, takže Noe, který stavěl 135 až 150 metrů dlouhou archu z goferového dřeva ji stavěl z jednolitých trámů, tak dlouhých, jaké jen mohl vyřezat. Archa tak byla kompaktnější, pevnější a měla méně spojů. Pterosaurus Quetzalcoatlus northropi měl plochu křídel 25x větší než Orel královský, přesto díky hustšímu vzduchu dokázal létat, ačkoliv byl 50 x těžší. Několikanásobně vyšší podíl vodní páry v atmosféře bránil vzniku požárů i přes to, že koncentrace kyslíku byla až o 50 % vyšší. Koncentrace oxidu uhličitého byla nejméně několikanásobně vyšší než dnes, a nepředstavovala žádné riziko, naopak měla blahodárné účinky na růst vegetace a zajišťovala obrovské výnosy v zemědělství.

(3) Příroda a klimatické podmínky poskytovaly nezměrné vegetační bohatství, které umožnilo růst obřích plazů - dinosaurů i nadměrně velkých a silných lidí. Hojnost a síla však v tomto světě sehrály destruktivní úlohu. Nenasytnost lidí zničila původní ekosystém, byly vykáceny obrovské plochy lesů a pro zemědělské a řemeslné účely spáleny velké objemy dřeva. Do té doby klesající, leč vysoká koncentrace CO2 začala růst, klimatické změny se staly předzvěstí kataklyzmatu, který však měl nikoliv lidskou, nýbrž kosmickou příčinu.

(4) V předpotopní civilizaci propukla tak neskutečná zlovolnost, že se Lámech svým ženám zapřísahal, že jeho nepřátelé ponesou 77 násobnou pomstu za sebemenší újmu. A tak jako dnes, i tehdy blahobyt vedl k úpadku a zničení tohoto zapomenutého světa, v němž jediná katastrofická událost vedla k zničující teraformaci planety tektonickou činností, která potopila původní Pangeu a roztrhala ji do vynořivších se soudobých kontinentů. Veškeré tehdejší pralesy, přes 10 bilionů tun biomasy na pevnině a v podloží, biomasy nahromaděné během staletí z odumřelých mořských řas a planktonu na hladině a zejména na dnech oceánů, stejně jako naprostá většina fauny včetně všech dinosaurů a miliard lidí, byly v řádu týdnů bez přístupu kyslíku pohřbeny hluboko do zemské kůry a daly vzniknout zásobám uhlí, ropy a zemního plynu z kerogenu, v dnešním moderním světě tak významným fosilním darům, které Boží prozřetelnost uchovala pro poslední generace.

⚜ Čl. 60 Starověk

(1) Během výstavby Babylonské věže se ukázalo, jak snadné je zmobilizovat lidské síly a zneužít lidský potenciál k zbytečnému projektu, který stál životy nespočtu dělníků; pokud všichni mluví jedním jazykem, vyznávají stejné náboženství a platí stejnými penězi. To byla idea, kterou nejprve podvědomě přijali židé- nesmírně talentovaní obchodníci.

(2) Jákob dokázal koupit Ezauovo prvorozenství za misku čočky. Podvodem tak zdědil dvakrát větší dědický podíl než jeho bratr. Jeho syn Josef sice zachránil Egypt před hladomorem, ale za Egypťany vypěstované a odevzdané zásoby obilí v dobách hojnosti museli Egypťané v době ne úrody za dávky obilí zaplatit celým svým majetkem, aby přežili. Touto antickou kolektivizací byl egyptský lid hebrejskými přistěhovalci podmaněn. Zde se poprvé projevil mamon židů.

(3) Židů se rodilo mnohem víc než Egypťanů, což faraon vyhodnotil jako hrozbu. Karta se obrátila a židé byli zotročeni a jejich novorozené děti byly zabíjeny až do dne, kdy Bůh povolal Mojžíše, aby tuto tragédii ukončil. Egyptské zotročení židů je archetypem globalistických plánů na depopulaci.

(4) Chtivost byla v židovském národě zakořeněná. Když putoval pouští, mnozí si vzali víc many, než potřebovali a těm se zkazila. Když si ale v pátek nasbírali i na šabat, aby v den odpočinku odpočívali, těm se nezkazila. Bůh zde učil odolat hrabivosti a důvěřovat mu, že se o Izrael postará. Akan v dobytém Jerichu zatoužil po zlaté cihle, dvě stě šekelech stříbra a plášti a ukradl je, ačkoli to Bůh zakázal. Izrael v další bitvě u města Aj prohrál. Chtivost, zloděje i celou jeho rodinu přišla draho. Byli ukamenováni a spáleni. Tato událost se stala archetypem zničujícího dopadu korupce na národ, zločin, který musel být v duchu kolektivní viny přísně potrestán. Kdokoli se na ní podílel, nebo jen o ní věděl a nic proti tomu neudělal, musel být potrestán.

(5) Než Izrael došel k Jerichu, měl postavit svatostánek. Po modloslužbě k zlatému teleti projevil lítost a přinesl na stavbu svatostánku více darů, než bylo třeba. Mojžíš se neobohatil, ani když ho nestavěl pro sebe. Když bylo zlata dost, řekl dost. Učil tak lid rovnováze mezi štědrostí a zodpovědností.

(6) Židovské sociální zákonodárství ustavené Mojžíšem bylo nejvyspělejší v celém tehdejším světě. Bylo zakázáno zadržovat mzdu nádeníka, jak Izraelity, tak cizince. Nad dluhem nesmělo zapadnout slunce. Zadržování mzdy bylo prohlašováno za hřích do nebe volající. Do zástavy nesměl být brán mlýn, ani mlýnský kámen. Zástava chudého musela být vrácena před západem slunce, zejména plášť, kterým se chudý na noc přikrýval. Rovněž oděv vdovy nesměl být brán do zástavy. Paběrky úrody obilí, vína a oliv i úroda na cípech polí byly ponechávány chudým, vdovám a sirotkům. Také snop zapomenutý na poli jim musel být ponechán. Desátek z veškeré úrody každým třetím rokem musel být odevzdán v branách obce a předán levitům, cizincům, vdovám a sirotkům.

Každý sedmý rok byl sabatický. V takovém roce se neobdělávala půda, nechávala se odpočinout ona i ti, kteří na ní pracovali. Všichni otroci izraelského původu byli propouštěni na svobodu s dostatečnou hmotnou výbavou. V případě, že by si přáli zůstat nadále otroky v dosavadní rodině, pak propuštěni nebyli a na znamení toho jim jejich pán musel propíchnout šídlem ušní boltec na veřejích svého domu. V sabatickém roce se promíjely veškeré dluhy vůči souvěrcům. Každý padesátý rok nastávalo milostivé léto, během něhož se navracela v nouzi prodaná půda a odpouštěly se dluhy.

Otroctví mělo v Izraeli mírnější formy než kdekoli jinde v antickém světě. Cizí otroci byli váleční zajatci, zchudlí usedlíci nebo otroci koupení od obchodníků, především pelištejských a fénických. Izraelitům byl obchod s otroky zakázán pod trestem smrti. Koupení nebo zrození otroci museli být obřezáni a mělo se s nimi jednat jako s členy rodiny. Měli právo na sobotní klid, směli se účastnit liturgie a slavení svátků. Mohli být i správci hospodářství, dědit po svém pánovi, a dostat pánovu dceru za manželku.

(7) Šalomoun byl nejbohatší král všech dob, který za 39 let své vlády nevedl žádnou válku. Král Pokoje každý rok získával 666 talentů zlata (23 tun) nepočítaje příjmy od pocestných, z obchodování kupců i ode všech arabských králů a krajských hejtmanů. Nezměrný blahobyt vedl k úpadku, ačkoli byl Šalomoun nejmoudřejším ze všech smrtelníků, kteří na zemi kdy žili. Oženil se se 700 pohanskými ženami a 300 konkubínami. Na sklonku své vlády propadl uctívání pohanských bohů, hromadil zlato a egyptské koně. Za trest Bůh izraelské království rozdělil na dvě části: Izrael a Judeu.

(8) Prorok Daniel byl příkladem efektivního a nezkorumpovatelného správce ve dvou impériích. Právě proto že byl věrný svému Bohu, nikdy nepodlehl pokušení mamonu se obohatit. Ani na babylonských králích, ani na perských. Králové mu důvěřovali. Žádný z mudrců se mu intelektem nemohl rovnat. Je archetypem slovanských sofistů.

⚜ Čl. 61 Vrcholný starověk

(1) Když přišel na svět Ježíš, zastal se chudých a nemocných. Chudým zaslíbil nebeské království, bohaté však varoval. Řekl: ,,Běda vám bohatým. To spíše velbloud projde uchem jehly než bohatý do Božího království." Ježíš tím, ale neřekl, že být bohatý je hřích, ale že bohatství často svádí k spoléhání se na sebe namísto Boha. A z bohatství se často stává modla- falešný bůh. V podobenství o chudé vdově ocenil srdce dárkyně, nikoliv množství. Učil, aby se nikdo nechlubil svou štědrostí, nýbrž aby jeho levá ruka nevěděla, co dělá ruka pravá. Zdůraznil, že chudí jsou častěji pokornější, otevřenější Bohu a mají čistší víru. Chudoba není automaticky ctnost, ale vede k větší závislosti na Bohu. Být opravdově bohatým není být bohatým materiálně, ale duchovně- být bohabojným, moudrým a empatickým. Jediné bohatství, které přetrvá i na onen svět, jsou vědomosti a bohabojný charakter. Nic jiného si člověk do hrobu nevezme. Prachem je a v prach se obrátí až do dne svého vzkříšení, buď k věčnému životu anebo k věčnému zatracení. Platidlem do Božího království nejsou peníze, ale olej do lampy. Družičkám, kterým olej předčasně vyhořel, nebylo dovoleno vejít na Ženichovu svatbu.

(2) Raná církev představovala takřka ideální křesťanské společenství s hluboce sociálními rysy. Byla to pospolitost lidí, kteří se velmi dobře znali. Skutky apoštolské zaznamenaly, že: ,,Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem." Toto je archetyp slovanských soběstačných sousedství, které si budou schopny vypomoci v případě nějaké katastrofy nebo války.

(3) Naproti tomu Řím představoval rasistický otrocký stát, v němž plná práva za Augusta mělo jen 5 % občanů. Zbytek byl z otroků a svobodných občanů bez politických a jiných práv. Čím víc expandoval, tím většímu přílivu levné otrocké pracovní síly se těšil. V arénách se bavil z jejich krve. Proto imperiální Řím zažil tři velká otrocká povstání, z nichž Spartakovo z roku 73 př. Kr. mohlo vykolejit běh dějin.

(4) Peněžní systém založený na drahých kovech býval po dlouhá staletí stabilní až do doby, kdy Nero zdecimoval obsah stříbra v denáru. Devalvace pokračovala v době imperiálních výbojů na východě, aby pokryla válečné výdaje. Ale teprve v 3. století, když se na trůnu během vojenských převratů během 50 let vystřídalo 50 císařů, se z denárů staly měďáky s jen 2 % obsahem stříbra. Ceny raketově vzrostly, reformy selhaly, Římané ztratili důvěru v měnu a dočasně přešli na platby v naturáliích. Otrávená krev ekonomiky předznamenala pád Říše.

⚜ Čl. 62 Středověk a novověk

(1) Ve středověku se z křesťanské církve stala nekřesťanská korporace zdatně obchodující s lidským strachem. Od 11. století postupně zavedla tři druhy odpustků:

a) platba za odpuštění vlastních hříchů, a to buď všech, anebo jen některých, což bylo pro papežskou pokladnu výnosnější,

b) platba za odpuštění hříchů jeho blízkých zesnulých údajně trpících v očistci,

c) platba narukováním za odpuštění hříchů budoucích, zejm. spáchaných na křížových výpravách. Německý kazatel a známý prodejce odpustků Johann Tetzel v roce 1517 dokonce prohlašoval, že jeho potvrzenky o odpuštění mají moc odpustit i hříchy, které kupující bude chtít spáchat v budoucnosti i mimo válečné tažení, a to bez nutnosti činit pokání.

Z odpustků římskokatolická církev financovala křížové výpravy proti muslimům, kde se křižáci dopouštěli bestiálních zvěrstev a také proti Husitům, kteří jejich přesilu pokaždé s grácií zneutralizovali a rozprášili je. Zkorumpovaná církev udělala z náboženství víry náboženství skutků, což je náboženství finanční a výkonnostní. Vatikán nahromadil nezměrné bohatství, stal se jednoznačně nejbohatší církví v dějinách, mající vždy dostatek prostředků ke korumpování vlád, církví i nekřesťanských náboženství.

(2) Po křížových výpravách následovaly lodní výpravy takzvaně vyspělé západní civilizace, které z civilizací Inků a Aztéků vydrancovaly 181 tun zlata, 16 tisíc tun stříbra, zničily jejich kultury, vyvraždily mečem a morem až 95 % obyvatelstva, tj. až 30 milionů Aztéků a Inků a zbytek brutálně zotročily na plantážích a v dolech. Tímto kulturním holokaustem a brutálním kolonialismem, který kromě 5 milionů přeživších Indiánů dále zotročil až 14 milionů Afričanů během transatlantických "obchodů" a další desítky milionů v Africe, byla křesťanská zvěst a pověst překroucena a pošpiněna. Až 90 % misionářů bylo vůči zotročovaní a civilizačnímu podmaňování lhostejných, nebo je přímo aktivně podporovali, obzvláště v katolických misiích.

(3) Král Slunce alias "stát jsem já" Ludvík XIV., který vládl rekordních 72 let, utrácel až 25 % státních příjmů na výdaje dvora, a to i v době kdy ve Francii zemřel až milion lidí hlady kvůli nedostatku potravin způsobenému také jeho nesmyslnými válkami. Daně se nesnížily, naopak a dvůr si hověl v přepychu. Zadlužil Francii natolik, že daně nepokryly ani úroky z dluhů. Skotský finančník John Law poté vysvětlil novému králi přednosti papírového oběživa a v roce 1716 dostal právo vydávat bankovky. Tak se zrodil základ dnešního cinknutého finančního systému.

(4) Jeho prapravnuk Ludvík XVI. se nepoučil. Opakuje se velmi podobný scénář. Vybuchne sopka Laki, nastane neúroda, 100 tisíc lidí zemře podvýživou, mezitím směřují astronomické výdaje na armádu, dvůr pohlcuje až desetinu státních příjmů a zvyšují se daně, které v zásadě platil jen třetí stav, kterému se však nedostávalo žádných politických práv. Katolická církev selhala. To je živná půda pro revoluci, která v duchu osvícenství zavrhuje Boha a zahajuje teror ve jménu pomýlených zednářských hesel: svoboda, rovnost, bratrství a dostane k moci Napoleona, který řadu let drze okupoval půl Evropy.

⚜ Čl. 63 Západní kolonialismus

(1) Koloniální agrese Západu vygradovala v 19. století. Počínaje rokem 1820 britští kolonisté systematickým vyvražďováním úplně vyhladili domorodé Tasmánce. Do roku 1835 přežily jen dvě procenta populace. Poslední "čistokrevná" Tasmánka Truganini zemřela v roce 1876. Důsledkem byla kulturní genocida a ztráta jednoho z nejstarších domorodých národů světa.

Ještě absurdnějších a zvrhlejších rozměrů dosáhla britská kolonizace Číny během dvou opiových válek z let 1839 a 1856. Britové vnutili Číňanům prodej indického opia. Počet závislých vzrostl desetinásobně až na 20 milionů. Výsledkem války bylo oslabení čínské společnosti, rozvracení státní moci, hospodářský a mravní úpadek, což vedlo k dalším konfliktům a milionům obětí v druhé polovině 19. století. Opiové války jsou považovány za jeden z největších a nejcyničtějších činů britského imperialismu. Británie vedla válku, aby mohla dál dovážet drogy, přestože si byla vědoma jejich ničivého vlivu na čínskou populaci. Završením čínského ponížení bylo systematické třídenní vypalování čínského císařského Letního paláce britskými a francouzskými vojsky, která z něj vyrabovala umělecká díla, jež se dnes nacházejí ve 47 světových muzeích.

Počínaje rokem 1845 během 7 let neúrody brambor v Irsku propukl hladomor, který stál milion životů. Další až dva miliony Irů byly nuceny emigrovat. Britská vláda za genocidu nesla zásadní díl odpovědnosti. Export potravin pokračoval – v době, kdy Irové hladověli, Irsko vyváželo obilí, maso a mléko do Británie. Britská vláda v čele s premiérem a budoucím protiruským válečným štváčem Palmerstonem a ministrem financí Trevelyanem odmítla zasahovat do trhu kvůli ideologii laissez- faire. Vláda také velmi brzy zrušila přechodnou pomoc v podobě provizorních vývařoven. Argumentovala tím, že Irové musí být soběstační a nesmí být líní. Britská vláda věděla o rozsahu krize, ale vědomě upřednostnila tržní dogma před záchranou lidských životů. Rasismus vůči Irům přispěl k lhostejnosti. V britském tisku byli Irové běžně označováni za barbary nebo zvířata.

Britská kolonizace Indie se stala největší civilizační katastrofou v dějinách. Indie byla postupně a násilně kolonizována od 17. století, přičemž po povstání v Kanpúru, kdy Britové rozstříleli tisíce zajatců mimo jiné způsoby i dělostřeleckou palbou, britská vláda převzala nad Indií přímou kontrolu. Ekonomické vykořisťování Indů vedlo k deindustrializaci Indie, kdy drahé britské výrobky vytlačily místní průmysl, zatímco Indie byla nucena lacině exportovat suroviny. Britští okupanti podporovali rasismus a dříve poměrně flexibilní kasty byly jimi institucionalizovány a zamrazeny. Tento dlouhý proces měl devastující dopady na indickou společnost a vedl až k 165 milionům zbytečných úmrtí v důsledku hladomorů, epidemií a zanedbání infrastruktury, jen v letech 1880 až 1920. Jen v 2. polovině 19. století došlo k 24 velkým hladomorům, při nichž zemřelo přibližně 15 milionů lidí. Ty nejtragičtější vypukly v letech 1876 a 1896. Šlo o kombinaci přírodní katastrofy a opět tak jako v Irsku, britské politiky laissez-faire (bez státních zásahů). Britové kvůli své lhostejnosti a rasismu pokračovali v exportu obilí z Indie i během hladomoru a odmítli distribuovat pomoc. Dalších až 3,8 milionu lidí zemřelo během hladomoru v Bengálsku v roce 1943. Obilí bylo opět cynicky exportováno do Británie.

(2) Počínaje rokem 1825 Nizozemci na Jávě taktikou spálené země vyhladili čtvrt milionu Indonésanů. Zavedli brutální vykořisťování na plantážích (Cultuurstelsel), které vedlo k hladomorům a šíření nemocí. Dopouštěli se preventivního násilí a pohrdali místními zvyklostmi.

(3) Po francouzské invazi do Alžírska v roce 1830 následovalo téměř století kolonizační války, masakrů a vyvlastňování půdy, při nichž bylo zabito až milion Alžířanů. Francouzští důstojníci praktikovali tzv. “enfumades” — zavírání domorodců do jeskyní a udušení kouřem. V roce 1895 Francie vojensky obsadila Madagaskar, přičemž zemřely desetitisíce Malgašanů na následky bojů a nemocí.

(4) Od roku 1885 se největší africká kolonie Kongo stala osobním majetkem belgického krále Leopolda II. Ten zde během 23 let krutovlády rozpoutal bestiální teror, během nějž zahynulo až 75 % místní populace 15 milionů lidí. Brutální režim vynucoval těžbu kaučuku a slonoviny pomocí systematického násilí. Obyvatelé byli mučeni, zotročováni a masově vražděni za nesplnění absurdních a nesplnitelných kvót. Byli zmrzačováni, zejména ženy a děti zotročených mužů. Za každou vystřelenou kulku musela být dodána ruka, nebo jiná část těla jako důkaz, že nebyla vystřelena "nadarmo". Belgický král Kongo nikdy nenavštívil, chtěl jen co nejrychleji zbohatnout. Vrcholem cynismu bylo, že nebyl nikdy odsouzen, pozůstalí nikdy nebyli odškodněni, ale on naopak obdržel od belgické vlády odškodnění ve výši 110 milionů belgických franků (dnes cca 750 milionů USD) za to, že se své "investice" musel "předčasně" vzdát, protože genocida v Kongu vyvolala mezinárodní skandál a škodila belgické pověsti. Jenže tím koloniální vykořisťování státem, který je dnes samozvaným centrem evropské tzv. "demokracie" nezmizelo. Důsledkem je demografická a kulturní devastace, trauma, jež ovlivňuje Kongo dodnes.

(5) Od roku 1883 začaly německé koloniální úřady násilně zabírat půdu a konfiskovat dobytek domorodcům v Namibii. Po povstání Hererů a Namů v roce 1904 Němci provedli systematické vyvražďování zamezením přístupu k vodě zadržováním poražených povstalců v poušti, včetně deportací do koncentračních táborů, kde byli mučeni, nuceni k otrocké práci a na nichž také vykonávali lékařské pokusy. Stalo se první systematickou genocidou nacistického typu, kterou nepřežilo až 100 tisíc lidí.

Na sklonku 1. světové války, kterou Němci a Rakušané ve své rasistické nenávisti vůči Srbům rozpoutali, která měla až 40 milionů obětí a jenž vedla ke zničení 4 monarchií, po téměř rok okupovali Malou a Bílou Rus. Pod loutkovou vládou hetmana Skoropadského docházelo k ekonomickému vykořisťování, konfiskaci potravin a tvrdé represivní politice německých okupantů.

Německý císař Vilém II. nebyl nikdy odsouzen a dožil v luxusu v nizozemském exilu, kam si nechal převézt značnou část svého obrovského majetku- šedesát vagónů naplněných nábytkem, uměním, stříbrem a jinými věcmi. Ačkoli byl jeho vztah k nacismu ambivalentní, přeci v červnu 1940 telegraficky poblahopřál Hitlerovi k úspěšné válce na západě, což po zveřejnění po válce způsobilo v Nizozemsku bouři nevole a ospravedlnilo konfiskaci jeho majetku.

(6) Když se začala vláda Osmanské říše v severní Africe rozpadat, rozhodli se Italové, že nezůstanou pozadu za největšími západními agresory. V roce 1911 vpadli do Libye. Jejich represe zesílily za fašismu. Docházelo k masakrům civilistů, nuceným deportacím celých kmenových skupin, ničení studní, pastvin a vesnic, což vedlo k uměle vyvolanému hladomoru. Italové založili koncentrační tábory v poušti, kde zemřely desetitisíce lidí na hlad, nemoc a vyčerpání. Celkový počet obětí dosáhl až 125 tisíc Libyjců. V roce 1935 provedli invazi do Etiopie, do jedné z mála do té doby nezávislých afrických zemí. Použili chemické zbraně proti civilistům a partyzánům. Bombardovali nemocnice, vesnice, včetně zařízení Červeného kříže. Dopouštěli se masakrů civilistů. Jediný atentát na italského guvernéra Grazianiho v Addis Abebě stál životy až 30 tisíc lidí, včetně tisíců duchovních, které Italové zavraždili během pouhých několika dnů, což poukázalo na extrémní intenzitu italského rasismu, podle něhož životy ani tisíců Etiopanů neměly cenu jediného Itala. Celkový počet obětí války a okupace sahá až k 300 tisícům. Byly zničeny kulturní a náboženské památky, zejména pravoslavné. Etiopský režim byl líčen jako barbarský, necivilizovaný a pravoslavná víra jako zpátečnická. Italská správa zřizovala katolické mise a latinský obřad propagovala jako "civilizovanější." Etiopie byla těžce zdevastována. Nikdo z hlavních viníků nebyl nikdy souzen. Mezinárodní kritika Společnosti národů byla zcela neúčinná.

Vrcholným chucpe bylo, že fašistická Itálie byla na základě rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru z 9. června 1939 v Londýně vybrána jako hostitelka zimních olympijských her v roce 1944. Ačkoli se kvůli válce nakonec nekonaly, bylo toto rozhodnutí plivancem na masové hroby všech obětí brutální italské agrese a naprostým popřením významu olympijských her jakožto ideálu míru, cti, jednoty a lidské důstojnosti.

(7) Nakonec byly všechny koloniální zločiny západních zemí překryty tím nejbarbarštějším zločinem nacistického Německa, jehož rysem se stalo systematické vyvražďování především 35 milionů Slovanů a 6 milionů židů, a neefektivní, zato brutální vysávání pracovní síly zajatých v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Když britské snahy během ruské občanské války ovládnout ropná pole v Baku selhaly, pokusil se o to Hitler. Nacisté na Ukrajině drancovali uhlí, železnou rudu a mangan. Vyváželi obilí a černozem.

Všechna tato historická fakta jsou dokladem bezbřehé nenasytnosti a udivující brutality západní rasistické expanze a taktéž varováním před lidskou naivitou, která se spoléhá, že se Západ již poučil a napravil, jen proto, že umí tak hezky a hlasitě mluvit o lidských právech a demokracii, což je jen ubohou zástěrkou k jeho zločinným, nikdy neutuchajícím imperiálním ambicím. Bohatství Západu bylo postaveno zejména na loupeživé koloniální agresi, válkách, propracované propagandě, astronomickém zadlužení, a skrytém zdanění světa dolarem a eurem jakožto nejužívanějších rezervních měn. Západní finanční systém není krytý zlatem, ale krví. Západ není žádný vzor, k němuž by Slované měli vzhlížet a bez něhož by se nemohli obejít. Západ je odstrašujícím a odsouzeníhodným příkladem. Západ nás bytostně nenávidí a již opět se nás pokouší vyhladit v absurdní válce s Ruskem.

Západ nás Slovany nepovažuje a nikdy nepovažoval za rovnocenné partnery, za slovanský velkonárod, nýbrž se na nás pohrdavě a přezíravě díval jako na své otroky (slave), kterým milostivě jako psům shazoval ohlodané kosti ze stolu. Potraviny podřadné kvality, které nám západní lichvářské korporace ve stále zmenšujících se baleních za přemrštěné ceny neustále cpou, nejsou jen obchodní trik – jsou symbolem toho, co si o nás nadutý Západ ve skutečnosti myslí.

⚜ Čl. 64 Finanční systém moderních dějin.

(1) Války zničily zlatý standard. Potřeba platit vyšší výdaje k financování války nebo k splácení obrovských válečných reparací vedly vlády k pokušení tisknout více bankovek. To byl zejména případ astronomických reparací ve výši 169 miliard marek nadiktovaných poraženému Německu Versailleskou smlouvou. V listopadu roku 1923 dosáhla hyperinflace výše 4,2 bilionů marek za dolar. Přesně v této nejtemnější hodině vycítil Hitler jedinečnou příležitost k Pivnímu puči.

(2) Světová hospodářská deflační krize z roku 1929 byla zásadní událostí, která předurčila globální finanční směr. Ceny klesly až o 60 %, ale výše dluhů se nezměnila, zkrachovalo přes 9 tisíc bank, bankovní vklady se vypařily, nezaměstnanost dosáhla 25 %, krize na dlouhé roky zasáhla i Evropu. Tato krize účelově zastínila dopad hyperinflace v Německu a naočkovala svět propagandou, že deflace je horší než inflace. Politici a ekonomové vzali deflaci jako absolutní zlo a svět se odvrátil od zlata a přijal inflaci jako normu, čímž se otevřela cesta k úplnému zrušení zlatého standardu. Příčinou krize však nebyla deflace, nýbrž:

a) spekulativní bublina, která vznikla na akciovém trhu v letech 1927 až 1929, akcie byly nadhodnoceny, protože banky díky tomu, že FED záměrně udržoval nízké úrokové sazby, vydávaly velké množství nekrytých úvěrů a spekulace se rozjely naplno.

b) extrémní nerovnost příjmů, kvůli tomu, že růst mezd zaostával za masivní produkcí, kupní síla Američanů klesla. To vedlo k nadvýrobě a podspotřebě. Bohatství se zkoncentrovalo v rukách horních několika % nejbohatších.

FED mohl zvýšit úrokové sazby, ale učinil tak příliš pozdě, a když burza v Černý pátek 24. října padla, neudělal nic. Nechal trh "vyčistit se sám". Namísto toho v letech 1930 až 1932 nadále omezoval peněžní zásobu, aby bránil úniku zlata, čímž prohluboval deflaci a bankroty. A kdo v té době řídil FED? Byl to Eugene Isaac Meyer, žid, který z nějakého zvláštního hrabivého důvodu věřil v absurdní ideologii "samoregulaci trhů", která úplně selhala i během Irského hladomoru.

V těchto kritických letech, kdy farmáři masově bankrotovali, miliony lidí skončily na ulici, lidé stáli fronty na chleba a přes 25 tisíc lidí v tíživé situaci spáchalo sebevraždu, ministr financí Andrew Mellon, jak v pamětech zaznamenal prezident Herbert Hoover, vládě v roce 1930 radil: „Zlikvidujte pracovní sílu, zlikvidujte akcie, zlikvidujte farmáře, zlikvidujte nemovitosti. Tím se pročistí zkaženost ze systému. Vysoké životní náklady a luxusní život skončí. Lidé budou víc pracovat, žít morálněji. Hodnoty se upraví a podnikaví lidé zvednou trosky po méně schopných lidech.“

Kazatel vody a pijan vína se ostudnou politikou laissez- faire snažil zbavit slabých hráčů a posílit elitu. Velké banky jako J. P. Morgan & Co. krizí získaly konkurenční výhodu- levně skupovaly aktiva, padlé banky i pozemky farmářů. Banky mohly revalvovat dluhy, odpustit část hypotečních závazků, namísto toho se okázale projevila jejich chamtivost a hyení instinkt. Koncentrace kapitálu po krizi výrazně narostla. Roosevelt krizi zneužil jako záminku k ukončení zlatého standardu, zkonfiskoval zlato a devalvoval dolar, což by se bez krize jen těžko prosadilo. Stát mohl zavést progresivní daň, mohl zavést sociální programy, namísto toho 3 a půl roku jen přihlížel a aby toho nebylo málo, zvýšil cla na stovky položek, na což Evropa reagovala odvetou, což vedlo k snížení objemu zahraničního obchodu o 60 %. Vládní garance vkladů, tak jako řada dalších opatření byla zavedena až v roce 1933 s Rooseveltovým Novým údělem, což bylo příliš pozdě.

Ve všeobecné povědomí vešel lživý narativ, že za krizi může deflace způsobená nefunkčním zlatým standardem, aby se umetla cesta do pekel vydlážděná frakčním bankovnictvím. Výmluva byla prostá: ,,FED nemohl tisknout peníze, protože dolar byl vázán na zlato." Ve skutečnosti vazba na zlato již velmi dlouho byla jen částečná , dolar byl v roce 1929 kryt zlatem již jen z 45 %. Již v roce 1913 kdy Federální rezervní systém vznikl, FED institucionalizoval frakční bankovnictví a zcentralizoval měnovou politiku. Mozkem, který stál za založením FEDu nebyl nikdo jiný než vlivný německý židovský bankéř Paul Warburg, který pracoval pro banku Kuhn, Loeb & Co, jejímž "výkonným ředitelem" nebyl nikdo jiný než další žid Jacob Schiff, který aktivně financoval japonskou vládu během Rusko- japonské války a nalil přes 20 milionů tehdejších dolarů do bolševické revoluce. Warburg byl hlavním autorem Aldrichova plánu, který byl výsledkem tajné schůzky na Jekyll Island a v roce 1914 byl navzdory velkému odporu izolacionistických senátorů Wilsonem jmenován členem Rady guvernérů FEDu. Přitom Wilson byl tím, kdo podpořil vytvoření FEDu, kdo podpořil vznik zbytečné a nefunkční globalistické organizace Spojených národů a kdo se obklopil poradci židovského původu. Pozoruhodně Louis Branders, jehož Wilson jmenoval, se stal prvním židovským soudcem nejvyššího soudu. Židé získali v USA nebezpečně velký vliv, natolik velký, že se z USA stal bezpáteřní podržtaška a užitečný idiot Izraele. Ostatně 12% obyvatel New Yorku jsou židé a v tomto Babylóně, který padne, žije víc židů než v Jeruzalémě, Tel Avivu i v jakémkoliv jiném městě na světě.

(3) V roce 1933 Roosevelt po pouhých 5 měsících v úřadu podepsal nařízení rušící ústavní právo amerických občanů vlastnit zlato. Byla to jediná možnost, jak se bankovní systém mohl vyhnout bankrotu a udržet v tajnosti podvod bankovnictví částečných rezerv, které má kořeny u italských zlatníků v 14. století. Zlatníci uchovávali zlato klientů a začali zjišťovat, že nemusí mít celé množství fyzického zlata vždy k dispozici, protože lidé vybírají jen malou část najednou.

Vzhledem k tomu, že dnešní banky ukládají do rezerv v průměru jen mezi 2,5% až 10% vkladů věřitelů a zbytek půjčují, vzniká tak obrovské množství ničím nekrytých fiat peněz. Z každého reálného dolaru může být vytvořeno dalších až 39 fiktivních dolarů, které v měnovém systému reálně vznikají až teprve, když klienti hypotéky splácí. Pokud v krizi velká část dlužníků přestane být schopná splácet, věřitelé motivovaní strachem si přijdou hromadně vybrat své uložené prostředky, které však byly mnohonásobně rozpůjčovány a finanční systém postavený mnohem více na důvěře než na reálně vyprodukovaných hodnotách, se zhroutí. A této krizi se podvodný, předlužený Západ nevyhne a dopadne na něj v plné síle! Posláním Slovanů je proto v duchu Hegelově vůči tezi - americký cinknutý polozlatý standard a antitezi- ještě cinknutější a podvodnější systém dluhového otroctví postaveném na frakčním bankovnictví, postavit systém, který tyhle zmetky nahradí a vytvoří nový, spravedlivý, transparentní a poctivý peněžní, a nikoliv měnový systém - decentralizovaný zlatostříbrný standard.

(4) V roce 1933 USA v důsledku světové hospodářské krize z obav ztráty důvěry v dolar definitivně zrušily směnitelnost dolaru za zlato pro občany a v roce 1971 i pro vlády. Byl to důsledek dlouhodobě klesajících amerických zlatých rezerv, které od konce války kvůli pevnému kurzu ve výši 35 dolarů za unci zlata a obrovským sociálním a válečným výdajům, zejména spojené s prohranou válkou ve Vietnamu, klesly o 57 %. Brettonwoodský systém zkrachoval kvůli inflaci dolaru. Od té doby má cena zlata vůči dolaru plovoucí kurz. Dynamický až agresivní růst cen zlata je lakmusovým papírkem pochybné stability dnešního cinknutého finančního systému. Nixonův šok z roku 1971 byl úhybným manévrem, jak si dolar na další dekády zajistil status nejrozšířenější globální měny, což USA až dosud umožňovalo díky relativně mírné a předvídatelné inflaci skrytě zdaňovat všechny držitele dolaru po celém světě, obohacovat se na nich a z tohoto obohacení usnadnit financování nejen vlastních rozpočtových schodků, ale i rozšiřování svého globálního vojenského, ekonomického i kulturního vlivu.

(5) Tzv. exorbitantní privilegium dolaru bylo dále po Ropném šoku, v roce 1974 umocněno zavedením globálního obchodu ropy výhradně v dolarech. Stalo se tak díky tomu, že USA zajistila vojenskou ochranu a zbraně Saúdské Arábii a tím, že země OPEC chtěly zajistit stabilitu svých příjmů. Dolar byl sice po Nixonově šoku oslabený, ale byl dlouhodobě přijímaný a globálně nepostradatelný, jelikož neměl konkurenci. Západní spekulativní finanční systém byl postaven na hliněných nohou. Stojí a padá na rychlém obchodování finančních aktiv s cílem dosahovat zisků z krátkodobých cenových pohybů. Využívá deriváty, algoritmické obchodování a vysokou páku, což často zvyšuje volatilitu trhů. Tento systém je silně propojený a globalizovaný, kde investoři i instituce spekulují na změny cen komodit, měn, akcií i dluhopisů, často bez přímé vazby na reálnou ekonomiku. To může vést k rychlým ziskům, ale i k vyšším rizikům, nestabilitě a sociálním otřesům.

(6) Kolonialismus nikdy neskončil, jen se přetavil do jiných, méně nápadných neokoloniálních forem. USA pod falešnou záminkou, že Saddám prý vyvíjí chemické, biologické a jaderné zbraně, vpadly do Iráku, aby ovládly zdejší ropné zdroje, které jsou čtvrté největší na světě.

Francie dlouhou dobu těžila v Nigérii uranovou rudu za směšných 11 dolarů za tunu, kdežto na světových trzích ji následně prodávala až za 230 dolarů za tunu. Když si Niger pozval ruské firmy, ty vyjednávaly i o ceně 100 dolarů za tunu.

Francie také lacino vykupuje kakaové boby z Pobřeží Slonoviny. Dlouhé roky místní farmáři dostávali zhruba jen desetinu tržní ceny obchodované na světových trzích a až dvěstěkrát méně než za drahé, leč nekvalitní falešné čokolády na západních trzích obsahujících někdy i pouhých 0,5 % kakaového prášku. Když africké státy získaly nezávislost, postupně se vytvořil narativ, že v moderních dějinách je změna státních hranic silou nepřípustná. Avšak jen proto, že hranice zůstaly propustné přílivu západních vykořisťujících nadnárodních korporací využívající levnou pracovní sílu a západním tzv. nevládkám a neziskovkám korumpujícím vlády, aby nehájily zájmy své země, ale zájmy svých pánů.

(7) Západní korporace na Ukrajině kradou stejně jako III. říše na Ukrajině. Židovské stínové banky ovládly většinu úrodné ukrajinské půdy. Propaganda lhala, když tvrdila, že námořní blokáda ukrajinských přístavů ohrozí potravinovou bezpečnost, neboť obilí směřovalo zejména na evropské trhy a do afrických zemí ohrožených hladem šlo jen 7 % ukrajinského obilného exportu, kdežto ruského obilí tam směřovalo nejméně 35 % celkového exportu. Navzdory zrušení blokády v roce 2024 Ukrajina vyvezla do Afriky jen 1 milion tun pšenice, kdežto Rusko 21 milionů tun.

(8) Moderní evropský kolonialismus má podobu moderního dluhového otroctví, v němž přibývá lidí, v jejichž možnostech není možné splatit dluhy, nebo založit rodinu. Kvůli prodeji podniků západním korporacím odtéká tučný kapitál ze země, růst mezd neustále zaostává za inflací, zvyšují se pracovní normy bez náležitého platového ohodnocení a zajištění bezpečných pracovních podmínek. Mnoho lidí si nevystačí s jednou prací, musí chodit na přesčasy, nemají dostatek volného času, jsou fyzicky i psychicky vytížení. Nemají žádného zastání u svých zkorumpovaných loutkových vlád a je to přímý důsledek nadvlády západních korporací nad Slovany a protinárodní bruselské politiky. Kdyby byly podniky v našem vlastnictví, mzdy by mohly být až o polovinu vyšší.

Chamtivost miliardářů vede neustálému a zrychlujícímu rozevírání sociálních nůžek ve světě. S jídlem roste chuť. Pouhé dva tucty nejbohatších vlastní tolik jmění jako chudší polovina světové populace. Tato extrémní ekonomická nerovnováha je nepochybným dokladem o tom, že západní neoliberální, globalistický, kapitalistický systém úplně selhal. A chamtivost globalistů nakonec nevyhnutelně povede k třetí světové válce.

(9) Dystopický svět budoucnosti počítá s tím, že všechny podmaněné slovanské národy povinně přijmou euro a následně digitální euro - další, ještě větší a zákeřnější podvod, finanční systém, v němž budou příjmy a výdaje jednotlivců pod absolutní kontrolou centrální vlády v Bruselu. Kdokoli se nepokloní šelmě, bude protestovat proti vládě, nenechá se naočkovat, nebude mít dostatečný sociální kredit, nebude mít splněnou docházku v katolickém kostele, nebo bude často na nemocenské, bude krácen na svých právech, nebude moci svobodně cestovat, a "nebude smět kupovat, ani prodávat," jak předpověděla 13. kapitola Janova zjevení. Občané nebudou moci zamezit tomu, aby z jejich platu byly financovány nedobrovolné příspěvky na zbraně ve vojenských konfliktech, na absurdní emisní povolenky, nebo aby odtékal zvláštní poplatek za neočkování se, jakožto forma zvláštní daně zdravotního pojištění, jsouce novodobými odpustky. Zlověstné číslo 666 je číslem tohoto zrůdného ekonomického systému. Reprezentuje nejen jeho obrovskou sílu, ale také chronickou až nebezpečnou nedokonalost. Překonání této nedokonalosti, která pošlapává základní lidská práva a svobody a uvrhuje člověka do otroctví a chudoby, je na Slovanech, jak předpověděl ruský panslavista a kritik evolucionismu Nikolaj Jakovlevič Danilevský.

XI. Kapitola: Principy nového peněžního systému - decentralizovaného zlatostříbrného standardu

⚜ Čl. 65 Principy a postup zavedení nového monetárního systému- Decentralizovaného zlatostříbrného standardu

(1) Základem monetární politiky bude decentralizovaný zlatostříbrný standard, fungující na 5 principech:

a) penězi jsou pouze mince z drahých kovů papírové bankovky zakázány,

b) v každém kraji bude jedna mincovna s právem razit mince,

c) v každém kraji bude jeden puncovní úřad k testování ryzosti mincí,

d) mince z drahých kovů budou toliko vnitřním platidlem a nebude možné je vyvézt ze Svazu, a

e) ražba mincí bude navázána na populační růst.

(2) Stát peníze nevymyslel, pouze si je přivlastnil. Monopolizace výdeje peněz vedla k inflačním praktikám a ekonomickým cyklům. Zlato a stříbro jsou jediné osvědčené historické peníze, které jsou dělitelné, trvanlivé, přenositelné a vzácné. Bankovky ani mince s nominální hodnotou nejsou peníze, ale měna.

(3) Postup reformy:

a) bude propracována komunikační strategie a vzdělávání veřejnosti v mediích i ve školství, proč je reforma peněžního systému nezbytná. Úspěšné zavedení decentralizovaného zlatostříbrného standardu si vyžádá důkladnou a dlouhodobou informační kampaň, která občanům, podnikatelům i institucím vysvětlí důvody, přínosy a praktické dopady reformy. Detailně popíše, jak bude vypadat každodenní fungování v novém peněžním systému. Důraz bude kladen na srozumitelnost, transparentnost a důvěryhodnost.

b) vytvoří se krizový plán s cílem zabránit chaosu a zajistit klidný přechod. Zavedení nového peněžního standardu bude krajně citlivý a rizikový proces, a proto musí být doprovázen komplex ním krizovým řízením propojeným s policií, armádou, médii a zpravodajskými složkami. To zahrnuje vytvoření národní agentury nebo krizového štábu, který bude řídit veškeré mimořádné situace – od potenciální paniky obyvatel přes kolapsy bank až po kybernetické útoky. Kromě toho je nutné připravit scénáře pro runy na banky, útoky na směnný kurz, logistické výpadky nebo pokusy o mezinárodní izolaci.

c) vyrovná se státní rozpočet, a to snížením výdajů a dovozu a zvýšením daní a vývozu, nakolik to situace v přechodném období bude vyžadovat.

d) zabezpečí se logistika a skladování kovů. Velké objemy zlata a stříbra vyžadují bezpečnou infrastrukturu. Bude vybudována síť státních a krajských trezorů s vojenským zabezpečením, dopravní flotilou pro převážení kovů, vypracovány bezpečnostní protokoly, pojištěny zásoby a zřízeny systémy k sledování pohybu drahých kovů. Bude zajištěn nezávislý audit zásob drahých kovů a jejich správné zaúčtování.

e) dokoupí se zlato a stříbro tak, aby výchozí množství oběživa z drahých kovů představovalo 1/2 unce zlata a 5 uncí stříbra na obyvatele. Zajistí se nákup potřebných kovů a technologií k výrobě odolných mincovních slitin a zabudování bezpečnostních prvků.

f) reforma peněžního systému bude koordinována v rámci všech slovanských států, čímž bude posílena legitimita reformy a zesílena diplomatická obrana proti tlaku MMF, SB, ECB a západních bank. Budou dohodnuty principy vzájemné směnitelnosti nového oběživa s cílem předejít vzniku regionálních nerovnováh a nedostatku oběživa a zajistit vysokou oběživost. Dohoda bude zahrnovat zajištění hraničních kontrol, znemožnění vývozu oběživa do zahraničí, jednotné váhové a bezpečnostní standardy pro ražbu, jednotný svazový motiv na líci mincí a volitelné národní motivy na rubu mincí.

g) svaz pro účely zahraničního obchodu vytvoří vlastní mezinárodní platební komunikační a zúčtovací systém, který se stane plnohodnotnou náhradou za belgický SWIFT, americký CHIPS a říšský Target2. Rusko v roce 2014 vyvinulo SPFS který našel uplatnění jako komunikační systém především na vnitřním ruském trhu, čímž se stalo jediným slovanským státem, který vyvinul vlastní plně funkční alternativu ke SWIFTU, avšak Svaz do budoucna bude potřebovat vytvořit na Západu zcela nezávislou plnohodnotnou mezinárodní zúčtovací infrastrukturu mezi členskými zeměmi Všeslovanského svazu a jejich partnery podobnou čínské mu CIPS, která umožní bezpečné, transparentní a rychlé převody valut, deviz a rezervního zlata a stříbra ve fyzické nebo digitalizované podobě. Nový systém zajistí operační propojení mezi národními vypořádacími (clearingovými) systémy, jednotné technické a právní standardy, ochranu před podvody a mechanismy pro vyrovnání bilancí mezi státy bez nutnosti převodu do dolaru, eura nebo jiných měn.

h) zřídí se krajské mincovny, jedna v každém kraji, oblasti, vojvodství, republice... s jednotnými normami pro ražbu,

i) zřídí se puncovní úřady, jeden v každém kraji, oblasti, vojvodství, republice... s jednotným standardem kontroly kvality a audity,

j) zajistí se technologická příprava před digitálním zavedením blockchainu. Přechod na kovovou měnu si vyžádá rozsáhlou modernizaci hardwaru a softwaru platebních systémů. Platební systémy POS zahrnující platební terminály budou uzpůsobeny k platbám ve čtyřech třídách oběživa z drahých kovů. Podnikové informační ERP systémy ve firmách, které administrativně řídí a automatizují účetnictví, výrobu, zásoby, výplaty mezd a prodej budou přenastaveny tak, aby fakturovaly a účtovaly ve váhových jednotkách kovů, tj. v zlomcích desetin unce s ekvivalentním nominálem v rublech a kopějkách.

k) prosadí se zákony na ochranu věřitelů a dlužníků. Při přechodu z fiat systému bude nezbytné právně ošetřit přepočty všech smluvních závazků úvěrů, hypoték, leasingů i vkladů, přepočítat výši zbytkových dluhů a vyjádřit výši a způsob náhrady nepeněžních kompenzací za redukci měnových agregátů. Zákon umožní soudům v přechodném období upravovat podmínky smluv.

l) zavedou se mechanismy, které zabrání kaskádovitým bankrotům, insolvencím a minimalizují nezaměstnanost. V důsledku monetární reformy dojde k deflačnímu šoku a restrukturalizaci celé ekonomiky a některé firmy a banky to neustojí. Reforma proto navrhne pojistky proti „tvrdému přistání“ reálné ekonomiky. Zavede zvláštní režim pro insolvenční řízení v období peněžní reformy, jako např. dočasné zmrazení exekucí, zřídí státní správu pro klíčové podniky, zjednoduší konkurzní řízení, a umožní přímou státní intervenci v případech systémového rizika.

m) budou zavedena opatření proti spekulacím se stříbrem a zlatem na vnitřním šedém a černém trhu, a proti pokusům o export velkých objemů kovu do zahraničí, aby se zajistila stabilita nově zaváděného peněžního systému v přechodném období. Opatření proti manipulaci budou během redukce měnových agregátů flexibilně upravována a budou zahrnovat – zákaz shortování (krátkých prodejů), regulaci burz s kovovými kontrakty, evidenci velkých nákupů, cla na vývoz, nebo limity na anonymní nákup kovu. Budou důsledně potírány podvody s falešnými slitky nebo zneužívání puncovních značek.

n) zruší se bankovnictví částečných rezerv: banky během několika let vysokými úrokovými sazbami postupně sníží objem úvěrů až již nebudou moci smět půjčovat měnu, která by se mohla zařadit do měnových agregátů M1, M2, nebo M3.

o) zredukuje se měnový objem frakčním bankovnictvím přebujelých měnových agregátů M1 až M3 o 80 až 98 %, agregát M0 v podobě hotovosti bude zachován v plné výši.

p) úplně se zastaví tisk měny a zmrazí se peněžní nabídka,

q) provede se finální inventura zredukované měnové zásoby a vyčíslí se její objem,

r) úměrně se zvýší cena zlata o tolik, o kolik bude hodnota zůstatků v měnových agregátech M0 až M3 přesahovat tržní hodnotu ekvivalentu 300 milionů uncí zlata,

s) cena stříbra pro vnitřní trh bude pevně stanovena jako 1 unce zlata za 10 uncí stříbra, aby cena stříbra odpovídala průměrné historické ceně vůči zlatu, objemu těžby a jeho významu, čímž stříbrné mince opět najdou využití jako mince střední hodnoty,

t) stanoví se směnná parita mezi původní měnou a uncí zlata a stříbra,

u) zavedou se zlaté a stříbrné vypořádací (clearingové) účty, které umožní firmám, institucím a státu vést bezhotovostní platby v ekvivalentu zlata a stříbra. Mincovny budou držet rezervy mincí z drahých kovů, přičemž každý účet bude digitální reprezentací skutečné váhy kovu ve skladu. Uživatel bude moci kdykoli požádat o fyzický výběr. Tyto účty se stanou přechodovým mostem mezi starým fiat systémem a novou kovovou ekonomikou. Umožní daňovou evidenci, mzdy, fakturaci i státní rozpočet v kovovém standardu, aniž by byla ihned nutná plná distribuce mincí.

v) změní se zákon o zákonném platidle, zruší se zákon o České národní bance a zákon o bankách,

x) zlaté a stříbrné mince se uvedou do oběhu a nominální bankovky a mince z něj začnou být stahovány,

y) zavede se blockchainová tokenizace zůstatků elektronických běžných účtů plně krytých zlatem s možností fyzického výběru zlatých a stříbrných mincí z bank a bankomatů. Bude umožněno i vedení papírových účtů.

z) funkčnost decentralizovaného zlatostříbrného standardu bude nejdříve a co nejdříve testována a dolaďována ve vícero paralelních pilotních režimech, v těch nejmenších zemích, např. v Černé Hoře a Slovinsku. Bude kladen důraz na důkladnost. Pokud se reforma osvědčí v malém hospodářství, psychologicky to podnítí vůli provést tuto reformu centralizovaně, koordinovaně, bezodkladně a bez obstrukcí v celém Svazu.

Tento proces zavedení nového peněžního systému bude dokončen během 5 let až 7 let. Bude zahájen nejpozději 1. ledna 2049 a dokončen nejpozději 31. 12. 2055. Mnohé z prováděcích bodů se budou vzájemně překrývat a budou vyžadovat souběžnou realizaci.

(4) Vychází se z předpokladu, že Svaz bude dlouhodobě udržitelně schopen vyčleňovat nejméně 75 % vlastní těžby zlata a 50 % těžby stříbra pro peněžní účely. Centrální banky slovanských států mají v současnosti v rezervách 2 800 tun zlata, z čehož 5/6 připadá na Centrální banku Ruské federace, která plánuje do svých devizových rezerv zařadit i stříbro. Ostatní slovanské centrální banky rezervami stříbra zatím nedisponují. Přičemž soukromé rezervy občanů slovanských zemí jsou odhadovány na 1 400 tun zlata a minimálně 14 tisíc tun stříbra.

(5) Vychází se z úvahy, že v době založení bude mít Všeslovanský svaz 300 milionů obyvatel a výchozí objem oběživa bude stanoven jako hodnotový ekvivalent 300 milionů uncí zlata, tj. 150 milionů uncí zlata (4 665 tun) a 1 500 000 000 uncí stříbra (46 650 tun).

Výchozí objem oběživa tudíž bude stanoven jako hodnotový ekvivalent 1 unce zlata na každého obyvatele Všeslovanského svazu. Přebytek těžby bude z části exportován a z části převáděn do rezervního fondu zlata jako pojistka pro případ slabší těžby, která se však běžně nepředpokládá, protože současná těžba zlata ve slovanských zemích představuje 7 % plánovaného výchozího zlatého oběživa, přičemž populační růst je plánován na 1 až 2 % ročně.

V případě stříbra současná těžba odpovídá 5,5 % výchozího objemu stříbrného oběživa, přičemž perspektivní těžba může dosáhnout hodnoty až 25 %. Což otevírá větší možnosti, jak vybudovat masivní stříbrné rezervy i při rostoucí poptávce po stříbře v průmyslu.

Rezervní fond bude mít významnou stabilizační funkci, bude představovat klíčový zdroj financí pro nákup technologií a produktů ze zahraničí a k zajištění důvěry a dlouhodobé udržitelnosti nového systému. Proto bude těžba zlata a stříbra systematicky navyšována, aby se vytvořily robustní devizové rezervy až ve výši 2,5 násobku uncí zlatých mincí v oběhu a až ve výši 2,5 násobku uncí stříbrných mincí v oběhu.

(6) Současný objem měnové zásoby je kvůli frakčnímu bankovnictví částečných rezerv několikrát vyšší než skutečný objem dostupné měnové zásoby, který by si občané mohli ze svých účtů vybrat, pokud by se tak rozhodli učinit všichni. (Run na banky) Velká hospodářská krize by v takovém případě vedla k zbohatnutí úzké skupiny informovanějších na úkor většiny méně informovaných, kteří by o své úspory přišli, což by dramaticky prohloubilo již tak hlubokou sociální nerovnost a nespravedlnost a vedlo to k sociálním otřesům a revoluci. Zdravý peněžní a finanční systém však nesmí být postaven na dluzích, nad nímž neustále visí Damoklův meč ztráty důvěry, nýbrž na finanční odpovědnosti, kultivaci spotřeby a spoření. Proto musí objem měnových agregátů odpovídat objemu likvidního zlata v ekonomice vyčleněného pro peněžní účely, a tudíž být plně krytý. Je mravně ušlechtilé během reformy všem vzít stejně, není-li zbytí a odškodnit ty nejzranitelnější, než v době krize nechat spekulanty se obohatit na úkor střední a nižší třídy.

(7) Jelikož tento krok zavedení plného krytí bude velmi náročný, navrhuji vícevrstvé kompromisní řešení:

a) zredukovat objem měnových agregátů,

b) na straně druhé však zároveň zvýšit tržní cenu zlata a stříbra, aby mohlo pokrýt větší část, avšak toliko opodstatněné měnové zásoby při omezeném množství,

c) kompenzovat ty nejzranitelnější skupiny společnosti, které přijdou o velkou část svých fiktivních úspor,

d) reformu rozložit do více let a synchronizovat ji s ostatními ekonomickými reformami, které umožní občanům a firmám přizpůsobit se novému peněžnímu systému, který již nebude poskytovat žádné nekryté úvěry.

Na příkladu České republiky by to znamenalo:

V roce 2025 objem měnové zásoby činí 7,1 bilionu korun. Složení je následující:

M0 představující hotovost a rezervy bank u centrální banky dosahuje 700 miliard korun. Tento agregát se redukovat nebude, protože v ekonomice má ekvivalentní hodnotové krytí, třebaže ne ve zlatě. Ostatně během vzestupné fáze ekonomického cyklu naprostá většina nově vzniklé měnové zásoby nepředstavuje vytištěnou hotovost, jejíž tisk nese mnohem vyšší náklady, ale nárůst digitální rezervní likvidity, která v průměru představuje 90 až 95 % objemu růstu celkové měnové zásoby, kdežto v době krize se podíl vytištěné hotovosti zvyšuje v řádu jednotek až desítek procent, aby "pokryla" přebytek likvidity a umožnila zvýšené výběry hotovosti, avšak za cenu srovnatelné, či ještě vyšší inflace. Tisk hotovosti je spíše problémem v USA, kde hotovost nepředstavuje desetinu, nýbrž až čtvrtinu objemu všech agregátů, což je však ovlivněno statusem dolaru jako světové rezervní měny.

M1 představuje vklady na běžných účtech, což z tohoto agregátu činí tu nejlikvidnější část - 2/3 měnové zásoby. Její objem činí 4,8 bilionu korun. Je to ten objemově nejpřebujelejší agregát, jehož reálné hodnotové krytí se pohybuje odhadem kolem 15 %. Po jeho redukci by v něm zbylo jen 720 miliard korun, což je zhruba tolik, kolik je v ekonomice vytištěné hotovosti. Občané by museli pochopit, že nejméně 4 biliony korun představuje fiat fiktivní měna, kterou by si reálně národ nemohl z bankomatů vybrat.

M2 zahrnuje termínované vklady se splatností do 2 let a vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců. Jeho objem činí 1,3 bilionu korun čili zhruba 18 % celkového objemu, což je výrazně méně než třeba u konzervativních, spořivých Rusů, kteří zde mají až 51 % objemu měny, což je více než ruské hotovosti a zůstatků na ruských běžných účtech dohromady. Reálné hodnotové krytí M2 se pohybuje jen kolem 5 %. Po redukci by v něm zbylo 65 miliard korun reálné hodnoty.

M3 zahrnuje repo operace, tj. mezibankovní krátkodobé nákupy cenných papírů, vydané dluhopisy bank se splatností do 2 let a podílové fondy peněžního trhu. Jeho objem činí 300 miliard korun. Jeho reálné hodnotové krytí činí pouhé cca 2 %. Po redukci by v něm tudíž zbylo pouhých 6 miliard korun.

V měnových agregátech by tak po redukci zbylo zhruba 1,5 bilionu korun. Pokud má být objem peněžní zásoby stanoven jako ekvivalent 1 unce zlata na obyvatele, což by v Česku představovalo ekvivalent 10,9 milionů uncí zlata, pak by při ceně 70 tisíc korun za unci musela být cena zlata zdvojnásobena. Vzhledem k tomu, že polovinu hotovosti ve Všeslovanském svazu budou tvořit stříbrné mince, bude jejich hodnota muset vzrůst 18,5 násobně.

(8) Přechod k decentralizovanému zlatostříbrnému standardu se podobá náročné a bolestivé, leč nevyhnutelné a nezbytné lékařské operaci. Stát, komerční banky a občané si budou muset rozdělit a přijmout odpovědnost za následky v přechodném období, které však budou efektivně zmírněny. Stát a centrální banka proto, že nastavily zákonný a funkční rámec v němž komerční banky tvořily nekrytou měnu skrze úvěry a umožnily tak systém, kde je většina měny v oběhu vytvořena jako dluh. Komerční banky nesou díl viny, jelikož tlačily na růst úvěrů i v době, kdy k tomu neexistoval odpovídající reálný základ. Občané a podniky si půjčovali, věřili systému, využívali levného dluhu. Třebaže si neuvědomovali dlouhodobé negativní následky, hráli podle pravidel, která nastavili jiní.

Stát proto neposkytne plnou, nýbrž jen částečnou kompenzaci za smazání 79% měnové zásoby. (V jiných slovanských státech s konzervativnější monetární politikou to bude méně, zejména v Rusku.) Lze tak odhadovat, že v rámci Všeslovanského svazu zmizí mezi 2/3 až 3/4 fiktivní měnové zásoby. Tato kompenzace, kterou však nelze považovat za odměnu, nýbrž za politicko- sociální stabilizační mechanismus, nebude mít a ani nebude moci mít peněžní charakter, jelikož veškeré reálné peněžní hodnoty z M0 až M3 budou beze zbytku převedeny do nového zlatostříbrného oběživa.

(9) Stát všem občanům a živnostníkům, kteří přijdou o fiktivní část svých úspor, nabídne v nadcházejících několika letech náhradu v podobě daňových odpisů, státních aktiv v podobě podílu na infrastruktuře nebo fondu, bezplatným přístupem ke službám, nebo zvýhodněným úročením na spořících účtech, a to až do výše 3 průměrných měsíčních platů. Tím bude ekonomicky stabilizována a posílena střední třída.

Všem, kdo přijdou o fiktivní úspory ve výši 1 nebo méně než 1 průměrného platu, nebo těm kdo neměli vůbec žádné úspory, stát dá náhradu, resp. podporu ve výši jednoho průměrného měsíčního platu. Tím bude stabilizována a posílena nižší třída.

Všem z 85 tisíc malých podniků s ročním obratem nižším než 10 milionů korun stát udělí náhradu až do výše 1 průměrného ročního platu.

Všem z 95 tisíc středních podniků s ročním obratem nižším než 1 miliarda korun stát udělí náhradu až do výše 10 průměrných ročních platů.

Náhrada se však nebude vztahovat na prokazatelný spekulativní kapitál a ani vůči živnostníkům a podnikům s nežádoucí činností - producenti a prodejci cigaret, elektronických cigaret, kratomu, poskytovatelé tetování, nebo provozovatelé bordelů, gay klubů, nebo nefunkčním či pochybným firmám účelově založeným k obohacení se na kompenzacích. Nárok na kompenzace nebudou mít ani zahraniční, zejména západní firmy, které se svou lichvářskou činností bezdůvodně obohatily na občanech slovanských zemí.

V posledku 31 tisíc velkých podniků s ročním obratem vyšším než 1 miliarda korun ročně bude kromě již v tomto případě symbolické stejné výše kompenzace jako u středně velkých podniků kompenzováno zejména nepřímo politickou podporou a to:

a) zruší se emisní normy, kterými Brusel dusil náš průmysl absurdním prodražováním nákladů,

b) ve spolupráci s Ruskem bude zajištěn dostatek levné energie, která dále sníží výrobní náklady,

c) stát efektivně podpoří průmysl, který dosud trpí zaostáváním v digitalizaci, podfinancováním výzkumu a absurdními byrokratickými překážkami vyvíjenými v jádru IV. říše,

d) posílením konkurenceschopnosti domácích podniků díky vystoupení z říšského trhu a jejich celní a kvótové ochraně zejména před západními producenty náhražek a šmejdů. Svazové státy naopak získají přístup k zdravému a velkému slovanskému trhu.

e) v deflačním peněžním systému se budou náklady neustále snižovat a hodnota úspor neustále zhodnocovat. Podniky již nebudou platit obrovské sumy "peněz" za splátky úroků z dluhů nenasytné západní lichvářské oligarchii a jejím stínovým bankám.

Takto stát kompenzuje přes 200 tisíc podniků a statisíce živnostníků, kteří mají celkový roční obrat zhruba 14 bilionů korun. V rámci Svazu bude přímo či nepřímo kompenzováno zhruba 5 milionů podniků a přes 10 milionů živnostníků, s celkovým odhadovaným ročním obratem ve výši nejméně 200 bilionů korun (10 bilionů dolarů).

⚜ Čl. 66 V každém kraji jedna mincovna

(1) V každém kraji, vojvodství, oblasti, federativní republice, či jiné nejvyšší administrativní jednotce s více než 300 tisíci obyvateli anebo nejméně 3 000 km² rozlohy bude zřízena jedna mincovna s právem razit mince a z poničených odlévat nové. Takových mincoven bude ve Všeslovanském svazu zhruba 200, čímž bude zajištěn princip decentralizace zlatostříbrného standardu. Bude nezbytné koordinovat peněžní emisi mincoven. Krajské mincovny budou mít autonomii, ale s jasnými pravidly a dohledem puncovních úřadů. Centrální banky a banky budou zrušeny a nahrazeny mincovnami, které budou mít dva základní úkoly: řídit emisi mincí a poskytovat komerční bankovní služby.

(2) Emise objemu mincí se bude řídit krajskými statistikami počtu obyvatel aktualizovanými každý rok, které budou ověřovány nezávislými subjekty. Bude zaveden vnitrostátní mechanismus pro vyrovnání bilancí pomoc í přesunů zlata, stříbra, zlatých a stříbrných mincí nebo investic mezi regiony podle potřeb.

(3) Decentralizace mincoven s právem emitovat peníze poskytne větší kontrolu nad bankovním systémem, který bude daleko obtížnější, ne-li nemožné státem ovládnout, centralizovat a zneužít v době krize. Složení a skladba mincí

(4) Pro vylepšení odolnosti mincí se ke každé minci přidá přesně 5 % kovu. V případě unce o váze 31,103 gramů ryzího zlata se přidá 5 % kovu, takže výsledná standardizovaná váha slitinové unce bude představovat vždy 32,658 gramů. Tvrdost mincí bude odpovídat mezi 110 až 220 HV ve Vickersově stupnici tvrdosti, což je na škále mezi tvárnými kovy vhodnými pro ražbu a polotvrdými materiály. Pro srovnání: ryzí zlato má 25 HV, české koruny kolem 150 HV.

(5) Hodnotový rozsah mincí bude činit 10 000 jednotek. Nejméně cenná mince ze slitiny mědi a stříbra by dnes měla hodnotu 7,- Kč. Ta nejcennější 70 000,- Kč. Hodnota slovanského rublu bude definována jako 1/10 unce ryzího stříbra. Hodnota slovanské kopějky bude definována jako 1/10 unce slitiny 99 % mědi s 1 % stříbra o hodnotě 1/100 rublu. Mince si na rubu ponechají národní motivy, ale na líci bude společný svazový motiv, budou sjednoceny gramáže a budou volně směnitelné pouze mezi svazovými státy ve stejném kurzu.

(6) Mince budou raženy o váze: 1 unce, 1/2 unce, 1/5 unce a 1/10 unce, ve čtyřech třídách:

a) zlaté

b) měděnozlaté

c) stříbrné

d) měděnostříbrné

a) Zlaté mince budou vždy slitinou zlaté mince, k níž se přidá 5 % paládia. Budou představovat oběživo vysoké hodnoty - 7 až 70 tisíc korun v dnešních cenách a jejich využití bude užitečné při hotovostních platbách za velké obchodní transakce a státní investice. Budou vyraženy ve váhovém objemu 30 milionů uncí, což bude představovat 10 % výchozího objemu celkového oběživa a zároveň 20 % váhového objemu zlatého oběživa.

Z toho: 1/4 uncí zlata, tj. 7,5 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 100 rublů, ve formě 1 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 70 tisíc korun, v počtu 7,5 milionů kusů.

1/4 uncí zlata, tj. 7,5 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 50 rublů, ve formě 1/2 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 35 tisíc korun, v počtu 15 milionů kusů.

1/4 uncí zlata, tj. 7,5 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 20 rublů, ve formě 1/5 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 14 tisíc korun, v počtu 37,5 milionů kusů, a zbylých

1/4 uncí zlata, tj. 7,5 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 10 rublů, ve formě 1/10 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 7 tisíc korun, v počtu 75 milionů kusů.

Celkový počet zlatých mincí v I. třídě bude činit 135 milionů kusů.

b) Měděnozlaté mince budou vždy slitinou 25 % zlata a 75 % mědi, k níž se přidá 5 % niklu. Tato třída mincí vznikne, aby byl v oběhu zajištěn dostatek nominálů středně vysoké hodnoty, které mají největší využití. Budou představovat oběživo středně vysoké hodnoty - 2,8 tisíc korun v dnešních cenách a jejich využití bude užitečné při hotovostních platbách za středně velké obchodní transakce státu i občanů a na státní a podnikové investice.

Budou vyraženy ve váhovém objemu 120 milionů uncí, což bude představovat 40 % výchozího objemu celkového oběživa a zároveň 80 % váhového objemu zlatého oběživa.

Budou raženy v nominálu 4 rublů, vždy jen v jedné zvláštní verzi tak, aby objem zlata v ní odpovídal hodnotě 4 rublů čili 1/25 unce zlata, tj. 1,24 gramů zlata. Zbylých 3,73 gramů vyplní měď, aby mince měla dostatečnou velikost pro běžnou manipulaci. 5 % přidaného niklu bude představovat vždy 0,25 gramů. Každá měděnozlatá mince bude mít standardní váhu 5,22 gramů, tj. cca 1/6 unce.

Celkový počet měděnozlatých mincí v II. třídě bude činit přesně 3 miliardy kusů.

c) Stříbrné mince budou vždy slitinou ryzí stříbrné mince, k níž se přidá 5 % kobaltu. Budou představovat oběživo střední hodnoty - 700 korun až 7 tisíc korun v dnešních cenách a jejich využití bude užitečné při hotovostních platbách za běžné výdaje domácností, ale i ve státním sektoru.

Budou vyraženy ve váhovém objemu 1200 milionů uncí, což bude představovat 40 % výchozího objemu celkového oběživa a zároveň 80 % váhového objemu stříbrného oběživa.

Z toho: 1/12 uncí stříbra, tj. 100 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 10 rublů, ve formě 1 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 7 tisíc korun, v počtu 100 milionů kusů.

5/12 uncí stříbra, tj. 500 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 5 rublů, ve formě 1/2 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 3,5 tisíc korun, v počtu 1 miliardy kusů.

5/12 uncí stříbra, tj. 500 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 2 rublů, ve formě 1/5 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 1,4 tisíc korun, v počtu 2,5 miliardy kusů.

1/12 uncí stříbra, tj. 100 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 1 rublu, ve formě 1/10 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 700 korun, v počtu 1 miliardy kusů. Celkový počet stříbrných mincí v III. třídě bude činit 4,6 miliardy kusů.

d) Měděnostříbrné mince budou vždy slitinou 90 % mědi a 10 % stříbra u tří vyšších nominálů a 99 % mědi a 1 % stříbra u tří nižších nominálů, k nimž se vždy přidá 5 % zinku. Budou představovat oběživo nízké až střední hodnoty - 7 až 350 korun v dnešních cenách a jejich využití bude užitečné při hotovostních platbách na běžné menší nákupy.

Budou vyraženy ve váhovém objemu 30 milionů uncí, což bude představovat 10 % výchozího objemu celkového oběživa a zároveň 20 % váhového objemu stříbrného oběživa.

Tři vyšší nominály - 10, 20 a 50 kopějek budou vyraženy v objemu 210 milionů uncí stříbra, tj. 7 % objemu IV. třídy.

Z toho: 1/3 uncí stříbra, tj. 70 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 50 kopějek, ve formě 1/2 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 350 korun, v počtu 1,4 miliardy kusů.

1/3 uncí stříbra, tj. 70 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 20 kopějek, ve formě 1/5 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 140 korun, v počtu 3,5 miliardy kusů.

1/3 uncí stříbra, tj. 70 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 10 kopějek, ve formě 1/10 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 70 korun, v počtu 7 miliard kusů.

Tři nižší nominály - 1, 2 a 5 kopějek budou vyraženy v objemu 90 milionů uncí stříbra, tj. 3 % objemu IV. třídy.

Z toho: 1/3 uncí stříbra, tj. 30 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 5 kopějek, ve formě 1/2 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 35 korun, v počtu 6 miliard kusů.

1/3 uncí stříbra, tj. 30 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 2 kopějek, ve formě 1/5 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 14 korun, v počtu 15 miliard kusů.

1/3 uncí stříbra, tj. 30 milionů uncí bude vyraženo v nominálu 1 kopějky, ve formě 1/10 uncových mincí, s dnešní nominální hodnotou ve výši 7 korun, v počtu 30 miliard kusů.

Celkový počet stříbrných mincí v IV. třídě bude činit 62,9 miliardy kusů.

(7) Celkový počet všech zlatých, měděnozlatých, stříbrných a měděnostříbrných mincí bude představovat přesně 70 635 000 000 kusů o celkové hodnotě 30 miliard rublů neboli 3 bilionů kopějek v době zavedení decentralizovaného zlatostříbrného standardu.

Budou vyraženy v 15 nominálech: 1, 2, 5, 10, 20 a 50 kopějek a 1, 2, 4, 5, 10, 20, 50 a 100 rublů, přičemž 10- ti rubl bude ve dvou variantách: jako stříbrná 1 uncová mince a jako zlatá 1/10 uncová mince.

Při populačním růstu 1 % ročně průměrná krajská mincovna v administrativní jednotce o 1,5 milionech obyvatel v prvním roce provozu vyrazí zhruba 3,53 milionů mincí všech druhů ve výše popsané skladbě mincí, tj. cca 10 tisíc denně. Dvoj až trojnásobek tohoto počtu ročně vyrazí z poničených mincí.

K ražbě výchozího objemu oběživa bude použito přesně:

47 tun paládia,

746 tun niklu,

1 866 tun kobaltu,

4 665 tun zlata,

17 264 tun zinku,

46 650 tun stříbra,

347 109 tun mědi a

71 tun platiny na vodoznaky, při použití 1 miligramu platiny na 1 minci.

Celkový objem kovů tudíž bude činit 418 416 tun kovů, z čehož drahé kovy budou představovat 12,3 % hmotnosti mincí a 99,4 % hodnoty použitých 8 druhů kovů o hodnotě 565 miliard dolarů v dnešních cenách. To je množství, které by zaplnilo fotbalové hřiště do výšky 10 metrů.

Po přehodnocení cen zlata a stříbra se hodnota drahých kovů přiblíží k 99,9 % hodnoty použitých kovů a dosáhne hodnoty 2 bilionů dolarů v dnešních cenách. A s růstem populace dále vystoupá ne jméně na 2 a půl bilionů dolarů v dnešních cenách. Slovanské rubly se stanou těmi nejtvrdšími penězi všech dob, 7 x tvrdší než prvorepubliková Československa koruna za Aloise Rašína. 1 slovanský rubl bude mít hodnotu dnešních 28 eur nebo 33 dolarů.

(8) Právo na platbu v hotovosti bude zakotveno v Ústavě Všeslovanského svazu. Prodejci budou povinni přijímat platby v hotovosti. Platby kartou, telefonem nebo elektronickým bankovnictvím nebudou smět být nikdy povinné, toliko volitelné. Digitální měna centrálních bank (CBDC) bude zakázána. Internetové bankovnictví zůstane zachováno a bude bezpečnostně vylepšováno. Platby kryptoměnami nebudou možné, neboť vznikly jako alternativa ke klasickému platebnímu systému, který bude ve Svazu zreformován a paralelní konkurenční platební systém nebude žádoucí. Nadto kryptoměny nejsou ničím kryté, jejich hodnota je velmi pohyblivá a nestabilní, v důsledku čehož jsou nástrojem spekulací.

⚜ Čl. 67 V každém kraji jeden puncovní úřad

(1) V každém kraji, vojvodství, oblasti, federativní republice, či jiné nejvyšší administrativní jednotce s více než 300 tisíci obyvateli anebo nejméně 3 000 km² rozlohy bude jeden puncovní úřad k testován í ryzosti mincí. Na každou mincovnu tak bude připadat jeden puncovní úřad. Puncovních úřadů bude ve Svazu zhruba 200, čímž bude zajištěna decentralizace kontrolních subjektů, které se však budou řídit jednotnými technickými standardy a právními normami.

(2) Nezávislé puncovní úřady přejmou funkci bankovního dohledu namísto centrální banky. Jejich úkolem bude dohlížet nad kvalitou emise mincí a kontrolovat soulad objemu emise mincí s velikostí populačního růstu. Budou provádět pravidelné systémové i namátkové kontroly. Nezávislé puncovní úřady testující ryzost mincí dají občanům prostředek, jak náhodně kontrolovat tvrdost svých peněz a zároveň činnost krajských mincoven.

(3) Mince budou bezpečnostně vysoce zajištěné a neprolomitelné vůči padělání. V jádru mincí bude skrytý laserově gravírovaný tenký platinový vodoznak, který díky zvláštním magnetickým vlastnostem bude možné detekovat např. pomocí nízkoenergetické spektroskopie, indukčního testu nebo přes speciální senzor. Platinový vodoznak bude patentovaný a spravovaný Centrálním puncovním úřadem, a ověřován jen oficiálními nástroji, což zajistí vysokou institucionální ochranu a fyzikální obtížnost padělání. Je možné, že ochrana a funkčnost bude zesílena i umístěním mikročipu pro efektivní evidenci v elektronickém bankovnictví. Kromě toho budou uplatněny i osvědčené metody ochrany, jimiž jsou:

a) standardizovaná hmotnost, rozměr, a hustota, ověřitelné hydrostatickým vážením a speciálními testery.

b) rytina, punc a mikrogravírování. Každá mince může mít mikroskopické detaily a značku, např. jako hologramy na bankovkách. Výroba je technologicky náročná a ztěžuje padělání.

c) elektronická registrace a certifikace. Každá mince bude po ražbě zaregistrována pomocí blockchainu nebo státní databáze. Bude obsahovat jedinečný kód, který se spojí s certifikátem a digitálním otiskem, což je užitečné v případě velkých transakcí nebo přeshraničního oběhu.

d) institucionální ochrana. Krajské mincovny budou ručit za ryzost a provádět certifikaci mincí a krajské puncovní úřady budou ručit za kontrolu ryzosti, vybavovat pokladny, banky i podniky čtecími zařízeními.

e) právní rámec Každý padělatelný pokus bude podléhat nejen konfiskaci, ale i sankcím trestního práva. Návrh platinového vodoznaku v nitru mince je výborný a reálně proveditelný. V kombinaci s moderními metodami testování a institucionální ochrano u puncovních úřadů půjde o vysoce bezpečný peněžní systém, který spojí výhody fyzického zlata s důvěrou technologií.

⚜ Čl. 68 Mince z drahých kovů toliko vnitřním platidlem

(1) Mince z drahých kovů budou interním platidlem členů Svazu. Při cestě do zahraničí budou v mincovně směněny za cizí měny podle kurzu určeného oblastní mincovnou. Odpovídá to izolacionistické politice Svazu, podle níž Svaz nebude usilovat o to, aby se slovanský rubl stal novou světovou rezervní "měnou". Ostatně tato čest bude přenechána čínskému juanu. Svaz však z pozice tvrdosti svých peněz a své ekonomické síly bude čím dál více určovat formu platby za svůj export.

(2) Za dovážené zboží se bude platit cizími měnami, rezervním zlatem a stříbrem, barterem nebo komoditním swapem.

(3) Za vyvezené zboží budou opět přijímány platby v stabilních cizích měnách, mezi něž dolar ani euro v pozdní fázi nebudou počítány. A bude bojkotováno přijímání i japonského jenu, pokud se neoddělí od západní civilizace. Jakmile Svaz dokončí koordinaci své peněžní politiky v rámci BRICS, vybuduje robustní devizové rezervy a přiblíží se dosažení technologické nezávislosti, začne požadovat platby pouze v měnách většinově nebo plně krytých zlatem, případně přímo ve zlatě – v závislosti na míře ekonomického tlaku, který bude chtít vyvolat při obraně svých hospodářských zájmů.

(4) Pozitivní saldo obchodní bilance, vlastní masivní těžba a nízké zadlužení umožní vytvářet masivní rezervy zlata i zahraničích měn.

⚜ Čl. 69 Ražba mincí navázána na populační růst

(1) Navázání emise mincí na populační růst je velmi originální a komplexní přístup ke klasickému zlatému standardu, který vnáší demografickou a sociální dimenzi přímo do peněžní politiky. Tento princip zajistí, že spotřebitelé budou moci mít dobrý přehled o tom, jak reálně roste jejich životní úroveň. To umožní trvale definovat cenu práce podle zohledněných kritérií.

(2) Zvýší se tím politická odpovědnost, jelikož již nebude možné se v případě krize vymlouvat na nominální růst mezd, a přitom ignorovat inflaci.

(3) S růstem produkce budou ceny za předpokladu stejné (nebo klesající) poptávky setrvale klesat a platy a mzdy budou zůstávat stejné. Tento princip vnese do decentralizovaného zlatostříbrného standardu ještě větší transparentnost.

(4) Pracovní výkonnost bude přímo ovlivněna:

a) motivací k práci na lépe placených pozicích, umožněním kariérního růstu,

b) technickým i ideovým školením,

c) zaměstnaneckými výhodami,

d) nepeněžními dary, odměnami a uznáním

e) budováním kolektivní sounáležitosti a odpovědnosti za rozvoj podniku, inspirované Tomášem Baťou.

Nepřímo ji budou motivovat:

f) klesající ceny, které zvyšují kupní sílu

g) deflace, která bude zhodnocovat úspory

Vyčíslitelné hodnoty přímé a nepřímé motivace budou stejné, aby se celý zisk nespotřeboval v podniku, ale projevil se i na trhu. Jejich součet bude představovat reálný růst hrubé domácí produkce.

(5) V tomto postkapitalistickém systému bude vyšší produktivita způsobovat deflaci, která bude viditelně zvyšovat reálné příjmy, zhodnocovat úspory a omezovat zbytečnou spotřebu. Spotřebitelé kvůli klesajícím cenám nebudou odkládat nákup důležitých produktů, ale jen těch zbytných, čímž se úplně změní způsob myšlení z konzumního na odpovědný vůči životnímu prostředí. Nižší spotřeba zbytných produktů povede k přesunu pracovní síly do výroby a poskytování nezbytných a strategicky významných produktů a služeb.

⚜ Čl. 70 Ekonomická filozofie a ekonomická politika

Ekonomická filozofie

(1) Prvotřídním cílem není růst HDP, nýbrž růst životní úrovně obyvatel. Tuto změnu ekonomické filozofie umožní:

a) náboženská reforma, která položí zvláštní důraz na dodržování dobrých mravů a rozvíjení ušlechtilých křesťanských hodnot a sdílení zdravého světonázoru.

b) lepší propojení ekonomických a sociálních politik s péčí o zdraví: důchodová, zaměstnanostní, sociální a bytová politika, ačkoli běžně náležely do ekonomického sektoru, jsou vnímány jako součást zdravého životního stylu, nejen jako ekonomické nástroje a proto zde byly přesunuty do zdravotního pilíře. Tyto politiky mají přímý vliv na růst životní úrovně. Nadto reforma zdravotního pilíře je chronologicky řazena dříve než ekonomického.

c) nová ekonomická filozofie klade silný důraz na duševní a fyzické zdraví obyvatel, což bývá opomíjeno, ale to je přitom klíčové pro dlouhodobý rozvoj společnosti. Vytváří duchovní a zdravotní základnu pro další rozvoj politik a ekonomiky: Pokud lidé nejsou zdraví, nemohou efektivně pracovat ani být plnohodnotnými občany.

d) obranná a izolacionistická doktrína, neboť náklady na obranu jsou v principu významně nižší než na náklady na útok, než vysoké náklady na imperiální politiku a neustálé rozšiřování svého vlivu.

e) navázání růstu objemu oběživa na populační růst bude silným motivačním faktorem k podpoře porodnosti. Vytvoří to jasný mechanismus - potřebuje-li stát větší peněžní zásobu, musí zvýšit porodnost, čímž se zároveň vyřeší problém stárnutí populace a sníží relativní náklady na financování důchodů.

f) změna metodiky měření úspěchu, zavedení nových indikátorů namísto HDP – například Index kvality života, duševního zdraví, a spokojenosti, které zohlední více statistických dat. Sledování růstu nominálního HDP nejen kvůli inflaci zkresluje představu o skutečném stavu a vývoji ekonomiky.

Ekonomická politika

(2) Všeslovanský svaz bude díky svým bohatým surovinovým zdrojům moci vést ekonomické cenové války s potenciálními nepřáteli. Bude moci v případě potřeby uvalit cla, kvóty nebo embarga na export paliv, kovů, vzácných kovů, kovů vzácných zemin, produktů a technologií do zemí, které by financovaly a organizovaly podvratnou činnost ve Všeslovanském svazu. Jakmile Svaz rozvine těžební infrastrukturu na Sibiři, stane se největším světovým dodavatelem nejen paliv a většiny kovů, ale i kovů vzácných zemin, v čemž překoná Čínu.

(3) Slovanské země podle United States Geological Survey - Mineral Commodity Summaries 2025, disponují až 44 % světových zásob stříbra ve výši 280 tisíc tun, které má přes 10 tisíc využití v průmyslu. To jim dává strategickou výhodu. Všeslovanský svaz, jakožto druhá největší světová supervelmoc se tak stane nezastupitelným světovým dodavatelem stříbra, jakožto historicky druhého nejvýznamnějšího drahého kovu.

(4) Dá se ovšem předpokládat, že dvojí cena stříbra, kdy na vnitřním trhu Všeslovanského svazu bude stříbro ceněno až 10 x dráže než na světovém trhu, bude dlouhodobě neudržitelná.

A je téměř jisté, že se Západ ve snaze získat prostředky na vůči stříbru relativně levný nákup svazového zlata a deviz pokusí pašovat levné nebo falešné stříbro do Svazu a vydělávat na černém trhu, skrze podvržené firmy vytvářet fiktivní nabídky nebo poptávky po stříbře, bude šířit dezinformace o peněžním systému Svazu s cílem zničit důvěru v něj, pokusí se zkorumpovat úředníky na celních úřadech a pokusí se infiltrovat ekonomické poradce prosazující liberalizaci a deregulaci.

(5) Jisté je, že pokud to udělá, jakože to udělá, bude to jeho poslední chyba. V reakci na to se Svaz uchýlí ke kroku, který Západu zlomí vaz. Svaz nejpozději do 10 let od založení začne zvyšovat výkupní ceny stříbra na světovém trhu tempem až o 10 % ročně a po dokončení příprav výkupní ceny v závěru šokově zdvojnásobí. Investice v řádu nižších stovek miliard dolarů způsobí masivní příliv kapitálu, dojde k masivnímu posílení zlatých a stříbrných rezerv ve výši přesahující 100 tisíc tun, které podpoří financování inovací v průmyslu a investice do infrastruktury. Všeslovanský Svaz se stane lídrem v oblasti drahých kovů.

Tento krok v době dotvoření vlastních alternativních finančních struktur, které v BRICS nahradí Světovou banku i Mezinárodní měnový fond, tím že zřídí Stříbrnou burzu, Stříbrnou rozvojovou banku a Surovinový peněžní fond, přetvoří globální ekonomickou a geopolitickou rovnováhu sil ve prospěch Všeslovanského svazu. Ekonomický dopad pro Všeslovanský svaz bude krátkodobě zatěžující, avšak dlouhodobě transformační. Přehodnocení hodnoty stříbra se stane historicky přelomové. Strategická návratnost bude obrovská a Všeslovanský svaz se přetvoří z pozice regionálního bloku do pozice globálního surovinového hegemona, který se stane hybatelem globální měnové transformace a definitivně podlomí nalomený status dolaru jakožto světové rezervní měny.

(6) Naopak na světových trzích mimo BRICS, především na tom západním nastane kritický nedostatek stříbra, který ochromí sektory výroby solárních panelů, elektroniky i baterií. Snížená nabídka povede k cenové explozi hodnoty stříbra, kterou nedokáže zkrotit ani recyklace, jelikož největší podíl stříbra je obtížně oddělitelný, většina produktů není navržena pro snadnou demontáž. Současná recyklace ve výši 5 tisíc tun stříbra ročně by i s masivními investicemi do desíti let vzrostla maximálně na 8 až 9 tisíc tun ročně, což je stále jen třetina světové těžby a stále méně, kolik Svaz dokáže ročně těžit. Recyklace je energeticky a logisticky náročná. Západ krátkodobě ani střednědobě nedokáže nahradit šokový surovinový deficit způsobený výkupní ofenzívou Všeslovanského svazu. Recyklace Západu pomůže jen částečně a pomalu.

Průmyslové otřesy budou nezvládnutelné. Západní průmysl bude stagnovat nebo se přesune do jiných zemí. Některé dopady budou okamžité, šokové, jiné systémové a dlouhodobě destruktivní. Zmanipulovaný západní finanční trh s dlouhodobě podceněným papírovým stříbrem zkolabuje, derivátové trhy ztratí důvěryhodnost a budou čelit masivnímu odlivu kapitálu. Velké hedgeové fondy a banky zkrachují. Západ zjistí, že vlastní jen slib, nikoliv kov. Surovinový trh se globálně přeskupí. USA a EU ztratí schopnost levně financovat svůj dluh. Petrodolarový systém se rozpadne, Západ nebude mít z čeho financovat své obrovské výdaje na zbrojení a bude muset vést jednání z oslabené pozice surovinové závislosti.

Žádná z reakcí Západu na krizi nebude dost účinná, spíše se budou předhánět v kontraproduktivnosti. Budou se podobat zrychleným bumerangům. A pokud by se Západ pokusil závodit se zvyšováním výkupních cen, bylo by to pro něj extrémně nákladný politický hazard, který by skončil ekonomickým fiaskem. Zatímco Západ, jmenovitě EU chudá na vlastní zdroje stříbra a surovin obecně, bude bojovat s panikou, Všeslovanský svaz bude stanovovat pravidla nové surovinové ekonomiky a defacto se stane tvůrcem nového Bretton Woods 2.0.

V té době státy BRICS v zahraničním obchodě přestanou přijímat jakékoliv plně nekryté měny a anebo budou požadovat platby přímo ve zlatě a stříbře, což západní finanční systém úplně zruinuje. Předlužený Západ zbankrotuje, ekonomicky vykrvácí a propadne se do krize mnohem horší než v roce 1929. Pozná, že jakýkoliv sebemenší pokus destabilizovat třebas jen dílčí část systému Všeslovanského svazu se setká s aktivní dvojnásobnou odvetou se zničujícími dopady pro agresora.

(7) Stříbrná ofenzíva se stane strategicky silnou ofenzivní zbraní pozdních dnů dějin, která transformuje stříbro z průmyslové komodity zpět na plnohodnotné peněžní aktivum s hodnotou, která mu právem náleží a která rozbije západní monetární dominanci. V té době však již Svaz bude připraven na maximální geopolitickou konfrontaci s USA a EU, jelikož bude mít

a) masivní zlaté, devizové, potravinové i energetické rezervy,

b) rozvinutý soběstačný a konkurenceschopný průmysl a technologický výzkum včetně rozvinuté recyklace,

c) vybudovanou paralelní finanční infrastrukturu,

d) sladěnou diplomacii a ekonomickou politiku v rámci BRICS,

e) ukotvenou silnou vnitřní důvěru v transparentní a plně krytý peněžní systém zahrnující digitální evidenci stříbra a přísnou legislativu,

f) zabezpečené hranice proti pašerákům, diverzantům a sabotérům,

g) rozjetou těžbu stříbra a kovů na maximum a propracovaný geologický průzkum,

h) stabilní a uznávaný politický režim, silnou a efektivní armádu, přímý přístup k Tureckým úžinám a ochráněné alternativní obchodní cesty.

XII. Kapitola: Daně, rozpočet, zahraničí obchod, trh, dluh domácností, hospodářství a ekonomický potenciál Svazu

⚜ Čl. 71 Daňová a rozpočtová politika

(1) Daňová politika si bude zakládat na: přiměřené, neměnné 25 % daňové kvótě. Této kvóty by mělo být postupně dosaženo do 5 let od dokončení reformy peněžního systému. Nižší daňová kvóta podpoří regulaci nadměrné byrokracie, umožní větší finanční autonomii obcí, podpoří podnikatele, tržní principy a konkurenci a bude předcházet vzniku všemocného hlubokého státu.

(2) Potraviny, knihy, léky, přírodní doplňky stravy a zdravotnické potřeby nebudou zdaněny daní z přidané hodnoty. Zruší se spotřební daň u paliv. Naopak u alkoholu a cigaret se zvýší DPH i spotřební daň. Svazové státy se soustředí zejména na efektivní výběr daní z příjmů a daní z přidané hodnoty. Daňový systém bude zjednodušen.

(3) Daň z nemovitosti by v zájmu nejen politické, ale i ekonomické decentralizace měla být jakožto stabilní příjem obcí zachována, avšak by měla být spravedlivě vyměřována. Bude ústavně zakotven limit roční daně ve výši 1 ‰ z hodnoty majetku, s tím že u rozestavěných, nezkolaudovaných staveb bude limit poloviční.

(4) Budou zavedeny sektorové daně pro vybrané zahraniční firmy, jako např. mobilní operátory, což zajistí spravedlivější zdanění a zajištění dostatečných příjmů pro státní rozpočet. Pokud to nebude stačit k pokrytí škod z jejich dlouhodobého bezdůvodného lichvářského obohacování, nebo se vzepřou, budou po podniknutí protiopatření vyvlastněny bez náhrady, budou po nich vymáhány reparace a navždy zakázán přístup na slovanský trh. Bude skoncováno se zvýhodňováním lichvářských nadnárodních korporací na úkor slovanských podnikatelů. Kapitál těch, kterým bude dovoleno dále působit, bude progresivně zdaněn. Nadměrné zisky budou zdaněny. Cílem je získat co nejvíce majetku do vlastnictví státu a slovanských podniků, zastavit odtok dividend do zahraničí a již jen z nich zvýšit mzdy zaměstnancům až o 50 %.

(5) Rozpočtová politika bude přísná, bude si zakládat na vyrovnaném rozpočtu a nízkém dluhu. Zadlužení bude limitováno výší 33 % hrubého domácího produktu. Bude povinně snižováno v době konjunktury a růst povolován v době případné recese.

(6) Výdajová stránka rozpočtu bude využívat variability podílů nemandatorních státních výdajů v závislosti na hospodářském růstu. V době hospodářského poklesu se sníží výdaje zejm. do infrastruktury, do podpory regionálního rozvoje, do zahraniční pomoci a výdaje na vytváření finančních rezerv. Jiné nemandatorní výdaje by mohly být dočasně sníženy jen v případě velké krize trvající déle než 3 roky, nebo s větším než 3 % kumulativním poklesem HDP.

(7) Přerozdělování důchodů v rámci mandatorních výdajů musí být účelné a efektivní, aby podnítilo populační a hospodářský růst. Musí být budovány finanční rezervy, v dlouhodobé perspektivě minimálně ve výši ročního importu.

⚜ Čl. 72 Obchodní politika

(1) Obchodní politika poskytne svazovou ochranu domácích producentů uvalením cel a kvót na dovoz z třetích zemí a bude cílit na mírně přebytkové saldo obchodní bilance ve výši kolem 10% importu.

(2) Vzhledem k tomu, že slovanský zlatostříbrný rubl bude představovat nesmírně tvrdé peníze, podniknou se tato nebankovní opatření na podporu zahraničního exportu:

a) investice do vědy a výzkumu, automatizace, robotizace a vznik klastrů špičkových technologií sníží jednotkové náklady výroby,

b) podpoří se vzdělanost založením exportní akademie, zajištěním lepší jazykové vybavenosti, digitální gramotnosti a rozvojem technických oborů,

c) exportní firmy budou podpořeny daňovými úlevami, umožněním zrychlení odpisů strojů a založením exportních agentur, pomáhajících s vyhledáváním trhů a logistikou. Vyvlastnění velké části západních firem a limitní kapitalismus umožní daleko větší část zisků z exportu reinvestovat do modernizace a rozšiřování výroby,

d) rozvoj infrastruktury, vysokorychlostních železnic, budování logistických center, exportních zón a efektivního přístupu k přístavům, v posledku i k Tureckým úžinám usnadní a zlevní náklady na dopravu

e) v některých případech, zvláště u vnitrosvazového exportu bude obchod kompenzován i bez peněz např. dvoustranným zúčtováním, barterem, devizovými kontrolami, dvoustrannými dohodami o vyrovnaném obchodu a vytvořením zlatého stabilizačního fondu, což zabrání odlivu zlata a možnému narušení stability peněžního systému. Vnitřní obchodní rovnováha bude také podpořena tím, že exportní přebytky jedné svazové země budou moci být použity na investice v jiné svazové zemi, tak jako Marshallův plán.

Decentralizovaný zlatostříbrný standard znemožňuje měnovou manipulaci, ale není překážkou produktivního a technologicky orientovaného exportu.

(3) Obchod mezi státy Svazu bude cílen na vyrovnanou obchodní bilanci. Za tím účelem budou zejména západo- a jihoslovanské státy silně industrializovány, aby mohly do Ruska konkurenceschopně exportovat vyspělé technologie a výrobky s vysokou přidanou hodnotou výměnou za levné suroviny, kterých mají kritický nedostatek.

(4) Bude vytvořen jednotný svazový trh s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Vzájemný bezcelní obchod musí být veden solidárně a eticky, aby ve svazových státech neničil tradiční průmyslová odvětví, v kterých byly historicky úspěšné a konkurenceschopné. Každý ze států se soustředí na budování těch odvětví, v kterých má nejlepší předpoklady pro rozvoj. Téměř zcela soběstačné ve všech ohledech nebudou jednotlivé Svazové státy, nýbrž Svaz jako celek.

(5) Zahraničí obchod, stejně jako zahraniční politika, se zaměří na rozvoj hospodářských vazeb se státy blízkého pohraničí - pobaltské, kavkazské, balkánské, středoasijské a arabské státy a zejm. na Írán, Indii a Brazílii. Prioritou však bude rozvoj obchodních vazeb mezi státy Svazu. Strategií zahraničního obchodu je ekonomickou cestou prozíravě vyvažovat sílu konkurenčních supervelmocí a velmocí a zajistit hlubokou diverzifikaci obchodních partnerů a zajistit si nezranitelnost v případě mezinárodního sankčního tlaku skrze cla, embarga, bojkot a kvóty.

(6) Platby mezi svazovými státy budou možné jak ve zlatých rublech, tak barterem, nebo komoditním swapem. Platby v rámci zahraničního obchodu budou namísto zlatého rublu vypořádávány v stabilních cizích měnách a ve zlatě. Státy Svazu v době naplnění svého potenciálu již nebudou přijímat dolary, eura ani žádné jiné měny, které nebudou bezpečně a stoprocentně kryty zlatem. Tím Svaz ve spolupráci se zeměmi BRICS zahájí ekonomickou válku proti inflačním nekrytým měnám skrytě zdaňující jejich držitele. Dolar nenávratně ztratí status světové rezervní měny.

⚜ Čl. 73 Tržní systém

(1) Ekonomický systém bude smíšený - čili tržní, stimulovaný zásahy státu v nezbytných případech a oblastech. Bude prosazovat co největší soběstačnost, podporovat především malé a střední podniky a zvyšovat podíl polypolů na trhu.

(2) Většinový podíl ve strategicky významných firmách bude mít vždycky stát a menšinový podíl jiné slovanské státy. Vodárny, elektrárny, plynárny a jiný strategicky významný majetek nesmí být vlastněn zahraničními korporacemi. Menšinový podíl budou moci zahraniční, neslovanské firmy získat jen v nikoli strategicky významných firmách. Výhradní kontrolu nad strategicky významným potravinářským průmyslem budou mít jen slovanské firmy. Potravinové řetězce nesmí být vlastněny neslovanskými firmami. Svazové státy musí být potravinově maximálně soběstačné.

(3) Ve Svazu nebudou přerozdělovány žádné dotace, nebudou se vybírat žádné svazové daně, nebude existovat Svazový rozpočet. Nebude existovat žádná svazová banka, vůči níž by se mohly svazové státy zadlužit. Půjčovat si budou jen státy mezi sebou navzájem na bilaterální bázi prodejem nízko úročených dluhopisů.

⚜ Čl. 74 Dluhová politika

(1) Vnitřní zadlužení státu vůči firmám a občanům bude omezeno na 25 % HDP a v dobách hospodářského růstu bude vždy povinně každoročně snižováno, minimálně na polovinu limitu. Za růst pro tento případ bude považováno období čtyř čtvrtletí za sebou, které překročí 1 % hospodářský reálný růst HDP.

(2) Zvýší se finanční gramotnost občanů. Zahájí se kampaň proti zadlužování obyvatel s filozofií: "nepůjčuj si, vydělej si." Ekonomický systém bude nastaven tak, aby nepodporoval zadlužování občanů, které se stalo novodobým otroctvím.

(3) Exekutorům bude stanoven maximální úrok. Budou stanoveny maximální vymahatelné náklady na vymožení dluhu. Celková výše nákladů řízení spojených s vymáháním peněžité pohledávky, včetně odměny exekutora, náhrady hotových výdajů, úroku z prodlení, nákladů právního zastoupení a všech dalších nárokovatelných částek, nesmí být nižší než 5 % průměrné mzdy v národním hospodářství podle údajů Českého statistického úřadu platných ke dni zahájení exekuce, ani vyšší než dvojnásobek původní vymáhané částky. Pokud je dvojnásobek vymáhané částky nižší než 5 % průměrné mzdy, použije se hranice ve výši 5 % průměrné mzdy jako maximální možný limit nákladů na vymáhání.

(4) Občanům v insolvenci by mělo být na jejich výslovnou žádost umožněno usnadněné oddlužení, např. na splacení 20 % dluhů, nebo zkrácením doby oddlužení na 2 roky, za podmínky doživotního odmítnutí podnikatelského úvěru, nebo všech typů úvěrů. Ovšem pouze v případech, kdy nešlo o účelové zadlužení. Usnadněné oddlužení se nesmí vztahovat na dluh na výživném. Budou zavedeny mechanismy chránící občany před zneužitím úvěrových nástrojů.

⚜ Čl. 75 Hospodářská politika a těžba

(1) Hospodářská politika stanoví přísné normy na kvalitu zboží - zejména potravin, při produkci upřednostní kvalitu před kvantitou, za měří se na produkci zboží, které je nezbytné, tj. zejména výrobky s neelastickou poptávkovou křivkou. Výrobní politika plánovaného zastarávání bude z ekologických a etických důvodů zakázána. Bude podpořen domácí průmysl. Zajistí se práce s vyšší přidanou hodnotou, slovanské státy nebudou ničí lacinou montovnou, nýbrž základnou inovativní průmyslové mašinérie.

(2) Svaz se zaměří na rozvoj infrastruktury především na výstavbu dálnic, mostů, tunelů, rychlostních železnic, podzemní městské dopravy, vodních kanálů a letišť. Postaví se vodní kanály, které propojí Labe, Odru a Moravu a také kanál, který propojí Západní Bug a Dněstr. Vybudují se závlahové kanály, jež přivedou vodu z Irtyše do Jižní Sibiře. Provedou se opatření proti rozšiřování pouští v jižních stepích, v ústí Dněpru a na Krymu. Zejména je nezbytné ze strategických a rozvojových důvodů vybudovat mnohovrstevnatou a hloubkovou infrastrukturu na Sibiři. Vybuduje se šestiproudá dálnice a rychlostní železnice z Moskvy do Vladivostoku a čtyřproudá dálnice a rychlostní železnice ze Skovorodina na Čukotku, čímž vznikne nová nejdelší 14 444 km dlouhá propojená supermagistrála z Aše k Beringovu průlivu, přes nějž se postaví 85 km dlouhý most- nejdelší most na světě přes otevřené moře. Obnoví se Mrtvá trať a propojí se s Jakutskem. Na tratích vzniknou nová města. Při výstavbě se vyvinou techniky efektivní výstavby v oblastech věčně zmrzlé půdy.

(3) Bude zajištěna energetická soběstačnost, zejm. jadernými, paroplynovými, a vodními elektrárnami a spalováním biomasy. Též přílivovými a geotermálními zejm. v Rusku. Bude dokončen vývoj výroby energie z jaderné fúze. Postaví se největší vodní elektrárna na světě na Nižné Tungusce u Turuchansku o výkonu 25 GW a největší přílivová elektrárna na světě v Penžinském zálivu o výkonu 87 GW. Tyto elektrárny poskytnou dostatek energie pro rozvoj odlehlých částí Sibiře. Solární panely budou převážně instalovány jen na střechy budov a průmyslových objektů.

(4) Elektrárny jakožto strategicky významný majetek nesmí být vlastněn neslovanskými firmami. Při výkupů podílů zahraničních akcionářů budou odečteny reparace z bezdůvodného lichvářského obohacování. Slovanské státy nebudou obchodovat na lichvářských energetických burzách, jakou je např. Lipská burza. Odejdou z ní a uvalí na ní reparace z bezdůvodného lichvářského obohacování. Energie budou velmi levné. Náklady domácností na vodu, elektřinu, a zemní plyn klesnou z 11 % jejich průměrné mzdy na 2 až 3 % při současné roční spotřebě 80 m³ vody, 3,5 MWh elektřiny a 1100 m³ zemního plynu v případě Česka.

(5) Těžba nerostných surovin musí co nejvíce pokrýt poptávku států Svazu. Budou vyhledávány nové zdroje nerostných surovin, paliv a strategicky významných prvků vzácných zemin. Podíl příjmů z prodeje nerostných surovin na hrubém domácím produktu bude klesat. Odhadovaná těžba by se s rozvojem měla přinejmenším blížit potenciální těžbě, která představuje stejný podíl na světové těžbě, jaký podíl představují prokázané rezervy paliv a kovů s ohledem na to, že s většími investicemi do geologického průzkumu budou prokázané rezervy růst.

Odhadovaná potenciální a udržitelná roční těžba paliv ve Všeslovanském svazu by dnes tudíž představovala 1830 milionů tun uhlí, 1 bilion m³ zemního plynu, 610 milionů tun ropy, 770 milionů m³ dřeva, a 7 tisíc tun uranu. Z kovů pak 885 milionů tun železné rudy, 14 milionů tun chrómu, 6 milionů tun manganu, 3 miliony tun mědi, 2 miliony tun zinku, 1 a půl milionu tun hliníku, 750 tisíc tun olova, 300 tisíc tun hořčíku, 200 tisíc tun niklu, 70 tisíc tun titanu, 40 tisíc tun cínu, 15 tisíc tun molybdenu, 7 tisíc tun kobaltu, 7 tisíc tun wolframu, nejméně 7 tisíc tun stříbra, 7 tisíc tun antimonu, 500 tun zlata, 80 tun paládia a 25 tun platiny ročně. Barevné a drahé kovy zde představují zhruba 3 % objemu těžby kovů.

(6) Budou obnovena a rozvíjena průmyslová centra s cílem v nich vybudovat výkonné, masivní průmyslové základny a střediska technologického výzkumu světového významu: Donbas, Kryvbas, Kuzbas a Katovická konurbace. V těchto souměstích a dalších 5 největších městech Svazu bude žít nanejvýš 1/5 obyvatel Svazu.

(7) V rámci Svazu nebudou stanoveny žádné emisní normy. Pokud je členský stát v některých zvláštních případech uzná za užitečné, stanoví je tak, aby neměly negativní dopad na hospodářskou výkonnost a splnily svůj praktický účel. Slovanské státy uvalí sankce a reparační nároky na unijní instituce za fatální hospodářské škody vzniklé z vnucené politiky Zeleného údělu, emisních norem a emisních povolenek.

(8) Naplní se obrovský turistický potenciál Svazu přesahující 100 milionů zahraničních turistů ročně. V dosažení tohoto cíle napomůže mj. vybudování impozantního a detailního rekreačního a populárně naučného Světového parku v Mollweidově zobrazení v horizontálním měřítku 1:10 000 a vertikálním měřítku výšky pevniny a hloubky vodních ploch 1:1 000.

⚜ Čl. 76 Ekonomický potenciál

(1) Ekonomický potenciál Všeslovanského svazu vyjádřený jako vážený průměr rozlohy a počtu obyvatel by již dnes představoval druhý největší na světě. Koeficient vyjádřený jako násobek milionů km² a miliard obyvatel by dnes představoval 5,24 a činil by 3/8 čínského.

Při nastartování populačního růstu ve výši cca 1 % ročně by dále rostl až na 7,32 v době odkoupení severní části Kazachstánu a 7,58 v době odkoupení Východní Thrákie, i při zastavení populačního růstu. Za předpokladu, že by Svaz v době založení měl rovných 300 milionů obyvatel, tak jako slovanské státy v roce 1991 a podobně jako Sovětský svaz v době rozpadu. Obrovský ekonomický potenciál tak bude z Všeslovanského svazu dělat druhou největší a poslední ze 4 světových supervelmocí, které budou existovat na konci dějin.

(2) Tak jako bylo Německo v době svého sjednocení 4. největší ekonomikou a do první světové války se z něj stala druhá největší ekonomika světa, tak i Všeslovanský svaz bude v době sjednocení Slovanů 4. největší ekonomikou světa a do třetí světové války se z něj stane druhá největší ekonomika světa. Svaz se tak posune z železné příčky na stříbrnou. Ostatně disponuje největšími zásobami stříbra na světě.

(3) Svaz získá přístup až k 19 mořím. Bude sousedit s 20 státy a s dalšími 4 nepřímo, avšak bezprostředně skrze moře: Švédsko, Dánsko, Japonsko a USA.

Zveřejněno dne: 5. 7. 2025

EPILOG

⚜ Čl. 77 Vítězná smršť: poslední svatá výzva k triumfálnímu sjednocení Slovanů

📖 I. Mojžíš

Slovanské státy budou sjednoceny do 3500 let od vyjití Izraelitů z Egypta. Tato lhůta uplyne 17. března roku 2051 a představuje přesně 1/2 biblických dějin včetně milénia.

Slovanských států je 12, tak jako izraelských kmenů bylo 12, pokud odtržení Černé Hory považujeme za historický omyl. 55 % volební kvótu nestanovila Černá Hora, nýbrž Evropská unie, což je nepřípustné. Byla překročena o pouhé 1 % a volby byly zmanipulovány propagandou a tím, že pro odtržení drtivě hlasovaly i neslovanská etnika Kosovanů a Albánců. Odtržení bylo vedeno ve zlém úmyslu Západu dokonat rozbití Jugoslávie a Srbska.

Jakkoliv si Západ myslí, že je mocný a má situaci pevně v rukou natolik, že nedovolí Slovanům vystoupit ze svých struktur, natolik moc se mýlí. Bůh vyvedl Izrael z egyptského otroctví právě v době, kdy Egyptu vládl nejmocnější faraon všech dob Thutmose III., který do té doby nikdy nebyl poražen a za jehož éry Egypt dosáhl největší územní expanze. Po sedmém rozšíření dosáhla IV. říše limitů své expanze a čeká ji zničující rozpad.

Pro tuto historickou paralelu se shodují i světové strany. Tak jako Izraelité putovali na východ, tak se i Slované obrátí na východ směrem k Rusku - zemi vycházejícího slunce, na stranu východní, z níž se navrátí Mesiáš, když na horu Olivovou sestoupí. Na horu, která leží na východ od někdejšího Šalomounova chrámu, jehož vstup, tak jako i do zahrady Eden, byl ze strany východní. Význam pravé, východní strany v Kytici objasnil i Karel Jaromír Erben, v baladě Záhořovo lože, slovy:

,,A na té příčce přibitý viděti rozpjatý obraz Krista Pána.

Hlavu krvavou VPRAVO nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jako cesta míří:

PRAVOU na VÝCHOD, kde se světlo rodí,

levou na západ, kde noc vojevodí.

Tam na VÝCHODĚ nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi té bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

VPRAVO, Kriste Pane, tam dej nám dospěti,

však od levice VYSVOBOĎ své děti!"

Zopakuje se i 10 pohrom. Tak jako se Nil obrátil v krev, tak byly zdroje vod kontaminovány mikroplasty a chemikáliemi. Tak jako byl v druhé pohromě Egypt zamořen žábami, tak potravinový průmysl rozšířil závadné produkty s logem žáby, a tak dále. Je možné, že v 9. pohromě opět exploduje sopka Santorini, tak jako tehdy, když v Egyptě způsobila tři dny temnoty.

Mojžíš je po Kristu nejen tím největším prorokem, nýbrž i symbolem víry ve vysvobození národa. Tento boj nevedl Mojžíš, nýbrž Bůh a Bůh si jej nepovolal pro jeho schopnosti, nýbrž pro jeho odevzdanost a víru v Boží prozřetelnost. Mojžíš v touze po vyprovokování odporu zabil Egypťana, byl špatným řečníkem, a byl již starý, když ho Bůh povolal, a přesto si ho Všemohoucí vybral a chránil ho, dokud zcela nesplnil svůj životní úkol. I toto je typologické proroctví, které se na konci dějin inspirativně zopakuje v muži odporu, který povede boj se Západem za vysvobození slovanských národů z jeho jha.

📖 II. Samson

Samson byl nejsilnějším člověkem, jaký kdy ve skutečnosti žil. Během několika století později z něj řecká lidová tradice v temném Homérském období stvořila mýtus o Héraklovi. Příběh o Samsonovi se stal archetypálním typologickým proroctvím nejen o Ježíši Kristu, nýbrž také i o Rusku, jakožto mocnosti s mesiášskou úlohou na konci dějin.

Samsonovo narození i každý z 6 velkých Samsonových konfliktů chronologicky a přesně sedí na vznik Ruska a 6 velkých konfliktů moderních ruských dějin, z nichž 4 se již odehrály, 5. se odehrává a 6. teprve nastane.

a) Samsonovo narození bylo zázračné. Narodil se neplodné ženě muže jménem Manoach. Byl to nazír zasvěcený Bohu, kterého v mládí začal podněcovat Duch Hospodinův.

Po ničivém mongolském vpádu se zdálo, že se z toho ruský stát nevzpamatuje, ale 140 let poté Dmitrij Donský v roce 1380 zázračně vyhrál nad mongolskou přesilou v bitvě na Kulikovově poli. Kdysi malé a bezvýznamné Moskevské knížectví začalo zázračně setrvale rozšiřovat svoji moc, až v průběhu 18. století Ruské impérium dosáhlo k Tichému oceánu a vytvořilo největší souvislý stát světa. V době Ivana Hrozného si Rusko začalo hlouběji uvědomovat svoji mesiášskou roli jakožto ochránce pravoslaví a Slovanů, nejprve jen ruských, později všech.

b) Když Samson šel na námluvy za Filištínkou do Timny, přepadl ho lev, kterého zázračně roztrhl vejpůl.

Na svátek svatého Samsona, slaveného již od 9. století, 8. července 1709 Rusko Petra Velikého v bitvě u Poltavy efektivně rozdrtilo Švédy se lvem ve znaku, a zařadilo se do klubu evropských velmocí.

c) Samsonův pokus oženit se s milovanou Filištínkou nevyšel, když pod pohrůžkou smrti, Filištínům prozradila hádanku, o kterou se s nimi Samson vsadil, načež Samson v Aškelonu třicet z nich zabil.

Tato typologie došla naplnění, když se Rusko v pokusu osvobodit slovanské státy z tureckého jařma, zapletlo se zájmy evropských velmocí na Balkáně a uzavřelo Trojdohodu s Británii a Francií proti Trojspolku. Tehdy se Rusko obětovalo za Srbsko. Západ rozluštil ruskou hádanku - jeho úmysl sjednotit slovanské státy a ovládnout Cařihrad a o jeho vítězství ho okradl roznícením občanské války. Pozoruhodně, po katastrofální bitvě u Tannenbergu v úvodu války se ruský generál Alexandr Vasiljevič Samsonov zastřelil poté, co byla jeho armáda obklíčena a téměř zcela zničena. To vyvolalo první vážnou krizi důvěry v carské velení.

d) V třetím konfliktu se ponížený Samson rozhodl pomstít tak, že k ocasům 300 lišek přivázal pochodně a spálil Filištínům obilná pole. Filištíni však byli v Izraeli okupanty, a tak msta dopadla i na Izrael, neboť vyvolala hlad. Jako nazír k pomstě použil zvířata, která byla "nečistá." Na to Filištíni jeho milovanou Filištínku upálili.

Západní mocnosti roznítily v Rusku revoluční oheň, který vyvolal občanskou válku a boj s intervenčními armádami, který se rozšířil i za hranice země. V Povolží vypukl hladomor, který stál životy 5 milionu lidí. Krutost "nečisté" ideologie bolševismu na dlouho pohřbila ideály panslavismu. Ke Kramářem připravované svatbě ruského ženicha se slovanskou nevěstou nedošlo.

e) Čtvrtý konflikt plynule navázal na předchozí. Filištíni se přišli mstít a vyžádali si od judských mužů zajetí a předání Samsona. Svázaný a odzbrojený Samson zaskočen zradou, přetrhl provazy a v Lechi pobil tisíc Filištínů oslí čelistí. Na smrt vyčerpanému Samsonovi Bůh prorazil prohlubeň, aby se napil.

Revoluční oheň zasel v Německu bezbřehou nenávist k bolševismu. Systém zrádných paktů o neútočení, do nichž byly zapleteny i slovanské státy, dovedl Sověty k mylnému přesvědčení o možnosti vyhnutí se války s Němci a vyústil v jejich nepřipravenost v době německého zákeřného útoku. Generalita byla Stalinem zdecimovaná. Sověti se museli spolehnout na přírodní zbraně - rasputicu, ruskou zimu, rozlehlost země a nadlidskou vůli se bránit. Na pokraji jejich vyčerpání jim Bůh odlehčil pomocí Land Lease, otevřením západní fronty, a nakonec i zajištěním vlastnictví jaderných zbraní. Sověti v této válce zabili 15 x více Němců a celkově zabili, či zajali 30 x více nepřátel, než Ruské impérium zabilo Němců za 1. světové války.

f) Pátý konflikt nastal až po dlouhém období 20 let míru, kdy byl Samson v Izraeli soudcem. Vydal se za nevěstkou do Gazy. Filištínům se to doneslo, zavřeli městskou bránu a usmysleli si, že ho zabijí, jakmile se rozední. Tisíce přeživších pozůstalých se chtělo pomstít za dávný "one man show masakr" v Lechi. Samson však nechtěl čekat do úsvitu a v noci bránu vyrval a s veřejemi i závorou je vynesl na místní vrch.

Dlouhý čas byli Sověti soudci nad dějinami Střední Evropy, pak ale ztratili vliv a zájmy Rusů se střetly se zájmy Západu na Ukrajině. NATO se jako tichá voda meloucí břehy k Rusku tak dlouho rozšiřovalo, až ho obklíčilo, Rusko však tentokráte již nečekalo na přímou konfrontaci a za obrovského ekonomického úsilí, avšak s mnohem méně oběťmi než kdy dříve, tiše proráží z obklíčení tím, že rve přetěžkou ukrajinskou bránu k slovanským zemím, které se po dlouhých staletích západní nadvlády Rusku odcizily. Putin, který se řídí poučkou z mládí: ,,pokud je boj nevyhnutelný, udeř první!", krátce před zahájením SVO řekl, že ji ž nedopustí zopakování chyby z roku 1941, kdy se Sověti nechali zaskočit. Mnozí zaslepení rusofobové a neonacisté na Západě i na Ukrajině shledali tuto válku jako příležitost, jak Rusům ublížit, jako "pomstu" za jejich vítězství nad nacismem. Danilevský před těmito pošetilci prorocky varoval před 156 lety: ,,...z těch, které lidé věšeli a probodávali dýkami, ze žhářů se stávají hrdinové, jakmile se jejich odporné skutky obracejí proti Rusku."

g) Šestý a závěrečný konflikt nastal, když se Samson zamiloval do Dalily - opět do Filištínky. Filištínští vládci ji podplatili, aby na Samsonovi vyzvídala, v čem spočívá jeho obrovská síla. Třikrát ji zalhal a při přepadení provazy zpřetrhal. Samson věděl, že ho Dalila podvádí, ale nemohl se jí vzdát. Ona ho zřejmě také milovala, ale úplatky a pohrůžky ji nutily se Samsona neustále vyzvídat. Počtvrté jí tajemství své síly prozradil, Filištíni jej oslepili, uvěznili a v Dagonově chrámu se bavili na jeho účet tak dlouho až se opřel do nosných sloupů a v sebevražedném činu zabil víc lidí než za celý svůj předchozí život.

Po pádu Ukrajiny a rozbití východního křídla NATO získá Rusko opět svůj ztracený vliv, a vytvoří Všeslovanský svaz. Západ se však ze slovanských států bude pokoušet udělat páté kolony a trojské koně, přes něž bude vyzvídat ruská vojenská a jiná státní tajemství a Rusko bude slovanským státům, snad v domnění vlastní nezranitelnosti, stále důvěřovat. Je možné, že se Západu někdy podaří získat nad Svazem zvláštní výhodu, třeba v oblasti umělé inteligence, kterou se pokusí proměnit v konečné vítězství nad Ruskem.

Tato provokace však selže, když Rusko po boku svých spojenců získá ztracenou sílu a bude vyprovokováno k třetí světové válce, v níž zabije víc lidí než za celou svou předchozí existenci dohromady, čímž počet obyvatel planety klesne o 1/3. Celá západní elita bude pohřbena v sutinách ruského jaderného Armageddonu. Poté se antikrist "Saul" posledních časů pokusí zabít Krista z rodu krále Davida, avšak sám bude zabit. Pravý Mesiáš bude vládnout tisíc let.

📖 III. David

Západní propaganda ilustrovala konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem jako tzv. nevyprovokovanou agresivní ruskou válku proti nevinné Ukrajině, v níž je velké Rusko využívající početní převahu, Goliášem, a relativně malá, ale houževnatě se bránící Ukrajina, Davidem. Až na to že by to byla pravda jen tehdy, kdyby tato válka nebyla zástupná.

Ve skutečnosti tato lstivá a lživá metafora zamlčuje, že je to ve skutečnosti konflikt mezi konvenčně slabším Ruskem a konvenčně, populačně a ekonomicky mnohem silnějším Západem, v němž Západ zneužil Ukrajince jako beranidlo a živý štít proti Rusku tak, jako v druhé světové válce k tomuto zákeřnému a špinavému útoku na Sovětský svaz zneužil Němce.

V roce 2022 mělo Rusko tak jako David jediné výhody, že se nenechalo zastrašit pohrůžkami a posměchem západního Goliáše, že tak jako David pamatoval na jím zabitého lva a medvěda, tak i Rusko svým silným vlasteneckým cítěním pamatovalo na hrdinská vítězství svých předků a že místo vyhlášení plnohodnotné války s celým Západem vyhlásilo speciální vojenskou operaci, která přesně tak jako David, zamířila na nejzranitelnější místo Ukrajiny zkorumpovanou neonacistickou, chazarskou vládu v Kyjevě.

Když si americká vláda uvědomila, že jejich pokus svrhnout ruský režim skrze ukrajinské beranidlo selhal, tak se z jím vyprovokovaného konfliktu zbaběle stáhli jako Filištíni po pádu Goliáše. Když si chamtivá Evropská unie vnitřně uvědomila, že žádné sankce Rusko nezlomí, ponechala Ukrajincům jen symbolickou podporu v podobě prohlubujícího se nedostatku zbraní, a zbaběle se nikdy neodvážila na Ukrajinu vyslat své regulérní armády. Je již jen otázkou času kdy vyčerpaní Ukrajinci prozřou, že jejich nepřítel není, nikdy nebylo a nebude Rusko, nýbrž proradný a agresivní Západ a jejich odpor zkolabuje.

Ukrajinci prozřou tak jako v českém filmu "Andělská tvář" prozřela Šarlota, že ji nemiluje americký Raúl s andělskou tváří, nýbrž ruský Filip. Tento film je prorocký, tak jako příběh o Samsonovi a paralely jeho scén s geopolitickými reáliemi dech zarážejícím a šokujícím způsobem odpovídají v celé řadě detailů.

📖 IV. Řecko

Tak jako Řekové a Makedonci v dobách Filipa II. představovali 3,5 % tehdejší světové populace, tak i Slované a ruští Slované dnes představují 3,5 % světové populace.

Tak jako Peršané byli několikrát početnější než Řekové a Makedonci, tak i kolektivní Západ je několikrát početnější než Slované.

Tak jako tehdejší Řecko čelilo nejednotě a vnitřním rozbrojům financovaných a podněcovaných Persií, tak i rozbroje mezi slovanskými státy jsou financovány a podněcovány Západem.

Tak jako byli Makedonci významným dodavatelem kvalitního dřeva na stavbu lodí odlesněnému Řecku, tak je i Rusko významným dodavatelem surovin a paliv klíčových v průmyslu slovanských zemí, tak závislých na levných surovinách.

Tak jako Řekové považovali Makedonce za barbary a pijany vína, tak mnozí Slované na západě si myslí, že Rusové jsou barbaři holdující vodce.

Tak jako si Řekové v čele s Démosthenem úzkostlivě mysleli, že Filip II. je agresor, který je chce připravit o jejich svobodu, totéž si myslí i mnozí Slované. Filip. II. však nebyl tyran, byl to vizionář, který umožnil rozhádaným maloměšťáckým Řekům konečně dospět a zformovat je k vyššímu cíli.

Tak jako nejslavnější filozof a největší mravní autorita tehdejšího starověkého Řecka Isokrates v dopisech radil Filipu II. jak postupovat při sjednocování Řeků, tak i já v tomto manifestu radím jak založit Všeslovanský svaz a na jak pevných základech jej postavit.

Historie je zábavná v tom jak se opakuje. A když se neopakuje, tak se rýmuje.

Tak jako Filip II. nejdříve získal kontrolu nad strategicky významným Helespontem a teprve pak ovládl Olynth - hlavní město Chalkidické konfederace, tak Putin nejdříve zajistil kontrolu nad strategicky významným Krymem a teprve pak vpadl na Ukrajinu.

Tak jako Démosthenes burcoval Athény k podpoře Olynthu a rozhádané Athény vyslaly několik expedic, ale nikoliv dostatečně rychle a v dostatečném počtu, tak dnešní rozhádaný Západ posílá Ukrajině zbraní vždy příliš málo a příliš pozdě.

Tak jako na poslední chvíli uzavřely Théby spojenectví s Athénami a byly v roce 338 př. Kr. poraženy v bitvě u Chaironeie, tak budou poraženy i další slovanské státy, které se na popud Západu spiknou proti Rusku.

Tak jako v bitvě u Chaironeie bojovala elitní jednotka 300 homosexuálů proti disciplinovaným Makedoncům, kteří dlouhé roky tvrdě trénovali vojenskou taktiku a otužovali se, tak dnešní genderově zvrhlý Západ najímá do armádních a policejních složek nekompetentní pohlavně labilní jedince v kontrastu s ruskou armádou, která má dnes nejbohatší bojové zkušenosti na světě.

Tak jako se Filip II. spolehl na dlouhá kopí - sarísy, a Alexandr Veliký na rychlé a efektivní údery, tak se Putin spolehl na převahu raket delšího dosahu a hypersonické zbraně.

Tak jako Filip II. trpělivě budoval sílu Makedonie, avšak narozdíl od Athén a Peršanů neměl silné loďstvo, tak Putin trpělivě a systematicky rozrušuje západní jednotu a posiluje moc Ruska třebaže ruské námořní síly jsou menší než ty západní.

Po Putinovi nastoupí ruský Alexandr, který dokončí jeho dílo.

Bude se řídit Boží prozřetelností tak jako Alexandr Veliký, který vedl i psychologické války, jímž by obyčejný vojevůdce nepřikládal důležitost. Navštívil svatyni v Tróji i pouštní věštírnu v egyptské Sívě, což ohromně posílilo jeho sebevědomí a viděl se jako polobůh, nový Herakles, Perseus a Achilles. V městě Gordion rozetnul nerozvazatelný uzel, čímž vyslal jasný vzkaz svým protivníkům, jak hodlá řešit neřešitelné problémy a tento svůj přístup potvrdil po dobytí nedobytelného ostrovního Týru, když k němu po 7 měsících, v moři navršil 70 metrů široký a 700 metrů dlouhý násep a dobyl jej.

Kdyby všichni Makedonští vojáci uvažovali jako Alexandr, dobyli by celý svět. Alexandr Makedonský byl ztělesněním nevyčerpatelné a nezastavitelné ambice, ale musel být Bohem zastaven v době, kdy se rouhavě prohlásil za Boha. I já jsem svoji přirozenou ambicióznost projevil již v útlém dětství, když jsem na pískovišti ve školce odrazoval kamarády od uplácávání pískového hradu a přemlouval je, že k stavbě hradu musí být využit všechen písek v pískovišti, anebo když jsem se jim chlubil spisem čísel sepsaných od jedné do 7337.

Alexandr pochopil Danielovo proroctví o levhartu se 4 hlavami a 4 křídly a naplnil ho a ani největší a nejmocnější říše tehdejšího světa, navzdory své početní a ekonomické převaze nedokázala naplnění proroctví zabránit.

1. října 331 př. Kr., v den matčiných narozenin, byla u Gaugamel rozprášena čtvrtmilionová armáda a osud Dareia i celé Persie byl zpečetěn.

Tím Západ varuji ať nespoléhá na svoji převahu. Kvůli jeho modlářskému kultu a vakcinačnímu teroru jímž obětoval plodnost lidstva z něj byla Boží ochranná ruka stažena a euroatlantický svět na konci dějin skončí jako Kartágo, které proslulo masovými hroby dětí a žen obětovaných upálením bohu Bálovi. V rozvalinách, posypané radioaktivní solí a navždy zamořené. Blíží se den, kdy slovanský velkonárod nadiktuje Západu velmi tvrdé podmínky, tak jako Publius Cornelius Scipio dal Hannibalovi ultimátum na základě vítězné Bitvy u Zamy, svedené v roce 202 př. Kr. v den mých narozenin 19. října. Toto velkolepé římské vítězství ukončilo 2. Punskou válku.

📖 V. Řím

Úpadek Říma započal nejpozději s 1. povstáním otroků v roce 135 př. Kr.. Zlatý věk republiky skončil a proměnil se v bezuzdné ekonomické vykořisťování, chamtivost, luxus, zneužívání moci a rozklad mravů, před nímž varoval i Cato Starší. Úpadek se ještě prohloubil když Julius Caesar přijal z Pergamu titul nejvyššího kněze "Pontifex Maximus" a byl prohlášen za "boha neporazitelné moci". Jan Zjevovatel přitom Pergamos označil za "trůn satanův." Vrcholem úpadku se stala brutální sadistická vláda Caliguly, který nechal naházet diváky do arény, když došli gladiátoři, prohlásil svého koně senátorem a sebe za boha, svoji sochu chtěl umístit do židovského chrámu v Jeruzalémě, rušil svatby, kradl manželky římské aristokracie, popravoval lidi i za špatný výraz v obličeji a užíval si mučení. Již tehdy se jeho 3 a půl roční krutovláda považovala za předobraz antikrista, který přijde na konci časů a bude vládnout stejně tak dlouho.

Řím se sice rozpadal dlouho, ale nakonec se v roce 476 rozpadl a Boží trest jej neminul. Nebyli to však ani Parthové, ani Vandalové, ani Hunové kdo mu zasadili ten poslední hřebík do rakve. Největším nepřítelem Říma byl Řím sám. Jeho úpadek byl chronický a nezastavitelný. Stal se rakovinou, která ho rozežrala zevnitř a Západ potká stejný osud. Není mu pomoci. Utopí se v dluzích a občanských válkách. Co zasel, to sklidí a Slované ho nebudou litovat. Naopak mu ještě naúčtují reparace a dají mu šachmat. Tak jako ještě téměř tisíc let přetrvala Východořímská říše, tak přetrvá i východní Evropa, která se stane civilizačním skvostem světa.

Byzantinci se nepovažovali za Byzantince, nýbrž za Římany, a to byl jejich hřích, že se proti Římu nevymezili. Konstantin XI. Palaiologos zradil pravoslaví, když uzavřel unii s Římem, Janované a Benátčané mu poslali jen symbolickou pomoc kolem tisícovky mužů. V roce 1453 byzantský císař padl v boji s patnáctinásobnou přesilou Mehmeda II., který nechal cařihradské hradby rozstřílet největšími děly té doby až o ráži 918 milimetrů.

Mnich Filofej Pskovský kolem roku 1510 pak velkoknížeti Vasiliji III. napsal: ,,Dva Římy padly, třetí stojí - a čtvrtého nebude."

Tuto tezi, že Moskva je nový duchovní Řím, přejal Ivan Hrozný. Třetí Řím však nebyl nikdy vnímán jako ideový nástupce Říma, ale jako jeho ideový rival, jako Antiřím. Posláním Třetího Říma bylo chránit pravoslaví před katolicismem i islámem. Ivan Hrozný se poučil z Konstantinovy chyby a rezolutně odmítal jakékoliv sbližování s úpadkovým katolicismem. Toto je důležité východisko pro Slovany. Slované nejsou žádným sluhou, ani kopií Západu, ale musí si jít svou vlastní cestou a vůči Západu, jakožto ose zla, se permanentně, ostře a nesmlouvavě vymezovat, jinak ztratí svou jedinečnost a nezávislost.

📖 VI. Kyjevská Rus

Kyjevskou Rus tvořilo 12 kmenů, tak jako Izrael tvořilo 12 kmenů. Tyto kmeny, přesněji řečeno kmenové svazy východních Slovanů vytvořily největší a nejmocnější stát vrcholného středověku v Evropě. V 12. století měl až 12 milionů obyvatel. Než však mohl zesílit a zažít svůj zlatý věk, musel Svjatoslav I. Igorevič v roce 965 vyvrátit židovský Chazarský kaganát, který během 3 staletí zotročil až 3 miliony Slovanů. Jak řekl prof. Ján Šafin: ,,Svjatoslav 8 dní nesesedl z koně dokud se ze Sarkelu nevalil dým a nezůstaly z něj jen rozvaliny." Slované byli a jsou proslulí nezměrnou houževnatou a vytrvalou silou a židozednářské chazarské elitě to opět připomenou. Vykořisťování a vzájemné štvaní Slovanů cizími entitami nebude tolerováno a bude přísně trestáno. Žádný židovský stát na Ukrajině, ani na Krymu již nikdy nevznikne.

Svjatoslavův dědeček Oleg v roce 907 přitáhl k Cařihradu na 2000 monoxylech a až 80 000 muži vyjednat výhodné obchodní podmínky a vynutili si na Cařihradu tribut ve stříbře, hedvábí i potravinách. Prof. Ján Šafin zmínil, že se při jejich nájezdu "mísila krev lidí s krví zvířat." Což může vysvětlovat obrovský strach Byzantinců z Rusů, kteří si v mírových podmínkách vyjednali, že ruští obchodníci budou moci do Cařihradu vstupovat ve skupinách o maximálně 50 mužích. Tento nájezd na Cařihrad nebyl první. V roce 860 ho provedli již Askold a Dir. To bylo v dobách ještě dávno předtím než Rusové přijali křesťanství, které je umírnilo.

Připomeňme si vzácný prorocký postřeh arabského historika a geografa Al- Masudiho, Olegova současníka o Slovanech. (*896 po Kr. Bagdád, Irák) O Slovanech napsal: ,,Slované jsou vcelku nejmocnější národ. Kdyby se spojili, nebylo by na zemi síly, která by je porazila."

Porážce a podmanění země cizím národem vždy předchází nejednota, která znemožňuje nové hrozbě čelit. Do prvního střetu s Mongoly uplynulo 89 let svárů a dezintegrace Kyjevské Rusi. Někdejší mocná Kyjevská Rus se rozpadla až do 250 vzájemně soupeřících a znesvářených knížectví, která si neuvědomovala, že na východě vzniká nebezpečná hrozba.

První varování přišlo po porážce kyjevských knížat na řece Kalce 31. května 1223, v dnešní Doněcké oblasti. Ačkoli byli v početní výhodě, lepší disciplína a taktika Mongolů je rozdrtila. Zdálo se, že se Mongolové stáhli. Knížata Kyjevské Rusi dostala 14 let času navíc se připravit a sjednotit proti hrozbě z východních stepí. Tuto šanci však všeruský národ promarnil. Neuvědomil si, že Mongolové nejsou Chazaři, ani Pečeněhové, ani Polovci, nýbrž nástrojem zkázonosné bleskové války středověkého typu.

V roce 1237 přišlo druhé varování a byla jim dána ještě třetí a poslední šance - další dva roky navíc ke spojení sil. Ta byla v roce 1239 opět promarněna a důsledky byly natolik fatální, že ovlivnily vývoj východních Slovanů na celá staletí až dodnes, když způsobily technologické zaostávání za Západem. 60 tisícový Kyjev byl v roce 1240 srovnán se zemí. Přežilo jen pár stovek obyvatel. Rjazaň byl téměř vyhlazena. Dvě století mongolské nadvlády měly na svědomí až milion obětí a miliony zotročených, nastal demografický propad, hospodářský kolaps, hladomory a výboje doprovázené masakry civilistů.

Tato historická zkušenost je pro Slovany jednou z nejvarovnějších lekcí, která v praxi otestovala poučení o Třech prutech Svatoplukových a o tom, že nepřítel nesmí být podceňován.

Nejednota je zlo, které musí být překonáno, protože pokud nebude, povede to k našemu zničení nepřítelem.

Už arabsky mluvící žid, diplomat, kupec, a cestovatel Ibráhím ibn Jákub věděl čeho jsou sjednocení Slované schopni. V roce 965 napsal: ,,Slované jsou vcelku odvážní a stateční, a kdyby nebyli roztříštění na množství kmenů a oddělených skupin, žádný národ by je nezdolal silou." Tato slova si kyjevská knížata měla každý den tesat do kamene.

A my Slované bychom měli být obezřetní, jelikož nebylo řečeno, že by nás Západ nezdolal lstí, nýbrž silou. Jednota sama o sobě nestačí, je nezbytné odolat proradným svodům Západu, kterým naivní Gorbačov podlehl. A k tomu je zapotřebí nejen sjednocení na bázi nadnárodního nacionalismu, nýbrž i vytvoření ideologie, která bude naše vlastní a nikoliv taková, která byla vymyšlena na Západě, natož materialistou Marxem, který Slovany pohrdal, označoval je za tzv. "nepokrokové" a "reakční" zrádce revoluce. Vždyť jim vyhlašoval nesmiřitelný boj až do jejich vyhlazení! Odsuzoval ideály panslavismu, byl téměř absolutním ideovým protivníkem Danilevského. Není proto překvapivé, proč je IV. říše tak socialistická. Jen již ne rudě, ale zeleně. Ruský monarchistický ideolog Ivan Iljin, který ostře odmítal jak liberalismus, tak komunismus velmi dobře pochopil potřebu národní ideologie, když řekl: ,,Bolševismus není ruský - je to duchovní nemoc, světová infekce." Iljin viděl komunismus jako zlo importované do Ruska, které porušuje duchovní řád a vede ke zničení morálky.

📖 VII. Slovanský sjezd

V revolučním roce 1848 František Palacký z obav pohlcení "velkoněmeckým" národem odmítl účast na německém Frankfurtském sněmu a namísto toho navrhl slovanský sněm - Slovanský sjezd v Praze, který se uskutečnil v dnech 2. až 12. června 1848. Jeho myšlenkou bylo právo na sebeurčení slovanských národů. Dorazilo na něj 340 delegátů, mezi nimi i 21 Rusínů. Z více než 2/3 byli zastoupeni Češi a Slováci.

Palacký byl pragmatik, věděl, že v té době bylo dosažení úplně nezávislosti slovanských národů nereálné a tak radši usiloval o přeměnu Habsburské monarchie ve federaci rovnoprávných národů. Tento postoj austroslavismu však dnes již není aktuální ani realizovatelný. Žádné rovnoprávnosti slovanských národů v západních strukturách nebude nikdy dosaženo, jelikož jí nebylo dosaženo ani v Rakousku Uhersku, navzdory všem snahám Palackého, Riegera, Kramáře i Masaryka.

Po Rakousko- Uherském vyrovnání v roce 1867 byli Češi odsouzeni k podřízenému postavení v rakouské polovině říše. Češi 47 let žádali obdobné vyrovnání avšak marně. "Vyrovnání" umožnila až Velká válka. Naše politická reprezentace byla omezena. Němci v českých zemích často využívali svého vlivu v říšské radě i místní správě k blokaci českých požadavků. Volební právo bylo navíc silně majetkové, takže české politické strany byly systémově oslabeny. Jazyková nerovnost nebyla nikdy překonána. Čeština sice Badeniho jazykovým nařízením v roce 1897 formálně získala status oficiálního jazyka, jenže nařízení záhy narazilo na silný odpor německých úředníků a poslanců, kteří se proti nařízení bouřili, německé politické strany hrozily blokádou sněmu a dokonce i státním převratem, což vedlo k pádu vlády a odvolání nařízení o pouhé dva roky později. Ve státní správě tak němčina zůstala dominantní, zejména v soudnictví, armádě a vyšší byrokracii. Historické státní právo Čechů nebylo uznáno. Češi odkazovali na Korunu českou jako na samostatný státní celek s vlastními historickými právy Habsburkové to prakticky ignorovali. Nikdy nebyl obnoven zemský sněm českého státu v rovnoprávném postavení vůči Rakousku. V posledku tento zbytečný žalář národů vyprovokoval válku, když v roce 1908 protiprávně anektoval Bosnu a po atentátu v Sarajevu dal Srbsku zcela nepřijatelné a absurdní ultimátum.

Palackého politický program tak zůstal nenaplněn. Proto je třeba skoncovat s iluzemi o rovnoprávném postavení České republiky a ostatních slovanských států v Evropské unii, která je jen 7 x větším a 9 x početnějším novodobým Rakousko- Uherskem pod taktovkou Bruselu. Je nezbytné s maximální tvrdostí prosazovat maximalistické a nekompromisní požadavky - vystoupit z EU, NATO, OSN a WHO a jednou provždy za sebou prásknout dveřmi. Pokud to nepůjde mírovou cestou, půjde to válkou, která tyto zločinné organizace smete na smetiště dějin.

48. roky v dějinách představují významné milníky. V roce 1648 skončila Třicetiletá válka, v revolučním roce 1848 byl svolán Slovanský sjezd, v roce 1948 jsme se stali součástí východního bloku.

100 let po slovanském sjezdu také vznikl Izrael, v roce 1945 vznikla OSN, v roce 1949 NATO a v roce 1952 Společenství uhlí a oceli. Byl to zlatý věk Západu v němž sjednocen triumfoval a prosazoval své vize o budování světovlády.

Idea nezávislosti a sjednocení slovanských národů však tehdy nedošla uspokojivého uskutečnění. Sovětský svaz byl tvořen jen 3 slovanskými státy, které představovaly jen 70% obyvatel Svazu a 12 neslovanskými státy tvořícími zbytek. Východní blok byl tvořen z 3 slovanských států: Polsko, Československo a Bulharsko a ze 3 neslovanských států: Východní Německo, Maďarsko a Rumunsko. Součástí Východního bloku nebyla Jugoslávie.

A především - tento mocenský blok byl založen na nesprávných, materialistických základech, na nevhodné, nevlastní, cizí, importované ideologii, která mu také v závěru existence zlomila vaz. Chybějící právo na svobodu podnikání, na svobodu projevu, propaganda, neinformovanost, materialisticky orientovaná společnost a chybná zahraniční politika zničily atraktivitu režimu, a daly Západu strategickou výhodu.

Západ dokázal okouzlit materialisticky orientované Slovany svou materiální produktivitou, konzumním blahobytem, technologickými úspěchy, přistáním na Měsíci, ale i kulturně jak filmy, tak příslibem ctění lidských práv a svobod.

Materialistická ideologie se Sovětskému svazu stala časovanou bombou, která byla nainstalována židozednáři již během bolševického převratu. V době ekonomické stagnace již Západu postačilo komunistické funkcionáře jen chytře uplatit, ve smyslu: ,,v socialistickém režimu majetky patří státu, ale pokud budete spolupracovat na změně režimu, můžeme vám pomoci získat podíl na majetcích." Všechno bylo předem dohodnuté, žádná Sametová revoluce nikdy neexistovala, protože to byl naplánovaný a řízený převrat, v němž byl Havel jen naivní figurka řízená Západem. Lustrační zákon se tak stal fraškou. 17. listopadu se odehrála proto, aby překryla ten pravý význam 17. listopadu - teror nacistické okupace vůči naší inteligenci. A v roce 1989 se odehrála proto, že to bylo 200 let od Velké francouzské revoluce.

Tentokrát by si měli s letopočty zahrát Slované a o dalších 100 let později konečně založit plnohodnotný, čistě slovanský Všeslovanský svaz, postavený na duchovním a nikoliv materialistickém principu. Jinými slovy: "200 let od myšlenky k činu."

O duchovním principu, který je mnohonásobně silnější než ten materialistický, hovořil jak Nikolaj Jakovlevič Danilevský, tak Ivan Iljin.

Danilevský jakožto biolog již v roce 1885 těsně před svojí smrtí shromáždil v knize "Darwinismus: kritické zhodnocení" 1200 stran precizně formulovaných argumentů, které kritizovaly evoluční teorii a naopak prosazoval kreacionistický výklad stvoření světa. Danilevský v ní podal "konečný důkaz proti Darwinismu." Systematické a encyklopedické dílo se stalo nejobsáhlejší a nejpropracovanější anti-darwinistickou knihou té doby. Danilevský v něm zkritizoval dopad Darwinovy teorie na vědu a společnost. Považoval ji za ideologicky nebezpečnou, což dějiny agresivního západního kolonialismu a nacistické eugeniky a genocidy mnohonásobně krát potvrdily.

Ivan Iljin zdůrazňoval, že pravoslaví je základem ruské identity, a odmítal sekularismus. O Rusku řekl: „Rusko nelze chápat jako stát bez Boha. Buď bude pravoslavné – nebo nebude vůbec.“ Pro Iljina byla etická a duchovní obroda předpokladem jakékoli skutečné změny. Iljin řekl: „Obroda Ruska nezačne politickou reformou, ale očištěním duší" a já tvrdím totéž, když náboženský pilíř řadím jako první. O vlasti a svobodě řekl: „Svoboda není anarchie, ale duchovní kázeň, která slouží pravdě a dobru vlasti.“ Iljin chápal svobodu jako mravní odpovědnost, ne jako „západní liberalismus“ bez hranic. A o silném vůdci řekl: „Rusko nepotřebuje parlamentní žvanění, ale silného a zbožného vládce." Iljin věřil v osvícený autoritativní stát, nikoli v demokracii západního typu."

Slavjanofil Alexej Chomjakov řekl: „Víra je dle pojetí církve něco značně vyššího nežli vědění, neboť víra není jen vědění, je to současně vědění a žití.“

Naprosto zásadním faktorem zachování slovanské nezávislosti na Západu je politika absolutního antagonismu a permanentního odporu. Proto je nezbytné zaútočit na pilíře zkorumpované západní liberální demokracie a kompletně zreformovat celý systém až do základů.

Ruský filozof Alexandr Dugin, přezdívaný Putinův Rasputin, řekl: „Liberalismus je horší než komunismus a fašismus – je to jejich konečný rozklad.“ Dugin tvrdí, že liberalismus zničil hodnoty, národy, víru i smysl života a je třeba ho zcela odmítnout. O demokracii se vyjádřil slovy: „Demokracie je iluze nástroj ovládání mas.“ V souladu s kritikou Západu a liberalismu považuje demokracii za formu manipulace, nikoli za svobodný systém, s čímž ostatně souhlasí nejen otec moderní propagandy Edward Bernays, ale i západní filmová tvorba, např. film Matrix. Demokracie ve skutečnosti není vládou lidu. Koneckonců již německý filozof Oswald Spengler kritizoval demokracii, kterou nazval "vládou peněz," jelikož si bohatí mohou najmout prostředky na politickou kampaň a pomocí demagogie se dostat k moci.

📖 VIII. Sjednocení Německa a Itálie

Germáni se sjednotili, Románi se sjednotili, teď jsou na řadě Slované!

Otto von Bismarck, který byl v mládí známý souboji, sukničkařením, pitkami, prostopášností a hraním hazardních her, ztroskotanec který uvažoval o sebevraždě, když obrácen k luteránskému křesťanství dozrál, řekl: ,,Pochoduji jako Boží voják. Jsem přeci křesťan a věřím v Prozřetelnost."

A Bůh vedl Bismarckovy kroky k sjednocení Německa. Jako pruský ministerský předseda před rozpočtovým výborem pruského zemského sněmu 30. září 1862 prohlásil: ,,Velké otázky doby se nerozhodují řečněním a většinovými usneseními to byla velká chyba let 1848 a 1849 - ale železem a krví." A historie dala za pravdu Bismarckovi, nikoliv Palackému. Protože Bismarck stejně jako Danilevský pochopil, že právo musí být podložené silou.

A Bismarck konal. Vedl tři války za sjednocení Německa. Nejprve v roce 1864 vedl územní válku s Dánskem o strategicky významné Šlesvicko a Holštýnsko, podruhé vedl válku v roce 1866 s Rakouskem o dominantní vliv v německém prostoru, potřetí v roce 1870 vyprovokoval válku s Francií, aby pod ideou společného nepřítele sjednotil zbylé německé státy.

Dějiny osudově vedou Putina stejným směrem. Putin byl zvolen prezidentem téměř na den přesně ve stejném věku, v jakém byl Bismarck jmenován kancléřem. Bismarck vládl Prusku, Putin Rusku. Je to víc než jen slovní hříčka, je to osud. První válku za jednocení Slovanů byl Putin donucen vést po protiústavním převratu v Kyjevě když obsadil strategicky významný Krym. Tato válka trvá dodnes a blíží se ke svému konci - porážce ukrajinského neonacistického režimu a dočasnému rozdělení Ukrajiny mezi Rusko a Polsko . Druhá válka bude vedena mezi Ruskem a Polskem posíleným o další slovanské státy a síly jiných západních armád, které se Bruselu podaří vtáhnout do války s Ruskem. Tato válka vedená zejména na západní Ukrajině a v Suvalském koridoru rozhodne o dominantním vlivu Ruska ve Střední Evropě a rozbití východního křídla EU a NATO. Nepovede však ještě ke sjednocení slovanských států, jen Rusi.

Mezi druhou a třetí válkou za sjednocení Slovanů bude existovat mocenské vákuum trvající zhruba 10 až 17 let. Západo- a jihoslovanské státy budou nezávislé a budou se snažit být mostem mezi Východem a Západem, avšak tak jako v meziválečné době, jejich projekt Mezimoří (Trojmoří) bude dočasný a nakonec selže , jakmile se západní státy pokusí opět obnovit nadvládu nad nimi a dopustí se ozbrojených pokusů o změnu režimů a vojenské agrese. Tehdy napadené slovanské státy požádají Rusko o vojenskou pomoc a ochranu, a slovanské státy se tak sjednotí proti společnému nepříteli - Západu.

Válečné štváče na Západě důrazně varuji: ,,Zapomeňte na to, že by se Rusové někdy vzdali. Právě naopak. Vrátí to Západu i s tučnými úroky, tak jako vždycky." Když Bismarck 5. března 1888 odpověděl na dopis prince Jindřicha VII. Reusse, v odpovědi o Rusech napsal: "Ani nejpříznivější výsledek války nikdy nepovede k rozpadu Ruska, které stojí na milionech věřících Rusů ŘECKÉHO VYZNÁNÍ. Posledně jmenovaní, i kdyby v důsledku mezinárodních smluv byli rozděleni, se stejně rychle znova navzájem sjednotí, tak jako k sobě nacházejí cestu oddělené kapky rtuti. Je to nezničitelný stát ruského národa, silný svým klimatem, svými prostory a svou nenáročností, stejně jako setrvalým povědomím o potřebě chránit své hranice. Tento stát se dokonce i po úplné porážce bude stavět na odpor našim potomkům, bude usilovat o revanš vůči protivníkům..."

Bismarck dobře věděl, co píše. Vždyť 3 roky působil jako velvyslanec v Petrohradě. A touto poučkou se řídil celý život - ,,Tři války za sjednocení Německa a dost, už žádné další války a už vůbec ne s Ruskem." Dokonce se traduje, že Bismarck hrozil císaři Vilémovi I. rezignací nebo skokem z okna, pokud bude trvat na připojení Čech k Německu, neboť to k dosažení sjednocení Německa nebylo nezbytné. Bismarck se po sjednocení Německa ze všech sil snažil vyhnout jakékoliv další válce, a proto Německo zažilo svůj zlatý věk, kdy se z něj stala druhá největší světová velmoc. To je Jozuův a Davidův princip, který musí přejmout nejen ruské, ale i slovanské politické vedení, až vznikne Všeslovanský svaz. Bible však předpověděla, že mír nebude trvat věčně a pokud bude paralela se sjednocením Německa dokonalá, pak 3. světová válka vypukne 43 a půl roku po založení Všeslovanského svazu, čili na sklonku roku 2091. Jisté je, že půl dvanáctá noční hodina lidských dějin již odbyla. Pravé poledne nastalo přibližně za vlády krále Šalomouna.

O 10 let dříve však byla sjednocena Itálie a vyhlášeno Italské království. Tak jako já pozorně sleduji vývoj německého sjednocení, tak i Bismarck velmi pozorně sledoval vývoj v Itálii. Inspiroval se úspěšnou politiku Camillo Cavoura– mozku politického procesu sjednocení Itálie, zejména jak šikovně spojil diplomacii, válku a národní hnutí. Cavour řekl: ,,Musíme jednat tak, abychom ovlivnili evropskou (ne)rovnováhu sil - jinak bude Itálie vždy rozdělená." Totéž platí pro Slovany. Viděl, že je možné sjednotit roztříštěné státy kolem silného jádra - v Itálii kolem Piemontu, v Německu kolem Pruska a dnes Slovany kolem Ruska. Vnímal i symbolickou sílu národního hrdiny – v Itálii to byl Garibaldi. V Německu žádná tak výrazná lidová postava nebyla, takže Bismarck převzal roli samotného „tvůrce jednoty“, tak jako dnes jím je v Rusku Putin. Garibaldi řekl: „Buďme jednotní, milujme se navzájem, a pokud je to nutné – zemřeme spolu.“

Pozoruhodně se obě sjednocení odehrála pod vedením konzervativních monarchií - Savojců v Itálii, Hohenzollernů v Německu a dnes pod konzervativně pravoslavným Putinem, kterému se přezdívá nový ruský car. V obou případech došlo k válkám proti Rakousku jakožto hlavní překážce jednoty. I v třetím případě je novodobé Rakousko- Uhersko - Evropská unie překážkou k sjednocení Slovanů. Rusko však již zná recept: diplomacie + vojenská síla + nadnárodní nacionalismus = sjednocení Slovanů. Jen s nadnárodním nacionalismem musí být opatrné, protože samo je mnohonárodnostním státem.

A co tentokráte bude jinak?

V Itálii byl silný lidový prvek a revoluční vášeň rozdmýchaná dvěma Josefy (tzn. Bůh přidá a rozmnoží) pod vedením Giuseppe Garibaldiho, který vedl revoluci zdola a to doslova, když ze Sicílie vytáhl s tisícovkou dobrovolníků na sever k Neapoli, a Giuseppe Mazziniho, který organizoval povstání na severu Itálie. Mazzini byl muž činu, řekl: ,,Myšlenky bez činů jsou prázdné, činy bez myšlenek jsou slepé."

V Německu to bylo více „shora“ řízené sjednocení, bez masového lidového hnutí – Bismarck jednal jako chladný reálpolitik, přesně v duchu přísloví pruského vojenského teoretika Carla von Clausewitze: ,,Válka je jen pokračování politiky jinými prostředky."

Sjednocení Slovanů je však mnohem náročnější než sjednocení Italů i Němců dohromady. Proto Slované musí svůj přístup zkombinovat. Musí jít o koordinovanou revoluci i evoluci shora i zdola, která sevře všechny antislovanské síly do kleští a dá jim poslední šachmat. Ruská vláda povede revoluci shora, panslavisté zdola, čímž vytvoří ten největší "kotel" v dějinách.

Bude to sice náročné, ale zároveň zcela možné. Proč? Panslavista Ivan Lamanskij si všiml, že italské dialekty jsou různorodější než slovanské jazyky, a vyvozoval z toho možnost sjednocení Slovanů. Zdůvodňoval, že pokud Itálie dokázala překonat i tak velké jazykové rozdíly, pak by je mohli překonat i Slované a v čele s Ruskem dosáhnout politické a kulturní jednoty. Danilevský, z jehož myšlenek mají západní panevropští a putnovití liberálové a židozednářští globalisté panický strach, napsal: „Sjednocení slovanských národů je posláním Ruska.“ A já skálopevně s maximální jistotou hlásám, že dokud toto poslání nebude naplněno, dějiny neskončí!

📖 IX. Masaryk a Cargrad

Narodil jsem se 7 x dále od centra novodobého 7 x většího Rakousko- Uherska, než jak daleko se Masaryk narodil od centra Rakousko- Uherska, a tak již od narození je osudově dané, že povedu odpor proti Bruselu, tak jako Masaryk proti Vídni. Avšak zatímco Masarykovým cílem byla v rámci boje demokracie proti teokracii náboženská odluka od úpadkového katolicismu, já k tomuto cíli přidávám další – mj. politickou odluku od úpadkového Západu.

Během oslav svých 60. narozenin Masaryk svému někdejšímu spolužákovi Jakubovi Všetečkovi řekl: ,,Položit pod Rakousko dynamitovou patronu a vyhodit je do povětří. Nic jiného nezasluhuje." Tak jako Karel Kramář tušil, že dny Rakouského mocnářství se nezvratně chýlí k dramatickému konci. Ostatně tehdy také k překvapení všech řekl, že by s e chtěl dožít 80 let a teprve pak vykonat velké věci a toto přání se mu Boží prozřetelností splnilo.

Kramář se v roce 1899 o Trojspolku vyjádřil takto: ,,Trojspolek je starý, obehraný luxusní klavír, který sice ještě nemůžeme odložit do skladiště, na který také ale už současně nehrajeme." Již v roce 1915 Itálie Trojspolek opustila a o další tři roky později skončil na smetišti dějin, jak náš první premiér předpověděl. A já o IV. říši a NATO říkám téměř totéž. Rozpadnou se a zbydou z nich torza.

Masaryk, který se narodil v Hodoníně na hranici mezi Čechy s Slováky, se celý život pilně připravoval na naplnění svého životního úkolu, jehož úspěch velmi dlouho, nejméně do roku 1914, zůstával v neprůhledné mlze. Vírou však dosáhl nejen osvobození našeho národa, ale i sjednocení Čechů a Slováků z nichž vytvořil nový národ: Čechoslováky. Byl to logický tah, jak vyšachovat Němce, kterých zde žilo víc než Slováků.

Moje matka z Podkarpatské Rusi se narodila na rozhraní západních a východních Slovanů a svým způsobem i téměř na rozhraní Slovanů jižních, pokud si slovanské státy představíme jako Pangeu a když si uvědomíme že významná menšina Rusínů je také v Srbsku. Vyvozuji z toho osudové právo se stát novodobým Masarykem Slovanů a docílit osvobození a sjednocení všech slovanských států, což je úkol 21 x náročnější počtem obyvatel a 133 x větší svojí rozlohou. Jeho naplnění mi může přinést triumfální slávu a moc, která nemá obdoby, což je to, po čem mé jméno svým významem osudově touží.

Podkarpatská Rus je geografickým těžištěm Evropy a kulturním středobodem slovanského velkonároda. Velmi málo urbanizovaná oblast s překrásnou přírodou je briliantem Slovanů, který Masaryk v roce 1919 začlenil do Československa jako dar, který přidal 10 % území a 3,5 % obyvatel.

I Všeslovanský svaz na vrcholu moci získá "dar", třebaže draze vykoupený, když odkoupí Jižní Sibiř i jako kompenzaci za levně prodanou Aljašku, a Východní Thrákii. Tento dar přidá 7 % území a 3,5 % obyvatel.

Získání kontroly nad průlivy a Cargradem je nejen otázkou historické spravedlnosti a prestiže, nýbrž i otázkou naplnění odvěkých slovanských ambicí, které sahají velmi hluboko do historie. Připomeňme si.

Do Východní Thrákie Slované pronikli již v 6. století. Již tehdy se neúspěšně pokusili Cařihrad dobýt. Usadili se zde a slavizovali původní thrácké či helenizované obyvatelstvo.

Rusové se poprvé pokusili Cařihrad dobýt již v roce 860 - tedy dvacet let před založením Kyjevské Rusi.

V roce 907 se o dobytí Cařihrad pokusil Oleg z Novgorodu.

Igor Rurikovič se o to pokusil dvakrát v letech 941 a 944.

V roce 970 se o to pokusil Svjatoslav I. Igorevič, který pět let předtím vyvrátil Chazarský kaganát.

Rusové se nejméně třikrát se pokusili Cařihrad dobýt během tří Rusko - Tureckých válek v 17. a 18. století.

Poté měli Rusové Cařihrad na dosah v letech 1807, 1853, 1878 a v roce 1918.

Posledně jim byl přislíben v roce 1915 Brity a Francouzi v Konstantinopolské smlouvě, pokud vyhrají válku. Tu však prohráli kvůli bolševické revoluci financované Západem. Což je podvod a ruské nároky na Cařihrad nadále trvají, třebaže je to geopoliticky ještě nevhodné oficiálně přiznat.

Aby Rusové osvobodili slovanské národy z područí Osmanů a pokusili se ovládnout Cařihrad, tak s nimi od roku 1568 vedli celkem neuvěřitelných 12 válek trvajících celkem 52 let! Což je přesně 12 x déle než 1. světová, trvající bezmála 52 měsíců.

Rusové do naplnění těchto ambicí investovali již příliš mnoho na to, aby se jejich uskutečnění nakonec vzdali. Nejméně 13 x v dějinách měli Slované Cargrad na dosah ruky. Posledně Stalin mohl získat kontrolu nad Bosporem, kdyby podpořil řecké komunisty. Neučinil však tak, neboť dodržel tajnou nepsanou dohodu o rozdělení sfér vlivu na Balkáně, dohodnutou s Churchillem 9. října 1944 při setkání v Moskvě. Nicméně po 14. ho již jejich ruce jakožto 14. stát Všeslovanského svazu uchopí a nepustí. Zdejší průlivy ostatně tvoří přirozenou přírodní hranici mezi Severní a Jižní části Středního regionu, mezi slovanským a islámským světem a mě jde o dosažení přirozených, přírodních slovanských hranic.

Jak říkal ruský dramatik Anton Pavlovič Čechov: ,,Jestliže se v prvním dějství na stěně objeví puška, musí z ní být v třetím (vrcholném) dějství vystřeleno." Tato hra o průlivy je však mnohem delší. Už měla 13 dějství aniž by došlo k rozuzlení zápletky. Proto 14. finální dějství bude triumfálním vyvrcholením scény. 12 století po založení Kyjevské Rusi Všeslovanský svaz dosáhne všech svých cílů a naplní svůj potenciál, jakmile se podíl jeho hospodářské produktivity na světové produkci vyrovná s jeho podílem rozlohy na zemské souši.

📖 X. Říjnový převrat

Velký říjnový převrat byl 69 let broušenou kudlou, který západní židozednáři a marxisté vrazili Rusku do zad v jeho nejtemnější hodině, aby mu zabránili ve vítězství a vytvoření Všeslovanského svazu, který byl na dosah ruky.

Tři měsíce před válkou v květnu 1914 Karel Kramář vydal dokument "Slovanská Ústava" v němž navrhl vznik panslavistické federace a dokument odeslal do Petrohradu. Nezaznamenal však odezvu. Ruský car Mikuláš II. promarnil příležitost vést válku s Německem zodpovědněji, zvítězit a naplnit ruské poslání sjednotit Slovany.

Rasputin svým neblahým vlivem na cara přivedl Rusko na rozcestí, na křižovatku dějin. Ruští panslavisté dlouhé roky volali po tom, aby se Rusko rozloučilo se Západem, vydalo se svou vlastní duchovní cestou, ale revoluční ruští socialisté, bolševici, menševici a eseři byli pro hlubokou nespokojenost s životními poměry k těmto výzvám hluší.

Danilevský, který rozpracoval typologii kulturně historických typů, řekl: „Rusko a Evropa nejsou jedna civilizace, ale dva světy.“ (Pozn. zde je Evropou míněna neslovanská Evropa) Když apoštol Slovanů Danilevský vydal v roce 1869 své stěžejní dílo: Rusko a Evropa, v němž objasnil komplikovaný historický vztah mezi Ruskem a Západem a formuloval svou vizi Všeslovanského svazu, nezískalo jeho veledílo v ruské veřejnosti velký ohlas, nýbrž bylo přikryto prachem revolučních idejí.

Dostojevský v roce 1877 prorocky prohlásil: „Slované nikdy nebudou Evropany. Jsou buď otroky, nebo mesiáši.“ Leninův Sovětský svaz však světovým exportem Engelsova dialektického materialismu pověst mesiášské úlohy Ruska poškodil. Sovětský svaz hlásal světovou revoluci, která skoncuje s vykořisťováním kapitalisty, avšak nenabídl atraktivní a funkční alternativu, která by dokázala najít zlatý střed mezi kolektivismem a individualismem a náležitě ctít Bohem daná nezadatelná lidská práva a svobody.

Solženicyn, který přežil 8 let nucených prací v gulagu a 3 roky strávil ve vyhnanství v Kazachstánu přesto řekl: „Abychom porozuměli Západu, musíme ho přestat obdivovat.“

To je ale právě to, co Západem sponzorovaní ruští revolucionáři neudělali, když namísto tradice, víry a spiritualismu přejali západní víru v pokrok, racionalismus a materialismus. Nepochopili, co pochopil prof. Emil Páleš, že žádný technický pokrok není bez mravního pokroku možný, protože bez etiky je každý pokrok vynulován regresem. Důkazem toho je, že technická vyspělost dosud nevyřešila ani základní problémy tohoto světa, naopak jich ještě přibývá. Svět nikdy nečelil tolika krizím jako dnes.

Přinejmenším kolektivní Západ dnes čelí rovnou 10 krizím v pokročilém stádiu najednou:

a) terorismus

b) utečenecká

c) náboženská

d) morální

e) zdravotní

f) válečná

g) ekonomická

h) energetická

i) potravinová

j) klimatická

Kdyby Všeslovanský svaz vznikl po 1. světové válce, další světová válka by nebyla možná, jelikož by nenastala žádná krize v otázce vytvoření antifašistické koalice. Všeslovanský svaz by se z pozice své moci nemusel spoléhat na přísliby Francie ani Británie. Jakýkoli Hitler by byl se svými plány na ukořistění životního prostoru na východě a genocidu Slovanů a židů důsledně zablokován. Ale ještě pravděpodobněji by se ani nedostal k moci, protože by Německo nebylo ohrožováno revolučními komunisty, jelikož nacismus vznikl jako antiteze k expanzivnímu komunismu. Není- li hrozba (teze), nevznikne ani protihrozba (antiteze). Slované skutečně mohli zabránit 2. světové válce, ale kvůli své nejednotě v naplnění tohoto úkolu selhali.

Jestliže Rasputin přivedl Rusko na rozcestí, po sto letech přišel Putin, aby přivedl Rusko na přímou a jasnou cestu a vrátil ho zpátky do hry. Západ bude muset pochopit, že podstatou demokracie je nejen právo na změnu vlády, ale i právo na změnu režimu a systému. Jestli se však podaří změna systému, to záleží na mravních kvalitách těch, kdo jeho změnu povedou.

Tak jako se každé 4 roky během voleb může změnit vláda, tak se každých 40 let během velkých geopolitických voleb může změnit režim a pokud je Západ znemožňuje, jako že je nezákonně neumožněním referenda o vystoupení z jeho struktur znemožňuje, mají občané podle článku 23 ústavy právo na adekvátní odpor. Jelikož však Západ takový odpor neumožní a bude jej potlačovat, utlačovaní Slované udělají jediný logický krok- obrátí se s prosbou o pomoc k slovanskému Rusku a budou připraveni ho podpořit v jeho spravedlivém boji. Kyvadlový dějinný efekt se vždycky osvědčil - čím více ho Západ vychýlí na západ, tím dříve a rychleji se vychýlí naopak na východ.

📖 XI. Kalergi

V roce 1922 hrabě Kalergi ve svých 28 letech vydal Panevropský manifest v němž veřejnosti poprvé představil ideu panevropské unie. Já jsem o století později vydal Slovanský manifest a ve svých 28 letech vydávám již 2. vydání Slovanského manifestu. V roce 1923 pak Kalergi své myšlenky z manifestu rozvinul a shrnul v knize: "Panevropa" a v témže roce založil panevropské hnutí. To však získalo ohlas jen mezi některými politiky a intelektuály. Jeho ohlas mezi běžnými lidmi byl malý až marginální, také proto, že jeho myšlenky působily spíše jako luxusní intelektuální hra, než praktické řešení na problémy té doby v podobě hospodářské krize a obrovské nezaměstnanosti. Hnutí bylo velmi elitářské, nebylo lidové. Stavělo se proti nacionalismu. Tato východiska se pak projevila i v Evropské unii, kde její instituce hájí zájmy elit a nikoliv lidu, potlačují národní zájmy a inklinovaly k neomarxismu, a "progresivismu." Nicméně Kalergi z logiky věci nemohl svou vizi stavět na nacionalismu, protože:

a) se vůči vzestupujícímu nacionalismu Německa a Itálie, bránícímu sjednocení Evropy, musel vymezit internacionalismem, který by překlenul mezinárodní sváry.

b) na bázi nacionalismu nebylo možné tak hluboce různorodou Evropu sjednotit. Germáni, Románi a Slované jsou odlišné evropské etnické skupiny a řada dalších evropských národů nenáleží ani k jedné z nich.

c) sám byl míšenec, který se narodil v Japonsku rakouskému otci a japonské matce, a pak vyrůstal v Rakousku. Jeho smíšený původ prorocky předpověděl propojení EU, USA a Japonska do kolektivního Západu rozvíjeného také Trilaterální komisí.

Tento přístup se však stal časovanou bombou v IV. říši, neboť Kalergiho plán propojení národů migrací povede k islamizaci západní Evropy a zničení tradičních hodnot a kultury.

Já však mám předky z řad východních a západních Slovanů, a možná i jižních, proto narozdíl od Kalergiho neprosazuji internacionalismus, nýbrž nadnárodní nacionalismus, který je kompromisem mezi nacionalismem a internacionalismem. Jeho účelem je sice překlenout mezinárodní sváry mezi slovanskými státy, ale zároveň se nespojovat s žádným neslovanským státem a vytvořit tak svébytnou, kompaktní civilizaci.

Kalergiho víra však byla pozoruhodná. Manifest vydal a hnutí založil v nepříznivých geopolitických okolnostech poté, co se v Itálii po pochodu na Řím dostal k moci fašista Mussolini a o 10 let později se v Německu dostal k moci Hitler. Pro Kalergiho vypadala situace beznadějně, i v intelektuálních kruzích byl považován za utopistu s pěknými, avšak nerealistickými vizemi. Fašisté a nacisté ho nebrali vážně, považovali ho za kompozitního snílka, či dokonce za nepřítele národa. Přesto jeho ideje došly uskutečnění, i když až po dlouhých 30 letech. Bez války by to však bylo nemožné. Válka ničí starý světový řád. Je katalyzátorem procesů, které v mírových podmínkách trvají velmi dlouho, anebo se vůbec nemohou rozběhnout, protože systém je zabetonovaný.

Kalergiho nadčasové vize se zdály být nerealizovatelné, jelikož se do té doby Evropu nikdy nepodařilo sjednotit. Ačkoli od výzev Jiřího z Poděbrad po sjednocení Evropy proti Turkům již uplynulo 458 let. Evropské národy mezi sebou celá staletí válčily a zdálo se nemožné, že by mohly dojít sjednocení, navíc po tak strašných a krvavých světových válkách. Jenže jak řekl Bismarck: ,,Politika je umění možného.“ Proto vím, že sjednocení Slovanů je již jen otázkou času. Nejde o to jestli, ale kdy. Slaboučká argumentace jejich vzájemnými sváry a historickými křivdami je zcela lichá. Tyto sváry jsou živeny zvenčí a velká kontinentální válka je ukončí. Jakmile vznikne Všeslovanský svaz, nový politický režim již neumožní žádnou válku mezi slovanskými státy, ani její podněcování ze Západu.

Panevropský projekt je již 73 let starý, je v invalidním důchodu a již brzy skončí na jednotce intenzivní péče. Těžce zadluženou IV. říši čeká porážka ve válce, občanské války a bankrot.

Tak jako si Karel Kramář ve Vídeňských archivech zjistil, že jsme se stali dojnou krávou Rakousko Uherska a být její součástí nás ekonomicky brzdí a poškozuje, tak jsem si i já spočítal, že nás IV. říše vykořisťuje a ekonomicky devastuje. Průměrný ekonomický růst Českých zemí v Rakousku- Uhersku sice nebyl nízký- kolem 3 % ročně, ale to bylo způsobeno hlavně strategicky výhodnou polohou, bohatými zásobami uhlí, železné rudy a dalších surovin a dostatkem kvalifikované a zručné pracovní síly, nikoliv dobrotivostí rakouského mocnářství.

Tyto příznivé faktory byly během členství v EU silně oslabeny a tak náš průměrný růst během 21 let v EU činí již jen 1,8 % ročně a nyní stagnuje. Přičemž za socialismu to bylo 2,7 % ročně, za Masaryka 3 % a ve zlatých 20. letech 5 % ročně.

Každý rok na dividendách zahraničním lichvářům odtéká přes 300 miliard korun ročně, jejich ziskovost je u nás nejvyšší v Evropě, velká část jejich zisků uniká zdanění, čisté náklady na provádění absurdních říšských směrnic dosahují 150 miliard korun ročně, dopady nesmyslné říšské sankční politiky v podobě nákupu drahých energií činí 100 miliard ročně, náklady za ideologická politická rozhodnutí jako např. vyřazení Rossatomu z tendru na dostavbu Dukovan, nákup zbytečných F-35 namísto SU-35 a nákup jiné předražené západní techniky vytváří ekonomické ztráty nejméně 25 miliard korun ročně po dobu jejich životnosti. Rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu, které se od roku 2019 zvýšily o dalších 50 miliard korun ročně kvůli uměle vyvolané pandemii, válce, sankcím a nejimpotentnější vládě na světě. Což celkem dělá roční ztráty státu nejméně 625 miliard korun, nepočítaje další ztráty, které způsobí zbytečné a neefektivní navyšování zbrojních výdajů mrhající těžce vydřenými penězi daňových poplatníků.

Dalších až 200 miliard korun ročně tratí domácnosti a podniky kvůli drahé elektřině tím, že stát obchoduje na lichvářské Lipské burze. Vykonstruovaná pandemie způsobila dalších 40 miliard korun ztrát na nákupu vakcín, léčbě a testování a dalších 350 miliard korun ztracené výroby kvůli zcela zbytečným lockdownům. V posledku nám Německo dluží na dosud nezaplacených válečných reparacích 50 bilionů korun včetně úroků z prodlení.

Český lev zatím kupodivu neskončil na infúzi jen díky solidní průmyslové a energetické základně vybudované v dobách socialismu a díky pracovitosti českého národa, který dnem i nocí dře, aby se židozednářský mezinárodní kapitál mohl zúročovat stále zrychlujícím lichvářským tempem. Tito vydřiduchové nepovažují Slovany za slavný velkonárod, ani za národy "slova" mající nematerialistickou, spirituální mentalitu, nýbrž za své otroky ("slave").

📖 XII. Slovanská vlajka a já

Nová slovanská vlajka má hlubokou symboliku a používá barvy, které jsou ve vexilologii vzácné a u státních vlajek mimořádně ojedinělé. Tmavě béžové pozadí symbolizuje vnější materialističtější, temnější, avšak nikoliv zcela temný svět. Je to barva méně úrodné půdy. Tmavě béžová pěticípá hvězda symbolizující Kyjev říká, že skrze obchod bude mít Svaz se zbytkem světa část společných zájmů a že i tento Svaz bude mít i své materialistické politické a ekonomické cíle.

Světle béžový geografický obrys slovanských zemí představuje duchovnější, světlejší, avšak nikoliv zcela dokonalý svět. Je to barva pouště, jíž Izrael putoval během exodu, symbol zkoušek, očištění, jednoduchosti a pokory vůči Božímu řádu a výchově. Tato barva vzkazuje poselství, že uprostřed zmatku a ztráty smyslu je zde klidný, pevný a duchovně zakořeněný prostor – slovanský svět, který není budován k expanzi, nýbrž k obranně svých spravedlivých zájmů – civilizace, která nese světlo, pokoj a řád.

Jemné bílé obrysy mezi slovanskými zeměmi vyjadřují, že národní hranice zůstávají, ale ztrácejí svou výlučnost a stávají se součástí většího duchovního celku. Bílé hranice jsou symbolem míru a čistoty úmyslů mezi slovanskými národy. Jsou příslibem, že jedinečnost a práva každého slovanského národa budou respektována jako rovnocenná.

Tyrkysový tlapatý kříž zkombinovaný s řeckým písmenem omega je duchovně nabitý symbol s mnohovrstevným významem. Má biblickou hloubku, eschatologický rozměr a silné poselství o duchovní obnově i završení. Tlapatý kříž je symbolem víry, vytrvalosti a duchovního boje. Je připomínkou Boží přítomnosti ve středu lidského světa. Jeho čtyři ramena však také poukazují na to, že jde o pozemskou mocnost, tak jako kříž na jablku korunovačních klenotů je symbolem pozemské vlády a moci. Čtyři ramena poukazují na 4 světové strany do nichž se rozprostírá největší mocnost světa. Zároveň jsou však v nich ukryty 4 pilíře systému. Kříž je symbolem vůle po úplné reformě systému. Kříž je však také skrytým obráceným mečem připraveným k okamžité obraně slovanských zájmů.

Omega jakožto poslední písmeno řecké abecedy je symbolem konečného a definitivního završení lidských dějin. Představuje Svaz jako čtvrtou a poslední světovou supervelmoc v dějinách, po jejímž konci nastane Boží království. Symbolicky tak předá Bohem svěřenou moc Kristu, jakožto právoplatnému vládci tohoto světa. Omega je však také symbolem fyzikálního elektrického odporu (ohm), který Svaz bude klást pokusům židozednářů o dosažení světovlády a globální diktatury. Je symbolem permanentní rezistence a absolutního antagonismu vůči Západu, jakožto zdroji nepřekonatelného úpadku a ničivých rozvratných a destruktivních sil.

Tyrkysová barva kříže je kombinací modré a zelené. Modrá symbolizuje nebe, Boží věčnost, pravdu, moudrost, čistotu a duchovní hloubku. Zelená symbolizuje přírodu, život, obnovu, naději a růst. Tyrkysový kříž tudíž symbolizuje životodárnou Boží přítomnost, ochranu a milost, duchovní obnovu, uzdravení a spojení nebeské moudrosti a pozemského života. Podle některých výkladů byl tyrkys jakožto čtvrtý kámen na kněžském efodu přiřazován ke kněžskému kmeni Lévi z něhož pocházel i Mojžíš.

Mým životním číslem je číslo 9 a v mém datu narození se objevuje třikrát. Nejvyšší jednociferné číslo je číslem završení tak jako písmeno omega. Představuje hledání pravdy a boj za ty nejvyšší ideály lidstva, které jsou nadčasové a nepomíjí. Je pohnutkou k naplňování těch nejvyšších ambicí. Narodil jsem se ve znamení vah a proto mám hluboký smysl pro spravedlnost a rovnováhu. Váha představuje živel vzduch. Proto trvám na tom, aby Všeslovanský svaz byl postaven na pevných duchovních základech, kterými nic neotřese. Proto hlásám, že náboženský pilíř je tím prvním, jímž je nezbytné zahájit reformu systému. Jmenuji se Daniel a proto čerpám z odkazu biblického proroka Daniela, který Božím zjevením sděloval Boží soudy pozemským králům a předpověděl dějiny až do konce světa. Tak jako Daniel věřím v Boží prozřetelnost, že mě dovede k naplnění zvláštního životního poslání. Doufám v Boží ochranu před nepřáteli, jak mi osudově zaslíbil v jménu. Významem svého druhého jména usiluji o větší slávu, abych svým světlem národům, vzdal slávu, čest a chválu Králi Králů a Bohu nebes.

V duchu Kristově nemám žádná tajemství ani žádné postranní úmysly a hovořím otevřeně a upřímně. Nemusím nic tajit, protože věřím v osudovou předurčenost dějin, ve vůli Boží, kterou ani sebevětší síla nemůže nikdy zmařit. Lech Walesa, který se významně zasadil za pád komunistického režimu v Polsku, řekl: ,,Kdo položí ruku na kolo dějin, aby ho zastavil, tomu budou rozdrceny prsty.” Tak jako byl nezvratný pád socialismu, tak bude i nezvratný pád postliberální darmokracie. Žádný režim netrvá věčně, tak jako žádný strom neroste do nebe. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě a Boží soudy na prohnilý Západ dopadnou v plné síle. Z Východu se zvedá mocný vítr, který změní kurz dějin a kterému Occident nebude schopen čelit. Albion, Alemánie i Amerika skončí v té podřadné pozici, do níž po dlouhá staletí krví, železem a podvodem uvrhávali zbytek světa.

A teprve tehdy, v 2¹¹ roce nastane náš zlatý věk, který předpověděl národní obrozenec Ludovít Štúr: „Každý národ má svůj čas pod sluncem Božím, když lípa kvete, dub již dávno odkvetl.“

Toto je teprve 2. vydání z plánovaných 12 vydání. Každé další bude detailnější a jazykově, strukturálně i obsahově propracovanější a ideologicky průbojnější. Panslavismus se Boží prozřetelností stane nezastavitelným hnutím s největším mobilizačním potenciálem všech dob. Vznik Všeslovanského svazu bude největším politickým triumfem dějin.

Zveřejněno dne: 7. 7. 2025

PŘÍLOHA Č. 1:

EXISTUJÍ JEN 4 MOŽNOSTI

Můj upravený článek z 9. září 2024

Existují jen 4 možnosti: Možnost:

a) NEPŘIJATELNÁ

b) NEMOŽNÁ

c) NEDOSTATEČNÁ

d) USPOKOJIVÁ

Pro případ, že by selhal plán a), je zapotřebí mít i plán b), nějaká zadní vrátka, únikový východ z Babylonské věže pro případ požáru. Neboť se hromadí indicie, že dojde k velké havárii. Jaké tedy mají Slované geopolitické možnosti? Proč jen jedna z dalších tří možností může být plánem b)?

6. března 2022 v ruské Kaluze zapálili 23 metrů vysokou dřevěnou maketu Babylonské věže. Předtím byli přihlížející pozváni, aby vystoupili na vrchol věže a na lístky napsali přání, čeho by se chtěli v životě zbavit. Byl to varovný vzkaz Západu, jak skončí jeho pokus sjednotit svět pod svou nadvládou – skončí v plamenech.

I. a) NEPŘIJATELNÁ – ATLANTICISMUS

Myšlenka sjednocení Evropy je velmi stará. V roce 1462 vyslal Jiří z Poděbrad Mírové poselstvo do evropských zemí. Mělo dva cíle:

a) uhájit nezávislost Českého království, tím, že by byla podepsána multilaterální dohoda o společenství nezávislých a vzájemně rovných evropských států,

b) měla nastolit trvalý vzájemný mír mezi křesťany, aby se mohli efektivněji bránit proti turecké hrozbě.

Husitský král byl nepochopen. V roce 1466 ho navíc papež Pavel II. prohlásil za kacíře sesazeného z trůnu a vyhlásil proti kališnickým Čechám křížovou výpravu, která se rozvinula v tzv. česko-uherské války. Pro dobrotu na žebrotu.

Když se ale myšlenky sjednocené Evropy ujal rakouský hrabě Kalergi, do 30 let od jím založeného hnutí Panevropské unie, se začal uskutečňovat jeho sen etnicky promíšené Evropy - viz. "Kalergiho plán". Jelikož sjednocenou Evropu spatřoval také jako protiváhu vůči USA, dnes musí dostávat v hrobě druhý infarkt, jelikož ta se stala jeho vazalem, který ekonomicky krvácí.

Původně ušlechtilá idea mírové sjednocené Evropy (Panevropy) se proměnila v "ATLANTICISMUS", v němž se Evropa stala zneužívaným nástrojem v rukách amerických agresorů. Někdejší státy východního bloku se však staly dvojnásobnými koloniemi. Nejen koloniemi USA, nýbrž i koloniemi zemí západní Evropy. Tím však hierarchie podřízenosti nekončí, jelikož se trojnásobná kolonie Ukrajina navíc ještě stala kolonií východního křídla EU.

Sen, že nás Západ vezme za sobě rovné, zůstal i po více než 1/3 století jenom snem, jelikož to NIKDY NEMĚL V ÚMYSLU. Hospodářsky jsme hluboko pod unijním průměrem, stali jsme se levnou pracovní silou, montovnou Evropy, která kompletuje a vyrábí zboží s nízkou přidanou hodnotou, dluh se mnohonásobně zvýšil, téměř ve všech zemích východního křídla klesla populace, která neustále stárne, náklady na bydlení a energie jsou u nás nejvyšší v Evropě, stali jsme se nesoběstačnou dovozní ekonomikou, popelnicí Evropy, kde se vyváží potraviny druhé a třetí jakosti, nadto je náš vzdělávací systém záměrně rozvrácen podvratnou progresivní ideologií. Navíc jsme byli odzbrojeni a do toho jsme tlačeni uvalovat na Rusko pro nás nevýhodné sankce, které nás ekonomicky poškozují, zatímco západní země je klidně obcházejí.

Ostatně i vojenský analytik pplk. Martin Koller v rozhovoru s Robinem Čumpelíkem řekl, že v době kdy pracoval v Ústředním vědecko – informačním středisku Československé lidové armády, se v době Sametového převratu dostal ke zprávě CIA, v níž se psalo o tom, kdy bývalé socialistické země dosáhnou úrovně západních zemí a bylo tam napsáno, že "nikdy". Koller to shrnul slovy, že je naše země prvoplánovitě a již dlouhodobě udržována v koloniální podobě.

Takže ATLANTICISMUS je tudíž jednoznačně NEPŘIJATELNOU možností, ledaže by Slované chtěli spáchat svou definitivní politickou, hospodářskou a kulturní sebevraždu.

II. b) NEMOŽNÁ – EVROPA NÁRODŮ

Evropa národů není geopolitickým konceptem jen vojenského analytika Martina Kollera. Byla to ruská vize 90. let a počátku třetího tisíciletí. Rusko si vždycky přálo mít dobré vztahy se západními zeměmi, zejména s Německem. Německo byl pro Rusko důležitý obchodní partner, který dodával Rusku technologie a stroje, tak jako kdysi Výmarské a nacistické Německo. Na druhou stranu německý průmysl profitoval z levných ruských surovin, a to tlačilo jeho ekonomiku nahoru. Tomu je však konec, protože Německo ani 79 let po válce nebylo schopné začít vést svou vlastní, na Americe nezávislou zahraniční politiku a svázalo se bruselským zeleným údělem, který mu hrozivě prodražil výrobní náklady.

Když se ruská vláda přesvědčila, že partnerství s USA je nemožné, obzvláště po Bukurešťském summitu roce 2008, zintenzivnila v Evropě aktivity k přesvědčení evropských politiků a veřejnosti, aby se osamostatnila na USA a začala vést svou vlastní zahraniční politiku. Washington však podnikl protiopatření. Jednak v červnu 2013, když předložil návrh dohody o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi USA a EU (TIIP), jednak v listopadu 2013, když rozběhl operaci TECH CAMP na svržení ukrajinské proruské vlády. Kdyby byla Evropská unie dost silná a dbala ruských dobře míněných rad, nemusela dnes ekonomicky krvácet. Po Ukrajině bude Evropa nejvíc bita za svou závislost na USA.

Připomeňme si ještě, kolikrát se Rusko a dříve Sovětský svaz snažil o dobré bezpečnostní vztahy se Západem. Tolikrát bylo odmítnuto!

10. března 1952 Stalin poslal západním mocnostem USA, Velké Británii a Francii diplomatickou nótu, v níž Sověti navrhovali sjednocení Německa jako neutrálního, demilitarizovaného státu se svobodnými volbami. Západ návrh smetl ze stolu.

V roce 1954 SSSR zkoumal možnost stát se členem NATO. Sověti vznesli oficiální požadavek, ale byli odmítnuti.

Poté Sověti v roce 1955 navrhovali rozpuštění NATO, ovšem byli opět odmítnuti.

Následně teprve v reakci na porušení závěrů Postupimské konference o demilitarizaci Německa jeho přijetím do NATO Sověti 14. května 1955 z nouze založili Varšavskou smlouvu. Sověti se však nevzdávali. V 60. a 70. letech se snažili snížit Studenoválečné napětí, když navrhovali panevropský bezpečnostní projekt bez znepřátelených vojenských bloků. Pokoušeli se vytvořit systém kolektivní bezpečnosti v Evropě. Marně.

Před rozpuštěním Varšavské smlouvy v Praze 1. července 1991 Gorbačov v květnu 1990 během jednání navrhl panevropský bezpečnostní projekt, v němž by Německo bylo součástí jak NATO, tak Varšavské smlouvy. Neúspěšně. Tentýž měsíc také navrhl americkému ministru zahraničí Jamesi Bakerovi vstup SSSR do NATO. Opět neúspěšně.

Jelcin tehdejšímu generálnímu tajemníkovi NATO Manfredu Wörnerovi již v roce 1991 v dopise navrhoval, že by Rusko vstoupilo do NATO jako první. Mluvil však do zdi.

Putin v roce 2000 zkoumal možnost, že by se Rusko stalo členem NATO, ale byl odmítnut, jelikož by Rusko v Radě NATO dostalo hlas, kterým by mohlo rozhodnutí vetovat.

Putin v roce 2001 navrhl společný protiraketový deštník. Namísto toho Američané odstoupili od smlouvy ABM a začali budovat svůj vlastní namířený proti Rusku.

Západ prakticky nikdy sovětské ani ruské návrhy nevzal vážně v potaz. Nadto USA v roce 2019 bezdůvodně odstoupily od smlouvy o likvidaci raket středního doletu, aniž by předložily jediný důkaz o jejím údajném porušování ze strany Ruska a o rok později jednostranně odstoupily i od smlouvy o otevřeném nebi. V platnosti zbyla jen smlouva o omezení rozmístění strategických jaderných hlavic a jejich nosičů. Západ nikdy nechtěl oboustranně výhodný mír, vždycky se snažil získat nad Sověty a nad Ruskem strategickou převahu lstivým obcházením dohod, militarismem a západocentrickým šovinismem.

Proto je "EVROPA NÁRODŮ" iluzorní projekt, který nemá žádnou budoucnost. Západní předsudky vůči Rusku nikdy nevyvanuly a nadto se opět proměnily v šílené rusofóbní štváčství.

III. c) NEDOSTATEČNÁ – TROJMOŘÍ

Iniciativa Trojmoří je polsko – chorvatský projekt z roku 2015, který navázal na meziválečné plány "Mezimoří." Jde o neformální organizaci 13 zemí střední a jihovýchodní Evropy a pobaltských států, který si klade za cíl mj. propojit infrastrukturu v severo – jižním směru.

Iniciativu Trojmoří je třeba chápat jako polskou snahu o rozšíření svého vlivu v regionu, tak jako jí bylo mezi válkami Mezimoří, které se inspirovalo Polsko – Litevskou unií z let 1569 až 1791.

Poláci jsou hrdý národ, který si navzdory všeobecnému dojmu o jeho pevné integraci v západních strukturách, uchovává nejen protiruský, ale i protiněmecký sentiment. Je tak, jako ten ruský, posedlý ideou vlastní výjimečnosti, mající zvláštní poslání. Ostatně polský mesianismus bývá označován jako nejsilnější evropský národní mesianismus. Byl formulován polskými básníky 19. století Zygmuntem Krasińskim a Adamem Mickiewiczem, kteří vnímali Polsko jakožto "Krista Evropy", který se měl stát mesiášem evropských národů.

Konzervativní, katoličtí Poláci tudíž díky svým sklonům se vymezovat nejen proti Rusku, ale i vůči Západu mají tendenci jít jakousi třetí cestou a v rámci možností uprostřed Evropy pod svým vedením vytvářet svébytné společenství. Přirozeně. Vždyť Polsko je největším státem Iniciativy Trojmoří a má 35 % podíl na obyvatelstvu.

Iniciativa Trojmoří by mohla mít potenciál se proměnit v organizaci s vyšším stupněm spolupráce, pokud by v těchto zemích převládly protiunijní nálady a zároveň přetrvaly protiruské postoje, či skepse vůči ruským politickým ambicím. Takový projekt by byl daleko nejpřijatelnější pro Západ než pro Rusko, které by jej naopak spíše ocenilo jakožto oslabení Západu. Proto se dá očekávat silný západní tlak, který se takové úsilí – proměnit neformální organizaci v nezávislý politicko – ekonomický blok, pokusí torpédovat.

Na druhé straně se dá dále očekávat, že euroskeptičtí odpůrci panslavismu budou v těžkých dobách právě tuto Iniciativu Trojmoří považovat za ten pravý plán b), čímž rozštěpí panslavistické hnutí usilující o vyšší cíle – sjednocení Slovanů na bázi nadnárodního nacionalismu.

Jak tomu předejít? Panslavisté, by si měli být vědomi, že jde jen o dočasný projekt, před založením Všeslovanského svazu, a měli by tuto Iniciativu Trojmoří podporovat, neboť je to způsob, jak efektivně dosáhnout prvního kroku – vystoupení z euroatlantických struktur. Přitom by však ale neměli přestat klást zvláštní důraz na rozvíjení vztahů zejména se slovanskými státy. Panslavisté by také měli podporovat Visegrádskou čtyřku, která je úhelným kamenem Iniciativy Trojmoří, bez nějž tato Iniciativa nemůže fungovat. Vidíme zde trend, kdy se postoj naší prozápadní vlády a tisku k těmto regionálním projektům podle potřeby pohybuje na škále mezi lhostejností až nepřátelstvím. To znamená, že abychom v této věci učinili pokrok, musíme se ve volbách v roce 2025 této impotentní prozápadní vlády zbavit a zařídit, aby se k moci dostala aspoň taková, která rozvoj těchto projektů bude považovat za důležitý.

Nebudeme si dělat iluze. Iniciativa Trojmoří je nestabilní, do časný projekt, tak jako jím bylo meziválečné Mezimoří. O tom, jak dlouho může vydržet most mezi Východem a Západem jsme se přesvědčili už několikrát. Československo vydrželo 20 let, Ukrajina jen o 2 roky déle. Iniciativa Trojmoří je směsice různorodých států, které mají naprosto odlišnou životní úroveň - srov. např. Rakousko a Rumunsko, naprosto odlišné jazyky - srov. např. Estonsko a Řecko, či odlišná věrovyznání - srov. např. Polsko a Bulharsko. Tento kulturně rozmanitý miniblok by koneckonců ani nebyl ničím ideově ani geopoliticky unikátním, protože by svou křehkou etnickou rozmanitostí připomínal novodobou verzi Rakousko Uherska nebo Evropské unie.

Slovanské státy by v rámci Trojmoří vůči Západu představovaly zanedbatelnou sílu. Měly by vůči Západu jen 6 % podíl na obyvatelstvu, 5 % podíl na HDP, 3 % podíl na rozloze a 3 % podíl na zbrojních výdajích NATO. Tento zranitelný, geograficky protáhlý region rozdělený pohořím Karpat by nadto postrádal jaderné zajištění. Jeho silná surovinová závislost by jej tak či tak stavěla do podřízené a manipulovatelné pozice silnějších hráčů. Proto se nelze rozumně domnívat, že by tato geopolitická varianta měla naději na přežití v delším než v krátkodobém či nanejvýš střednědobém horizontu.

Z těchto zásadních limitujících faktorů nemůže Iniciativa Trojmoří představovat stabilní a dlouhodobou organizaci, a proto představuje pro Slovany "NEDOSTATEČNOU" geopolitickou možnost, která je však na druhé straně nepostradatelným mezistupněm k založení Všeslovanského svazu. Nejen to. Je důležitá i ke konsolidaci slovanských sil, ujasnění si jejich zájmů a požadavků ve vztahu k Rusku. Trvání Iniciativy Trojmoří, jakožto prohloubené spolupráce z EU a NATO vystoupivších států předpokládám na zhruba 13 let – mezi lety 2035 až 2048.

Na ruské straně se zrcadlově k Iniciativě Trojmoří od roku 2015 rozvíjí, avšak v hlubší spolupráci, eurasianismus v podobě Eurasijského hospodářského svazu, jehož předchůdci byli: Společenství nezávislých států, Sovětský svaz a Ruské impérium.

A je to logické, jelikož samotné Rusko obývá přes 130 různých etnik, které tvoří v Rusku zhruba 30 milionů obyvatel. Z hlediska bezpečnosti a prevence separatismu Rusko nemůže hlasitě vytrubovat, že by si přálo sjednocení všech slovanských států, protože by se tím všechny neslovanské etnické menšiny ocitly na druhé koleji a mohly se cítit nerovnoprávné, i kdyby to byl jen jejich vnitřní pocit. Ruská vláda dobře ví, jak těžké se bylo vypořádat se vzpurnými Čečenci. Putin nikdy nezapomíná dodat, že Rusko je "mnohonárodnostní stát" a dělá z toho přednost, protože nic jiného ani nemá na výběr. Uvědomuje si, jak důležité je soustředit se na periferii, spíš než na centrum, proto tolik investuje do Sibiře a polárních oblastí. Proto dal obnovit zničený Groznyj, proto tolik financí vyčleňuje na Krym a obnovu Donbasu. Takže podnět k sjednocení slovanských států musí vzejít z těch slovanských zemí, které nemají významné neslovanské etnické menšiny. Rusko k tomu pomůže, ale tu ideu musí propagovat neruské země. To je náš životně důležitý úkol.

IV. d) USPOKOJIVÁ – VŠESLOVANSKÝ SVAZ

Z výše uvedeného stručného rozboru vyplývá, že jediným uspokojivým geopolitickým řešením je pro nás Slovany vytvoření Všeslovanského svazu – něčeho zcela nového, co v dějinách ještě nikdy neexistovalo, a právě proto na to dějiny už tak dlouho netrpělivě čekají, kdy se tento sen snů, vize vizí, a výzva výzev konečně uskuteční.

Teprve po sjednocení řeckých států měl Alexandr předpoklady k tažení do Persie. Teprve po sjednocení se Británie stala mnohem úspěšnější v získávání kolonií. Teprve po sjednocení pod pruským vedením zažilo Německo obrovský hospodářský rozmach. Teprve po sjednocení se ze slovanské civilizace stane neohrozitelná supervelmoc, která konečně zažije svůj zlatý věk a doslova rozkvete. Přinese do pokladnice světové civilizace výdobytky techniky a kultury, které PŘEKONAJÍ ty předchozí.

Dospěli jste již k přesvědčení, že tou nejlepší geopolitickou variantou není ani euroatlanticismus, ani Evropa národů, ani Trojmoří, ale jedině Všeslovanský svaz? Ale přitom si zároveň neumíte představit, jak by se taková dějinná varianta mohla uskutečnit? Nuže dobrá, pomohu vám představit si nepředstavitelné.

Paradoxně, třebaže to dnes ještě není úplně zjevné, dojde na to, že k překvapení mnohých to budou právě Ukrajinci, kdo po svém přehořkém zklamání se Západem najdou své historické poslání v naplnění idejí panslavismu a budou mít na sjednocení lví podíl! Vždyť je to právě Kyjev, který je matkou ruských měst, zde bylo centrum nejmocnějšího ranného slovanského státu, které za budoucí centrum slovanského světa carovi navrhnul již kníže Alexandr Ivanovič Barjatinskij (1814-1879), vojevůdce, jenž dokázal ukončit nejdelší válku v ruských dějinách Kavkazskou válku.

Vzpomeňme na autora Kyjevské synopse Innokentije Gizela, který ji v roce 1674 v Kyjevě vydal. V ní tento slavný historik, filozof a archimandrit Kyjevskopečerské Lávry na principech biblické soteriologie popsal dějiny Slovanů od samotných počátků. Autor synopse tvrdil, že ruští carové byli právními nástupci kyjevských velkoknížat. ,,Synopse je pozoruhodná tím, že jasně dokazuje, že myšlenka sjednocení všech východoslovanských národů pod vládou jednoho státu se nezrodila v Moskvě, ALE v jihozápadních zemích bývalé Kyjevské Rusi a byla projektována v Kyjevě."

Ba co víc, vždyť to byl právě Kyjev, v němž v roce 1846 vzniklo tajné Cyrilometodějské bratrstvo, které si vytyčilo za cíl sjednocení slovanského světa! Ideovým cílem bylo vybudovat slovanské federativní soustátí, ve kterém by každý jeho člen (národ) měl vlastní vládu. Cyrilometodějské bratrstvo si za svůj hlavní úkol stanovilo vybudování budoucí společnosti na základě:

a) křesťanské morálky;

b) zrovnoprávnění všech slovanských národů s ohledem na jejich národní jazyk, kulturu a vzdělání;

c) vytvoření demokratické federace slovanských národů;

d) zrušení carismu, zrušení nevolnictví a stavů;

e) ustanovení demokratických práv a svobod občanů.

S tím, že jednotícím prvkem by byla ruština a pravoslaví, které se mělo rozšířit do všech slovanských zemí. Byli to právě Malorusové - Ukrajinci, které tato myšlenka napadla. Fantastické! A mě intuitivně přišla na mysl v mých 16 letech, aniž bych cokoliv z toho tehdy věděl! Ale to ještě není všechno!

Na závěr článku jsem si ponechal jednu z těch nejzajímavějších informací. ,,Angličanům se dlouho nedařilo Skotsko podmanit a IRONICKY samotné Skotsko se dostalo do svazku s Británií svým vlastním přičiněním, jelikož Británie byla sjednocena právě skotskou dynastií." Pozn.: K sjednocení Anglie a Skotska došlo v roce 1707 Aktem o unii v osobě královny Anny Stuartovny, poslední panovnice ze skotského rodu Stuartovců.

Když byla Británie POPRVÉ V HISTORII SJEDNOCENA, BYLO TO DÍKY VZPURNÉMU SKOTSKU! Historie je plná ironie a překvapení. A já nepochybuji o tom, že mnozí budou překvapeni, za jakých zázračných okolností budou sjednoceni Slované. Když centrum nemá sílu sjednotit periferie, pak periferie i s centrem musí být sjednoceny periferií!

Těm, kdo se zdáli být nevýznamní a slabí pro velké poslání, těm Bůh svěřoval velké úkoly a dovolil jim konat velké činy. Těm o pomíjeným a přehlíženým. O tom je celá bible.

Mojžíš si Bohu stěžoval, že je špatný řečník, že nedokáže faraona přesvědčit, a přeci uspěl,

David byl posledním z 8 synů Jišajových, obyčejný pasák ovcí a přeci se stal nejslavnějším králem Izraele.

Ježíš se narodil v chlévě za okolností, kdy mu Herodes usiloval o život. Rabíni si ho pamatovali jako obyčejného tesaře, ne jako nějakého známého učence. Neměl peníze, ani armádu. A přeci změnil svět k nepoznání. Pouhým slovem! Dějiny jsou plné neuvěřitelných paradoxů. To, protože Boží principy jsou úplně jiné než principy tohoto světa.

PŘÍLOHA Č. 2

RUSKÝ MASARYK & ČESKOSLOVENSKÝ PUTIN

Můj článek z 12. října 2023

I. Na čem záleží? Na tom, kolik jich vládne? Jak kdo dlouho vládne? Nebo spíš, jak vládne? A kdo je hoden posuzovat, jak Vladimir vládne? Ti, kterým nevládne, nebo spíše ti, kterým vládne?

II. Aristoteles tvrdil, že existuje dobrá vláda jednoho a nazval ji monarchií. Dokonce tvrdil, že je lepší než dobrá vláda několika, či mnoha – to jest aristokracie, resp. politeia. A politeiu považoval za lepší než demokracii, kterou vnímal jako špatnou formu vlády.

Aristoteles vlastně řekl, že až tak nezáleží na tom, kolik jich vládne, ale spíše jestli je jejich vláda dobrá. Počet vládců je podle něj druhořadý. Navíc obecně platí, že rozhodnutí skupiny není lepší, či vyváženější než rozhodnutí jednoho a nenabízí tudíž lepší rozhodování než diktatura jednotlivce. ¹•

III. Pravda také nevzniká hlasováním; to je argumentační klam zvaný: „argumentum ad populum.“ Koneckonců již německý filozof Oswald Spengler kritizoval demokracii, kterou nazval "vládou peněz," jelikož si bohatí mohou najmout prostředky na politickou kampaň a pomocí demagogie se dostat k moci. ²• Není divu, že se někdejší demokracie proměnila v oligarchii podle Aristotelovy klasifikace vlád – špatnou vládu úzké skupiny bohatých a mocných, starající se jen o své zájmy.

Vezmeme-li v potaz, že podle průzkumů každý 4. z 5 Rusů soudí, že miláček jejich velkého národa vládne dobře, potom podle Aristotelovy klasifikace vlád vyplývá, že Putin není tyran, nýbrž monarcha. ³• Nemusíme s tím sice souhlasit, ale zároveň to jako vnější pozorovatelé nedokážeme objektivně posoudit. Je logické, že každý může spíše soudit vládu, která mu vládne a má přímý dopad na jeho životní poměry. A tak i činím, tvrdě kritizuji svou vládu a celý tento zkorumpovaný systém, protože se mě jejich působení přímo dotýká. V tom není žádné pokrytectví, nýbrž zodpovědnost.

IV. Putin sice může chybovat, ale kdykoliv se rozhodne, je to v zájmu své suverénní země, jelikož narozdíl od západních loutek není nikomu podřízen. Je sice pravda, že Aristoteles v 6. knize Politiky napsal, že kromě úřadu kněze, by všichni měli vládnout střídavě nad druhými, že většinu úřadů smí občan obsadit jen v jednom volebním období a že by mandát měl být časově omezený a neměl by trvat dlouho, jenže i zde existují uznávané výjimky. ⁴• Ve Spojených státech to byl např. Roosevelt, který autoritářsky vládl 12 let a u nás Masaryk.

V. Miláček Čechoslováků byl zvolen 4x za sebou a vládl dlouhých 17 let až do svých 85 let. Srovnejme s Putinem. Putin byl také zvolen 4x, nicméně s pauzou po prvních dvou volebních obdobích, vládne již 19 let, jenže je mu "jen" 71. Pokud by se Putin rozhodl v dalších volbách nekandidovat, stáří by pravděpodobně nebyl ten pravý důvod. Mějme na paměti, že první volba prezidenta v samostatném Československu vlastně ani pravou volbou nebyla. Masaryka uvedl na Pražský hrad všeobecný souhlas Revolučního národního shromáždění. Kramář vyřkl jediný návrh, kdo má stát v čele země a vzápětí se Rudolfinem rozlehl bouřlivý potlesk a volání "sláva." - prezident byl zvolen aklamací. ⁵•

VI. Prezident byl volen na dlouhých 7 let, navíc nepřímou volbou. Měl rád armádu a stal se předmětem masového kultu. Stavěly se mu sochy a jeho narozeniny se slavily jako státní svátek.⁶• Dokonce se do zákona o zásluhách T.G.M. propsala věta: ,,T. G. Masaryk zasloužil se o stát" a byla povýšena na zákon, který nikdy nezrušila ani okupační moc ani komunistický režim.⁷• To nám něco připomíná - i my jsme měli svého "Putina" a dodnes na něj v dobrém vzpomínáme. Viktor Dyk o něm výstižně napsal: ,,Muži který přišel kácet modly, učiněn modlou ke škodě své a ke škodě republiky."⁶• I když já osobně si nemyslím, že by to bylo ke škodě a Masaryka si hluboce vážím.

VII. Jednou když se Masaryk s Čapkem bavil o tom, že se za bolševické revoluce skálopevně držel zásady držet se stranou ruských záležitostí a nezaplétat se s bolševiky do konfliktu; Masaryk o desetiletí později o prospěšnosti takového postoje, s ohledem na následný tragický běh ruských dějin, zapochyboval. Čapek namítl: ,,Jako demokrat jste nemohl udělat nic jiného." Jenže Masaryk mu oponoval slovy: ,,Já jsem se nevracel v osmnáctém roce z Ameriky do Evropy jako demokrat a už vůbec ne jako demokratický prezident... ,vůbec jsem netušil, že mě chtějí zvolit. Když mi to pak oznámili telegramem, zaskočilo mě to. Já jsem se vracel jako diktátor..." ⁸• Jak si však ještě ukážeme, autoritářství Masaryka neopustilo ani poté, co se stal prezidentem a můžeme zde tudíž vidět paralelu s Putinem.

VIII. V knize "Budovatelé státu" stav demokracie za 1. republiky hodnotí takto: ,,Přes svou demokratickou fasádu byla Masarykova republika velmi oligarchická. O otěže moci se přetahovaly dvě neformální a mimoústavní instituce: Hrad a Pětka... Masaryk často překračoval své ústavní pravomoci a se svými odpůrci nejednal v rukavičkách..."⁶• Pokud to Masarykovi nezazlíváme, proč by pak měli Rusové Putinovi? Inu, jak praví latinské přísloví: ,,Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi."⁹• Jinými slovy Masaryk i Putin se stali jakožto přirozené autority těmi prvními mezi rovnými.

IX. Podívejme se na výsledky prezidentských voleb za 1. republiky, ať nám prozradí něco o tom, jestli je možné volit stále jednoho a téhož prezidenta, i když se třeba v hospodářství zrovna moc nedaří. V roce 1918 byl Masaryk, jak již bylo řečeno, zvolen aklamací. Podruhé byl zvolen v roce 1920 hlasy 69,1 % zákonodárců, v roce 1927 obdržel 63,1 % hlasů a v roce 1934 dokonce 78,2 % hlasů, a to v době kdy:⁵•

a) Masaryk byl vážně nemocný, natolik že mu museli napovídat slova prezidentského slibu,

b) bylo v ČSR po Světové hospodářské krizi přes milion nezaměstnaných,

c) o rok předtím klesla průmyslová výroba o téměř 40%,

d) byla devalvována koruna...¹⁰• a mohli bychom pokračovat.

X. Masaryk krátce před volbami v roce 1934 prodělal mozkovou mrtvici, téměř neviděl a měl problém s ovládáním pravé ruky... Přesto se rozhodl volby zúčastnit. A víte proč? Protože ,,Edvard Beneš, kterého si Masaryk vyvolil jako nástupce, totiž neměl zajištěnou dostatečnou podporu a navíc se Masaryk obával politické destabilizace."⁵• Kdo si tedy Beneše zvolil? Lid? Ne! Masaryk! Dámy a pánové - až opět někdy od někoho uslyšíte veřejnou domněnku, že si Putin v roce 2008 vyvolil za svého nástupce svého dlouhodobého přítele Medveděva, vzpomeňte si na Masaryka.

XI. Ještě jsem ani zdaleka neskončil. Ukáži vám něco velmi zajímavého. Zkusme porovnat výsledky prezidentských voleb za 1. republiky a za Ruské federace od roku 1991. Putin v roce 2000 získal rovných 53 % hlasů a vyhrál tak již v prvním kole. V roce 2004 to již bylo 71,3 % hlasů, v roce 2012 pak 63,6 % hlasů, a v roce 2018 rekordních 76,7 % hlasů.¹¹• Nezdá se, že by Rusové byli z Putina unavení, jak se nás tu čas od času snaží přesvědčit nejistě vytrubující západní propaganda. Porovnáme-li to, co se dá porovnat, pak rozdíly v počtu hlasů jsou v uvedené časové posloupnosti naprosto minimální: rozdíl ve druhém volebním období činí 3,2 %, ve třetím jen 0,8 % a ve čtvrtém 2 %. V průměru se výsledky liší jen o pouhá 2 %! Výsledky voleb jsou téměř identické! Ruský lid má zřejmě velmi podobné vnímání toho, koho považuje za svého národního hrdinu, stejně jako někdejší českoslovenští zákonodárci.

Existuje však vícero podobností.

Putin byl stejně jako Masaryk zvolen jakožto válečný prezident. Zatímco Masaryk s pomocí svých legií zakroutil krkem Němcům, Putin zatočil s rebelií Čečenců, které si Jelcin 5 let nedokázal podrobit! Kritikům tvrdého zásahu v Čečensku prozradím dvě malá tajemství:

1) Sám Masaryk Čapkovi řekl, že kdyby se Němci chtěli odtrhnout, tak jim to nedovolí a dodal: ,,Nenecháme si zničit naši zem, jenže až do chvíle, kdy se o to eventuálně pokusí, se musíme snažit, aby naše vlast byla také jejich domovem." A když Čapek namítl: ,,No, ale když to nebudou chtít?" Masaryk odpověděl: ,,No když to nebudou chtít, tak bude válka." a nezapomněl přitom upozornit na to, že když jižní americké státy zatoužily po odtržení, tak jim to ve Washingtonu nedovolili."¹²• Bystré hlavy by mi namítly, jak je možné, že na druhou stranu uznávám právo Krymčanů a lidu Donbasu se od Ukrajiny odtrhnout? Odpovím nápodobně jako Masaryk: protože se samozvaná ukrajinská vláda zaručeně nesnažila o to, aby Ukrajina byla také domovem Rusů. Věřte mi. Kdybychom za 1. republiky sudetským Němcům provedli něco jako Oděský masakr a stříleli jim dělostřelectvem do jejich obydlí, určitě by se jich Výmarská republika zastala a Hitler by neváhal ani jedinou vteřinu. ¹³•

2) Američané na Kavkaze v 90. letech podporovali čečenské teroristy a vrazili tak Rusku kudlu do zad i v době, kdy byl u moci liberální, prozápadní Jelcin! V prvním díle Rozhovorů s Putinem, americký režisér Oliver Stone podotknul: ,,William Casey, za Reagana ředitel CIA se velmi snažil poštvat muslimy na Kavkaze a ve Střední Ásii proti Sovětskému svazu. Jemu nešlo jen o porážku Sovětů v Afghánistánu, ale o změnu celého sovětského režimu." A Putin Stoneovi prozradil: ,,Ukázal jsem Bushovi jména amerických zpravodajských služeb, kteří působili na Kavkaze. Neposkytovali jim (Čečencům) jen politickou podporu, ale i technickou podporu, přepravovali bojovníky z jednoho místa na druhé. Americký prezident řekl, že se na to pečlivě podívá..., později jsme dostali od CIA dopis, v němž stálo: ,,Naši kolegové se domnívají, že mají právo udržovat kontakty s představiteli opozice a tak to budou činit i nadále." Očividně nemluvili jen o opozici, ale i o teroristických organizacích a strukturách..."¹⁴ • Putin dobře do těchto záležitostí viděl, protože ostatně byl kdysi ředitelem FSB.

Teprve 16 dní po své bolestivé zkušenosti s 11. zářím USA konečně vyzvaly Čečence k přerušení styků s teroristy s tím, že Bílý dům má informace, podle kterých operují na území Čečenska už několik let členové teroristické organizace al – Kájda vedené Usámou bin Ládinem.¹⁵• To však nic nezměnilo na tom, že čečenští teroristé v následujících letech výbušninami zmasakrovali stovky Rusů. Tak například stovkám dětí v Beslanu se jejich první školní den roku 2004 proměnil v horor, který nepřežily.¹⁶• Je zajímavé si přitom uvědomit, že al - Kájda je výsledkem amerických aktivit v podobě vyzbrojování Mudžahedínů v Afghánistánu.

Podíváme – li se jedním okem na odpověď výše zmíněného dopisu CIA a druhým okem na ukrajinské bojiště, tak nám dochází, že se americká intervenční politika dosud nezměnila. Jejím cílem je destabilizovat Rusko a za tím účelem se třeba spojí i s ďáblem, když už ne s čečenskými teroristy, tak s ukrajinskými neonacisty. Takže abychom tomu správně rozuměli - když má americká vláda právo udržovat kontakty s představiteli protiruské opozice, rozuměj s teroristy a neonacisty, a Rusku do toho nic není, tak i Ukrajina má právo vstoupit do NATO a Rusku do toho nic není, že? Akorát je pokrytecké, že když má nějaký stát vstoupit do NATO, tak s tím musí souhlasit všichni členové aliance. Jenže když jde o souseda, který bude neoprávněným rozšiřováním aliance dotčen, tak se na jeho názor nikdo neptá. Když Američané loni odmítal s Rusy jednat o bezpečnostních zárukách, jejich jestřábí odpověď byla velmi podobná té, kterou před desetiletími obdržel Putin od CIA.¹⁷•

XII. Kdyby se Masaryk dožil roku 1939 a vzepřel se diktátu Mnichovské dohody – západní propaganda by tvrdila, že Československo porušilo Chamberlainův "mír pro naši dobu" a že vyvolalo tzv. "nevyprovokovanou válku", jak západní propaganda ukrajinský konflikt lživě nazývá. Přitom ruská vláda vedená Putinem je ve stejné pozici, jako meziválečné Československo. Slyšíte správně. Ruská, nikoliv ukrajinská, jak by se laikovi na první, této záležitosti nezasvěcený pohled mohlo zdát. Jen slepí to nevidí a hluší to nechtějí slyšet. Rozšiřování NATO není nic jiného než moderní obdoba vojenských paktů o neútočení, které uzavíralo nacistické Německo s evropskými zeměmi a které byly namířeny proti Sovětskému svazu. ¹⁸• A proto ostatně soudím, že musíme z NATO vystoupit.

--------------------------------------------------------*--------------------------------------------------------

*

Sjednocení všech slovanských států je nejvyšší politický cíl!

KONEC

Autor: Daniel Bolina, ideolog panslavismu, zakladatel Institutu Všeslovanského Svazu.

Čech, Rusín, Ukrajinec a Slovan.

*19. 10. 1996

V Kladně dne 7. 7. 2025

Index

A

Absolutní antagonismus²

čl. 77 (VII., XII.)²

Adventisté³

čl. 5 (3)¹, 12 (2)²

Agrese, agresivní, agresor¹³

čl. 44 (4)¹, 50 (3)¹, 63 (1,6,7)⁴, 70 (6)¹, 77 (III., IV., VII., VIII.)⁵, příloha č. 1¹

Alexandr Makedonský⁹

čl. 43 (2,9)², 77 (IV.)⁶, příloha č. 1 (IV.)¹

Alkohol⁹

čl. 25 (4)¹, 27 (5)⁷, 71 (2)¹

Amerika, Američané³⁰

čl. 6 (3)¹, 15 (5)¹, 45 (2,7)⁶, 64 (2,3,4)⁴, 65 (3g)¹, 77 (III., XII.)³, příloha č. 1 (I., II.)⁴, příloha č. 2 (VII., XI.)¹⁰

Antikrist, falešný mesiáš⁵

čl. 7 (1)², 44 (3)¹, 77 (II., V.)²

Archimedes¹

čl. 12 (1)¹

Aristoteles⁶

čl. 52 (3)¹, příloha č. 2 (II., III., IV.)⁵

Augustus²

čl. 23 (1)¹, 61 (3)¹

B

Banka, bankovky⁷²

čl. 50 (8)⁷, 52 (9d)³, 62 (3)¹, 64 (1,2,2a,3,7)¹⁶, 65 (1a,2,3b,f,l,n,o,v,x,y,4,6,7,8,9e)²⁸, 66 (1,3,8)⁷, 67 (2,3,3b,d)⁵, 70 (5,6)³, 72 (2)¹, 73 (3)¹

Bankrot¹¹

čl. 45 (6)¹, 46 (3)¹, 64 (2,3,4)⁵, 65 (3l)¹, 70 (6)², 77 (XI.)¹, 

Berthier - Louis Alexandre¹ 

čl. 5 (5)¹

Bělorusko, Bělorusové⁴

čl. 43 (6)¹, 45 (1,8)², 56 (5)¹

Bible³³

předmluva (c)¹, čl. 3 (1)¹, 4 (3)¹, 5 (2)¹, 8 (1,2)³, 12 (1,1a,2)³, 13 (2,4)², 21 (2d)¹, 22 (2)¹, 25 (4,7)³, 26 (4)¹, 43 (1,6,9)⁴, 44 (2)¹, 45 (8,9)⁴, 77 (I., VIII., XII.)⁴, příloha č. 1 (IV.)²

Bismarck¹⁷ 

preambule¹, čl. 41 (3)¹, 77 (VIII.)¹⁵

Bohatství³⁷

preambule¹, 45 (2,5,6)⁴, 51 (2)⁴, 54 (1)¹, 59 (3)¹, 60 (5,7,8)³, 61 (1)⁹, 62 (1)², 63 (4,7)², 64 (2,8)³, 65 (6)¹, 70 (2)¹, 77 (III., VII., XI.)³, příloha č. 2 (III.)²

Bojkot²

čl. 68 (3)¹, 72 (5)¹

Bosna a Hercegovina⁴

čl. 45 (6)¹, 49 (1)¹, 56 (5)¹, 77 (VII.)¹

Boží království⁶

čl. 7 (3)¹, 41 (4)¹, 61 (1)³, 77 (XII.)¹

Británie, Britové, Britské impérium³⁵

čl. 22 (1)¹, 25 (7)¹, 44 (1,5)², 45 (1,2,4)³, 63 (1,7)²⁰, 77 (II., IX., X.)³, příloha č. 1 (II., IV.)⁵

Brusel⁷

čl. 64 (8,9)², 65 (9a)¹, 77 (VII., VIII., IX.)³, příloha č. 1 (II.)¹ 

Bulharsko⁵

čl. 49 (2)², 56 (5)¹, 77 (VII.)¹, příloha č. 1 (III.)¹

Bůh, Hospodin⁸³

čl. 3 (2)¹, 4 (1,2)², 5 (2)¹, 6 (2)², 8 (3e,6)², 9 (4)¹ 12 (1a,c,d,e)⁵, 13 (1,3c,4)⁴, 21 (1,3,4)⁵, 22 (3)¹, 25 (6)¹, 29 (1)¹, 40 (1,2)³, 41 (1,3,4)³, 45 (8)¹, 59 (1,4)², 60 (3,4,7,8)⁵, 61 (1)³, 62 (4)¹, 77 (I., II., IV., V., VII., VIII., X., XII.)³⁵, příloha č. 1 (IV.)³, příloha č. 2 (VIII.)¹

Byt, bytovky, bytová politika¹⁴

čl. 13 (6)¹, 20 (1c)¹, 33 (0)¹, 34 (0,1,2,4,7,8)¹⁰, 70 (1b)¹

Byzantská říše, Byzantinci⁹

čl. 5 (1)¹, 44 (1,2)⁴, 77 (V., VI.)⁴

C

Caesar - Julius¹

čl. 77 (V.)¹

Caligula¹

čl. 77 (V.)¹

Cargrad, Istanbul⁶

čl. 13 (2)¹, 47 (4,5)², 77 (IX.)³, 

Cavour - Camillo Benso

čl. 77 (VIII.)²

Církev³⁸

čl. 1 (1b)¹, 4 (3)¹, 5 (3)³, 6 (1)¹, 8 (0)¹, 10 (0,2,3,4,5,6)¹⁰, 11 (4)², 12 (2)², 13 (4,7)³, 24 (3)¹, 41 (4)¹, 44 (2,3)⁴, 61 (2)¹, 62 (1,4)⁶, 77 (VII.)¹

Clausewitz - von Carl¹

čl. 77 (VIII.)¹

Clo¹⁰

čl. 49 (5)², 63 (2)¹, 65 (3m,9d)², 70 (2,4)², 72 (1,4,5)³

Cyril a Metoděj, věrozvěstové³

čl. 44 (2)³

Cyrilometodějské bratrstvo²

příloha č. 1 (IV.)²

Č

Čapek - Karel⁴

příloha č. 2 (VII., XI.)⁴

Černá Hora⁷

čl. 48 (5)¹, 49 (1,2)², 56 (5)¹, 65 (3z)¹, 77 (I.)²

Česko¹⁸

předmluva¹, čl. 45 (9)¹, 49 (2)¹, 56 (5)¹, 65 (7)², 75 (4)¹, 77 (III., VII., XI.)¹⁰, příloha č. 1 (I.)¹

Československo¹²

čl. 45 (2)², 49 (2)¹, 66 (7)¹, 77 (VII., IX.)², příloha č. 1 (III.)¹, příloha č. 2 (0, V., XI., XII.)⁵

Češi⁸

čl. 25 (5)¹, 43 (2)¹, 77 (VII., IX.)⁶

D

Daně, zdanění²⁰

čl. 58 (1c)¹, 62 (3,4)³, 63 (7)¹, 64 (9)¹, 65 (3c)¹, 71 (0,2,3,4)¹¹, 73 (3)¹, 77 (XI.)¹

Daniel - starozákonní prorok⁷ 

čl. 45 (9)¹, 60 (8)¹, 77 (IV., XII.)⁴, příloha č. 2 (IV.)¹

Danilevský - Nikolaj Jakovlevič¹²

předmluva¹, čl. 64 (9)¹, 77 (II.f, VI., VII., VIII., X.)¹⁰

Dareios III. - Kodomannos¹

čl. 77 (IV.)¹ 

Darwin - Charles Robert, darwinismus⁴

čl. 77 (VII.)⁴

David - izraelský král⁹

čl. 41 (3)¹, 77 (II., III., VIII.)⁷, příloha č. 1 (IV.)¹

Decentralizovaný zlatostříbrný standard¹⁷

preambule¹, čl. 58 (0,1b,3)³, 64 (3)¹, 65 (0,1,3a,z,8)⁷, 66 (1,7)², 69 (3)¹, 72 (2)²

Demokracie³⁵

preambule¹, čl. 6 (3)¹, 9 (2)¹, 15 (3)¹, 39 (2)¹, 45 (5)¹, 50 (8)¹, 52 (1,3b,4,5)⁶, 54 (4)¹, 63 (4,7)², 77 (VII., IX., X.)⁹, příloha č. 1 (IV.)², příloha č. 2 (II., III., VII., VIII.)⁸

Depopulace³ 

čl. 26 (2,5)², 60 (3)¹

Deurbanizace, urbanizace²

čl. 34 (6)¹, 77 (IX.)¹

Diktatura - globální³

čl. 6 (4)¹, 77 (XII.)¹, příloha č. 2 (II.)¹

Dluh, dluhopisy, zadlužení³⁷

čl. 45 (2,6)², 58 (1c)¹, 60 (6)³, 62 (3)², 63 (7)¹, 64 (2,3,5,8)⁶, 65 (3k,7,8,9e)⁵, 68 (4)¹, 70 (6)¹, 71 (0,5)³, 73 (3)², 74 (0,1,2,3,4)⁸, 77 (XI.)², příloha č. 1 (I.)¹

Dolar - americký³⁴

čl. 25 (8)¹, 57 (6)², 63 (7)¹, 64 (1,2,3,4,5,6)²⁰, 65 (3g,7,9)³, 66 (7)¹, 68 (3)¹, 70 (5,6)³, 72 (6)²

Donbas⁴

čl. 45 (7)¹, 75 (6)¹, příloha č. 1¹, příloha č. 2¹

Doněcká oblast³

čl. 48 (4)¹, 49 (1)¹, 77 (VI.)¹

Dostojevský - Fjodor Michajlovič¹

čl. 77 (X.)¹

Dugin - Alexandr Geljevič²

čl. 77 (VII.)²

Duch, duše, duchovní, spirituální, nemateriální⁵³

předmluva⁴, čl. 1 (1b,2)², 8 (4,5)⁷, 10 (4)¹, 12 (2)¹, 18 (3,5)², 21 (2a)¹, 23 (2)¹, 27 (3,9)², 40 (1)², 42 (1,2,3)³, 61 (1)¹, 63 (6)¹, 70 (1c,f)³, 77 (I., V., VI., VII., X., XI., XII.)²²

Duch Svatý, Boží, Hospodinův⁴

čl. 8 (4)¹, 13 (3b,7)², 77 (II.)¹

E

Ekonomika, hospodářství¹³²

předmluva¹, preambule², čl. 16 (3)¹, 18 (6c)¹, 20 (2)¹, 27 (5)¹, 30 (4)¹, 34 (1)¹, 38 (2)¹, 45 (2,6)², 46 (2,4)², 47 (5)¹, 49 (3)¹, 51 (2,3)⁷, 52 (9d,e)², 53 (1,2)², 54 (0,1)², 57 (2,3)², 58 (0,1c)³, 60 (6)¹, 61 (4)¹, 63 (1,5)³, 64 (2,4,5,8,9)⁷, 65 (2,3l,u,z,6,7d,9)¹², 68 (1,3)³, 70 (0,1b,c,f,2,4,5,6,7d)²¹, 71 (0,3,6,7)⁶, 72 (5,6)³, 73 (1)¹, 74 (1,2,3)⁴, 75 (0,1,7)⁴, 76 (0,1,2)⁷, 77 (II.f, III., IV., V., VI., VII., IX., X., XI., XII.)¹⁴, příloha č. 1 (I., II., III., IV.)⁹, příloha č. 2 (IX.)²

Engels - Friedrich¹

čl. 77 (X.)¹

Erben - Karel Jaromír¹

čl. 77 (I.)¹

Eurasijský hospodářský svaz¹

příloha č. 1¹

Eurásie²

čl. 45 (9)¹, příloha č. 1 (III.)¹

Euro⁷

čl. 63 (7)¹, 64 (9)², 65 (3g)¹, 66 (7)¹, 68 (3)¹, 72 (6)¹

Euroatlanticismus, euroatlantický⁶

čl. 77 (IV.)¹, příloha č. 1 (I., III., IV.)⁵

Evropa, evropský⁷²

čl. 5 (5)¹, 8 (3)², 24 (2)¹, 38 (3)¹, 41 (4)¹, 43 (2,7)², 44 (1)¹, 45 (9)⁶, 47 (4)¹, 62 (4)¹, 63 (4)¹, 64 (2,7)⁴, 77 (II., V., VI., VIII., IX., X., XI.)²², příloha č. 1 (I., II., III., IV.)⁴, příloha č. 2 (VII., XII.)²

Evropská centrální banka, ECB¹

čl. 65 (3f)¹

Evropská unie, EU²⁶

čl. 39 (3)¹, 45 (6,8)⁷ 70 (6,7)³, 77 (I., III., VII., VIII., XI.)⁵, příloha č. 1⁵

Expanze, expanzionismus⁹

čl. 23 (1)¹, 26 (7)¹, 41 (3)¹, 44 (4)¹, 61 (3)¹, 63 (7)¹, 77 (I., X.)³

F

Farmacie⁸

čl. 25 (3,7,8)⁴, 26 (1)¹, 27 (9)¹, 32 (4)²

Fašismus, antifašistický¹¹

předmluva¹, čl. 6 (1)², 45 (1)¹, 52 (1)¹, 63 (6)², 77 (VII., X., XI.)⁴

Federální rezervní systém, FED⁹

čl. 64 (2)⁹

Filip II.⁹

Preambule², čl. 77 (IV.)⁷

Filištíni, Pelištejci¹⁷

čl. 3 (2)¹, 41 (3)¹, 60 (6)¹, 77 (II., III.)¹⁴

Francie, Francouzi¹⁸

čl. 44 (1,4)³, 45 (1)¹, 62 (3)², 63 (1,3)⁴, 64 (6)², 77 (II.c, VII., VIII., IX., X.)⁵, příloha č. 1 (II.)¹

G

Garibaldi - Giuseppe³

čl. 77 (VIII.)³

Genocida, vyhlazení¹⁷

čl. 5 (3)¹, 44 (7)¹, 45 (4,6,7)³, 63 (1,2,4,5,7)⁸, 77 (VI., VII., X.)⁴

Geopolitická rovnováha⁸

preambule¹, čl. 39 (0,1b)², 46 (0,1,2)³, 70 (5)¹, 77 (VIII.)¹

Geopolitika¹⁸

předmluva¹, čl. 47 (1)¹, 50 (5)¹, 51 (2)¹, 53 (1)¹, 70 (5,7)², 77 (III., IX., X., XI.)⁴, příloha č. 1 (0, II., III., IV.)⁷

Gorbačov - Michail Sergejevič²

čl. 77 (VI.)¹, příloha č. 1 (II.)¹

H

Habsburská monarchie, Habsburkové²

čl. 77 (VII.)²

Hannibal - Barkas¹

čl. 77 (IV.)¹

Hegel - Georg Wilhelm Friedrich²

čl. 6 (2)¹, 64 (3)¹

Hegemon³

čl. 45 (6)¹, 46 (3)¹, 70 (5)¹

Hippokratés - z Kósu²

čl. 22 (5)¹

Hitler - Adolf⁹

čl. 44 (1)¹, 45 (4,6)², 63 (5,7)², 64 (1)¹, 77 (X., XI.)², příloha č. 2¹

Holokaust²

čl. 45 (4)¹, 62 (2)¹

Husité⁴

čl. 5 (3)¹, 15 (2)¹, 62 (1)¹, příloha č. 1 (I.)¹

CH

Chamberlain - Arthur Neville¹

příloha č. 2 (XII.)¹

Chamtivost⁵

čl. 64 (2,8)³, čl. 77 (III., V.)²

Chazaři, Chazarská říše⁷

čl. 7 (1)¹, 44 (7)¹, 77 (III., VI., IX.)⁵

Chomjakov - Alexej Stěpanovič¹

čl. 77 (VII.)¹

Chorvatsko²

čl. 56 (5)¹, příloha č. 1 (III.)¹

Churchill - Winston Leonard Spencer³

čl. 45 (1,2)², 77 (IX.)¹

I

Ibrahím - Ibn Jákub¹ 

čl. 77 (VI.)¹

Iljin - Ivan Alexandrovič⁸

čl. 77 (VI., VII.)⁸

Inflace, hyperinflace¹⁰

čl. 64 (1,2,4,8)⁷, 65 (7)¹, 69 (2)¹, 70 (1f)¹

Internacionalismus³

čl. 77 (XI., XI.a)³

Isokratés²

preambule¹, čl. 77 (IV.)¹

Ivan IV. Hrozný³

čl. 77 (II.a, V.)³

Izolacionismus⁷

čl. 46 (1c)¹, 48 (0)¹, 50 (1,3)², 64 (2)¹, 68 (1)¹, 70 (1d)¹

Izrael³⁹

čl. 3 (2,3)², 4 (1,2)², 22 (4)², 25 (6,9)², 34 (6)¹, 41 (2,3)², 45 (7,8)², 48 (3)⁵, 60 (4,5,6,7)⁹, 64 (2)¹, 77 (I., II., VI., VII., XII.)¹⁰, příloha č. 1¹

J

Jelcin - Boris Nikolajevič³

příloha č. 1 (II.)¹, příloha č. 2. (XI.)²

Jezuité²

čl. 5 (3)¹, 50 (8)¹

Ježíš Kristus, Mesiáš³⁸

čl. 4 (1)², 7 (3)¹, 12 (1d)², 13 (3,3a,e)³, 23 (1)¹ 25 (6)², 40 (1)², 42 (1,2,3)⁶, 45 (8)¹, 61 (1)², 77 (I., II., XII.)¹³, příloha č. 1 (II., III., IV.)³

Jiří z Poděbrad²

čl. 77 (XI.)¹, příloha č. 1 (I.)¹

Jistota⁴

preambule¹, čl. 40 (1)¹, 52 (2)¹, 77 (VIII.)¹

Jižní Sibiř³

čl. 49 (1)¹, 75 (2)¹, 77 (IX.)¹

Jozue - izraelský vojevůdce¹

čl. 77 (VIII.)¹

Judaismus¹

čl. 3 (1)¹

Jugoslávie⁵

čl. 15 (5)¹, 45 (6)¹, 49 (2)¹, 77 (I., VII.)

K

Kaganovič - Lazar Mojsejevič¹

čl. 44 (6)¹

Kapitalismus⁹

předmluva, čl. 26 (6)², 45 (5,9)³, 54 (2)¹, 64 (8)¹, 77 (X.)¹

Kněžství, kněz, kněžka⁹

čl. 12 (1d)², 13 (3f,4,5)⁵, 77 (XII.)²

Kolonialismus, kolonie, neokolonialismus³⁰

čl. 6 (2)¹, 17 (6)¹, 41 (2)¹, 51 (3)¹, 58 (1a)¹, 59 (0)¹, 62 (2)¹, 63 (0,1,3,4,5,7)¹², 64 (6,8)³, 77 (VII.)¹, příloha č. 1 (I., IV.)⁷

Kolovrat¹

předmluva (j)¹

Konstantin XI. Palaiologos²

čl. 77 (V.)²

Konstantinopolská smlouva²

čl. 47 (4)¹, 77 (IX.)¹

Konstantinův edikt¹

čl. 13 (8)¹

Komunismus¹⁰

čl. 45 (9)¹, 77 (VI., VII., IX., X., XII.)⁸, příloha č. 2 (VI.)¹

Kramář - Karel⁷

čl. 77 (II., VII., IX., X., XI.)⁶, příloha č. 2¹

Krym¹¹

čl. 24 (2)¹, 44 (5)¹, 48 (4)², 49 (1)¹, 75 (2)¹, 77 (IV., VI., VIII.)³, příloha č. 1¹, příloha č. 2¹

Kultura³⁸

čl. 1 (1c)¹, 14 (0)¹, 15 (2)¹, 16 (3)¹, 18 (0,1,3,4,5,6b)⁸, 22 (4,5)², 26 (2)¹, 27 (3)¹, 43 (8,9)³, 44 (7)¹, 45 (9)¹, 46 (2)¹, 47 (1,5)², 62 (2)², 63 (1,4,6)³, 64 (4)¹, 77 (VII., VIII., IX., X., XI.)⁵, příloha č. 1 (I., III., IV.)³

Kvóty¹²

čl. 34 (6)¹, 57 (2,3)², 63 (4)¹, 65 (9d)¹, 70 (2)¹

Kyjev¹⁵

čl. 45 (7)¹, 47 (5)¹, 56 (6)¹, 77 (III., VI., VIII., XII.)⁶, příloha č. 1⁶

Kyjevská Rus⁹

čl. 56 (6)¹, 77 (VI.)⁷, příloha č. 1¹

Kyjevská synopse¹

příloha č. 1¹

L

Lamanskij - Alexandr Osipovič¹

čl. 77 (VII.)¹

Lenin - Vladimir Iljič Uljanov³

čl. 44 (1,6)², 77 (X.)¹

Lék, lékař, léčba⁴²

čl. 19 (1)¹, 20 (2)¹, 21 (2d,4)³, 22 (5)², 23 (5,6)³, 24 (4)¹, 25 (3)¹, 27 (1,2,9)⁴, 31 (0,1,4,5,6)¹³, 32 (0,1,3)⁷, 34 (4)², 63 (5)¹, 65 (8)¹, 71 (2)¹, 77 (XI.)¹

Liberální demokracie, liberalismus, liberalizace, postliberalismus²¹

předmluva¹, preambule¹, čl. 6 (3)¹, 9 (2)¹, 15 (3)², 39 (2)¹, 45 (5)¹, 52 (1,3)², 64 (8)¹, 70 (4)¹, 77 (VI., VII., VIII., XII.)⁸, příloha č. 2 (XI. - 2)¹

Lidstvo⁶

čl. 2 (2)¹, 7 (2)¹, 13 (3a)¹, 26 (6)¹, 77 (IV., XII.)²

Lichvářský¹¹

čl. 63 (7)¹, 65 (9,9e)², 71 (4)², 75 (4)³, 77 (XI.)³

Limitní kapitalismus, postkapitalismus⁴

čl. 52 (3h)¹, 54 (1)¹, 69 (5)¹, 72 (2c)¹

Luhanská oblast²

čl. 48 (4)¹, 49 (1)¹

Luteráni²

čl. 5 (3)¹, 77 (VIII.)¹

M

Makedonie¹²

preambule², 43 (2)¹, 56 (5)¹, 77 (IV.)⁸

Malorusko³

čl. 45 (7,8)², příloha č. 1¹

Marx - Karl Heinrich, marxismus, neomarxismus⁴

čl. 9 (2)¹, 77 (VI., X., XI.)³

Masaryk - Tomáš Garrigue³⁶

čl. 77 (VII., IX., XI.)¹⁰, příloha č. 2²⁶

Masudi - ibn Alí¹

čl. 77 (VI.)¹

Materialismus, materiální²³

předmluva⁴, čl. 8 (3b,4d)², 9 (2)¹, 45 (3)¹, 50 (7)¹, 61 (1)¹, 66 (4)¹, 77 (VI., VII., X., XII.)¹²

Mazzini - Giuseppe²

čl. 77 (VIII.)² 

Medveděv - Dmitrij Anatoljevič¹

příloha č. 2 (X.)¹

Mezinárodní měnový fond - MMF¹

čl. 65 (3f)¹

Mezislovanština¹

čl. 56 (6)¹

Média¹³

čl. 1 (1c)¹, 14 (0)¹, 16 (1,2,3)⁸, 52 (9c)², 65 (3b)¹

Mikuláš I. - papež¹

čl. 44 (2)¹

Mikuláš II. - ruský car¹

čl. 77 (X.)¹

Mojžíš¹⁴

čl. 3 (3)¹, 13 (6f)¹, 22 (4)¹, 24 (3)¹, 25 (6)¹, 60 (3,5,6)³, 77 (I., XII.)⁵, příloha č. 1 (IV.)¹

Moře¹⁰

čl. 50 (5)², 51 (2)¹, 64 (7)¹, 75 (2)¹, 76 (3)², 77 (I., IV.,)³

Moskva⁹

čl. 34 (6)¹, 43 (1)¹, 44 (4)¹, 47 (5)¹, 75 (2)¹, 77 (II., V., IX.)³, příloha č. 1¹

Móda, oblékání, ošacení⁸

čl. 18 (1,4,5,6,6a)⁷, 34 (4)¹

Multipolarita⁵

čl. 46 (0,1a,2)³, 50 (1,3)²

Mussolini - Benito Amilcare Andrea³

čl. 6 (1)¹, 77 (XI.)²

N

Nacionalismus⁶

čl. 45 (5)¹, 77 (XI.)⁵

Nacismus⁹

čl. 9 (2)¹, 11 (5)¹, 15 (4)¹, 26 (6)¹, 45 (3,7)², 63 (5)¹, 77 (II.f, X.)²

Nadnárodní nacionalismus⁵

čl. 77 (VI., VIII., XI.)⁴, příloha č. 1 (III.)¹

Napoleon I. - Bonaparte³

čl. 5 (5)¹, 44 (1)¹, 62 (4)¹

NATO - Organizace severoatlantické smlouvy²⁴

čl. 39 (3)¹, 45 (7)², 77 (II., VII., VIII., IX.)⁶, příloha č. 1¹¹, příloha č. 2⁴

Náboženství⁴⁸

předmluva¹, preambule¹, čl. 1 (0,1a,b)³, 2 (0)¹, 3 (1,3)³, 5 (3)¹, 6 (2,4)⁴, 8 (0,5)³, 9 (1)¹, 10 (1,4,5)⁵, 11 (0,1,2,3)⁵, 12 (1c,2)², 14 (1)¹, 18 (6c)¹, 24 (3)¹, 42 (1)¹, 44 (2)², 47 (5)¹, 60 (1)¹, 62 (1)⁴, 63 (6)¹, 70 (1a)¹, 77 (VII., IX., X., XII.)⁴

Národ⁹⁹

preambule², čl. 1 (1b,2)³, 3 (2)¹, 4 (1,2)³, 6 (2)¹, 14 (1)¹, 15 (1,2)², 16 (1,3)³, 17 (6)¹, 20 (2)¹, 22 (4)¹, 32 (6)¹, 34 (5)¹, 38 (4)¹, 39 (1b,3)², 41 (1)¹, 43 (2,5,6)³, 44 (2,5)², 45 (1,4,5)³, 47 (5)¹, 48 (4)¹, 53 (6d,7)², 57 (0,1,3)⁵, 60 (4)², 63 (1)¹, 64 (9)¹, 65 (3b,f,g,7)⁴, 66 (5)¹, 74 (3)¹, 77 (I., VI., VII., VIII., IX., XI., XII.)³², příloha č. 1 (II., III., IV.b,c)¹², příloha č. 2 (III., V., XI.)³

Nebukadnesar¹

čl. 41 (4)¹

Neexpanzionismus⁵

čl. 46 (1b)¹, 47 (0)¹, 50 (1,3)², 77 (XII.)¹

Nero - Lucius Domitius Ahenobarbus¹

čl. 25 (7)¹

Nerovnoprávnost²

čl. 43 (2)¹, příloha č. 1 (III.)¹

Nerovnováha²

čl. 64 (8)¹, 65 (3f)¹

Německo, Němci, němčina⁸¹

předmluva¹, preambule², čl. 41 (3)¹, 44 (1,4)⁴, 45 (1,2,4,7)⁷, 57 (5,6)³, 62 (1c)¹, 63 (5,7)⁶, 64 (1,2)³, 76 (2)¹, 77 (II.e, III., VII., VIII., IX., X., XI.)³⁷, příloha č. 1 (II., IV.)¹⁰, příloha č. 2 (III., XI., XII.)⁵

O

Obchod⁴⁶

čl. 24 (2)¹, 26 (2)¹, 49 (6)¹, 51 (2)¹, 52 (9e)¹, 58 (1c)¹, 60 (1,6,7)⁴, 62 (1,2)², 63 (7)¹, 64 (2,5,6)⁵, 65 (3g)¹, 66 (6a,b)², 68 (4)¹, 70 (6,7h)², 71 (0)¹, 72 (0,1,2e,3,4,5,6)¹⁴, 75 (4)¹, 77 (VI., XI., XII.)⁴, příloha č. 1 (II.)²

Obohacení⁸

čl. 30 (5)¹, 64 (4)², 65 (6,9)², 71 (4)¹, 75 (4)²

Occident²

čl. 45 (9)¹, 77 (XII.)¹

Očkování, vakcíny²⁷

čl. 25 (1,2,3,4,5,6,7,8,9)¹⁷, 26 (1,2)², 32 (2,5)³, 64 (2,9)³, 77 (IV., XI.)²

Odpor¹⁴

předmluva (l)¹, čl. 12 (2)¹, 42 (2)¹, 64 (2)¹, 77 (I., II.f, V., VII., VIII., IX., X., XII.)¹⁰

Oleg - kyjevský velkokníže³

čl. 77 (VI., IX.)³ 

Omega, omegový kříž⁴

čl. 77 (XII.)⁴

Omega 3²

čl. 27 (8)¹, 31 (1)¹

Orient¹

čl. 45 (9)¹

Organizace spojených národů - OSN⁷

čl. 39 (3,4)², 45 (5,6,7)³, 77 (VII.)²

Organizace spojených vzdoronárodů - OSV²

čl. 39 (4)¹, 48 (2)¹

Osud¹²

čl. 10 (1)¹, 40 (1)¹, 43 (2)¹, 77 (IV., V., VIII., IX., XII.)⁹

Osvobození¹⁰

preambule¹, čl. 42 (1)¹, 44 (5)¹, 45 (2,8)³, 77 (II.c, IX.)⁴

Oswald Spengler²

čl. 77 (VII.)¹, příloha č. 2 (III.)¹

Otroctví³⁶

čl. 2 (1)¹, 3 (2,3)², 41 (2)¹, 42 (1)¹, 43 (2)¹, 60 (3,6)⁹, 61 (3)⁴, 62 (2)³, 63 (4,5,7)⁴, 64 (3,8,9)³, 74 (2)¹, 77 (I., V., VI., X., XI.)⁶

Ovoce⁵

čl. 26 (3)², 33 (2)², 59 (1)¹

P

Palacký - František⁵

čl. 77 (VII., VIII.)⁵

Palestina⁵

čl. 45 (4)¹, 48 (3)⁴

Panevropa¹⁰

čl. 77 (VIII., XI.)⁶, příloha č. 1 (I., II.)⁴

Paracelsus - Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim¹

čl. 23 (6)¹

Podnik, podnikání, podnikatel, firma⁴⁸

čl. 25 (7)², 27 (5)¹, 32 (4)¹, 37 (1,2)², 45 (2)¹, 50 (8)¹, 52 (2)¹, 54 (1,2,3)⁴, 64 (2,6,8)⁵, 65 (3a,j,l,u,7d,8,9)¹⁹, 66 (6b)¹, 67 (3d)¹, 69 (4,4e)², 71 (1,4)⁴, 73 (1)¹, 74 (4)¹, 77 (VII., XI.)²

Politeia⁹

preambule¹, čl. 39 (0)¹, 48 (1)¹, 52 (0,1,3)⁴, 55 (6)¹, příloha č. 2 (II.)²

Politika, politický¹⁷⁶

předmluva⁷, preambule², čl. 5 (2)¹, 6 (1,4)², 10 (5)¹, 11 (3)¹, 14 (1,4)³, 15 (4)¹, 16 (2)¹, 18 (1,6c)², 20 (1c)¹, 26 (7)¹, 30 (4)², 33 (0)¹, 34 (0,1,3)⁴, 35 (0,1)², 36 (0,1)², 39 (0,1,2)⁵, 41 (4)¹, 42 (1,2,3)⁹, 43 (1)¹, 44 (2)², 45 (3,9)², 46 (0,1,2)⁴, 47 (2,5)², 48 (1)¹, 49 (3,5)⁴, 50 (1)¹, 52 (0,1,3,3a,4,5,6,8)¹⁴, 53 (1,2,6,6a,b,c,d,e,7,8)¹⁷, 54 (0,1)³, 57 (0,1,6)³, 61 (3)¹, 62 (4)¹, 63 (1,5)², 64 (2,8)⁴, 65 (1,8,9)⁴, 68 (1,3)², 69 (1,2)², 70 (0,1b,c,d,2,6,7d,h)¹⁰, 71 (0,1,3,5)⁴, 72 (0,1,5)³, 74 (0)¹, 75 (0,1,7)⁴, 77 (VII., VIII., IX., XI., XII.)²², příloha č. 1 (I., III.)⁶, příloha č. 2 (III., IV., X., XI.)⁶

Polsko¹⁸

čl. 44 (4)¹, 45 (1)², 49 (2)², 56 (5)¹, 77 (VII., VIII., XII.)⁴, příloha č. 1 (III.)⁸

Populace, obyvatelstvo, lid⁸⁹

předmluva¹, čl. 12 (1e)¹, 13 (7)¹, 16 (4)¹, čl. 20 (2)¹, 23 (3)¹, 24 (1,2)⁴, 26 (1,5,6)⁴, 34 (4,5,6)⁶, 43 (7)², 44 (6)², 45 (3)¹, 47 (3)¹, 48 (5)¹, 51 (2)², 56 (4)¹, 59 (2,3,4)⁵, 61 (2)¹, 62 (2,3,4)³, 63 (1,4,5,6) ⁹, 64 (2,8)⁶, 65 (3b,e,5,7)⁵, 66 (1,2,7)³, 67 (1)¹, 70 (1,1c,1e)³, 74 (2)¹, 75 (6)¹, 76 (1)³, 77 (II., II.d,g, IV., VI., VII., IX.)¹⁴, příloha č. 1 (I., III.)⁴

Porodnost, populační růst¹⁹

čl. 18 (6c)², 26 (7)¹, 34 (3)¹, 57 (3)¹, 65 (1e,5)², 66 (7)², 67 (2)¹, 69 (0,1)², 70 (1e)³, 71 (7)¹, 76 (1)², 77 (III.)¹

Potopa, předpotopní svět⁶

čl. 2 (1)¹, 40 (3)¹, 41 (1)¹, 59 (2,4)³

Praha⁴

předmluva¹, preambule¹, čl. 77 (VII.)¹, příloha č. 1¹

Pravoslaví, východní církev¹⁸

čl. 5 (3)¹, 6 (3)¹, 10 (6)¹, 11 (4)¹, 12 (2)², 44 (2,3)³, 63 (6)², 77 (II., V., VII., VIII.)⁶, příloha č. 1 (IV.)¹

Právo, právo na sebeurčení, oprávněnost, lidská práva ⁸⁶

preambule¹, čl. 9 (4)¹, 11 (2,5)², 13 (8)¹, 17 (3)¹, 19 (1,2,4)⁴, 25 (9)¹, 32 (5)¹, 37 (2)¹, 40 (2)¹, 44 (2)¹, 47 (1)¹, 48 (3)¹, 50 (3,8)², 51 (1)¹, 52 (8,9,a,c,d,e)⁸, 53 (1,2,4,6,6b,8)⁶, 54 (4)¹, 55 (0,1,4,6,7)⁹, 57 (1)², 60 (6)¹, 61 (3)², 62 (3,4)², 63 (7)¹, 64 (3,9)³, 65 (1b,3g,k)³, 66 (1,3,8)³, 67 (1,3e)³, 70 (7)¹, 74 (3)¹, 77 (VII., VIII., IX., X., XII.)¹⁴, příloha č. 1 (IV., IV.e)², příloha č. 2 (XI. - 1) a 2)⁴

Právo na odpor²

čl. 55 (6)¹, 77 (X.)¹

Progresivismus⁴

čl. 15 (3)¹, 17 (1)¹, 77 (XI.)¹, příloha č. 1 (I.)¹

Propaganda¹⁴

čl. 15 (4)¹, 16 (3,4)², 17 (1)¹, 45 (4)¹, 63 (7)¹, 64 (2,7)², 77 (III., VII.)³, příloha č. 2 (XI., XII.)³

Protestantismus⁵

čl. 5 (3)³, 11 (4)¹, 12 (2)¹

Protiprávní, protiústavní, nelegitimní, nelegální, nezákonný, neoprávněný¹²

čl. 15 (2)², 44 (2)¹, 45 (1,6,7)³, 48 (3)¹, 57 (4)¹, 77 (VII., VIII., X.)³, příloha č. 2 (XI.)¹

Protiruský⁵

čl. 16 (3)¹, 63 (1)¹, příloha č. 1 (III.)², příloha č. 2 (XI.)¹

Protokoly sionských mudrců¹

čl. 44 (7)¹ 

Prozřetelnost⁷

čl. 59 (4)¹, 77 (I., IV., VIII., IX., XII.)⁶

Prusko⁶

čl. 77 (VIII.)⁵, příloha č. 1 (IV.)¹

První světová válka¹¹

čl. 6 (2)¹, 45 (2,5)³, 47 (4)¹, 63 (5)¹, 76 (2)¹, 77 (II., IX., X., XI.)⁴

Putin - Vladimir Vladimirovič³⁶

čl. 77 (II., IV., VII., VIII., X.)¹³, příloha č. 1³, příloha č. 2²⁰

Půda²³

čl. 22 (3)¹, 26 (5)¹, 33 (5,6,7)¹³, 51 (2)¹, 60 (6)², 63 (3,5,7)³, 75 (2)¹, 77 (XII.)¹

R

Rakousko - Uhersko⁸

čl. 77 (VII., VIII., IX., XI.)⁷, příloha č. 1 (III.)¹

Rasputin - Grigorij Jefimovič³

čl. 77 (VII., X.)³

Rašín - Alois¹

čl. 66 (7)¹

Reparace¹²

čl. 32 (6)¹, 50 (8)¹, 57 (6)², 64 (1)², 71 (4)¹, 75 (4,7)³, 77 (V., XI.)²

Roosevelt - Franklin Delano⁴

čl. 64 (2,3)³, příloha č. 2 (IV.)¹

Rovnoprávnost, zrovnoprávnění⁷

čl. 63 (7)¹, 77 (VII., XII.)⁵, příloha č. 1 (IV.b)¹

Rovnováha - strategická, obchodní, aj.⁶

čl. 10 (5)¹, 16 (1)¹, 50 (7)¹, 60 (5)¹, 72 (2e)¹, 77 (XII.)¹

Rubl - slovanský²²

čl. 65 (3j)¹, 66 (5,6a,b,c,7)¹⁷, 68 (1)¹, 72 (2,6)³

Rus - svazový trojstát²

čl. 45 (8)¹, 49 (2)¹

Ruské impérium⁷

čl. 11 (3)¹, 44 (6)¹, 45 (1)², 77 (II.)², příloha č. 1¹

Rusko, ruský¹⁸⁴

předmluva¹, preambule¹, čl. 6 (3)¹, 16 (3)¹, 33 (5)¹, 34 (6)¹, 43 (6,8)³, 44 (4,5,6)⁴, 45 (2,7,8,9)¹⁶, 47 (2,3,4)⁴, 48 (4)¹, 49 (1,2)², 56 (5,6)³, 63 (7)², 64 (2,6,7,9)⁵, 65 (3g,4,7,8,9)⁷, 72 (3)¹, 75 (3)¹, 77 (I., II., III., IV., VI., VII., VIII., IX., X.)⁸⁵, příloha č. 1³³, příloha č. 2¹¹

Ř

Řecko, Řekové³⁰

preambule³, čl. 3 (2)¹, 22 (5)⁶, 41(4)¹, 43 (2)¹, 44 (3)¹, 47 (4)¹, 77 (II., IV., VIII., IX., XII.)¹⁵, příloha č. 1 (III., IV.)²

Římská říše¹⁹

čl. 5 (1)¹, 11 (5)¹, 23 (1)¹, 24 (1)¹, 25 (7)¹, 41 (4)¹, 42 (1)¹, 43 (2,4,8)⁴, 44 (1,2)⁴, 50 (8)¹, 77 (IV., V.)³

Římskokatolická církev¹⁴

čl. 5 (3)¹, 6 (1)¹, 10 (6)², 24 (3)¹, 44 (3)², 62 (1,2,4)³, 63 (6)¹, 64 (9)¹, 77 (V., IX.)³

S

Samson - starozákonní soudce²³

čl. 77 (II., III.)²³

Sankce⁹

čl. 53 (6b)¹, 57 (6)¹, 67 (3e)¹, 72 (5)¹, 75 (7)¹, 77 (III., XI.)³, příloha č. 1 (I.)¹

Satan, satanismus, Syn Jitřenky, Lucifer⁹

čl. 25 (7,9)⁴, 30 (7)¹, 40 (1,2)³, 77 (V.)¹

Scipio - Cornelius Publius¹

čl. 77 (IV.)¹

Seneca - Lucius Annaeus²

čl. 25 (7)²

Sibiř, Jižní Sibiř⁹

čl. 34 (6)¹, 43 (1)¹, 49 (1)¹, 70 (2)¹, 75 (2,3)³, 77 (IX.)¹, příloha č. 1 (III.)¹

Sionismus⁴

čl. 6 (3)¹, 7 (2)¹, 44 (7)¹, 45 (9)¹

Sjednocení⁷⁰

předmluva¹, preambule⁴, čl. 6 (4)¹, 13 (7)¹, 43 (9)², 45 (7,8)⁴, 66 (5)¹, 76 (2)², 77 (0, I., IV., VI., VII., VIII., IX., XI.)³³, příloha č. 1 (I., II., III., IV.)²¹

Slované³⁰⁹

předmluva⁵, preambule⁸, čl. 1 (2)¹, 7 (2,3)², 9 (2)¹, 10 (1,3,5,6)⁴, 12 (2)², 13 (1,7)³, 14 (1,4)², 15 (1,2)², 16 (3)³, 17 (6)¹, 18 (1,2,4,6)⁴, 26 (7)², 28 (2)¹, 29 (2)², 30 (2,5,6,7)⁵, 32 (6,7)³, 34 (5)², 39 (1)¹, 40 (1)¹, 41 (2,3)², 43 (1,4,5,7,8,9)¹⁵, 44 (2,3,5,7)⁸, 45 (3,8,9)¹⁵, 46 (1,3,5)³, 47 (1,5)⁴, 48 (1,4)², 49 (2,6)², 50 (3,8)⁷, 51 (2,3)⁶, 53 (1)¹, 54 (4)¹, 56 (6)¹, 57 (2,3,5,6)⁶, 60 (8)¹, 61 (2)¹, 63 (7)⁴, 64 (3,8,9)⁴, 65 (3,4,5,8,9)⁹, 66 (5,7)⁴, 68 (1)¹, 70 (3)¹, 71 (4)³, 72 (2,3)², 73 (2)⁴, 75 (1,4,7)⁴, 76 (1,2)², 77 (I., II., IV., V., VI., VII., VIII., IX., X., XI.)¹¹⁴, příloha č. 1²⁴, příloha č. 2²

Slovanská ústava¹

čl. 77 (X.)¹

Slovensko, Slováci⁶

čl. 43 (2)¹, 56 (5)¹, čl. 77 (VII., IX.)⁴

Slovinsko²

čl. 56 (5)¹, 65 (3z)¹

Socialismus¹⁴

předmluva¹, čl. 26 (6)², 34 (6)¹, 45 (5)¹, 52 (1)¹, 54 (2)¹, 77 (VI., VII., X., XI., XII.)⁶, příloha č. 1 (I.)¹

Sociální - systém²⁸

čl. 16 (5)¹, 20 (1c)¹, 22 (3)¹, 23 (3)¹, 32 (0)¹, 34 (0,1,3,4,5,6)⁷, 37 (0)¹, 45 (5)¹, 52 (2)¹, 60 (6)¹, 61 (2)¹, 64 (2,4,5,8,9)⁵, 65 (6,8)³, 69 (1)¹, 70 (1b)²

Sovětský svaz, Sověti, SSSR⁴¹

čl. 15 (4,5)², 44 (6)¹, 45 (1,2,3)¹⁰, 48 (4)¹, 49 (5)¹, 76 (1)¹, 77 (II., III., VII., X.)¹⁰, příloha č. 1¹⁴, příloha č. 2¹

Spartakus⁴

čl. 43 (1,2,9)³, 61 (3)¹

Společenství nezávislých států¹

příloha č. 1¹

Srbsko⁹

čl. 48 (5)², 49 (1,2)², 56 (5)¹, 77 (I., II., VII., IX.)⁴

Stalin - Josif Vissarionovič Džugašvili³

čl. 77 (II., IX.)², příloha č. 1¹

Střední region³

čl. 45 (9)², 77 (IX.)¹

Stříbro⁹⁴

čl. 60 (4)¹, 61 (4)², 62 (2)¹, 63 (5)¹, 65 (2,3,3d,e,g,m,s,t,u,x,y,4,5,7,7b)²⁸, 66 (2,5,6,6c,d,7)³³, 68 (2)¹, 70 (3,4,5,6,7)²³, 75 (5)¹, 76 (2)², 77 (VI.)¹

Studená válka²

čl. 45 (5)¹, příloha č. 1 (II.)¹

Supervelmoc⁹

preambule¹, čl. 20 (2)¹, 39 (2)¹, 51 (1)¹, 70 (3)¹, 72 (5)¹, 76 (1)¹, 77 (XII.)¹, příloha č. 1 (IV.)¹

Svatopluk - tři pruty Svatoplukovy¹

čl. 77 (VI.)¹

Svatý, svatyně¹⁷

čl. 12 (1e)¹, 13 (1,3c,d,e,f,6)⁸, 44 (1)¹, 47 (4)¹, 60 (5)², 77 (0., I., II.b, IV.)⁴

Světová banka - SB¹

čl. 65 (3f)¹

Světová hospodářská krize⁷

čl. 45 (2)¹, 64 (2,4)³, 70 (6)¹, 77 (XI.)¹, příloha č. 2 (IX.)¹

Světová rezervní měna⁵

čl. 63 (7)¹, 65 (7)¹, 68 (1)¹, 70 (5)¹, 72 (6)¹

Světovláda¹⁰

čl. 5 (4)¹, 6 (2,3,4)³, 41 (4)¹, 44 (1)¹, 45 (5,8)², 77 (VII., XII.)²

Svjatoslav I.⁴

čl. 77 (VI., IX.)⁴

Svoboda, osvobodit⁴⁵

preambule¹, čl. 2 (1)¹, 3 (2)², 7 (2)¹, 11 (2,5)², 16 (1)², 19 (1,2,4)⁵, 25 (9)¹, 32 (5)¹, 40 (1,2)⁵, 50 (8)¹, 52 (2)¹, 53 (6b)¹, 54 (2)¹, 55 (6)¹, 60 (6)¹, 61 (3)¹, 62 (4)¹, 64 (9)², 77 (II.c, IV., VII., IX., X.)¹¹, příloha č. 1 (II., IV.)²

Svobodní zednáři⁴

čl. 5 (4)¹, 11 (5)¹, 50 (8)¹, 62 (4)¹

Š

Šalomoun⁶

čl. 13 (2)¹, 41 (3)¹, 60 (7)², 77 (I., VIII.)²

Štěstí, radost²

čl. 8 (6)¹, 61 (2)¹

T

Thrákie - Východní⁷

čl. 43 (2)¹, 47 (4,5)², 49 (1)¹, 76 (1)¹, 77 (IX.)²

Thutmose III.²

čl. 2 (3)¹, 77 (I.)¹

Tradice⁷

čl. 3 (1)¹, 4 (3)¹, 12 (1a)¹, 18 (4)¹, 29 (2)¹, 77 (II., X.)²

Trh, tržní³⁵

čl. 32 (4)¹, 49 (4)¹, 58 (1c)¹, 63 (1)², 64 (2,2a,5,6,7)⁶, 65 (3g,m,r,s,7,7b,9d)⁸, 69 (4)¹, 70 (4,5,6)⁷, 71 (0,1,4)³, 72 (2c,4)², 73 (0,1)³

Triumf⁵

čl. 77 (0, VII., IX., XII.)⁵

Trockij - Lev Davidovič Bronštejn¹

čl. 44 (6)¹

Trojmoří - Mezimoří¹⁸

čl. 77 (VIII.)², příloha č. 1 (III., IV.)¹⁶

Truman - Harry S²

čl. 45 (2)²

Třetí říše¹

čl. 64 (7)¹

Třetí světová válka⁹

čl. 6 (2)¹, 7 (1)², 45 (5,8)², 64 (8)¹, 76 (2)¹, 77 (II., VIII.)²

U

Ukrajina, Ukrajinci⁶²

čl. 15 (5)¹, 43 (2)², 45 (1,6,7,8)⁹, 47 (2)¹, 48 (4)⁵, 49 (1)¹, 56 (5)¹, 63 (7)¹, 64 (7)⁶, 77 (II., III., IV., VI., VIII.)²⁰, příloha č. 1⁶, příloha č. 2⁹

USA²⁷

čl. 25 (2,9)², 44 (1,5)², 45 (6)¹, 50 (7)¹, 51 (3)¹, 64 (2,4,5,6)⁶, 65 (7)¹, 70 (6,7)², 76 (3)¹, 77 (XI.)¹, příloha č. 1⁸, příloha č. 2¹

Ú

Ústava, Ústavní soud²⁹

čl. 16 (2)¹, 17 (2,4)², 32 (5)¹, 39 (1c)¹, 45 (7)¹, 52 (0,6,9)³, 53 (1,2,5)³, 54 (4)², 55 (0,2,3,6)⁷, 56 (1,2)², 64 (3)¹, 66 (8)¹, 71 (3)¹, 77 (X.)¹, příloha č. 2 (VIII.)²

V

Vatikán⁵

čl. 6 (1,4)², 10 (6)¹, 45 (5)¹, 62 (1)¹

Velkonárod¹¹

předmluva², čl. 29 (2)², 30 (2,5)², 48 (1)¹, 63 (7)¹, 77 (IV., IX., XI.)³

Vilém I.¹

čl. 77 (VIII.)¹, 

Vilém II.²

čl. 44 (1)¹, 63 (5)¹

Víra, věřit, důvěřovat, nevíra⁵⁷

čl. 6 (2)¹, 8 (0,1,3,5)⁷, 9 (4)⁴, 12 (0,1,1b,d,2)⁷, 13 (0,1,3a)³, 16 (1)¹, 21 (2a)¹, 23 (1,6)³, 40 (1)¹, 41 (1)¹, 60 (4,8)², 61 (1,2)², 62 (1)¹, 63 (6)¹, 64 (2,3)², 65 (8)¹, 77 (I., II., VII., VIII., IX., X., XI., XII.)¹⁷, příloha č. 1 (IV.)¹, příloha č. 2 (XI.)¹

Vlastenectví⁶

čl. 6 (2)¹, 14 (1)¹, 15 (4)¹, 45 (5)¹, 52 (2)¹, 77 (III.)¹

Všeslovanský svaz, svaz¹⁹²

předmluva³, preambule⁴, čl. 1 (1)¹, 7 (2,3)², 9 (1)¹, 10 (6)², 11 (1,5)³, 13 (6)¹, 16 (2,5)⁴, 17 (2)¹, 19 (4)¹, 20 (2)¹, 29 (2)¹, 32 (4)¹, 33 (1)², 34 (4,6)², 39 (1,2)³, 43 (1)¹, 45 (8)¹, 46 (1,5,6)⁷, 47 (1,4)⁴, 48 (1,3)⁴, 49 (1,3,4,5,6)⁶, 50 (1,3,4,5,8)¹³, 51 (1,3,4)³, 53 (1,2,3)³, 54 (4)², 55 (1,2,3)⁶, 56 (1,2,6)⁵, 57 (4)², 58 (1)¹, 65 (1,3,4,5,7,8,9)¹³, 66 (1,8)², 67 (1)¹, 68 (1,4)⁵, 70 (2,3,4,5,6,7)¹⁹, 71 (1,2)², 72 (1,2,3,4,5,6)¹³, 73 (2,3)⁶, 75 (2,5,6,7,8)⁷, 76 (1,2,3)⁶, 77 (II., IV., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII.)²¹, příloha č. 1⁵, příloha č. 2¹

Vykořisťování¹²

čl. 6 (2)¹, 34 (1)¹, 45 (5)¹, 63 (1,2,4,5)⁴, 64 (6)¹, 77 (V., VI., X., XI.)⁴

Vyvolenost, předurčenost⁹

čl. 3 (2)¹, 4 (2)¹, 6 (2)¹, 22 (4)¹, 44 (2)¹, 64 (2)¹, 77 (XII.)¹, příloha č. 2 (X.)²

Východ⁶¹

předmluva¹, čl. 13 (2)¹, 43 (3,5,7,8)⁵, 44 (2)¹, 45 (1,6,7,9)⁶, 46 (6)¹, 47 (4,5)², 48 (3,4)³, 49 (1,2,6)³, 50 (5)¹, 51 (4)¹, 61 (4)¹, 76 (1)¹, 77 (I., II., V., VI., VII., VIII., IX., X.)²⁸, příloha č. 1⁶

W

Warburg - Paul Moritz²

čl. 64 (2)²

WHO - Světová zdravotnická organizace⁶

čl. 25 (6,7)³, 32 (6)¹, 39 (3)¹, 77 (VII.)¹

Wilson - Thomas Woodrow³

čl. 64 (2)³

Z

Západ²²⁰

předmluva¹, preambule¹, čl. 5 (1)¹, 8 (3)¹, 9 (2)², 13 (2)¹, 15 (2,4,5)³, 16 (3)², 18 (4,6)⁴, 22 (1)¹, 26 (7)², 27 (7)¹, 39 (4)², 41 (2)¹, 43 (2,5,7)³, 44 (2,4,5)⁴, 45 (1,2,4,5,6,7,8,9)¹⁵, 46 (3,5)², 48 (3)¹, 50 (3,8)², 51 (3,4)⁴, 57 (2,6)⁵, 60 (6)¹, 62 (2)¹, 63 (1,5,6,7)¹⁵, 64 (3,5,6,7,8)⁹, 65 (3,9)⁵, 68 (3)¹, 70 (4,5,6,7)¹⁵, 72 (2,3)², 75 (2)¹, 77 (I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII.)⁸¹, příloha č. 1²⁵, příloha č. 2⁵

Zdraví, zdravotnictví, životospráva⁷²

předmluva¹, preambule², čl. (1b)¹, 8 (4d,5)², 18 (6c)¹, 19 (2)¹, 20 (0,1b,2,4)⁹, 21 (2d,4)², 22 (1,2)², 23 (1,3)⁴, 25 (3,6,8)⁷, 27 (0,1,4,5,8,9)⁹, 28 (0,2)³, 29 (0,2)³, 30 (3,4)², 31 (4)¹, 32 (6,7)², 34 (3)¹, 35 (4)⁴, 45 (9)¹, 65 (6,9d)², 70 (1a,b,c,f)⁹, 71 (2)¹, 77 (X., XII.)²

Zelenina⁸

čl. 25 (3)¹, 26 (3)³, 28 (1)¹, 33 (2)³

Zemědělství¹¹

čl. 20 (1c)¹, 26 (5)¹, 33 (0,2,4,5,7)⁶, 51 (2)¹, 59 (2,3)²

Zlato¹¹⁵

čl. 3 (3)¹, 60 (4,5,7)⁵, 62 (2)¹, 63 (7)¹, 64 (1,2,3,4)²², 65 (2,3d,e,g,m,r,s,t,u,x,y,4,5,6,7)³³, 66 (2,4,6,6a,b,7)²⁷, 67 (3e)¹, 68 (2,3,4)⁴, 69 (1)¹, 70 (4,5,6,7a)⁴, 72 (2e,6)⁶, 75 (5)¹, 77 (V., VI., VII., VIII., X., XI., XII.)⁷, příloha č. 1 (IV.)¹

Zrada⁷

předmluva¹, čl. 43 (1)¹, 45 (1)¹, 77 (II.c,e,g, V.)⁴

Ž

Židé³⁸

čl. 4 (1,2)⁴, 8 (3)¹, 41 (3)¹, 42 (1)¹, 44 (6,7)⁷, 45 (4)³, 60 (1,2,3,4,6)⁷, 63 (7)¹, 64 (2,7)⁹, 77 (V., VI., X.)⁴

Židobolševici²

čl. 44 (1)¹, 45 (1)¹

Židozednáři²²

čl. 6 (1,2,4)⁴, 7 (1,2)², 13 (2)¹, 25 (9)¹, 26 (5,6)², 44 (7)¹, 45 (2,4,5)⁵, 77 (VI., VII., VIII., X., XI., XII.)⁶

Pozn.: Tučně jsou zvýrazněny pojmy s 25 a více zmínkami v dokumentu a články s 5 a více zmínkami v dokumentu, anebo také ojedinělejší, ale důležité zmínky.